Kirov (skut. příjm. Kostrikov), Sergej Mironovič (1886-1934) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), J-Pri, str. 130-131 + ruské wikipedie

 

(zavražděn psychicky narušeným a labilním Leonidem Vasiljevičem Nikolajevem)¹

životopis

významný ruský bolševik, působil jako sovětský státní a stranický činitel, Tajemník ÚV KS Ázerbájdžánu v letech 1921-1926 a 1. tajemník leningradského oblastního výboru VKS(b)² mezi lety 1926-1934, Academia 1981

Mládí a počátek velké kariéry

             Sergej Mironovič Kirov se narodil 15. (27.) března 1886 ve městě Uržum v Mogilevské, ny-nější Kirovské oblasti Vjatské gubernie 27. března 1886. Kirovovo skutečné příjmení znělo Kostri-kov, přičemž jméno Kirov si Sergej Mironovič zvolil dle perského krále Kýra I z rodu Achaimenov-ců, který vládl zhruba v letech v letech 640-600 př. n. l. S. M. Kirov se narodil v povýtce chudé ves-nici na Urale a poměrně záhy přišel o oba rodiče. V roce 1901 mu bylo poskytnuto stipendium pro studium na průmyslové škole v Kazani. Roku 1904 vystudoval nižší střední a odbornou školu me-chaniky a technicky v Kazani. Kirov získal inženýrský diplom, načež se přestěhoval do sibiřského města Tomsk.

            Postupem času se stal marxistou a rovněž vstoupil do řad Ruské sociálně-demokratické děl-nické strany³, konkrétně – po jejím schizmatu roku 1903 – do její bolševické frakce. Aktivně se zúčastnil revoluce v roce 1905, za což byl uvězněn, jakkoli byl již po roce byl propuštěn na svobodu.
Velmi rychle po propuštění se připojil k bolševikům, ale byl znovu zatčen a tentokrát už ho nemi-nulo odsouzení na tři roky kvůli obvinění z šíření nelegální literatury. Několikrát byl zadržen i poz-ději, následně se přesunul na Kavkaz, kde zůstal až do abdikace cara Mikuláše II. Právě v onu dobu si změnil jméno na Kirov, které zvolil jako pseudonym po vzoru dalších revolučních vůdců. Jméno Kirov si vybral podle antického perského vůdce Kýra Velikého. Sám Kirov se stal velitelem bolševic-kého vedení v Astrachani. Po říjnovém převratu 1917 bo-joval Sergej Mironovič v občanské válce až do roku 1920.

Vražda cestou do práce

            V roce 1921 se Kirov stal generálním tajemníkem ázerbájdžánské stranické organizace Od roku 1926 zastával funkci hlavy leningradského městského výboru komunistické strany. Organizo-val a logisticky zajišťoval výstavbu kanálu z Baltského do Bílého moře. V letech 193-2-1933 usiloval o celkové uvolnění režimu. Stavěl se proti represáliím proti opozici a snažil se o vylepšení vztahu stranického vedení vůči tvůrčí inteligenci. Kirov byl kromobyčejně popu-lární mezi běžnými lidmi. Na leningradských hřištích si hrál s dětmi, do práce jezdil tramvají a nakupovat chodil do obyčej-ných obchodů. Právě prvního prosincového dne roku 1934 však došlo k vraždě Sergeje Kirova, je-hož ve Smolném institutu v Leningradu zavraždil Leonid Ni-kolajev. Atentátník následoval Kirova po chodbě, kde ho zezadu střelil pistolí do krku. Sergej Kirov zemřel ve věku 48 let.
            Vražda Kirova byla evidentní důkazem, že síly pracující na zničení prvního státu světa vstoupivšího na cestu po výtce úspěšného budování socialistického hospodářství nejen stále žijí, ale dokonce tendují k realizaci státního převratu, byť i s podporou zahraničních tajných služeb či domácích kontrarevolučních a často teroristických skupin, nebo bez ní.

            Plně si vědom právě nastalé a reálně kritické situace evidentně cílící k odstranění předáků sovětského stroje obecně a Sovětského svazu jako státního útvaru zvláště, rozhodl se Josif Vissari-onovič přistoupit k odvetě, která spočívala v čistce, jež vyústila do 1. procesu s tzv. „Moskevským centrem“, konajícího se 15.–16. ledna 1935. Všichni obžalovaní – 16 osob - byli shledáni vinnými a odsouzeni k mnohaletým trestům žaláře.

            Po půldruhém roce následoval ve dnech 19.–22. srpna 1936 První velký proces s tzv. „Trockis-ticko-zinověským centrem“, během nějž byli G. Je. Zinovjev, L. B. Kameněv a další obviněni z proti-sovětské činnosti, podílu na osnování kontrarevoluční organizace, přípravy teroristických akcí pro-ti sovětské vládě, účasti na plánování vražd vedoucích politických představitelů VKS(b) a špionáže. Tentokrát zněl rozsudek přísně a soudní verdikt prokurátora A. Ja. Vyšinského⁴ byl jasný: trest smrti.

