Burgfriedenspolitik (dosl. Hrad mírové politiky)

 

Karl Liebknecht byl prvním členem SPD, jenž odmítl půjčky na vedení války

Burgfrieden – památná místa sociální demokracie

Nepros, nezahořkni, jen odvážně argumentuj

Žádný boj za svobodu a spravedlnost není nikdy špatný

 

 

 

německý termín, který odkazuje na politické příměří mezi ně-meckými politickými stranami během I. světové války. Odbory se zdržely stávek, Sociálně demokratická strana (SPD) hlasova-la pro válečné úvěry v Reichstagu a strany se dohodly, že nebu-dou kritizovat vládu a její vedení války.

Císař Vilém II. oznámil dne 1. srpna 1914 začátek Burgfrie-denspolitik slovy: „Pokud by nyní došlo k bitvě, pak již žádné politické strany nebudou. Dnes jsme všichni němečtí bratři.“ Dne 4. srpna císař Wilhelm II. dodal: „Už neuznávám žádné strany, uzná-vám pouze Němce. Burgfrieden měl několik příčin. Někteří věřili, že je jejich vlasteneckou povin-ností podporovat vládu ve válce, zatímco jiní se obávali vládní represe, pokud by proti ní vystupo-vali. Přesto se někteří jiní zastánci Burgfriedenu více báli života pod autokratickým ruským carem než německou konstituční monarchií a jejím císařem. Někteří doufali, že po válce dosáhnou poli-tických reforem, jako je zrušení nespravedlivého tří-třídního volebního systému¹, a to spoluprací s vládou. Opozice proti Burgfriedenspolitik přišla převážně z levého křídla SPD. Jedinými členy Reichstagu z jakékoli strany, kteří na druhém zasedání hlasovali proti válečným úvěrům, byl Karl Liebknecht², k němuž se na třetím zasedá-ní 20. března 1915 připojil Otto Rühle³.                             Zakladatel SPD August Bebel⁴, který oponoval pruské válce ve Francii, byl proti teoretické světové válce, ale zemřel dříve, než válka začala. V průběhu války se počet politiků SPD, kteří byli proti válce, neustále zvyšoval. Jejich odpor proti politice Burgfrieden vedl k vyloučení Liebknechta, Rosy Luxemburgové, Kláry Zetkinové⁵ a dalších z SPD. Pokračovali v založení Spartakovy ligy, Nezávislé sociálně de-mokratické strany Německa a Komunistické strany Německa. Jediný odboro-vý svaz, který odmítl Burgfrieden, bylo Volné sdružení německých odborů, které se později stalo Svobodným dělnickým svazem Německa.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Pruská tří-třídní franšíza (Dreiklassenwahlrecht) 1849-1918 viz https://www.blogger.com/blog/p

ost/edit/2155501801748429706/2931618769138219830?hl=cs

2 Liebknecht, Karel (1871-1919) viz https://www.blogger.com/blog/pos/edit/215550180174842970

6/2396869931806950242?hl=cs

3 Rühle, Otto (1874-1943), společně s Karlem Liebknechtem, Rosou Luxemburgovou, Franzem Mehringem dalšími založil Rühle spolek a časopis Internationale, který odmítal svět válčících států a jako alternativu vůči němu prosazoval revoluční internacionalismus. V roce 1916 se Rühle zapojil do hnutí spartakovců. Rühle také kritizoval stranu jako organizační formu revoluce a tvrdil, že „revoluce není záležitostí strany“. V důsledku toho podporoval spíše přístup komunismu rad, který odkazhoval klíčovou roli dělnických samospráv. V říjnu 1921 se podílel na založení odborového svazu s názvem Allgemeine Arbeiter-Union–Einheitsorganisation (Všeobecný dělnický svaz – jednotná organizace). Paul Mattick ve své knize Antibolševický komunismus popisuje Rühleho jako příkladnou radikální postavu německého dělnického hnutí, které zkostnatělo do různých oficiálních struktur, věčného outsidera, u nějž definuje jeho antagonistický vztah k dělnickému hnutí, marxismu-leninismu, ale i k buržoazní demokracii a fašismu. V roce 1921 se Rühle oženil s Alicí Gerstel, německo-židovskou spisova-telkou, feministkou a psycholožkou, která se narodila v Praze. V roce 1928 napsal Rühle velmi podrobný životopis s názvem Karl Marx: Jeho život a dílo. Po několika letech, které strávili v Praze, se s manželkou v roce 1936 rozhodli odejít do Mexika, a to na pozvání prezidenta Lázara Cardenáse. Rühle zde zpočátku působil jako vládní poradce pro oblast školství, oba manželé byli zapojeni do přípravy reformy vzdělávacího systému. Rühle věřil, že vzdělání je klíčem k dosažení sociální reformy. Kromě toho se oba přátelili s Lvem Trockým, mexickými výtvarníky Diegem Riverou a Fridou Kahlo. Vlastní Curriculum vitæ Otto Rühleho viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_R%C3%BChle#cite_ref-2

4 Bebel, Ferdinand August (1840-1913), byl německý politik, spisovatel, marxistický filozof, spoluzakladatel a 3. předseda Sociálně demokratické strany Německa (SPD) dle české wi-kipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/August_Bebel

5 Zetkinová, Klára (německy Clara Zetkin) (1857-1933), byla významná německá socialistická politička, novinářka, učitelka a bojovnice za ženská práva. Byla členkou Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) až do roku 1917, kdy se připojila k Nezávislé sociálnědemokratické straně Německa (USPD). Byla členkou parlamentu v období Výmarské republiky (1920-1933) a všeobecně uznávanou postavou mezinárodního feministického hnutí. Vlastní Curriculum vitæ Kláry Zetkinové viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1ra_Zetkinov%C3%A1