II. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) v Bruselu a Londýně roku 1903 dle ruské wikipedie
☭ 1898 – I sjezd RSDDS v Minsku, na němž bylo vyhlášeno založení strany
☭ 1903 – II sjezd strany v Bruselu a Londýně.
Na sjezdu došlo k rozkolu na bolševiky -
RSDDS(b) a menševiky - RSDDS(m)
☭ Vůdce bolševiků - V. I. Lenin, vůdce menševiků - Ju. O. Martov
II sjezd RSDDS
Místo konání:
Brusel
Londýn
17. (30.) července – 10. (23.) srpna 1903
1903
II. sjezd Ruské sociálně
demokratické dělnické
strany
Pro pořádek je třeba ihned zkraje vzpomenout, že I. sjezd1 Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS)2 proběhl v březnu 1898 v Minsku. Po pěti letech - od 17. (30.) července – 10. (23.) srpna 1903 - se konal II. sjezd RSDDS v Bruselu, ale jelikož belgická policie donutila delegáty opustit zemi, museli tito své schůze přesunout do Londýna. Ve skutečnosti se tak zakládajícím sjezdem RSDDS stal právě II. sjezd ruských sociálních demokratů.
V samotném Bruselu se konalo prvních 13 zasedání II. sjezdu RSDDS a je třeba konstatovat, že s jeho přípravou a organizací významně pomohla redakční rada novin Iskra3. Celkem proběhlo 37 schůzek (13 v Bruselu a 24 v Londýně), přičemž zastoupeno bylo 26 organizací: skupina «Osvo-bození práce»4, Ruská organizace Jiskry, Petrohradský výbor, Petrohradská dělnická organizace, Moskevský výbor, Charkovský výbor, Kyjevský výbor, Oděský výbor, Nikolajevský výbor, Krymský svaz, Donský výbor, Svaz těžebních dělníků, výbory měst Jekatěrinoslavsk, Saratov, Tiflis, Baku, Batumi, Ufa, «Severní dělnický svaz»5, «Sibiřský svaz RSDDS», «Tulský výbor», «Zahraniční výbor Bundu», «Ústřední výbor Bundu», «Zahraniční liga ruské revoluční sociální demokracie», «Svaz rus-kých sociálních demokratů v zahraničí», skupina «Jižní dělník». II. sjezdu RSDDS se zúčastnilo cel-kem 43 delegátů s 51 odevzdanými hlasy (protože mnoho výborů nemohlo vyslat požadovaný po-čet zástupců, někteří z nich měli každý dva mandáty) a 14 delegátů s hlasem poradním, což před-stavuje několik tisíc členů strany.
Na sjezdu se RSDDS rozpadla na dvě frakce: bolševiky a menševiky, jež přežily až do úplného rozdělení v roce 1917.
Zahájení sjezdu Tablo delegátů II. sjezdu RSDDS
Tablo
účastníků II. sjezdu RSDDS: JISKROVCI MENŠINY: Ju. O. Martov,
L. G. Dejč, L. D. Trockij, V. N. Krochmal (Fomin), Zvorovskij
(Kostič) ANTIJISKROVCI: I. Ainštadt (Judin), Pikker (Martynov), V.
Medem (Goldvlat), K. Portnoj (Abramson), Goldman (Liver), Kossovskij
(Gofman),CENTRUM (BLÁTO): V. Levinová (Ivanov), V. Rozanov
(Popov), Je. Levin (Jegorov), Kalafati (Machov), Lokerman (Carjov)
Sjezd zahájil úvodním projevem G. V. Plechanov - ruský politik, marxistický filozof, překladatel Manifestu komunistické strany resp. Komunistického manifestu6 a budoucí menševik7 G. V. Plechanov8.
Denní program:
1. Ústava Kongresu. Volby do předsednictva.
Stanovení pravidel sjezdu a denního řádu.
Zpráva organizačního výboru (OV) - řečník V. N. Rozanov (Popov); zpráva komise pro kontrolu mandátů a stanovení složení sjezdu - B. A. Ginzburg (Kolcov).
2. Místo Bundu v RSDDS je Liber (M. I. Goldman)9 jako řečník a L. Martov (Ju. O. Ce-derbaum)10 jako spolumluvčí.
3. Program strany
4. Centrální orgán strany.
5. Zprávy delegátů
6. Organizace strany (projednání organizační listiny strany) - řečník V. I. Lenin.
7. Okresní a národní organizace - zpravodaj statutární komise a člen revolučního hnutí v Rusku, sociální demokrat V. A. Noskov (Glebov).
8. Samostatné skupiny strany - úvodní projev V. I. Lenina.
9. Národnostní otázka
10. Ekonomický boj a odborové hnutí
11. Oslavy 1. Máje.
12. Mezinárodní socialistický kongres v Amsterdamu 1904
13. Demonstrace a povstání.
14. Teror
15. Vnitřní otázky stranické práce:
1. vytyčení propagandy,
2. stanovení agitace
3. organizování tvorby stranické literatury
4. (z)organizování práce mezi rolnictvem,
5. provádění práce ve vojsku,
6. realizace práce mezi studenty
7. pracovní úkoly mezi členy.
16. Poměr RSDDS eserům.
17. Postoj RSDDS k ruským liberálním proudům.
18. Volby ústředního výboru a redakční rady ústředního orgánu (CO) strany.
19. Volby sovětu strany.
20. Výběr postupu při vyhlašování sjezdových rozhodnutí a zápisů, jakož i kroky při správě povinností volených funkcionářů a příslušných institucí. Otázka stranických pravidel byla projednána pod bodem № 6.