Až do současnosti nebyla vražda nikdy objasněna

            Do současné doby není Kirovova vražda přesvědčivě objasněna. Existuje řada sporů o vraždě a spekuluje se o tom, že mohla být objednána samotným Stalinem, což však nikdy nebylo prokázá-no. Další verzí s níž vyšetřovatelé pracovali byla skutečnost, že Kirov měl poměr s manželkou Ni-kolajeva, kterýžto fakt dovedl Leonida Nikolajeviče k atentátu na hlavu lenin-gradské stranické or-ganizace. Existuje i teorie, podle níž trpěl Nikolajev duševní chorobu a mohlo jít i o náhodný útok.
Vražda Kirova zdánlivě přišla jako blesk z čistého nebe, pročež průběh vyšetřování bedlivě sledoval Stalin i se svými nejbližšími spolupracovníky. Vedení SSSR i VKS(b) obecně a J. V. Stalin pak zvláště rozhodli Kirova pohřbít na nejvyšší státní úrovni, přičemž Josif Vissari-onovič nesl osobně rakev s ostatky. Řada měst, ulic i továren byla pojmenována na počest jed-noho z nejvýznamnějších sovět-ských politiků.
            Jedno z měst, které bylo pojmenováno po Kirovovi, se nachází na Ukrajině. Od roku 1924 neslo město název Kirovohrad, ale v roce 2015 bylo rozhodnuto o zpětném přejmenování na Jeliza-vethrad, což je název podle ruské carevny Alžběty I. (rusky Jelizavety). Po Kirovově vraždě v roce 1934 bylo rovněž přejmenováno sovětské město Vjatka na Kirov. Město nese tentýž název do sou-časnosti, jakkoliv bylo dříve rovněž známé pod jménem „Chlynov“ (Хлы́-нов) (do roku 1781) a „Vjatka“ (Вя́тка) (1781–1934).

            Roku 1952 vydalo v překladu Ludvíka Myšky pražské nakladatelství Svět sovětů Kirovův ži-votopis pod titulem Sergej Mironovič Kirov. Anotace této Kirovovy biografie uvádí: „Životopis jed-noho z vůdčích pracovníků VKS(b) Sergeje Mironoviče Kirova (1886-1934) líčí tvrdé mládí nadané-ho chlapce, který se brzy zapojuje do revoluční práce na Sibiři a později na Kavkaze. Podrobně je popsána K. neúnavná činnost v době občanské války mezi kavkazskými horaly, jeho houževnatý boj proti bělogvardějcům a kontrarevolučním živlům v Astrachani, poté jeho budovatelská práce v naftovém průmyslu a všestranná činnost pro upevnění vlády dělníků a rolníků mezi kavkazskými národy. Z doby jeho mnohaleté činnosti v Leningradu je na četných příkladech zachycen bolševic-ký styl Kirovovy práce, jeho nesmírné zásluhy o roz-voj Leningradské oblasti i jeho nesmlouvavý boj proti úchylkám od generální linie strany, jejž neúnavně vedl až do osudného dne 1. prosince 1934, kdy byl úkladně zavražděn rukou L. V. Nikolajeva, vedenou trockisticko-bucharinskými spiklenci.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Nikolajev, Leonid Vasiljevič (1904-1934), vrah předsedy Leningradského oblastního výboru VK-S(b) Sergeje Mironoviče Kirova. Člen VKS(b) od roku 1923. Dne 1. prosince 1934 zabil v paláci Smolný S. M. Kirova výstřelem z revolveru. L. V. Nikolajev byl na základě verdiktu Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR zastřelen dne 29. prosince 1934.

2 Všesvazová komunistická strana (bolševiků) [VKS(b)], název komunistické strany v letech 1925-1952 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4041508140479246013

?hl=cs

3 Ruská sociálně demokratická dělnická strana (RSDDS) resp. Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (SDDSR) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Rusk%C3%A1_soci%C3%A1ln%C4%9B_demokratick%C3%A1_d%C4%9Blnick%C3%A1_strana

4a) Vyšinskij, Andrej Januarjevič (1883-1954) byl sovětský právník, politik a diplomat, akademik AV SSSR (1939). V letech 1935-39 zastával post Generálního prokurátora Sovětského svazu, mezi lety 1940-53 pracoval na vedoucích místech ministerstva zahraničí SSSR. Je autorem zásadních vědec-kých prací týkajících se otázek teorie státu a práva. Během moskevských procesů zastával Andrej Januarjevič post Nejvyššího proku-rátora SSSR.

4b) Vyšinskij, Andrej Januarjevič (1883-1954) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/

Andrej_Vy%C5%A1inskij

4c) Kraft, Valeria, Andrej Vyšinskij - právní teoretik období stalinismu, Diplomová práce, Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Katedra teorie práva a právních učení, Praha, únor 2014 viz http

s://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/5952/DPTX_2011_2_11220_0_176925_0_126319.pdf

?sequence=1&isAllowed=

y