Socialismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES) Academia Praha 1982, str. 328-329, resp. Slovníku vědeckého komunismu, str. 220-221
1. prvá, nižší fáze komunistické společensko-ekonomické formace. Ekonomický základ socialismu tvoří společenské vlastnictví výrobních prostředků, základ politický pak vláda pracujících, vedených dělnickou třídou a marxisticko-leninskou stranou. Socialismus je takové společenské zřízení, které vylučuje vykořisťování člověka člověkem a jež se plánovitě rozvíjí v zájmu všeho lidu a všestranného rozvoje každého člena společnosti;
2. vědecký socialismus – učení, které odhaluje historickou nutnost socialismu, cesty jeho uskuteč-ňování a přerůstání v komunismus1. Je součástí marxismu-leninismu a liší se kvalitativně od růz-ných forem předmarxistického (zejména utopického) socialismu, pravicového socialismu (refor-mismu2) i socialismu maloburžoazního. - Původně vyjadřovaly socialistické myšlenky tužby utla-čovaných tříd po spravedlivé společnosti; byly radikálním protestem proti vykořisťování a násilí. Socialistické učení se rozvíjela v přímé závislosti na zostřování třídních protikladů a zesilování boje proletariátu. Utopické socialistické ideje odrážely nezralost tohoto boje. Revoluční demokraté po-kročili při určování cest k socialismu až k pochopení nutnosti revolučního boje lidu. Od kriticko-utopického socialismu a revoluční demokracie se odlišo-valy různé teorie buržoazního a malobur-žoazního socialismu, kritizované v Komunistickém manifestu.3 Marx4 a Engels5 přeměnili socialismus z utopie ve vědu a z učení, vyvíjejícího se mimo dělnické hnutí, učinili programový základ boje dělnické třídy. Teorie socialismu byla všestranně rozvinuta V. I. Leninem6 a marxis-ticko-leninskými stranami na základě zkuše-ností z epochy přechodu lidstva od kapitalismu k so-cialismu. Socialismus na základě marxis-ticko-leniského střídá kapitalismus v důsledku v důsledku působení objektivních zákonů spo-lečenského vývoje cestou revolučního odstranění kapitalistické-ho způsobu výroby. Materiální předpoklady socialismu se vytvářejí již v kapitalismu, v rozvoji vý-robních sil a vysokém stupni zespolečenštění výroby. Na rozdíl od všech ostatních společenských systémů nevzniká však socialismus živelně uvnitř staré společnosti, nýbrž jej budují lidové masy vědomě za vedení revoluční strany na základě poznaných objektivních zákonitostí. Poprvé ve svě-tových dějinách byl – v důsledku vítězství Říjnového převratu – zejména však zdařené mo-hutné industrializaci v SSSR - vybudován od konce 20. let do německé červnové agrese ro-ku 1941 – skutečný gigant, ducha, moci a síly tkvící v pravdě. V průběhu života jedné gene-race bylo skoncováno s odvěkou zaostalostí země sovětů a první stát světa zdárně budující socialistické hospodářství učinil bezpříkladný – doslova nevídaný - skok ku-předu ve svém technickém, ekonomickém, agrárním, především však vzdělávacím systému. Země sovětů tak v průběhu 30. let XX. století dosáhla pod vedením J. V. Stalina druhého místa na světě v objemu průmyslové výroby. Těchto úspěchů bylo dosaženo v důsledku socialistické indus-trializace, kolektivizace zemědělství a kulturní revoluce. Vítězstvím socialismu v SSSR přestal být socialismus jen teorií a sociálním hnutím a stal se reálně existujícím společenským systémem, schopným realizace i v dalších zemích. Po 2. světové válce se (vy)dala socialistickou resp. lidově-demokratickou cestou řada evropských a asijských zemí, včetně Československa.
Od vytvoření světové socialistické soustavy probíhá další vývoj socialismu již na internacio-nálním základě, což umožňuje pevné svazky socialistických zemí i jejich všestrannou ekonomic-kou, vědeckou i kulturní spolupráci. Země Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) představu-jí nejdynamičtější oblast vývoje v současném světě. Spojuje je společné ekonomické a společensko-politické zřízení, shodné programové cíle a splečná marxisticko-leninská ideologie. Společenství socialistických zemí se stalo rozhodujícím činitelem v zápase za odvrácení světové válečné kata-strofy a uvolňování mezinárodního napětí.