RSDDS a Bund11
Neshody na sjezdu začaly problémem Bundu. Bundisté požadovali autonomii uvnitř strany s právem vyvíjet vlastní politiku v židovské problematice a také uznání Bundu za jediného zástup-ce strany mezi židovským proletariátem. Lenin jménem «jiskrovců» organizoval projevy Židů Ju. O. Martova (Cederbaum) a L. D. Trockého12 (Bronstein), kteří byli zastánci židovské asimilace, tj. sociokulturního procesu, během nějž se Židé přestávají identifikovat jako součást židovské etnické, kulturní nebo náboženské komunity. Asimilace probíhá identifikací s kulturou, náboženstvím majoritních národností. V důsledku toho II. sjezd přijal rezoluci proti autonomii Bundu.
Redaktoři
«Jiskry» (Iskra)13 a «Zarji»
(Záře)14
začali připravovat návrh programu.
V roce 1901
byl II.
sjezdu
předložen návrh, který zohledňoval většinu Leninových úprav
a dodatků k oběma
návr-hům Plechanovova programu.
Diskuse o
programu zabrala devět zasedání II.
sjezdu:
probíraly se otázky diktatury proletariátu, proletářský
charakter strany a její role v osvobozeneckém hnutí v Rusku, dále
agrární program a národnostní otázka.
Role a charakter strany
Lenin trval na tom, že redakční návrh by měl jasně formulovat hlavní ustanovení marxismu o diktatuře proletariátu (v této věci Plechanov projevil váhání), o hegemonii proletariátu v revoluč-ním boji a zdůrazňovat proletářský charakter strany a její vedoucí roli v osvobozeneckém hnutí v Rusku. Ekonomisté14 Akimov15 (Vladimir Machnovec), Pikker (Alexander Martynov)16 a bundista M. I. Lieber se postavili proti zařazení klauzule o diktatuře proletariátu do programu s odkazem na skutečnost, že tato klauzule chybí v programech Západoevropské sociálně demokra-tické strany. L. Trockij prohlásil, že realizace diktatury proletariátu je možná pouze tehdy, když se proletariát stane většinou „národa“ a strana natolik splyne s dělnickou třídou, že s ní bude identic-ká. Lenin popisoval názory svých odpůrců jako sociální reformisty a řekl, že „zašli tak daleko..., že napadli diktaturu proletariátu...“ (tamtéž, sv. 7, str. 271). Lenin, jenž charakterizoval názory svých odpůrců jako sociálreformistické, ří-kal, že „„sami došli tak daleko, protože zpochybňovali diktatu-ru proletariátu…“ (tamtéž, sv. 7, str. 271). Vladimír Iljič zároveň ostře vystoupil proti pokusu „eko-nomistů“ Martynova a Akimova o úpravu programu.
Agrární program
Zásadní neshody se objevily i při projednávání agrární části programu, zejména v otázce spojenectví dělnické třídy a rolnictva. Lenin trval na uznání rolnictva spojencem proletariátu, zdů-vodnil revoluční požadavek návratu „odřezků“ jako zničení jednoho ze zbytků nevolnictví a nut-nost rozlišovat mezi požadavky agrárního programu během buržoazně-demokratické a socialistic-ké revoluce. Tento přístup byl tvůrčím rozvojem marxismu v historicky specifických podmínkách Ruska na počátku 20. století (kde se snoubil bouřlivý rozvoj kapitalismu s dominancí zemědělské-ho hospodářství v ekonomice, hluboce zakořeněnými pozůstatky feudalismu na venkově, kde vůči-hledně převažovalo rolnické obyvatelstvo).
Národnostní otázka
Diskuse se rozproudila nad otázkou práva národů na sebeurčení. Proti němu vystoupili pol-ští sociální demokraté a bundisté. Poláci věřili, že tento bod bude hrát do karet polským naciona-listům. Bundisté vystupovali za kulturní a národnostní autonomii Židů. Protože v této otázce neby-lo možné dosáhnout konsensu, frakce Bundu z kongresu odešla.
Výsledek
Po změně počtu delegátů schválil sjezd program Iskry, který se skládal ze dvou částí – pro-gramu „maximálního“ resp. „minimálního“. Maximální program hovořil o konečném cíli strany – uspořádání socialistické společnosti – a podmínce uskutečnění tohoto cíle – socialis-tické revoluci a diktatuře proletariátu. Minimální program pokrýval bezprostřední úkoly stra-ny: svržení carské autokracie, nastolení demokratické republiky, zavedení 8-hodinové pracov-ní doby, nastolení na-prosté rovnosti všech národů, uplatnění jejich práva na sebeurčení, zni-čení zbytků poddanství na venkově, navrácení pozemků rolníkům, odebraných jim statkáři a poměščiky jako tzv. „odřezky“.
Poté bylo jasné, že dojde k rozkolu mezi jiskrovci, ekonomisty a bundisty. Ale k rozkolu me-zi jiskrovci došlo rovněž.
Členové redakční rady
Rozkol se začal objevovat ještě před sjezdem. V redakční radě Jiskry bylo šest lidí — Plechanov, Lenin17, Martov, Potresov18, Axelrod19 a Zasuličová20. Tento počet byl su-dý a z toho důvodu se často práce redaktorů dostala do patové situace, protože Leninovi příz-nivci a jeho odpůrci měli stejný počet hlasů. Aby byla práce redakce efektivní, navrhl Lenin doplnit redakční radu 0o sedmého člena - Trockého, ale Plechanov byl kategoricky proti, na-čež Lenin navrhl snížit počet redaktorů - vyloučit Potresova, Axelroda a Zasuličovou, protože je považoval za špatné novináře. (Jako příklad Lenin uvedl, že do 45 čísel Iskry napsal Martov 39 článků, Lenin sám – 32 statí, Plechanov – 24 článků, zatímco Zasuličová - 6, Axelrod - 4, Potresov – 8). Lenin tímto návrhem vyvolal obvinění, že usiluje o ovládnutí strany.
