Komunismus dle IES resp. SVK

Komunismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES) resp. Slovníku vědeckého komunismu (SVK)

                                                                    GIOUP

SKUPINA ŘÍZENÍ VÝZKUMU A VÝROBY KOMUNISMUS svazek 1

 

Komunismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), Academia, Praha 1981

1. Společenskoekonomická formace zákonitě nastupující po kapitalismu a otevírající novou epochu vývoje lidstva, založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků.

2. V užším a vlastním slova smyslu vyšší fáze komunistické formace na rozdíl od socialismu. - Uto-pické komunistické ideje vznikaly jako odraz požadavků sociální rovnosti a spravedlnosti. Heslem revolučního boje se staly poprvé u radikálních účastníků protifeudálního hnutí od husitství až po velké buržoazní revoluce. Utopické a rovnostářské komunistické idee. Tvořící součást ideologie hu-manismu¹ (Morus², Campanella³), osvícenství (Morelly⁴, Mably⁵) a předmarxističtí soci-alisté Saint-Simon⁶, Fourier⁷, Owen⁸ byly překonány vědeckým komunismem Marxe⁹ a En-gelse¹⁰ na základě vytvoření vědecké teorie historické úlohy dělnické třídy a přechodu lidstva od kapitalismu ke komunismu. Přeměnou socialistic-ké a komunistické idejí z utopií ve vědu a spojením vědeckého komunismu s bojem dělnické třídy činností proletářské strany přestal být ko-munismus pouhým ideálem a stal se zákonitým cílem třídního boje dělnickém třídy a ostatních pracujících, řešením rozporů kapitalistické společnosti, sociálně ekonomických formací, jíž začína-jí vědomě tvořené dějiny lidstva. Lenin ukázal, že imperialistické stádium kapitalismu je nejúplněj-ší materiální přípravou nové for-mace. Přechod od kapitalismu ke komunismu předpokládá nejen značný rozvoj výrobních sil, ale především socialistické revoluce, ustavení revoluční diktatury pro-letariátu a uskutečňová-ní vedoucí úlohy marxisticko-leninské strany. V přechodném období od kapitalismu k socialismu se kladou základy socialistické společnosti. VŘSR otevřela cestu k vybudování základů socialismu nejprve v SSSR ve 2. polovině 30. let XX. století, v dalších evropských socialistických zemích pak na přelomu 50. a 60. let století téhož. Socialismus se rozvíjí ve dvou etapách: budování rozvinuté socialistické společnosti a její fungování i další zdokonalování (v SSSR od 60. let XX. století); rozvinutý socialismu přerůstá v komunismus. Společné rysy obou fází, vy-cházející z takových revolučních vymožeností, jako je odstranění vykořisťování a všech forem sociálního a národnostního útlaku, spočívají ve vysoké dynamice rozvoje výrobních sil, ve společenské vlastnictví výrobních prostředků, ve spolupráci a vzájemné pomoci, v uvědomělé pracovní kázni, v plánovitém řízení národního hospodářství, zaměření společensko-ekonomického rozvoje k svobodnému všestrannému rozvoji všech členů společnosti, v jejich ideově-politické jednotě, pramenící ze společných základních zájmů, v určujícím postavení marxisticko-leninské ideologie a v řízení společnosti na základě zásad komunistického světového názoru.

Komunismus dle Slovníku vědeckého komunismu, nakladatelství Svoboda, Praha 1978, str. 111-113

Vyšší fáze komunistické společensko-ekonomické formace, založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků, společnost, jejímž bezprostředním cílem je neomezený, všestranný rozvoj každého člověka.

Ideje o harmonickém rozvoji rozvoji člověka a lidských vztahů vznikly s vývojem kapitalismu. Tehdy však existovaly v utopické podobě, jako touhy, jejichž uskutečnění nebylo spojeno s materi-ální přestavbou společnosti. Na rozdíl od utopistů Marx¹¹ ukazoval komunistickou společ-nost nikoli jako nějaký žádoucí ideál, jemuž se musí přizpůsobit skutečnost, nýbrž jako nutný výsledek reálného historického pohybu, produkt třídního boje. Marx říkal, že ko-munismus není doktrína, není to souhrn názorů o žádoucími, morálním a nutném. Marxistické učení se od počátku formovalo jako vědecká te-orie, založená na zkoumání reálných společenských vztahů a jejich vývoji.

Vědecká teorie komunismu vznikla na základě materialistického pojetí, tj. pojetí dějin jako zákonitého procesu podmíněného koneckonců rozvojem materiální výroby. Zkoumání materiální výroby přivedlo zakladatele marxismu k závěru, že komunismus je vytvoření těch „materiálních výrobních podmínek, které jediné se mohou stát reálnou základnou vyšší spo-lečenské formy, jejíž základní zásadou je plný a svobodný rozvoj každého individua“ (K. Marx, Kapitál I, Praha 1954,str. 624). Marx, vycházeje z přísné vědecké analýzy vývoje kapitalismu, jak ji obsahuje „Kapitál“, ukázal, že výchozím bodem nastolení komunistických spole-čenských vztahů je a likvidace rozporu mezi společenským charakterem výroby a sou-kromým vlastnictvím výrobních prostředků. Na základě společenského vlastnictví výrobních prostředků a obrovského rozvoje výrobních sil se likviduje dělba práce spjatá se soukromým vlastnictvím, protiklad mezi duševní a fyzickou prací, mizí třídní rozdíly, mění se charakter práce, která se postupně stává prvotní životní potřebou všestranně rozvinutého člověka.