Cílem socialismu je stále plnější uspokojování rostoucích materiálních a duchovních potřeb společnosti na základě zdokonalování výroby, rozvoje vědy a techniky. Socialistické zřízení odstra-ňuje sociální antagonismy a třídní přehrady na cestě společenského, vědecko-technického a ekono-mického pokroku, likviduje politické krize a nezaměstnanost, nepřátelství mezi národy, dává širo-ký prostor pro socialistickou vědu a kulturu, zprostředkovává její výsledky nejširším masám, vy-tváří předpoklady pro všestranný rozvoj osobnosti. Z předností socialismu proti kapitalismu jsou rozhodující značně vyšší tempa růstu výroby i produktivity práce a jejich soustavné využívání pro bohatší a kulturnější život pracujících. Socialistickým výrobním vztahům, založeným na spole-čenském vlastnictví výrobních prostředků, odpovídá materiálně-technická základna socialismu. Zakládá se na strojové velkovýrobě, jež dává možnost reorganizovat zemědělství a vytvořit jednot-ný socialistický průmyslově-zemědělský komplex. Taková technická základna spolu se socialistic-kými výrobními vztahy upevňuje postavení a úlohu dělnické třídy jako vedoucí síly socialistické společnosti. Zásadní soulad výrobních sil a socialistických výrobních vztahů náleží mezi hlavní přednosti socialistického výrobního způsobu. Upevňování socialistického vlastnictví zásadně mění cíl výroby i způsob fungování ekonomiky; živelně působící síly anarchie a konkurence jsou trvale střídány plánovitou organizací ekonomických procesů; spojení bezprostředních výrobců s výrobní-mi prostředky zajišťuje všeobecnou zaměstnanost, zakládá povinnost každého práceschopného člena pracovat podle svých schopností a právo být odměňován podle kvantity a společenské důle-žitosti práce, což otevírá široký prostor pro rozvoj osobnosti. Socialistické vlastenectví výrobních prostředků a základních fondů nevýrobní sféry se spojuje s osobním vlastnictvím občanů, jež se vztahuje na předměty osobní potřeby a spotřeby, na domácí hospodářství a, zejména u družstev-ních rolníků, na drobné hospodářství. V socialistické fázi mohou existovat i takové formy soukro-mého vlastnictví výrobních prostředků a drobného podnikání, které vylučují vykořisťování člověka člověkem a slouží v dané vývojové etapě potřebám socialistické společnosti. Nepřetržitý proces stírání hranic mezi dělnickou třídou, rolnictvem a inteligencí náleží mezi zákonitosti vývoje socia-listické společnosti. - Dělnická třída vybojovává socialistickou revolucí vládnoucí postavení i své ideologii, maxismu-leninismu, který se stává ideovým základem činnosti socialistického státu a ideovým východiskem rozvoje socialistické vědy a kultury socialistické ideje spolu s vlastenectvím a socialistickým internacionalismem pronikají do mas a odrážejí se ve vědomí a jednání lidí; v prů-běhu výstavby socialismu se formuje a vyhraňuje socialistický způsob života, v němž se projevují přednosti socialismu a do něhož se promítá socialistická soustava hodnot. Pro socialismus je příz-načný takový rozvoj jednotlivých národů, národností a národních kultur, který vede k jejich pos-tupnému sbližování; přátelské a mírové vztahy mezi národy a státy vyplývají ze samé podstaty so-cialismu. - Socialismus se nerodí snadno, socialistická společnost vzniká „po dlouhých porodních bolestech“ (Marx) ze společnosti staré, poznamenána řadou jejich mateřských znamének. Etapy rozvoje socialismu vyjadřují různé stupně jeho zralosti. Historické zkušenosti soci-alistických zemí ukazují socialismus jako poměrně dlouhé období, tvořící celou dějinnou epochu ve vývoji lidstva. Každá etapa má své specifické rysy. Přechodné období od socialismu ke kapi-talismu je dovršeno položením základů socialismu, jež spočívají hlavně ve vybudování materiálně-technické základny socialismu, na vítězství socialistických výrobních vztahů a na socilistickém vlastnictví ve všech oblastech národního hospodářství. V SSSR byly zákla-dy socialismu vybudovány v průběhu prvé pětiletky (1929-32), v ČSSR a v dalších socialis-tických zemích v průběhu let padesátých. Tyto vymoženosti se odrazily i v politické nadstavbě.