Stanovy
Při posouzení návrhu stanov se mezi Martovem a Leninem rozvinula diskuse o otázce členství ve straně (§ 1). Podle Martova a jeho příznivců lze za člena strany považovat:
-
...každého, kdo přijme její program, podporuje stranu materiálními prostředky a poskytuje jí pravidelnou osobní podporu pod vedením některé ze svých organizací.
Lenin trval na „osobní účasti v jedné ze stranických organizací“.
Výsledkem hlasování bylo, že sjezd přijal první odstavec stanov v Martovově znění, a to většinou 28 hlasů, které se vyslovily pro, 22 delegátů bylo proti a 1 se zdržel hlasování. Všechny ostatní odstavce charty byly přijaty bez výrazného nesouhlasu.
Orgány správy
Sjezd vytvořil stranická centra: Ústřední orgán, Ústřední výbor a Radu strany.
Bylo rozhodnuto odstranit abnormální situaci v zahraničí, kde existovaly dvě sociálně demokratické organizace: Zahraniční liga ruské revoluční sociální demokracie21 a Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí22. II. sjezd RSDDS uznal „Ligu“ jako jedinou zahraniční orga-nizaci RSDDS. Na protest opustili II. sjezd RSDDS dva představitelé Svazu ruských sociálních de-mokratů v zahraničí. Stejně tak odešlo i pět bundistů poté, co sjezd odmítl přijmout Bund do RS-DDS na základě federace a odmítl ultimátum Bundu uznat jej jako jediného zástupce židovských dělníků v Rusku.
Odchod 7 delegátů ze sjezdu změnil poměr sil ve prospěch Leninových příznivců. Ve finále to tak byli právě oni, kdo ve volbách do ústředních orgánů získal většinu mandátů.
Do ÚV strany byli zvoleni G. M. Křižanovskij23, F. V. Lengnik24 (oba v nepřítomnosti) a delegát sjezdu s hlasem poradním V. A. Noskov, který zemřel dne 15. května, zhruba rok před vy-puknutím I. světové války. Všichni tři byli zastánci Lenina.
Zvolen byl i pátý člen stranické rady Plechanov (rada strany se skládala z 5 členů: 2 z redak-ční rady Ústředního orgánu, 2 z Ústředního výboru, pátý člen byl zvolen sjezdem). Členové stra-nické rady po sjezdu: P. B. Axelrod, F. V. Lengnik, V. I. Lenin, Ju. O. Martov a G. V. Plechanov.
Lenin, Martov a Plechanov byli zvoleni do redakční rady Jiskry (Iskry). Martov však pracovat v redakci odmítl.25
Změny ve vedení strany po sjezdu
Dne 29. září (12. října 1903) přibyli do sestavy kádru ÚV F. V. Gusarov26, R. S. Zemljačka27, L. B. Krasin28 a M. M. Essenová29.
Dne 8. (21. listopadu) 1903 byli rovněž kooptováni V. I. Lenin a L. E . Galerin30.
Dne 19. června (2. července 1904) byl zatčen F. V. Lengnik, v červenci pak G. M. Křižanovskij s F. V. Gusarovem a R. S. Zemljačka byla vyloučena ze strany. Ve finále pak byla zatčena i M. M. Essenová.
Místo nich byli v červenci 1904 kooptováni J. F. Dubrovnicij,31 L. Ja. Karpov32 a A. I. Lju-bimov.
V listopadu 1904 Je. M. Alexandrovová-Jacques, V. N. Krochmal33 a V. N. Rožanov.
Pokud jde o samotný II. sjezd RSDDS, pak ve svazku I Vybraných spisů V. I. Lenina, který vydalo roku 1972 pražské nakladatelství Svoboda, pak v něm lze nalézt následující text: „II. sjezd RSDDS se konal ve dnech 17. (30). července–10. (23.) srpna 1903. Prvních 13 zasedání se konalo v Bruselu. Protože však policie sjezd pronásledovala, byl přeložen do Londýna.
Sjezd připravila Jiskra, jež pod Leninovým vedením vykonala olbřímí práci, aby sjednotila ruské sociální demokraty v duchu revolučního marxismu.
Sjezdu se zúčastnilo 43 delegátů s rozhodujícím hlasem, kteří zastupovali 26 organizací (skupinu Osvobození práce, organizaci Jiskry, zahraniční a ústřední výbor Bundu, Zahraniční ligu ruské re-voluční sociální demokracie, Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí a 20 ruských sociálně-demokratických výborů a svazů). Někteří delegáti měli po 2 hlasech, a proto měli na sjezdu celkem 51 rozhodujících hlasů. Sjezd měl různorodé složení: zúčastnili se ho nejen přívrženci Jiskry, ale i její odpůrci, jakož i nestálé, kolísající živly. Hlavními otázkami na sjezdu bylo schválení programu a stanov strany a volba řídících orgánů strany. Lenin a jeho přívrženci zahájili na sjezdu rozhodný boj proti oportunistům.
Oportunisté zuřivě napadli návrh programu strany vypracovaný redakcí Jiskry, zejména tezi o vedoucí úloze strany v dělnickém hnutí, tezi o nutnosti nastolení diktatury proletariátu a agrární část programu. Sjezd odrazil oportunisty a jednomyslně (při jedné absenci) schválil program stra-ny, ve kterém byly zformulovány jak nejbližší úkoly proletariátu v nad-cházející buržoazně-demo-kratické revoluci (minimální program), tak i úkoly související s vítězstvím socialistické revoluce a s nastolením diktatury proletariátu (maximální program). Prvně v dějinách mezinárodního dělnic-kého hnutí byl po Marxově34 a Engelsově35 smrti schválen revoluční program, ve kterém byl Leninovou zásluhou boj za diktaturu proletariátu označen za klíčový úkol strany dělnické třídy.
