Karel Liebknecht a Burgfriedenspolitik (dosl. Hrad mírové politiky)
Burgfrieden – památná místa sociální demokracie
Nepros, nezahořkni, jen odvážně argumentuj
Žádný boj za svobodu a spravedlnost není nikdy špatný
německý termín, který odkazuje na politické příměří mezi ně-meckými politickými stranami během I. světové války. Odbory se zdržely stávek, Sociálně demokratická strana (SPD) hlasova-la pro válečné úvěry v Reichstagu a strany se dohodly, že nebu-dou kritizovat vládu a její vedení války.
Císař Vilém II. oznámil dne 1. srpna 1914 začátek Burgfrie-denspolitik slovy: „Pokud by nyní došlo k bitvě, pak již žádné politické strany nebudou. Dnes jsme všichni němečtí bratři.“ Dne 4. srpna císař Wilhelm II. dodal: „Už neuznávám žádné strany, uzná-vám pouze Němce. Burgfrieden měl několik příčin. Někteří věřili, že je jejich vlasteneckou povin-ností podporovat vládu ve válce, zatímco jiní se obávali vládní represe, pokud by proti ní vystupo-vali. Přesto se někteří jiní zastánci Burgfriedenu více báli života pod autokratickým ruským carem než německou konstituční monarchií a jejím císařem. Někteří doufali, že po válce dosáhnou poli-tických reforem, jako je zrušení nespravedlivého tří-třídního volebního systému1, a to spoluprací s vládou. Opozice proti Burgfriedenspolitik přišla převážně z levého křídla SPD. Jedinými členy Reichstagu z jakékoli strany, kteří na druhém zasedání hlasovali proti válečným úvěrům, byl Karl Liebknecht2, k němuž se na třetím zasedání 20. března 1915 připojil Otto Rühle3. Zakladatel SPD August Bebel4, který oponoval pruské válce ve Francii, byl proti teoretické světové válce, ale zemřel dříve, než válka začala. V průběhu války se počet politiků SPD, kteří byli proti válce, neustále zvyšoval. Jejich odpor proti politice Burgfrieden vedl k vyloučení Liebknechta, Rosy Luxemburgové, Kláry Zetkinové5 a dalších z SPD. Pokračovali v založení Spartakovy ligy, Nezávislé sociálně de-mokratické strany Německa a Komunistické strany Německa. Jediný odboro-vý svaz, který odmítl Burgfrieden, bylo Volné sdružení německých odborů, které se později stalo Svobodným dělnickým svazem Německa.
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1 Pruská tří-třídní franšíza (Dreiklassenwahlrecht) 1849-1918 viz https://www.blogger.com/blog/p
ost/edit/2155501801748429706/2931618769138219830?hl=cs
2 Liebknecht, Karel (1871-1919) viz https://www.blogger.com/blog/pos/edit/215550180174842970
6/2396869931806950242?hl=cs
3 Rühle, Otto (1874-1943), společně s Karlem Liebknechtem, Rosou Luxemburgovou, Franzem Mehringem dalšími založil Rühle spolek a časopis Internationale, který odmítal svět válčících států a jako alternativu vůči němu prosazoval revoluční internacionalismus. V roce 1916 se Rühle zapojil do hnutí spartakovců. Rühle také kritizoval stranu jako organizační formu revoluce a tvrdil, že „revoluce není záležitostí strany“. V důsledku toho podporoval spíše přístup komunismu rad, který odkazhoval klíčovou roli dělnických samospráv. V říjnu 1921 se podílel na založení odborového svazu s názvem Allgemeine Arbeiter-Union–Einheitsorganisation (Všeobecný dělnický svaz – jednotná organizace). Paul Mattick ve své knize Antibolševický komunismus popisuje Rühleho jako příkladnou radikální postavu německého dělnického hnutí, které zkostnatělo do různých oficiálních struktur, věčného outsidera, u nějž definuje jeho antagonistický vztah k dělnickému hnutí, marxismu-leninismu, ale i k buržoazní demokracii a fašismu. V roce 1921 se Rühle oženil s Alicí Gerstel, německo-židovskou spisova-telkou, feministkou a psycholožkou, která se narodila v Praze. V roce 1928 napsal Rühle velmi podrobný životopis s názvem Karl Marx: Jeho život a dílo. Po několika letech, které strávili v Praze, se s manželkou v roce 1936 rozhodli odejít do Mexika, a to na pozvání prezidenta Lázara Cardenáse. Rühle zde zpočátku působil jako vládní poradce pro oblast školství, oba manželé byli zapojeni do přípravy reformy vzdělávacího systému. Rühle věřil, že vzdělání je klíčem k dosažení sociální reformy. Kromě toho se oba přátelili s Lvem Trockým, mexickými výtvarníky Diegem Riverou a Fridou Kahlo. Vlastní Curriculum vitæ Otto Rühleho viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_R%C3%BChle#cite_ref-2
4 Bebel, Ferdinand August (1840-1913), byl německý politik, spisovatel, marxistický filozof, spoluzakladatel a 3. předseda Sociálně demokratické strany Německa (SPD) dle české wi-kipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/August_Bebel
5 Zetkinová, Klára (německy Clara Zetkin) (1857-1933), byla významná německá socialistická politička, novinářka, učitelka a bojovnice za ženská práva. Byla členkou Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) až do roku 1917, kdy se připojila k Nezávislé sociálnědemokratické straně Německa (USPD). Byla členkou parlamentu v období Výmarské republiky (1920-1933) a všeobecně uznávanou postavou mezinárodního feministického hnutí. Vlastní Curriculum vitæ Kláry Zetkinové viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1ra_Zetkinov%C3%A1
Komentáře
Okomentovat