Definitivní vítězstvi socialismu je vybojováno teprve tehdy, kdy již byly vytvořeny záruky trvalosti jeho vymožeností před možnostmi kontrarevolučního zvratu, kdy se plně prosadila nezvratnost socialistických přeměn. Zkušenost socialistických zemí u-kazuje, že po skončení přechodného období prochází socialismus ještě dvěma etapami: eta-pou počáteční a etapou rozvinutého socialismu. SSSR přešel k etapě rozvinutého socialismu v 60. letech, řada dalších socialistických zemí včetně ČSSR v polovině 70. let. Přechody od jedné etapy k druhé charakterizu-je řada závažných změn ve výrobě i systému sociálně politických a ideologických vztahů. Zralý socialismus se vyznačuje výraznými projevy všech předností soci-alismu, důsledným spojováním výsledků vědecko-technické revoluce s přednostmi socialistic-ké hospodářské soustavy, přechodem k intenzivnímu typu rozšířené socialistické reprodukce, větší zralosti celé soustavy výrobních vztahů a důslednou orientací veškerého hospodářství na zvyšování životní úrovně lidu a všestranný rozvoj osobnosti. Na vyšších stupních rozvinutého socialismu se formují předpoklady pro přechod ke komunistické fázi. Protože socialismus a komunismus mají společnou sociální podstatu, nemůže být mezi nimi zvláštní přechodné období. Rozvinutý socialismus postupně přerůstá v počáteční období vlastního komunismu. Zárodky komunismu v socialismu nelze popírat, zároveň však nelze uměle urychlovat pře-chod od socialismu ke komunismu. Socialistické ideje, učení o socialismu a komunismu a zkušenosti z výstavby i obrany reálného socialismu se staly nejdůležitějším činitelem a světo-dějnou vymožeností novodobých dějin lidstva.
Socialismus dle Slovníku vědeckého komunismu
(lat. socialis -společenský) - společenské zřízení, jež vystřídá kapitalismus a pro které je charakteristické společenské vlastnictví výrobních prostředků, neexistence vykořisťování člověka člověkem a plánovitá zbožní výroba. Je to první stupeň komunistické společensko-e-konomické formace.
Protože socialismus následuje v procesu historického vývoje bezprostředně za kapita-lismem a někdy se vytváří i tehdy, když v zemi existují ještě dřívější hospodářské sektory, pro-jevují se zde stopy staré společnosti a využívají se některé sociálně ekonomické formy, které vznikly v předcházejících etapách společenského vývoje. Na socialistické úrovni rozvoje vý-robních sil a společenského vlastnictví není ještě definitivně překonána stará dělba práce, roz-díl mezi duševní a fyzickou prací a mezi městem a venkovem. Za socialismu se zachovává zbožní charakter výroby, určité sociální rozdíly mezi dělníky, rolníky a inteligencí a v politické oblasti stát.
Socialismus je zároveň naprosto protikladný kapitalismu. Likvidace soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolení společenského vlastnictví přetvářejí ekonomický a sociálně politický profil společnosti. Cílem výroby není získávání soukromými vlastníky, nýbrž v rámci dosažené úrovně výrobních sil maximálně možné uspokojování materiálních a duchov-ních potřeb členů společnosti. Končí získávání příjmů z vykořisťování pomocí kapitálu a za-vádí se všeobecná povinnost pracovat podle hesla „kdo nepracuje, ať nejí“. Společnost se mění z vykořisťovatelské ve společnost pracujících, kteří jsou spojeni jednotlivými zásadními zájmy.
