Reformace dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES)

 

 

ZEĎ REFORMACE V ŽENEVĚ

Reformační zeď se táhne v délce 100 m a zobrazuje četné protestantské postavy z celé Evropy.

Pod sochami je vidět Christogram.

 Vyobrazeny jsou sochy Williama Farela¹,  Jana Kalvína², Theodora Bezy³, Johna Kno-xe⁴. 

 

 

Reformace dle Ilustrovaného encyklopedického 

slovníku (IES)

[lat.], široké hnutí měšťanských a lidových vrstev ve střední a západní Evropě v 16. století, projev krize feudalismu a odporu těchto vrstev vůči politické, hospodářské a ideologické nadvládě kato-lické církve v celé feudální společnosti. Toto hnutí, které proběhlo ve většině evropských zemí ve formě náboženských bojů a v některých případech vyústilo v otevřené povstání proti feudální a ka-tolické církvi (např. Německá selská válka⁵), vytvořilo novou formu křesťanství – protestantismus a nové typy církví. Bylo vcelku hnutím pokrokovým, podle Engelsova hodnocení první fází buržo-azní revoluce. Zejména ze Zwingliho⁶ a Kalvínova učení vedou přímé linie ke vzniku buržoazní i-deologie s výraznými protifeudálními tendencemi. V některých zemích, např. v Německu, však re-formace postupně získala feudální a tím i zcela protilidový charakter. Hlavními představiteli re-formace byli Luther⁷ v Německu, Zwingli ve Švýcarsku a Kalvín⁸ ve Francii. Reformace v českých zemích navazovala na husitské revoluční hnutí a byla v 16. století ovlivněna nejpr-ve luteránstvím, později i kalvinismem; na Slovensku probíhala pod vlivem českého husit-ství a německého luteránství. 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★ 

1a) Farel, William (Guillaume) (1489–1565), protestanský reformátor francouzského původu, jenž působil převážně ve švýcarských kantonech. Guillaume byl předchůdcem a spolupracovníkem Jana Kalvína. Guillaume Farel by rodákem francouzského města Gap, ležícího na březích Středozemní-ho moře v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur v Alpách, asi 100 km jihovýchodně od Grenoblu na jihovýchodě Francie. Sama lokalita bývá často označována zkráceným názvem (tzv. akronymem) P-ACA a svou světovou proslulost získala jako Francouzská Riviéra. Značně ovlivněn kontroverzními myšlenkami Martina Luthera proti používání obrazů při křesťanské bohoslužbě, odešel Farel do Švýcarska. V roce 1536 Farel přesvědčil v tu dobu právě Ženevou projíždějícího Jana Kalvína, aby ve městě na březích Ženevského jezera zůstal. Spolu pak dosáhli toho, že i Ženeva reformu přijala. Městské radě se však tyto reformy zdály příliš přísné a v roce 1538 byli oba z města vyhoštěni. Farel se usadil Neuchâtelu. Když se v roce 1541 poměry v Ženevě změnily, vrátil se tam nakrátko s Kalví-nem. V následujících letech pak kázal - prakticky až do své smrti - v Metách a v Neuchâtelu. S Kal-vínem zůstal nadále v kontaktu až do své smrti. Vlastní Curriculum vitæ Guillaume Farela dle čes-ké wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Guillaume_Farel

1b) Zweig Stefan, Svedomie proti násiliu, Zweigova kniha, žánrově na pomezí eseje, románu a his-torické studie, vyšla poprvé ve Vídni v roce 1936, pouhé dva roky před pohlcením autorovy vlasti hitlerovským Německem. Ačkoliv její protagonisté – Castellio, Kalvín a Servet – jsou historické o-sobnosti působící v 16. století, jedná se o dodnes platnou vášnivou a povznášející obranu nejzá-kladnějších hodnot evropské civilizace: svobody, tolerance, života a lidskosti proti jakékoli znásil-ňující, totalitní ideologii.
                Castelliův zápas s Kalvínem, „boj komára se slonem“, ukazuje Zweig jako zápas neohrože-ného svědomí a myšlení jednotlivce s násilnou teokratickou diktaturou. Jejich střetnutí vrcholí po-té, co z Kalvínovy vůle dojde v Ženevě k upálení humanistického učence Miguela Serveta. Proti této justiční vraždě a na obranu dalších „kacířů“ vystoupí Sebastian Castellio a risku-je při tom vlastní život. Jako první formuluje ve své době převratnou teorii snášenlivosti a tolerance, jejíž jádro lze vystihnout slovy, že upálení kacíře není nic jiného než vražda a že „upálit člověka neznamená obhajovat učení, nýbrž zabít člověka“. Komár sice v zápase se slo-nem na čas podléhá, ale Castelliovy myšlenky a díla o několik desetiletí později ožívají v mnoha zemích Evropy a stávají se pevnou součástí evropského kulturního vědomí.
                Český překlad vyšel poprvé na počátku normalizace v roce 1970; byla v tom nejspíš nepo-zornost nebo přetíženost tehdejších cenzorů. Čtenářům totiž muselo být jasné, že Zweigův esej je působivou obhajobou svobody proti každé totalitní ideologii, a čerpali z něj naději podobně jako čtenáři v roce 1936.                              

