Svěrdlovova poslední služební cesta 16. března 1919

 

Svěrdlovův pohřeb

Zemřel jsi na svém místě jako věrný voják proletářské revoluce

 

Přesně 8 dní po svém návratu z Charkova do Moskvy zemřel předseda Všeruského ústředního vý-konného výboru Jakov Svěrdlov¹. Bylo mu 33 let a předtím se podle ohlasů lidí, kteří jej znali, vyznačoval pevným zdravím.

Podle oficiální verze zkrátila tomuto „ohnivému“ revolucionáři život tehdy zuřící španělská chřip-ka. Tuto verzi smrti Jakova Michailoviče vyvrátil ruský vědec, historik, sociální filozof, publicista a autor více než čtyř stovek monografií A. I. Fursov, docent na Moskevské státní univerzitě, jenž rov-něž přednášel na dvou newyorských univerzitách. Sám A. I. Fursov je toho názoru, že faktickou příčinou smrti Jakova Moisejeviče byl zásah maticí do hlavy, k němuž došlo během Svěrdlovo-va projevu na mítinku Morozovovy továrny v Orlu. Jakov Svěrdlov opustil Charkov dne 6. břez-na, a když 8. března dorazil do Moskvy, už se cítil špatně. Nazítří 9. března byla nemoc oficiálně oznámena veřejnosti. Pro stranu byla Svěrdlovova nemoc a smrt velmi vážnou ranou, protože tento muž měl podle Lenina fenomenální schopnost pracovat:

«Ta práce, kterou Svěrdlov vykonával sám – v oblasti organizace, výběru lidí, jejich jmenování do od-povědných pozic – ta bude v našich silách pouze tehdy, budou-li do každého z odvětví přiděleny celé skupiny lidí, jež by řídil výhradně Jakov Michailovič».

Dokonce i když se z Charkova vracel zvláštním vlakem, doslova každé zastávky využíval k jednání buď s vedením místní stranické skupiny, nebo s dělníky, do jejichž organizací předem rozesílal te-legramy.

«Belgorodskému výboru komunistů. Z Charkova odjíždím 6. března ve 21:00, v Belgorodu budu ve 23:00. Přijeďte, prosím, k mému vlaku společně s předsednictvem výkonného výboru.

Předseda Všeruského ústředního výkonného výboru (VCIK) Svěrdlov»

«Kurskému gubernskému výboru komunistů. Projížděje Kurskem si myslím, že by bylo vhodné pro-mluvit si o některých otázkách, stranických i sovětských. Přijeďte, prosím, za mnou vlakem společně s předsednictvem výkonného výboru Gubernie. V Kursku budu 7. března v 5 hodin. Předseda Vše-ruského ústředního výkonného výboru (VCIK) Svěrdlov»

Podobné telegramy byly zaslány rovněž do Orla, Tuly a Sěrpuchova.

„Jaký je rozdíl v tom, jestli jeho vlak přijede do jednoho nebo druhého města ve 23 hodin nebo v 5 hodin ráno? V kolik dorazí, v tolikmá před nějnastoupit místní vedení.Stůjte v pozoru, třeba se třeste, dojeďte se v kočáru čalouněném sametem, poslouchejte pokyny, ak-ceptujteje a vykonejte rozkazy. A pokud se v Belgorodu setkání protáhlo na dvě hodiny, pak by v Kursku měly místní úřa-dy posečkat.Nechť si zaskotačí po perónu,předně však dávají bedlivý pozor,kdeže je všemohoucí vládce, aby své podřízené vytahal pořádně za uši. A po celou noc musel pracovat i personál zvlášt-ního vlaku. A Jakov Michajlovič se vyčerpal naby-tým programem neustálých schůzek a bezesných nocí. Program návštěvy jak Belgorodu tak i Kursku zůstal pozadu. Zhruba v 10 hodin ráno dne 7. března začal vlak ve stanici Orel zpomalovat aby se následně zastavil. Ale místo slušivé, uctivé de-legace krajských úřadů nastoupil do sverdlovského kočáru pouze sám předseda orjolského zemské-ho výkonného výboru B. M. Volin (Fradkin).Byl z nějakého důvodu bledý jak stěna a třásl se jako osika. Ukázalo se, že železničáři v místním depu stávkovali, dohnáni k této formě protestu nesnesi-telnými životními podmínkami. Jejich děti byly napuchlé hlady, jejich manželky vyčerpány. Žádné identifikační průkazy se nenalezly, přičemž jejich blízcí začali umírat... Takže Fradkin byl v úžasu, že se něco takového v jeho panství stalo. A právem, právě včas před příchodem Jakova Michajlovi-če!“- tak v knize Okultní kořeny Říjnové revoluce (Оккультные корни Ок-тябрьской революции) historik Valerij Šambarov znovu připomíná okolnosti a v této knize ukazuje napjatou emotivní at-mosféru samotné poslední služební cesty předsedy Všeruského ústředního výkonného výboru.

Sám Jakov Michajlovič se v doprovodu malé skupiny stráží vydal řešit železničáře, kteří zablokovali koleje. V názorech na to, co následovalo, se však sovětští historici rozcházejí. Prá-vě během tohoto poměrně dlouhého rozhovoru, který Jakov Michailovič vedl se stávkujícími dělníky patřičně zvýše-ným i urgentním hlasem“ se měl Svěrdlov nachladit. Jiní historici (buď emigrovali ze SSSR, nebo se po perestrojce „osmělili“) se přidrželi verze, podle níž rozhovor s dělníky v Orlu skončil rvačkou, při které byl předseda Všeruského ústředního výkonného vý-boru „pohmožděn“. Rovněž tak se začasto drží i verze, tvrdící, že zatímco stráže od sebe odhá-něly rozzuřené proletáře, ležel Jakov Michajlovič na namrzlé půdě, v důsledku čehož se na-chladil... Verzi o nákaze španělskou chřip-kou znevěrohodňuje podle dalších historiků skuteč-nost, že 16. března, doslova několik hodin před svou smrtí, navštívil Svěrdlova Lenin (zastavil se na 10-15 minut), ačkoli nebylo jisté, zda je „špa-nělská chřipka“ smrtelně nakažlivá nemoc.

Dne 17. března 1919 rozhodlo předsednictvo moskevské městské rady o přejmenování náměstí Těatralnaja na náměstí Svěrdlova. Následujícího dne 18. března 1919 se na Rudém náměstí konal slavnostní pohřeb Jakova Svěrdlova.

Podle webových stránek portálu LIVEJOURNAL konkrétně textu publikovaného pod nickem ad_informandum přeložil Lukáš Sluka

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Svěrdlov, Jakov Michailovič (vl. jm. Jakov-Aron Moisejevič) (1885-1919) – stručné Curriculum vitæ viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2771088131640402037?hl=cs