Společenské vlastnictví výrobních prostředků podstatně mění charakter výroby, jež se stává zbožní výrobou nového typu. Výrobci zboží jsou zde kolektivy pracujících, kteří disponují výrobními prostředky, které jsou ve státním nebo kolektivním vlastnictví. Výroba se uskutečňuje podle státního plánu. Plánování je nejdůležitějším rysem socialismu, neboť společenské vlastnictví výrobních prostředků nejen umožňuje plánovitý rozvoj ekonomiky (taková možnost je vyvolána samotným rozsahem současných výrobních sil), nýbrž i podmiňuje nez-bytnost plánování, protože z něho vyplývá objektivní ekonomický zákon plánovitého propor-cionálního rozvoje národního hospodářství.
Jednotliví pracovníci a kolektivy jsou povzbuzováni k aktivní účasti ve výrobě hmot-nou zainteresovaností, různými formami rozdělování podle práce, které se vypracovávají pod-le principu socialismu „každý podle svých schopností, každému podle jeho práce“, což je zá-kladní princip socialismu. Tyto formy přihlížejí k osobitým ekonomickým,m politickým a ná-rodním podmínkám různých zemí a také k technické úrovni rozvoje jednotlivých odvětví vý-roby, přičemž jsou zaměřeny na stimulování zvýšené produktivity práce a růstu kvalifikace pracovníků.
Socialistická organizace společnosti, která zajišťuje dostatečné hmotné, ekonomické stimuly k práci. Masy si osvojily ideje komunismu, cílevědomé přestavby společenských vzta-hů, vybudování beztřídní společnosti, jejímž heslem bude „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“.v podmínkách, kdy neexistuje vykořisťování, upevňuje se také zájem o samostatnou práci, o tvůrčí prvky, které obsahuje, čímž se pro přední oddíly pracují-cích práce mění nejen v návyk, ale i v životní potřebu. Morální a hmotná stimulace práce se projevuje v rozvíjení socialistického soutěžení.
Ze sociálního hlediska je socialismus společností dvou přátelských tříd, tj. dělnické tří-dy a rolnictva, které vytvářejí materiální hodnoty v průmyslu a zemědělství. Nepřetržitě roste počet inteligence, tj. sociální vrstvy, zabývající se kvalifikovanou duševní prací, rozvojem vě-dy, techniky a kultury. Existuje také vrstva lidí, kteří se zabývají prací ve službách. Vzhledem k tomu, že v socialistické společnosti neexistují antagonistické třídy, upevňuje se zde sociálně politická a ideová jednota a postupně se stírají všechny třídní i sociální rozdíly.
V politické oblasti je pro socialismus charakteristické posílení státu, zejména jeho hos-podářských orgánů, a rozvoj socialistické demokracie. Zvyšování kulturní a ideové úrovně pracujících, jejich politické aktivity, výchovná a organizátorská činnost komunistické strany, odborů a jiných společenských organizací určují podstatné stránky tohoto procesu. Politický systém socialismu v určité zemi, který se vyznačuje osobitostí vzhledem k historickým zvláš-tnostem socialistické společnosti, k národním a jiným rozdílům, má zároveň i společné rysy, a to vedoucí úlohu dělnické třídy a komunistické strany, spojování a součinnost státních stát-ních a společenských organizací, zapojování mas do řízení společnosti a státu.
V duchovním životě společnosti zahajuje socialistická revoluce proces demokratizace kultury, urychleného vzestupu vzdělanostní úrovně mas, rychlého růstu lidové inteligence, rozkvětu vědy, literatury a umění. Kapitalistickou kulturu vystřídává kultura socialistická, jež je zákonitou etapou vývoje všelidské kultury.
Socialismem začíná nová éra v dějinách lidstva, které dosud probíhaly v úzkém rámci sociálních antagonismů. „Teprve socialismem začne rychlý, skutečný, opravdu masový postup kupředu ve všech oborech společenského a individuálního života za účasti většiny obyvatelstva a posléze veškerého obyvatelstva“ (V. I. Lenin, Spisy 25, Praha 1956, str. 485). Socialismus se vyznačuje urychleným tempem ekonomického, sociálně politického a duchovního rozvoje, což je jeho důležitou předností před kapitalismem. Toto tempo umožňu-jí především nové společenské a výrobní vztahy, které otevírají prostor pro rozvoj moderních výrobních sil. Činnost nové nadstavby, tj. socialistického státu, komunistické strany a jiných společenských organizací, které soustřeďují nadšení a energii mas, také přispívá k urychlení společenského výzvoje.