Při projednávání stanov se rozpoutal prudký boj o organizační zásady výstavby strany.
Lenin a jeho přívrženci usilovali o vytvoření bojové revoluční strany dělnické třídy a pova-žovali za nutné schválit takové, stanovy, jež by všem nestálým a kolísajícím živlům ztížily přístup do strany. Proto se formulací prvního článku stanov, navržené Leninem, bylo členství ve straně vá-záno nejen na uznání programu a na materiální podporu strany, ale i na osobním účast v některé stranické organizaci. Martov přednesl na sjezdu svou vlastní formulaci prvního článku, která váza-la členství ve straně kromě uznání podpory programu a materiální podpory strany pouze na pravi-delnou osobní pomoc straně pod vedením některé její organizace. Martovovu formulaci, která us-nadnila přístup do strany všem nestálým živlům, podpořili na sjezdu nejen protijiskrovci a „bláto“ („střed“), ale i „měkcí“ (nestálí) jiskrovci, takže ji sjezd nepatrnou většinou hlasů schválil. Ovšem v podstatě sjezd schválil stanovy v tom znění, v jakém je vypracoval Lenin. Kromě toho schválil také řadu rezolucí k taktickým otázkám.
Na sjezdu došlo k rozkolu mezi důslednými zastánci jiskrovského směru (přívrženci Lenina) a „měkkými“ jiskrovci (přívrženci Martova). Přívrženci leninského směru získali ve volbách ústřed-ních institucí strany většinu, a proto se začali nazývat bolševiky, kdežto oportunisté, kteří získali většinu, se nazývali menševiky.
Sjezd měl obrovský význam pro rozvoj dělnického hnutí v Rusku. Skoncoval s příštipkaře-ním a kroužkařením v sociálnědemokratickém hnutí a položil základ k marxistické revoluční stra-ně v Rusku, k bolševické straně. Lenin napsal: „Bolševismus jako směr politického myšlení a jako politická strana existuje od roku 1903“ (Spisy, sv. 31, čes. Vyd. 1955, str. 18)
II. sjezd měl
obrovský význam pro rozvoj dělnického hnutí v Rusku. Skoncoval s
příštipka-řením a kroužkařením v sociálnědemokratickém
hnutí a položil základ k marxistické revoluční straně v
Rusku, k bolševické straně. Lenin napsal: „Bolševismus jako
směr politického myšlení a jako politická strana existuje od
roku 1903“.
Zde
je nutné konstatovat fakt, že k
de-finitivnímu schizmatu RSDDS na bolševiky a menševiky došlo na
Pražské konferenci, jež se konala v sídle Českoslovanské strany
sociálnědemokratické ve dnech 18.-30.
ledna
1912
(současného gregoriánského kalendáře, používaného i tehdy v
Rakousku-Uhers-ku),
resp. 5.-17.
ledna
1912
(starého juliánského kalendáře, užívaného do r. 1918
v Rusku). Jak
uvedl J. V. Stalin na XV. sjezdu Všesvazové komunistické strany
(bolševiků) /VKS-(b)/: „Tato
konference měla v dějinách naší strany veliký význam, neboť
položila mez mezi bolševiky a menševiky a sjednotila bolševické
organizace v celé zemi v jednot-nou bolševickou stranu.“
/Dějiny VKS(b), Svoboda, Praha 1951,
str. 147/,
zhodnotila veške-rý předcházející boj bolševiků proti
oportunismu a usnesla
se menševiky ze strany vyhnat.
Pražská konference tím, že vyhnala menševiky ze strany, ustavila
bolševickou stranu jako sa-mostatnou stranu i formálně. Tím, že
bolševici ideově a organizačně potřeli menševiky a vyh-nali je
ze strany, uhájili pro sebe starý prapor strany, SDDSR. Proto byla
i nadále až do r. 1918
bolševická strana nazývána Sociálně demokratickou dělnickou
stranou Ruska, s dodatkem v závorkách: „bolševiků“.
Po
vyhnání menševiků a zorganizování se bolševiků v samostatnou
stranu se bolševická strana zpevnila a zesílila.
Strana
se upevňuje tím, že se očišťuje od oportunistic-kých živlů
- v tom záleží jeden z principů bolševické strany jakožto
strany nového typu, zásad-ně odlišné od sociálně
demokratických stran II. Internacionály. Strany II. Internacionály,
ač se slovy nazývaly marxistickými, ve skutečnosti trpěly ve
svém středu odpůrce marxismu, zjevné oportunisty, a připustily,
aby tito lidé II. Internacionálu rozvrátili a uvedli do zkázy.
Bolševici
naproti
tomu
vedli
nesmiřitelný
boj proti oportunistům,
očišťovali proletářskou stranu od skvrny oportunismu a dosáhli
toho, že vytvořili stranu
nového typu, stranu leninského typu, stranu, která později
vydobyla diktaturu
proletariátu.