                Význam Svědomí proti násilí je však aktuální trvale. Připomíná nám, že Západ by neměl stát na ekonomickém růstu, konzumu nebo vyprázdněných byrokratických pravidlech, ale na těžce vybojovaných a prožitých hodnotách. Kniha, jejíž název v originále zní Ein Gewissen gegen die Ge-walt. Castellio gegen Calvin (Svědomí proti násilí. Castellio proti Kalvínovi), vyšla poprvé ve Vídni německy roku 1936 a lze konstatovat fakt, že svazek Svědomí proti násilí je polemická esej, jež zob-razuje boj mezi Sebastianem Castelliem a Janem Kalvínem. Kniha, napsaná během vzestupu fašis-mu a krajně pravicových hnutí v Evropě, zůstává velmi aktuální, protože slouží jako silná kritika všech forem totalitarismu a netolerance. Stefan Zweig - Svedomie proti násiliu (rozhlasová hra/ 1991/slovensky) slyš zde: https://www.youtube.com/watch?v=xyS2X

8ELQA resp. audioknihu Stefan Zweig Svědomí proti násilí lze česky stáhout a vyslechnout na por-tálu Audi-olibrix zde: https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/9640/Audiokniha-Svedomi

-proti-nasili-Stefan-Zweig

2a) Kalvín, Jan (franc. psán Jean Calvin, it. Giovanni Calvino; vlastním jménem Jehan Cauvin) (1509-1564), francouzský a švýcarský reformátor, zakladatel kalvinismu [viz kalvinismus zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2244302714514150919?hl=cs], vy-působil v Paříži, v roce 1533 se rozhodl pro reformaci. Následně donucen k útěku do Basileje, kde pracoval základy svého pojetí protestantismu. Mezi lety 1536-38 a zejména počínaje rokem 1940 Kalvín vlastní učení ještě rozvinul. Kazatelskou i politickou činnost vedl v Zenevě, jež se pod jeho vedením stala evropským ideovým střediskem kalvínství (r. 1559 založil Jan Kalvín akademii a se-minář.

2b) Kalvín, Jan dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Kalv%C3%ADn

2c) Černý, Jan, Před 500 lety se narodil reformátor Jan Kalvín, článek internetových stránek Českého rozhlasu ze dne 24. březen 2009 viz https://temata.rozhlas.cz/pred-500-lety-se-narodil-reformator-jan-kalvin-8012971

3a Beza, Theodor, Théodore de Bèze, Theodorus Beza či Théodore de Besze (1519-1605), francouz-ský teolog, protestant, učenec a klíčová postava francouzského reformačního hnutí v 16. století dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Theodor_Beza

3b Švýcarský reformátor Theodor Beza, přednáška odborného asistenta Evangelické fakulty Uni-verzity Karlovy na katedře teologické etiky) viz https://www.youtube.com/watch?v=WfSfLqn1-Mg

4 Knox, John (1505-1572), skotský protestanský reformátor,jenž dlouho žil v Ženevě, kde se sezná-mil s Janem Kalvínem. Roku 1559 se navrátil do Skotska, kde následujícího roku – 1560 Knox zalo-žil presbyteriánskou církev. Knox, John dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Knox

5 Dílo Německá selská válka napsal Engels v létě roku 1850 v Londýně a otištěno bylo v „Neue Rhe-inische Zeitung. Politisch-ökonomische Revue“ v dvojčísle 5-6. Hlavním Engelsovým pramenem po faktografické stránce byla kniha německého demokratického historika Wilhelma Zimmermanna „Allgemeine Geschichte des grossen Bauernkrieges“ [„Všeobecné dějiny velké selské války“], díl 1-3, Stuttgart 1841-1843.

                „Německá selská válka“ vyšla znovu roku 1870 jako separátní brožura s předmluvou, v níž Engels objasňuje úlohu rolnictva jako spojence proletariátu. Poněvadž kniha měla u německých dělnických čtenářů velký ohlas, byla opět vydána roku 1875; toto vydání doplnil Engels předmlu-vou. V osmdesátých letech se Engels chystal „Německou selskou válku“ přepracovat a doplnit ji no-vým obšírným materiálem z německých dějin. „Svou ‚Selskou válku‘ přepracovávám úplně znova,“ psal Sorgovi 31. prosince 1884. „Selská válka tu bude vylíčena jako úhelný kámen celých němec-kých dějin.“ Avšak pří-prava vydání II. a III. dílu „Kapitálu“ a jiné neodkladné práce znemožnily En-gelsovi uskutečnit tento záměr. Zachoval se pouze nedokončený rukopis zamýšlených doplňků k „Německé selské válce“ a řada rukopisných poznámek.