Marx charakterizoval i socialismus jako takový stupeň komunistické společensko-eko-nomické formace, který leží mezi třídně antagonistickou a beztřídní společností. Socialismus se zásadně odlišuje od kapitalismu, protože jeho základem je společenské vlastnictví. Zároveň ho nelze ztotožnit s rozvinutým komunismem, i když vytváří předpoklady pro výstavbu ko-munismu.

Komunismus se od socialismu odlišuje především obrovským rozvojem výrobních sil, schopných vyrobit dostatek spotřebních předmětů, což umožňuje uskutečnit základní prin-cip komunismu: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Komunismus nejen vyrábí dostatek produktů, takže každý může uspokojit své potřeby, ale je to také společ-nost, která formuje lidi v celé mnohotvárnosti jejich lidských tvůrčích schopností. Člověk zde nevystupuje jako spotřebitel, který se snaží uchvátit a využít co nejvíce produktů, ale rozvíjejí se v něm skutečně lidské potřeby, především potřeba tvůrčí přetvářející činnosti. To však bude možné realizovat tehdy, až člověk bude zbaven výkonné, netvůrčí prá-ce. Reálnou materiálně technickou základnu změny charakteru práce je dnes automatizace výroby. V třídně antagonistické společnosti ztrácí práce, podle Marxových slov, jakoukoli při-tažlivost pro lidi a mrzačí jejich život. Za komunismu, jehož cílem je přeměnit každého člově-ka v tvůrce, se lidská činnost uskutečňuje jako tvůrčím činnost. Každý člen komunistické spo-lečnosti, osvobozený od jednotvárné, unavující práce ve sféře materiální výroby, získá mož-nost všestranně rozvíjet svoje schopnosti. Změna charakteru práce znamená, že lidé přesta-nou být dílčími výrobci produktu a vstoupí do nových vzájemných vztahů, kdy každý bude mít zájem na neomezeném rozvoji druhého. V komunistické společnosti lidé směňují činnost, a ne věci, a proto Marx charakterizuje komunismus jako „výrobu samotné formy styků“.

Ze změny výrobního procesu a charakteru činnosti lidí vyplývá změna všech společen-ských vztahů, především vztahů vlastnických. Vystupuje-li za socialismu společenské vlastni-ctví výrobních prostředků ve dvou formách, státní (všelidové) a družstevní, pak je pro komu-nismus charakteristické jediné komunistické vlastnictví.

V třídně antagonistické společnosti existuje protiklad mezi zájmy jednotlivce a společ-nosti. V komunistické společnosti vznikají zcela jiné vztahy. Každý má možnost rozvíjet se svobodně právě proto, že na tom má zájem celá společnost, protože každý člověk zde vystu-puje nikoli jako člen určité sociálně třídní skupiny, nýbrž jako představitel celé společnosti. Svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech. Sociální přeměny ve společnosti přestanou být politické, stát nahradí komunistická společenská samospráva, zmizí takové formy společenského vědomí a činnosti, jako je politika, právo, náboženství.

Za komunismu se plně rozvinou skutečné dějiny lidstva. Historickou epochu předchá-zející komunistickou společenskoekonomickou formaci, epochu panství soukromého vlast-nictví Marx nazývá prehistorií lidstva, protože se v té době pokrok uskutečňoval vykořisťo-váním a nelidskou existencí většiny.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Humanismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Humanismus

2 More, Thomas (v latinizované podobě Thomas Morus, počeštěně Tomáš More (1478–1535), anglický právník, politik a spisovatel. V letech 1529–1532 zastával úřad lorda kancléře krále Jindřicha VIII., je-hož byl blízkým spolupracovníkem a přítelem. Je považován za nejlepšího anglického právníka a jed-noho z největších evropských vzdělanců své doby. Po Jindřichově roztržce s katolickou církví se roku 1532 s králem rozešel a rezignoval na svůj úřad. Když později odmítl složit přísahu podle zákona o následnictví, byl nejprve uvězněn a posléze popraven. Katolická církev jej ctí jako svatého a mu-čedníka. Nejvýznamnějším Moreovým dílem je Utopie z roku 1516. Tomas More dle české wiki-pedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Thomas_More

3 Campanella, Tommaso (1568-1639) (křtěný jako Giovanni Domenico Campanella), italský filozof, teolog, astrolog, astrolog a básník. Autor utopického románu Sluneční stát (1602). Campanella ve své utopii líčí ideální společnost, kde neexistuje soukromé vlastnictví a kde nejdůležitějšími hodnotami jsou vzdělání, práce a sounáležitost. V čele státu stojí svrchovaný vládce, nejmoudřejší člověk ve státě, jemuž jsou podřízeni Láska, Moc a Moudrost. Prakticky všechny činnosti ve státě jsou řízeny a kontro-lovány politickou mocí, která je výrazně propojená s náboženstvím. V češtině vydalo knihu Sluneční stát roku 1934 nakladatelství Jan Laichter. Tommaso Campanella dle české wikipedie viz https://cs.w

ikipedia.org/wiki/Tommaso_Campanella