Z ruské wikipedie resp. rozličných v poznámkách pod čarou uvedených pramenů uspořádal a připravil Lukáš Sluka
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭
1 I. sjezd Ruské sociálnědemokratické dělnické strany [RSDDS (Minsk, 1898)], který svolali předs-tavitelé «Svazu boje za osvobození dělnické třídy» (4 osoby) [viz https://www.blogger.com/blog/po
st/edit/2155501801748429706/7173415000642280907], formace «Bund» (3 osoby) [viz Bund, dosl. „Svaz“, plným názvem «Všeobecný dělnický židovský svaz v Litvě, Polsku a Rusku» (viz htt
ps://cs.wikipedia.org/wiki/Bund] a kyjevské redakce novin «Rabočaja Gazeta» [Dělnické noviny] (2 osoby) se konal v Minsku ve dnech 1.–3. (13.–15.) března 1898, v sovětské historiografii nese název I. sjezd Ruské sociálně-demokratické dělnické strany (RSDDS), jakkoli nepřinesl žádné organizační výsledky. Vlastní I. sjezd RSDDS viz I. sjezd Ruské sociálně-demokratické dělnické strany (RSDD-S), Minsk 1898 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3064260531725
637501
2 Ruská sociálně demokratická dělnická strana (RSDDS) dle české wikipedie viz https://cs.wikipe
dia.org/wiki/Rusk%C3%A1_soci%C3%A1ln%C4%9B_demokratick%C3%A1_d%C4%9Blnick%C3
%A1_strana
3a) «Jiskra» všeruské politické noviny, které připravovaly ideologickou a organizační jednotu Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS), viz https://draft.blogger.com/blog/post/edit/2155
501801748429706/770271205350323959
3b) «Jiskra» - celoruský ilegální marxistický list, orgán SDDSR, redigovaný Leninem, jenž se dle slov Ho Či Mina zrodil jako dvojče Iljičova epochálního díla Co dělat? Viz Ho Či Min, «Cesta revo-luce» viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=470296
4 Skupina «Osvobození práce» viz https://draft.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3545181507764423821
5 «Severní dělnický svaz», později «Severní výbor RSDDS» (1900-1905), byla regionální asociace sociálně demokratických organizací v provinciích Vladimir, Kostroma a Jaroslavl s ústředím ve městě Jaroslavl. «Severní výbor RSDDS» byl ruskou revoluční organizací, sdružením sociálně demokratických kroužků na Sibiři. Skupina byla zformována v roce 1901 jako «Sibiřský sociálně demokratický svaz» a roku 1903 se vstupem jejích členů do RSDDS se přejmenovala na «Sibiřský svaz RSDDS».
6a) Manifest komunistické strany resp. Komunistický manifest autorů Karla Marxe [Karel Marx dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx] a Bedřicha Engelse [Bedřich Engels dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Engels], sepsán na popud mezinárodní dělnické orga-nizace, Svazu komunistů, který si tímto kladl za cíl představit širší veřejnosti jak svůj teoretický, tak i prak-tický program, viz dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%BD_manifest, dle české verze portálu marxists.org zde: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm,
6b) audiokniha: Manifest Komunistickej strany slyš zde: https://www.youtube.com/watchv=ZNuuKkh vLy8
7a) Menševismus (menšinářství) dle Vaší encyklopedie od roku 1999, portálu Co Je Co viz: https://
ww w.cojeco.cz/mensevismus
7b) Menševismus (menšinářství) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/MenC5%A
1evici
7c) Menševismus (menšinářství) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku Československé akademie věd, Academia 1981 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/84742893948104113
27
8a) Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918) byl ruský politik, marxistický filozof a menševik. Plechanov roku 1882 přeložil do ruštiny Marxův Manifest komunistické strany (dle české verze portálu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm), vydal knihu o francouzských materialia-stech 18. století a materialistické teorii dějin a poprvé zformuloval Marxovy a Engel-sovy myšlenky tak, aby byly použitelné v Rusku. G. V. Plechanov dle české wikipedie viz https://cs.wik ipedia.org/wiki/Georgij_Ple
chanov
8b) Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155018
01748429706/3519850634725135798
9 Liber (skutečné jméno Goldman) Michail Isaakovič (1880-1937) – ruský židovský revolucionář, jeden z menševických vůdců. Liber byl nápomocný v sovětech během únorové revoluce v roce 1917, ale stavěl proti říjnové revoluci. Údajně byl zastřelen během čistek.
10 Martov, Julij Osipovič (vl. jm. Cederbaum) (1873–1923) byl ruský politik a novinář, vůdce frakce menševiků v rámci Ruské sociálnědemokratické strany (RSDDS), jenž spolu s Leninem založil roku 1895 jednu z prvních dělnických ruských organizací «Svaz boje za osvobození dělnické třídy» [viz https://www.blogge
r.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7173415000642280907]. Curriculum vitæ Ju. O. Martova – Cederbauma dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Julij_Osipovi%C4%8D_Martov
11a) BUND, Celoruský židovský dělnický svaz v Litvě, Polsku a Rusku, sociálnědemokratická židovská organizace, jež byla založena roku 1897 a formálně byla součástí Ruské sociálnědemokratické dělnické strany (RSDDS)dle Vybraných spisů V. I. Lenina, Svoboda, Praha 1972, str. 746-747 viz https://ww w.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2982401627
202884713
11b) BUND, Všeobecný židovský dělnický svaz v Litvě, Polsku a Rusku dle české wikipedie viz htps
://cs.wikipedia.org/wiki/Bund
12a) Trockij (vl. jm. Bronstejn), Lev Davidovič (1879–1940) viz https://www.blogger.com/blog/post
/edit/2155501801748429706/3533147586252838504
12b) Trockismus dle Slovníku vědeckého komunismu viz https://www.blogger.com/blog/postedit/
2155501801748429706/3021655231531476869
12c) Trockismus dle IES (Ilustrovaného encyklopedického slovníku) viz https://www.blogger.com/blo
g/post/edit/2155501801748429706/2551878657905204341
12d) Trockismus nepřítel leninismu, z Leninových spisů a další literatury přeložil kolektiv překlada-telů. Předmluvu napsal dr. Josef Mudroch. Vlastní text spisu Trockismus nepřítel leninismu rozdě-len do dvou částí dle portálu kominternet viz I. část zde: http://kominternet.cz/subdom/teorie/44
3_trockisms_01.html
II. část zde: http://kominternet.cz/subdom/teorie/447_trockismus_02.html
12e) Stalin, Josif Vissarionovič, Trockismus nebo leninismus - Projev na plenárním zasedání komunistické frakce Všesvazové ústřední rady odborů ze dne 19. listopadu 1924 viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=496953
12f) Brar, Harpal, Trockismus nebo leninismus, Orego 2014 ke koupi zde: http://www.orego.cz/oregocz/eshop/6-1-Novinky/0/5/104-Trockismus-nebo-leninismus
12g) Brar, Harpal, Trockismus nebo leninismus na blogu Idnes viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=496953
13a) Jiskra - první celo-ruský ilegální marxistický list, založený roku 1900 Leninem, orgán Ruské sociálně-demokratické dělnické strany (RSDDS), který vycházel v letech 1900-1905 a jehož Lenin vyjádřil slovy: „Smysl vydávání Iskry tkvěl dle Leninových představ ve sjednocení i stmelení roztříštěného revolučního hnutí v Rusku na osnově marxismu“ dle Ilustrovaného encyklope-dického slovníku (IES) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/77027120
5350323959?hl=cs
13b) Jiskra dle české části Maxistického internetového archivu portálu marxists.org viz Jiskra - prv-ní celoruský ilegální marxistický list; založil jej v roce 1900 Lenin. Sehrál rozhodující úlohu při za-ložení revoluční marxistické strany dělnické třídy v Rusku.