Důležitým zdrojem pohybu socialistické společnosti je i její objektivně rozporné posta-vení jako společnosti, jež vyšla z kapitalismu,v níž se dědictví minulosti prolíná s tím, co vzni-ká, a kde proto existuje ostrý boj mezi starým a novým. Nezbytnost vyřešit neantagonistické, jakkoli někdy velice ostré rozpory vyvolává různé formy jejich překonávání, včetně kritiky a sebekritiky.k vnitřním rozporům socialistické společnosti patří především rozpor mezi pokro-kovými výrobními, společenskými vztahy a z minulosti zděděnou poměrně nízkou materiální úrovní výroby a kultury mas, rozpor, který v jednotlivých socialistických zemích prohlubují obtíže vyplývající z historických podmínek jejich vzniku a vývoje (válka, rozvrat výrobních sil, blokáda atd.). při překonávání tohoto rozporu prochází socialismus různými etapami svého vývoje, dokud nedosáhne stupně rozvinuté socialistické společnosti. Druhou skupinu, pro so-cialistickou společnost již vnějších rozporů tvoří rozpory a boj dvou společenských soustav, socialismu a kapitalismu, na mezinárodním poli.
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1a) Komunismus dle Slovníku vědeckého komunismu, nakladatelství Svoboda, Praha 1978, str. 111-113 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5925552472251845408?hl=cs
1b) Komunismus dle Ilustovaného encyklopedického slovníku (IES), j-pri, str. 172-173 viz
2a) Reformismus dle Slovníku vědeckého komunismu, Svoboda, Praha 1978 (str. 190-191) viz Reformismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Reformismus
2b) Reformismus dle Sociologické encyklopedie Sociologického ústavu Akademie věd viz http
s://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Reformismus
2c) Reformismus dle Slovníku vědeckého komunismu, Svoboda, Praha 1978 (str. 190-191)
3a) Komunistický manifest resp. Manifest Komunistické strany, jehož autory jsou Karel Marx a Bedřich Engels, byl sepsán na popud mezinárodní dělnické organizace, Svazu komunistů, který si tímto kladl za cíl představit širší veřejnosti jak svůj teoretický, tak i praktický program. Byl vydán ponejprve (roku 1848) v němčině, v kterémžto jazyce byl publikován v Německu, v Anglii a ve Spojených státech. Komunistický manifest dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%BD
3b) Marx, Karel a Engels, Bedřich, Manifest Komunistické strany dle české sekce Marxistického inter-netového archivu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm
3c) Manifest Komunistické strany audio slyš zde: https://www.youtube.com/watch?v=ZNuuKkhvLy8
4a) Marx, Karl Heinrich, uváděn také jako Karel Marx (1818-1883) dle Ilustrovaného encyklopedické-ho slovníků (IES), Academia Praha 1981 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180174842
9706/5310381264984245322?hl=cs
4b) Skála , Josef, Marx a naše politické rozcestí, Parlamentní listy, 23. května 2018 viz https://www.pa
rlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Skala-KSCM-Marx-a-nase-politicke-rozcesti-537017
4c) Co je to marxismus? Dle portálu marxismus.cz viz http://www.marxismus.cz/prolog/marxism1.ht
5a) Engels, Bedřich (1820-1895) dle IES (Ilustrovaného encykloedického slovníku), Academia 1982 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5407220920755828518?hl=cs
5b) Lenin, Vladimír Iljič, Bedřich Engels viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1895/engels.htm
6a) Lenin (vl. jm. Uljanov) Vladimir Iljič (1870–1924) dle IES, Academia, 1982 viz https://www.blogge
r.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7624455622683502038?hl=cs
6b) Vladimír Majakovskij, Vladimír Iljič Lenin viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801
.jpg)
Komentáře
Okomentovat