Davies, Joseph Edward (1876–1958)
Mládí
Davies se narodil velšským rodičům Edwardovi a Rachel (Paynterové) Daviesovým ve měs-tě Watertown amerického státu Wisconsin. Navštěvoval Právnickou školu na Univerzitě ve Wis-consinu, kde studoval mezi lety 1898 a 1901 a promoci úspěšně absolvoval s vyznamenáním. Po promoci se vrátil do Watertownu, kde zahájil soukromou praxi. Jako delegát se v roce 1902 zú-častnil Demokratické konvence ve Wisconsinu (Wisconsin Democratic Convention). V roce 1907 se přestěhoval do Madisonu a stal se předsedou republikové organizace Demokratické strany Wisconsinu.
Davies hrál důležitou roli v zajištění toho, že západní státy a Wisconsin daly Woodrowu Wilsonovi svůj hlas na Demokratické národní konvenci v roce 1912. Wilson udělal Daviese šéfem celé své západní kampaně. Jako odměnu za to, že byl kritický při vítězství Wilsona ve volbách, jmenoval Wilson Josepha Daviese šéfem Úřadu korporací (Bureau of Corporations). Davies se za-sloužil o vytvoření nástupnické organizace úřadu, Federální obchodní komise [Federal Trade Commission (FTC)], jejímž byl v letech 1915 až 1916 prvním předsedou. Když v roce 1917 náhle zemřel senátor Paul O. Husting z Wisconsinu, odešel Davies na pre-zidentovu žádost z FTC, aby se mohl ucházet o volné místo ve zvláštních volbách. S republi-kánem Irvinem Lenrootem však v klíčových volbách, které ve finále odepřely demokratům kontrolu nad americkým Senátem, pro-hrál. Prezident Wilson jmenoval Daviese, aby sloužil jako ekonomický poradce Spojených států během pařížské mírové konference po první světové válce.
Po volební prohře se Davies vydal cestou soukromé právní praxe ve Washingtonu D.C. V roce 1933 Rafael Trujillo z Dominikánské republiky najal Daviese, aby pro něj pracoval, když se snažil vyrovnat dluh své země.
Daviesův nejslavnějším právním případem byla kauza, v níž obhajoval bývalé akcionáře Ford Motor Company před žalobou ve výši 30.000.000 dolarů, kterou proti nim podalo minister-stvo financí USA požadující vrácení daní. Davies prokázal, že jeho klienti vládě nic nedluží, a na-opak, právě jeho klienti by měli obdržet náhradu ve výši 3.600.000 dolarů. Případ – jehož vedení trvalo tři roky (od roku 1924 do roku 1927) – mu přinesl největší honorář v historii advokacie, pl-né dva miliony dolarů.
Jakkoli Davies zastupoval politiky, dělnické vůdce a menšinové skupiny, jeho specializací bylo antimonopolní právo. Mezi jeho firemní klienty patřily Seagrams, National Dairy, Copley Publishing, Anglo-Swiss, Nestle, Fox Films a mnoho dalších. V roce 1937 jeho advokátní kancelář ve Washingtonu čítala mj. následující právníky Davies, Richberg, Beebe, Bu-sick a Richardson.
V roce 1901 se Davies oženil s Mary Emlen Knightovou, dcerou plukovníka občanské války Johna Henryho Knighta, předního konzervativního demokrata a obchodního společníka Willia-ma Freemana Vilase a Jaye Cookea. Měl s ní dceru Eleanoru Tydingsovou-Ditzenovou. Rozvedli se v roce 1935. Jeho druhou manželkou byla dědička General Foods Corporation , kterou si vzal v roce 1935; pár se rozvedl v roce 1955.
Davies byl jmenován velvyslancem v Sovětském svazu prezidentem Franklinem D. Ro-oseveltem (FDR) a na postu ambasadora USA v Sovětském svazu pracoval od roku 1936 do roku 1938. Jeho jmenování bylo provedeno zčásti na základě jeho dovedností podnikového právníka [předseda Federální obchodní komise (FTC)] i advokáta, jeho dlouholetého přátelství s FDR od dob Woodrowa Wilsona a pro jeho politickou loajalitu k Rooseveltovi.
Davies byl požádán FDR, aby zhodnotil sílu sovětské armády, její vlády a jejího průmyslu a pokud možno zjistil, na které straně bude Sovětský svaz stát v „nadcházející válce“.