Protože kvůli policejnímu pronásledování nemohl revoluční list vycházet v Rusku, promy-slel Lenin už v sibiřském vyhnanství do všech podrobností vydávání takového listu v zahraničí. Po návratu z vyhnans-tví v lednu 1900 přikročil okamžitě k realizaci svého plánu. V únoru 1900 jednal v Petrohradě s V. I. Zasuli-čovou, která se vrátila ilegálně ze zahraničí, o účasti skupiny Osvobození práce při vydávání celoruského marxistického listu. Koncem března - začátkem dubna 1900 pro-běhla takzvaná pskovská porada za účasti V. I. Lenina, L. Martova, A. N. Potresova, S. I. Radčen-
ka a legálních marxistů (P. B. Struveho, M. I. Tugana-Baranovského), na níž účastníci projednali Leninův návrh prohlášení redakce o programu a úkolech listu Jiskra a časopisu pro vědu a politiku Zarja. V první polovině roku 1900 objel Lenin řadu ruských měst (Moskvu, Petrohrad, Rigu, Smolensk, Nižnij Novgorod, Ufu, Samaru, Syzraň), navázal spojení se sociálně demokratickými skupinami a jednotlivci a dohodl se s nimi o podpoře vznikající Jiskry. Ihned po Leninově příjezdu do Švýcarska v srpnu 1900 se Lenin a Potresov sešli s členy skupiny Osvobození práce a jednali o programu a úkolech listu i časopisu, o eventuálních spolupracovnících, o složení redakce a jejím sídle. Jednání málem skončilo rozchodem, avšak nakonec se podařilo dosáhnout dohody ve všech sporných otázkách. První číslo leninské Jiskry vyšlo v prosinci 1900 v Lipsku, další čísla vycházela v Mnichově, od dubna 1902 v Londýně a od jara 1903 v Ženevě. Při zakládání listu (zřízení tajné tis-kárny, získání ruského písma atd.) významně pomáhali němečtí sociální demokraté K. Zetkinová, A. Braun aj., polský revolucionář J. Marchlewski, který tehdy žil v Mnichově, a H. Quelch, jeden z vedoucích pracovníků anglické sociálně demokratické federace.
Členy redakce Jiskry byli V. I. Lenin, G. V. Plechanov, L. Martov, P. B. Axelrod, A. N. Potresov a V. I. Zasuličová. Tajemnicí redakce byla zpočátku I. G. Smidovičová-Lemanová, od jara 1901 N. K. Krupská, která vyřizovala rovněž veškerou korespondenci Jiskry se sociálně demokratickými orga-nizacemi v Rusku. Lenin byl fakticky šéfredaktorem Jiskry. Psal články o všech základních otáz-kách výstavby strany a třídního boje ruského proletariátu a reagoval na nejdůležitější mezinárodní události.
Jiskra se stala podle Leninova plánu centrem, kolem něhož se sjednocovaly všechny síly strany a kde se soustřeďovaly a vychovávaly stranické kádry. V mnoha ruských městech (v Petro-hradě, Moskvě, Samaře a jinde) vznikly skupiny a výbory RSDDS orientované v duchu leninské Jis-kry a v lednu 1902 byla na sjezdu jiskrovců v Samaře založena ruská organizace Jiskry. Jiskrovské organizace vznikaly a pracovaly pod přímým vedením Leninových žáků a spolupracovníků N. E. Baumana, I. V. Babuškina, S. T. Guseva, M. I. Kalinina, P. A. Krasikova, G. M. Kržižanovského, F. V. Lengnika, P. N. Lepešinského, I. I. Radčenka aj.
Z Leninova podnětu a za jeho přímé účasti vypracovala redakce Jiskry návrh programu stra-ny (byl uveřejněn v 21. čísle Jiskry) a svolala II. sjezd RSDDS, který se konal v červenci - srpnu 1903. Ještě před svo-láním sjezdu se většina místních sociálně demokratických organizací v Rusku při-pojila k Jiskře, schválila její taktiku, program a organizační plán a uznala ji za svůj řídící orgán. Sjezd ve zvláštním usnesení ocenil mimořádnou úlohu Jiskry v boji za stranu a prohlásil ji za ú-střední orgán RSDDS.