                Vlastní práci Bedřicha Engelse Německá selská válka dle české sekce Marxistického inter-netového archivu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1850/081850/index.html#2

6 Zwingli, Ulrich (někdy též Huldrych) (1484-1531), švýcarský, náboženský, církevní a sociální re-formátor, předchůdce Kalívnův; na základě jeho učení vznikla varianta protestantismu nazaná poz-ději zwingliánství. Od roku 1518 byl Zwingli kazatelem v Curichu. Opíraje se o biblickou a augusti-niánskou tradici, ale i o renezanční humanismus, započal reformní činnost nezávisle na Lutherovi; později, posílen Lutherovým příkladem, vyhlásil roku 1523 svých 67 tezí (prvý teologický text v němčině) a postavil se do čela reformního hnutí, které zvítězilo i v Bernu, Basileji a dalších švýcar-ských městech. Radikálněji a důsledněji než německý protestantismus vyjádřil buržoazní podstatu reformace a ztělesnil její sepětí s renesancí a humanismem , odmítl katolické svátosti, uctívání soch a obrazů, zamítl celibát, uzavřel kláštery a zkonfiskoval jejich majetek, přičemž zároveň pro-sazoval republikánské principy v organizaci církve i v politickém zřízení. Nespojil se však se sels-ko-plebejským hnutím, potlačoval je, bojoval s novokřtěnci a zúžil tak sociální základnu své refor-mace. Ulrich Zwingli padl ve válce protestanských a katolických kantonů – v bitvě u Kappellu. Zwingliánství později splynulo s kalvinismem, na kterémžto základě vznikla tzv reformovaná církev, rovněž zvaná helvétská. Ulrich Zwingli dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ulrich_Zwingli

7 Luther, Martin (1483-1546), německý reformátor a zakladatel německého protestantismu. V roce 1505 vstoupil do řádu augustiniánů, od roku 1512 profesor teologie a filozofie ve Wittenbergu; in-tenzivním studiem bible, středověké mystika (J. Tauler) a dřívějších reformátorů (J. Hus) dospěl k novému pojetí křesťanství, jež staví do centra osobní vztah k bohu a spasení skrze víru samu. Ro-ku 1517 vystoupil Luther s 95 tezemi proti odpustkům, čímž zahájil německou reformaci a stanul tak v čele proti-církevního boje. Jelikož na sněmu ve starobylém Wormsu - městě na ji-hozápadě Německa - v současné spolkové zemi Porýní-Falc, Luther odmítl odvolat a nadále pokra-čoval v reformátorské činnosti pod ochranou saských kurfiřtů (na hradě Wartburgu), vyhlásila 217. hlava katolické církve - papež Lev X. (vlastním jménem Jan Medicejský (Giovanni Medici) - nad eislebenským teologem Lutherem klatbu (interdikt) a roku 1521 nařídil jeho exkomunikaci. Vlastním překladem bible do němčiny položil Luther základy německého spisovného ja-zyka, vydával polemické spisy a organizoval evangelickou církev. Luther však odmítl radi-kální plebejský směr reformace (vedený ve Wittenbergu Andreasem Karlstadtem) a postavil se pro-ti revolučnímu boji německé selské války, v jejímž čele stál Thomas Müntzer. Po roce 1525 lute-ránství stávalo stále více nástro-jem politiky knížat. Lutherův Katechismus (1529) se stal hlavním prostředkem výchovy poddaných. Stručné curriculum vitæ Martina Luthera dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Luther

8a) Kalvín, Jan, Calvin (Cauvin) Jean (1509-1564), francouzský a švýcarský reformátor, zakladatel kalvinismu, působil v Paříži, roku 1533 se rozhodl pro reformaci, následně donucen k útěku do Basileje, kde vypracoval základy svého pojetí protestantismu. Mezi lety 1536-38 a od roku 1540 rozvinul Kalvín kazatelskou a politic-kou činnost v Ženevě, jež se pod jeho vedením stala evropským ideovým střediskem kalvínství (1559 založil akademii a seminář). Jan Kalvín dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Kalv%C3%ADn

8b) kalvinismus, protestanské vyznání založené Kalvínem, vedle luteránství nejvýznamnější pro-testanská teologie. Kalvinismus odpovídal požadavkům „nejrozhodnější části tehdejší buržoazie“ (Engels), buržoazní doby tehdejší akumulace kapitálu. Základem kalvinismu je víra v naprosté předurčení člověka a záro-veň nezasahování boha do běhu světa. Je náboženským výrazem nezávislosti osobního úspěchu na činnosti a umění jednotlivce v kapitalistické konkuren-ci. Obřady minimalizuje, hlásá morálku pra-covitosti, přísnosti a čestnosti. Církevní zřízení má presbyteriánské podle buržoazního ideálu „levné církve“. Kalvinismus je kromě Švýcarska rozšířen hlavně ve Velké Británii, Francii (hugenoti), v části Německa, v Ni-zozemsku, USA a Skandinávii.