Jak ve skutečnosti zemřel J. V. Stalin? Dle článku portálu Ruská sedma (Русская семерка, Russkaja semjorka) ze dne 3. ledna 2019

Jako oficiální datum úmrtí J. V. Stalina je ve všech zdrojích uváděn čtvrtek 5. března 1953. Během 4 dnů před touto událostí se na Bližněj neboli Kun-cevskej Dače, která byla rezidencí hlavy státu, o-dehrály podivné věci. Dne 1. března byl Stalin na-lezen na podlaze v jídelně, vedle stolku s telefo-ny. Jistý Lozgačev, jenž pracoval jako hlídač na dače, okamžitě zavolal dalšího kolegu z obsluhy.

S přivoláním lékařů nespěchali

            Stalina přenesli do ložnice, avšak lékaři - významní moskevští profesoři - byli zavoláni až druhý den. Na otázku, proč došlo k takovému zpoždění, odpověděl personál jednoznačně: „všichni (jsme) měli za to, že Josef Vissarionovič spí…“. To je první podivnost spojená se smrtí vůd-ce SSSR. Při převozu těla nebylo možné neroze-znat spícího od člověka v bezvědomí, jenž prodě-lal mozkovou mrtvici či mozkové krvácení do mozku.

            Právě tuto diagnózu stanovili dne 2. března lékaři, kteří Stalina vyšetřovali. Pravá polovina těla byla ochrnuta v důsledku změn na mozku. V tomto stavu zůstal Stalin další 4 dny. Pozdě večer 5. března zemřel, aniž by nabyl vědomí. Mnozí badatelé jsou toho názoru, že personál sloužící na Bližněj Dače se svého patrona (na)tolik bál, pročež se prostě jeho členové neodvážili zavolat lékaře dříve.

            Jiní to považují za zlý úmysl. Bezmocný stav pro věrchušku nebezpečného člověka, před nímž měla extrémní strach, to byla optimální šance, jak se s ním vypořádat. A Stalinovo okolí toho nemohlo nevyužít. O jeho stavu jistě věděl nejen obslužný personál, ale i vlivnější lidé ve státě.

Byla šance na záchranu?

            Ani podle nakonec dorazivších lékařů neměl Stalin žádnou šanci se z tak těžkého stavu dos-tat. To bylo oznámeno v den zdravotní kontroly, 2. března. Zda byla příčinou Stalinovy smrti apo-plexie (tj. mrtvice), což je uvedeno v oficiálních zdrojích, a mohla tak být alespoň minimální šance na jeho přežití, pak si Josif Vissarionovič vlastní cestu k záchraně se 100% pravděpodobností odří-zl.

            Příčina tkvěla ve Stalinově paranoidním chování, jež bylo rok od roku znatelnější. Když ko-lem sebe viděl jen zrádce, nepřátele lidu a agenty nepřátelské rozvědky, Stalin radikálně omezil okruh svých nejbližších – lidí, kteří mu alespoň ze smyslu pro povinnost mohli pomoci.  V před-večer byli zatčeni: A. N. Poskrjobyšev (osobní strážce), V. N. Vinogradov (ošetřující lékař), N. S. Vlasik (náčelník ochranky), L. Z. Mechlis (jeden ze Stalinových nejoddanějších spolupracovníků), jeden ze Stalinových nejoddanějších spolupracovníků), P. Je. Kosynkin (velitel Kremlu). Mnohé z těchto osob byly zatčeny v únoru 1953 nebo dokonce „nečekaně“ zemřely jen několik týdnů před smrtí samotného „diktátora“.

Berijova účast

            Zatčení lidé, do té doby příkladně loajální Stalinovi, byli nahrazeni novými zaměstnanci. Je zajímavé, že posledně jmenovaní byli tak či onak spojeni s NKVD, která byla zcela podřízena Beri-jovi. Je zcela jasné, že tento si byl dobře vědom všeho, co se v rezidenci hlavy státu dělo.

            Skutečnost, že po smrti Stalina nebylo všechno tak snadné, jasné i bez problémů a že v tom mohl mít prsty Berija, je uvedeno ve vzpomínkách účastníků těchto událostí i mnohých historic-kých zkoumáních či šetřeních.

Nikoli neznámá Stalinova dcera Světlana Allilujevová byla v moment, když se dozvěděla, že lékaři nebyli dne 1. března k jejímu otci přivoláni ihned, tj. urgentně po úderu mrtvice, doslova per-plex, tedy bezradná, zmatená, po-pletená, vyvedena z míry i rozhořčena, zkrátka v koncích.

            Berija odpověděl Allilujevové, že je vše v pořádku a Josif Vissarionovič jen spí. Ještě během dne se Světlana pokusila dovolat svému otci, ale nepodařilo se jí to. Všechny 3(!) telefony byly ob-sazené, což je samo o sobě nesmysl. Stalin rád vše přímo kontroloval a nikdo kromě něj tyto tele-fonní linky nepoužíval. Jedna osoba nemohla už z logiky věci mluvit na třech telefonech současně.

Mrtvice nebo otrava?

            Po všem, co se stalo, si Allilujevová uvědomila, že dlouho před Stalinovou smrtí Berija zcela převzal kontrolu do svých rukou. Kdyby byl s Josifem Vissarionovičem Poskrjobyšev nebo tentýž Vlasik, byli by lékaři na daču přispěchali již 1. března, okamžitě poté, co objevili Stalinovo tělo na koberci v jídelně.

            Existuje verze, že Stalina otrávil Berija nebo někdo jiný z jeho okruhu. Den před úderem mrtvice, 28. února, uspořádal Stalin s Chruščovem a některými dalšími členy Ústředního výboru a NKVD banket, na němž se vůdce cítil skvěle. Pravděpodobně kvůli možné otravě nebyli okamžitě přivoláni lékaři, aby se jed v těle rozpustil. Tak či onak, příliš mnoho lidí předvídalo a dokonce předpovídalo Stalinovu smrt. Byla očekávána doslova každým dnem.

Zdroj: Jak Stalin skutečně zemřel