Na II. sjezdu byla schválena redakce ve složení Lenin, Plechanov a Martov. Martov proti us-nesení sjezdu strany odmítl list redigovat a 46.-51. číslo Jiskry vyšlo za redakce Lenina a Plechano-va.
Plechanov zanedlouho přešel na pozice menševiků a žádal, aby do redakce Jiskry byli přijati všichni bývalí menševičtí redaktoři, které sjezd neschválil. Lenin s tím nemohl souhlasit a 19. října (1. listopadu) 1903 z redakce Jiskry vystoupil. Byl kooptován do ÚV a odtud pak bojoval proti men-ševickým oportunistům. 52. číslo redigoval Plechanov sám a 13. (26.) listopadu 1903 o své vůli ko-optoval do redakce Jiskry její bývalé menševické redaktory, čímž porušil usnesení sjezdu. Od 52. čísla se Jiskra stala menševickým orgánem.
14 Zarja - ruský marxistický list pro politiku a vědu, vydávaný mezi lety 1901-02 ve Stuttgartu. Na postech redaktorů Zarji pracovali mj. V. I. Uljanov – Lenin a G. V. Plechanov. Zarja fungovala jako marxistický časopis pro vědu a politiku, který legálně vydávala v letech 1901-02 ve Stuttgartu re-dakce Jiskry. Celkem vyšla čtyři čísla (tři sešity): číslo 1 v dubnu 1901 (de facto 23. března podle nového kalendáře), číslo 2-3 v prosinci 1901, číslo 4 v srpnu 1902.
Úkoly časopisu byly formulovány v návrhu prohlášení redakce Jiskry a Zarje, který napsal Lenin v Rusku. Při pozdějším jednání o vydávání těchto orgánů v zahraničí společně se skupinou Osvobození práce bylo rozhodnuto vydávat Zarju legálně a Jiskru ilegálně, a proto se už v prohláše-ní redakce Jiskry o Zarji ne-mluví. Pro první číslo Zarje dostal za úkol napsat redakční prohlášení P. B. Axelrod, Dietzovo nakladatelství je však nepřijalo, protože obsahovalo odkazy na ilegální Jiskru. První číslo Zarje bylo uvedeno stručnou výz-vou Čtenářům; pro zachování legality bylo na obálce uvedeno, že časo-pis vychází za spolupráce Plechano-va, Zasuličové a Axelroda. Leninovo jméno uvedeno nebylo, rovněž se neuvádělo, že Zarju rediguje redakce Jiskry. Když v roce 1902 došlo k neshodám a konfliktům v redakci Jiskry a Zarje, navrhl Plechanov oddělit časopis od listu (s tím, že by si ponechal redigování Zar-je), avšak tento návrh byl zamítnut a redakce obou orgánů zůstala i nadále společná.
Zarja kritizovala mezinárodní a ruský revizionismus (legální marxismus a ekonomismus) a obhajovala teoretické základy marxismu. Této otázce byly věnovány Leninovy práce uveřejněné v časopise: Pronásledovatelé zemstva a Hannibalové liberalismu, Páni „kritikové“ v agrární otázce (první čtyři kapitoly práce Agrární otázka a „kritikové Marxe“), Agrární program ruské sociální de-mokracie, a rovněž Plecha-novovy práce Kritika našich kritiků. Část 1. Pan P. Struve v úloze kriti-ka Marxovy teorie společenského vývoje, Kant proti Kantovi aneb závěť pana Bernsteina aj.
15 Ekonomismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/34539531
4687359 9650
16 Martynov, Alexandr Samoilovič, vl. jm. Pikker (1865-1935) viz https://www.blogger.com/blog/post /edit/2155501801748429706/5075708167121944127
17a) Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimír Iljič (1870-1924) dle Ilustrovaného encyklopedického slovní-ku (IES), Academia, 1982 viz https://www.blogger.com/blog/postedit/2155501801748429706/762445
5622683502038?hl=cs
17b) Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimír Iljič (1870-1924) dle portálu kominternet.cz viz https://www
.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5859686651556370276?hl=cs
17c) Košťál, Zdeněk O leninismu jako nedílné součásti ideologie komunistické strany a vědeckých výcho-disek její politiky viz http://www.rudyprapor.cz/zdenek-kostal-o-leninismu-jako-nedilne-soucasti-ideologi
e-komunisticke-strany-a-vedeckych-vychodisek-jeji-politiky/
17d) Leninismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5871150623914
259087?hl=cs
18 Potresov, Alexandr Nikolajevič (1869-1934), prominentní postava v ruském sociálně demokratic-kém hnutí, jeden ze zakladatelů Ruské sociálnědemokratické strany (RSDDS), menševik viz https:/
/www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5888164823159473433
19 Axelrod, Pavel Borisovič [vl. jm. Pinchus Joselevič Boruch] (1850–1928) byl ruský politik, podni-katel a menševický revolucionář dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Axelr
od
20a) Zasuličová, Věra Ivanovna (1849-1919), ruská marxistická spisovatelka a revolucionářka dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_Zasuli%C4%8Dov%C3%A1
20b) Zasuličová, Věra Ivanovna (1849-1919), ruská marxistická spisovatelka a revolucionářka dle portálu Leporelo.info https://leporelo.info/zasulicova-vera-ivanovna
21 Zahraniční liga ruské revoluční sociální demokracie (ZLRRSD), zkráceně Liga organizace založe-ná z iniciativy V. I. Lenina v říjnu 1901 ve Švýcarsku. Součástí Ligy bylo zahraniční oddělení orga-nizace Iskra (Jiskra) a revoluční organizace Sociální demokrat, jejíž součástí byla skupina Osvobo-zení práce (viz https://www.blogger. com/blog/post/edit/2155501801748429706/7699173390594104
113). Popis a charakteristika: Úkolem Ligy bylo šířit myšlenky revoluční sociální demokracie a pro-sazovat vytvoření bojové sociálně de-mokratické organizace. Liga (podle své zakládací listiny) byla zahraničním oddělením organizace Iskra. Rekrutovala příznivce Iskry z řad ruských sociálních de-mokratů v zahraničí, podporovala ji finančně, organizovala doručování novin do Ruska a vydávala populární marxistickou literaturu. II. sjezd RSDDS schválil Ligu jako jedinou stranickou organizaci v zahraničí se statutárními právy výboru a zavázal ji pracovat pod vedením a kontrolou Ústředního výboru RSDDS.