Zatímco Daviesův předchůdce, William Christian Bullitt, Jr. byl obdivovatelem Sovětského svazu, který postupně začal nenávidět údajnou Stalinovu brutalitu a represe, byl Joseph Davies ja-ko velvyslanec USA k Stalinovu vedení SSSR plně loajální. Zatímco velmi stručně pohovořil o „au-toritářské“ formě vlády SSSR, chválil Davies s neskrývaným obdivem i evidentním uznáním spoko-jenost sovětských dělníků při „budování socialismu“. Pochopitelně se Joseph Edward nemohl nez-mínit o neomezených a po výtce takřka nevyčerpatelných přírodních zdrojích prvního státu světa, který přistoupil k výstavbě základů socialismu, k SSSR.
Jeho (tj. Daviesovy, pozn. překl.) zprávy ze Sovětského svazu byly pragmatické, op-timistické a obvykle bez kritiky Stalina a jeho politiky. Absolvoval četné cesty po zemi sově-tů, nezřídka po boku představitelů SSSR. V jedné ze svých závěrečných zpráv z Moskvy do Wa-shingtonu D.C. shrnul Davies situaci následovně:
„Komunismus nepředstavuje pro Spojené státy žádnou vážnou hrozbu. Přátelské vztahy v budoucnu mohou mít velkou obecnou hodnotu.“1
Byl přesvědčen o vině obžalovaných v procesech.2 Podle Daviese byly „obavy Kremlu [ohledně zrady v armádě a straně] evidentně oprávněné“, což potvrdily vlastní verdikty Nejvyšší-ho soudu SSSR vynesené z úst Nejvyššího prokurátora SSSR A. Ja. Vyšinského.3 Daviesovy ná-zory byly v rozporu s většinou tehdejšího západního tisku a často nekonvenovaly ani s viděním části jeho vlastních zaměstnanců.
Davies přímo prohlašoval, že komunismus „chránil křesťanský svět svobodných lidí“, a naléhal na všechny křesťany skrze „víru, kterou zdědili od svých rodičů, aby ve jménu dobré zvěsti Evangelia přijali Sovětský svaz.4
Po Moskvě byl Davies přidělen na post velvyslance v Belgii (1938-1939) a ministr do Lu-cemburska současně, než byl po vyhlášení války v roce 1939 povolán zpět do Spojených států. Da-vies rovněž pracoval jako zvláštní asistent ministra zahraničí Cordella Hulla.5
Poslání do Moskvy
Daviesova práce v Sovětském svazu vyústila v jeho populární knihu Poslání do Moskvy6. Kniha – vydaná nakladatelstvím Simon & Schuster v roce 1941, jíž se celosvětově prodalo téměř 700.000 výtisků v mnoha jazycích – sestává z dopisů, deníkových záznamů a zpráv Daviesova mi-nisterstva zahraničí z let 1936 až 1938, s jejichž používáním souhlasil prezident Roosevelt.
V roce 1943 byl dle knihy natočen společností Warner Brothers film Poslání do Moskvy s Walterem Hustonem v roli velvyslance Daviese a Ann Hardingovou jako jeho chotí Marjorie Post Daviesovou. Jako součást smlouvy na zfilmování vlastní práce diplomata si Davies ponechal abso-lutní kontrolu nad scénářem a jeho odmítnutí původního scénáře způsobilo, že kartel Warner Brothers najalo nového scénáristu Howarda Kocha, aby scénář přepsal, pročež zís-kal Daviesovo svolení. Film, natočený během druhé světové války, ukázal Sovětský svaz za Josifa Stalina v pozi-tivním světle.
Film, který byl dokončen na konci dubna 1943, byl podle slov Roberta Bucknera, produ-centa filmu, „vhodnou lží pro politické účely, která stroze zakrývá důležitá fakta s úplným nebo částečným vědomím jejich lživé prezentace.7
„Vůbec jsem nerespektoval integritu pana Daviese, a to před filmem, během něj i po něm. Věděl jsem, že mu F. D. Roosevelt vymyl mozek“8
Film údajně poskytoval jednostranný pohled na moskevské procesy, racionalizoval účast Moskvy v německo-sovětském paktu, hájil nevyprovokovanou invazi Rudé armády do Finska a Sovětský svaz vykresloval jako stát směřující k demokratickému modelu, ukazoval jako federa-tivní republiku plně oddanou internacionalismu. Stejně jako kniha, finální scénář ukázal obža-lované v moskevských procesech jako dle Daviesova pohledu vinné, jimiž skutečně byli. Snímek rovněž zobrazil naprosto dle pravdy, že čistky se ukázaly úspěšným pokusem Stalina zbavit svou zemi proněmeckých pátých kolonistů.
Druhé poslání do Moskvy
V květnu 1943 Roosevelt poslal Daviese na druhou misi do Moskvy. Byl pryč 27 dní, ces-toval 25.779 mil a nesl tajný dopis od prezidenta Stalinovi.
Kvůli válce zuřící v Evropě nemohl Davies přeletět Evropu, a tak letěl z New Yorku do Bra-zílie, do Dakaru, přes Luxor, Egypt, Bagdád, Irák, Teherán, Írán, Kuibyshev, Rusko, Stalingrad, a dále až do Moskvy. A ve finále se vrátil přes Novosibirsk a Aljašku do USA.
Roosevelt chtěl jen ve dvou se Stalinem diskutovat o všech záležitostech a měla pocit, že uspořádání takového setkání by bylo snazší právě prostřednictvím společného a důvěryhodného přítele – Daviese. V dopise požádal F. D. Roossevelt o možnost navštívit Stalina, aby spolu mohli o všech klíčových věcech bez zábran pohovořit. Setkání se měli zúčastnit pouze tlumočník a ste-nografa. Premiér Churchill a ministr zahraničí Eden se často setkávali se Stalinem a Molotovem. Nikoli však prezident Roosevelt s tajemníkem Hullem. Stalin souhlasil se schůzkou ve Fairbanks na Aljašce dne 15. července nebo 15. srpna. Požádal, aby Davies zdů-raznil prezidentu Roosevel-tovi, že Hitler shromažďuje své armády k totálnímu spuštění válečné kampaně a že Sovětský svaz potřebuje získat více zabezpečení prostřednictvím zákonu o půjče a pronájmu (Lend-Lease).
Davies byl překvapen, když zjistil, že v americkém diplomatickém sboru v Moskvě existu-je vůči Rusům v podstatě stejné nepřátelství, prakticky totožné jako to, jež sám považoval v letech 1937–1938, kdy pracoval v SSSR na postu velvyslance, za předsudečné. Stěžoval si jim, že veřejná kritika SSSR jako amerického spojence může být škodlivá pro válečné úsilí.9
Poválečná kariéra
Po druhé světové válce se Daviesovi odstěhovali do Tregaron Estate, dříve známého jako The Causeway, venkovského panství, jež se nachází v sousedství Cleveland Park v severo-západní části hlavního města Washington DC.
V roce 1945 se Davies stal zvláštním vyslancem prezidenta Trumana s hodností velvyslan-ce pro jednání s premiérem Churchillem a zvláštním poradcem prezidenta Harryho Trumana a ministrem zahraničí Jamesem F. Byrnesem s hodností velvyslance na Postupimské konferenci. Jeho dokumenty z tohoto období uložené v knihovně Kongresu byly dlouho utajované.
V roce 1955 se Joseph Davies s manželkou rozvedl. Marjorie prodala svou jachtu - Sea Cloud. (Mořský mrak) – Trujillovi10. Davies nadále žil ve svém domě ve Washingtonu D.C. „Trega-ron“ (pojmenovaném po vesnici ve Walesu, kde se narodil jeho otec) až do své smrti na krvácení do mozku 9. května 1958.
Popel velvyslance Daviese je pohřben v kryptě v Národní katedrále ve Washingtonu, DC. Na počest své matky, jež se jmenovala Rachel Daviesová (Rahel o Fôn) daroval Joseph Davies ka-tedrále jak skleněnou vitráž baptisteria 50 stop (15 m), tak i svou sbírku ruských ikon a kalichů pro nově vytvořené muzeum – založené děkanem katedrály Frankem Sayrem (vnukem Woodro-wa Wilsona). Tyto vzácné předměty byly prodány v aukci Sotheby's v roce 1976 po Daviesově smr-ti, aby pokryly dluh katedrály.