Po II. sjezdu RSDDS zesílili v Zahraniční lize menševici a bojovali proti Leninovi, proti bolševismu. Na svém II. sjezdu v říjnu 1903 RSDDS schválili menševici novou chartu Ligy, namířenou proti stranickým stanovám, předtím na II. sjezdu RSDDS přijatým. A právě od té doby se Liga stala baštou menševismu, přičemž sama existovala do roku 1905.
22 Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155
501801748429706/761593769826530339
23 Křižanovskij, Gleb Maxmilianovič (1872-1959) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155
501801748429706/7708361985078403380
24 Legnik, Bedřich Vilhelmovič (1873-1936), sovětský stranický a státní činitel, organizátor odbor-ného výcviku v SSSR, narozen v Lotyšsku, absolvent St. Peterbugského státního technologického institutu, člen RSDDS od roku 1893.
25 Viz RUSKY Lalajanc, Ch., Ze vzpomínek, Zelixon–Bobrovskaja C. S., Ze vzpomínek resp. Vakar, V. V. Ze vzpomínek – strana 25
26 Gusarov, Fjodor Vasiljevič (1875-1920) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555018017
484 29706/7293533911765001504?hl=cs
27 Zemljačka, (rozená Zalkindová; po prvním manželu Berlinová; po druhém choti Samojlová), Rozalia Samojlovna (1876-1947) - ruská revolucionářka, sovětská stranická a státní činitelka, místopředsedkyně sovětské vlády (1939-1943) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3669644782583221162?hl=cs
28 Krasin, Leonid Borisovič (1870-1926), ruský a sovětský bolševický politik a diplomat dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Leonid_Krasin resp.
29 Essenová, M. M. (1872-1956) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/22
07582390583432119?hl=cs
30 Galperin, Lev Jefimovič (1872-1951), ruský revolucionář-menševik, historik a publicista. Narodil se v rodině drobného zaměstnance, měl 11 sourozenců. Studoval na gymnáziu v Bělsku, na gymnáziích ve Vitebsku a Vjazemsku, jež absolvoval v roce 1893 a téhož roku pokračoval ve studiích na Přírodově-decké fakultě Kyjevské univerzity, z níž však byl v roce 1896 - krátce před státními zkouškami - vyloučen. Následně Galperin emigroval do zahraničí. Členem Ruské sociálnědemokratické strany (RSDDS) se stal roku 1898, tj. v roce jejího založení a po tři léta 1903-1905 člen ústředního výboru RSDDS (1903-1905).
31 Dubrovnickij, Josif Fjodorovič (1877-1913) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801 748429706/1895389540469844667?hl=cs
32 Karpov, Lev Jakovlevič (chemik) (1879-1921), ruský chemický technolog a revolucionář, organizátor chemického průmyslu viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555018017484297
06/7660208397759136659?hl=cs
33 Krochmal, Viktor Nikolajevič (1873-1933) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555018017
48429706/1036429499901655150?hl=cs
34a) Marx, Karel (1818-1883) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx
34b) Marx, Karel (1818-1883) dle portálu kominternet.cz viz https://www.blogger.com/blog/p
ost/edit/2155501801748429706/4545047035949718127?hl=cs
34c) Marx, Karl Heinrich, uváděn také jako Karel Marx (1818-1883) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníků (IES), Academia Praha 1981 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5310381264984245322?hl=cs
34d) Engels, Bedřich, Karel Marx, Základem stručného životopisu „Karel Marx“ je původní varianta, kterou Engels napsal koncem července 1868 pro německé literární noviny „Die Gartenlaube“ [„Besídka“] a kterou redakce neotiskla. V červenci 1869 Engels životopis přepracoval pro list "Zukunft", kde byl uveřejněn v čísle 185 z 2. srpna 1869. Tento první Engelsův nástin Marxova života otiskl rovněž W. Liebknecht v příloze listu „Demokratisches Wochenblatt“, čís. 34 z 21. srpna 1869; Liebknecht však vy-pustil důležité místo, kde se ří-ká, že Lassalle nebyl originální myslitel, ale že si obsah svých spisů vypůjčil od Marxe a jeho dílo vulgarizo-val. Vlastní Engelsův text Karel Marx dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/ce
stina/marx-engels/1869/061869a.html#5a
35a) Engels, Bedřich neboli Friedrich Engels dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Engels
Lenin (skut. příjm. Uljanov), Vladimír Iljič, Bedřich Engels (1820-1895), Nekrolog Bedřich Engels napsal Lenin na podzim roku 1895. Byl vytištěn v č. 1/2 sborníku Rabotnik, který začal vycházet v bře-znu 1896. Leninův text Bedřich Engels dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1895/engels.htm#3
35b) Engels, Bedřich (1820-1895) dle IES (Ilustrovaného encykloedického slovníku), Academia 1982 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5407220920755828518?hl=cs
.jpg)
Komentáře
Okomentovat