Vyznamenání
Spojené státy
–
Medal of Merit (Medaile
Za zásluhy),
1946
- Sovětský svaz – Leninův řád
-
· Erb
Josepha E. Daviese udělený v roce 1939
heraldickým ústavem je používán
jako logo Trump Organization.11
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭
1 Angllicky Davies, Joseph Edward (20. duben, 1938) Memorandum, Odtajněno, 1980.
2 Jednalo se o čtyři procesy v SSSR konané v letech 1936-1938 s bývalými představiteli sovětského státu, komunistické strany, sovětské armády a Komunistické internacionály. Jmenovitě šlo o následující procesní stání senátu Nejvyššího soudu:
1. proces 19.-22. srpna.1936 - s G. Je. Zinovjevem, L. B. Kameněvem
2. proces 23.-30. ledna 1937 s K. B. Radkem aj.,
3. 11.června 1937 ukončen třetí, tajný proces zastřelením generála M. N. Tuchačevského a spol.,
4. proces 2.-12. března 1938 souzeni N. I. Bucharin, A. I. Rykov.
+ k Procesu s protisovětským trockistickým centrem roku 1937 vydalo v roce 1950 nakladatelství Svoboda dle ruského originálu Процесс Антисоветского троцкистского центра (Proces s antiso-větským trockistickým centrem) při lidovém komisariátu spravedlnosti SSSR stejnojmennou knihu vzešlou ze stenografických záznamů moskevských soudních jednání. Svazek čítající 277 stran přelo-žil dr. Jaroslav Procházka a Václav Prokůpek.
3 Vyšinskij, Andrej Januarjevič (1883-1954), sovětský právník a diplomat, akademik Akademie věd SSSR, v letech 1935-39 generální prokurátor SSSR, mezi lety 1940-53 pracoval na vedoucích místech v ministerst-vu zahraničí SSSR. Je autorem odborných teoretických prací týkajících se teorie státu a práva. A. Ja. Vyšin-skij se narodil v polské katolické rodině v Oděse, která se později přesunula do Baku. Roku 1903 se připojil k menševikům. Do roku 1913 studoval na Kyjevské univerzitě. V roce 1917 jako právník Prozatímní vlády vy-dal zatykač na Lenina a další čelní bolševické představitele. Roku 1920 se připojil k bolševikům, kde si rychle získal důvěru J. V. Stalina. V letech 1925–1928 byl rektorem Moskevské státní univerzity, poté se stal členem lidového komisařství pro vzdělávání. Roku 1931 byl zastupujícím lidovým komisařem pro justici.
4 Viz angllicky Budenz, Louis F., Výkřik je mír (The Cry Is Peace), H. Regnery Company 1952 str. 3-4.
5 Hull, Cordel (1871-1955), americký politik. Stal se nejdéle sloužícím ministrem zahraničních věcí USA v historii, kteroužto funkci zastával 11 let (1933-1944) ve vládě Franklina D. Roosevelta během velké části II. světové války. V roce 1945 získal Nobelovu cenu míru za svůj podíl na vzniku OSN. Prezident Roosevelt nazýval Cordela Hulla otcem Spojených národů. Cordel Hull dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.
6a) Kniha Davies, Joseph Edward, Poslání do Moskvy, Melantrich, 1947
6b) Film Mise do Moskvy je film z roku 1943 režírovaný Michaelem Curtizem, založený na knize z roku 1941 bývalého velvyslance USA v Sovětském svazu Josepha E. Daviese. Samotný film anglicky viz zde: https://archive.org/details/missiontomoscow1943
7 Anglicky Culbert, David H., Poslání do Moskvy (Mission to Moscow), University of Wisconsin Press (1980)
8 Anglicky tamtéž
9 Anglicky Davies, Joseph E., MISE PRO MÍR – 1940–1950, Nepublikovaný rukopis v Library of Congress (Knihovna Kongresu USA)
11 Trump Organization (The Trump Organization) je konglomerát zhruba 500 podniků, jejichž jediným nebo majoritním vlastníkem je Donald Trump. Okolo 250 z těchto firem nese i Trumpovo jméno. Organizace byla založena v roce 1923 babičkou Donalda Trumpa z otcovy strany, Elizabeth Christ Trumpovou, a jeho otcem, Fredem Trumpem.
.jpg)
Komentáře
Okomentovat