Hewlett Johnson (25. ledna 1874 – 22. října 1966)

 

Narození:             25. leden 1874

Úmrtí:                  22. říjen 1966

Národnost:          anglická

Zaměstnání:        děkan

Významné dílo: @ Socialistická šestina                                                                            světa

                            @ Marxismus a                                                                               jednotlivec

            Hewlett Johnson¹ se narodil dne 25. ledna 1874 v anglickém Kersalu ve Velké Británii, zemřel dne 22. října 1966 v Cantenbury, přičemž ve vše-obecnou známost vešel jako anglický du-chovní nazývaný s ohledem na své neskrývané sympatie k úspěšnému budování Sovětskému svazu obecně, k fenomenálnímu triumfu stalinské Rudé armády pak zvláště, jako „rudý pastor“. Byl děka-nem v Manchesteru a později v Canterbury, kde získal svou přezdívku „Rudý děkan z Canterbury“ pro svou neústupnou podporu Josefu Stalinovi, Sovětskému svazu a jeho spojencům.

            Johnson byl syn továrníka a vzdělání získal v The King's School, Macclesfield, vystudoval stavební inženýrství na Owens College v Manchesteru, kde v roce 1894 promoval.

            Pracoval v letech 1895-98 na stavbě železničních vagónů v Openshaw v Manchesteru a stal se rovněž i členem Institutu stavebních inženýrů. Během této doby ho dva spolupracovníci sezná-mili se socialismem.

            Poté, co se rozhodl vykonávat misijní práci pro církevní misijní společnost, začal v roce 1900 studovat na Wycliffe Hall v Oxfordu a poté na Wadham College. Společnost ho však odmítla kvůli jeho stále liberálnějším teologickým postojům, a tak se soustředil na přípravu na kněze a v roce 1904 byl vysvěcen.

            Od roku 1905 sloužil Johnson jako vikář, ale během první světové války mu jeho s mocí ne-konvenující názory na válku zabránily v aktivní službě armádního kaplana a místo toho pracoval v zajateckém táboře ve své farnosti.

            Johnson byl jako otevřený křesťanský marxista, v roce 1917 držen pod dohledem tajné služby MI5, když v Manchesteru promluvil na podporu Říjnové revoluce. Přestože nikdy nevstoupil do komunistické strany, stal se předsedou představenstva jejích novin The Daily Worker.² Jakkoli byly politické názory Hewletta Johnsona pro mnohé nepo-pulární, jeho tvrdá práce i vynikající schopnosti přiměly v roce 1924 tehdejšího premiéra Velké Británie Ramsaye MacDonalda právě Hewletta Johnsona jmenovat roku 1931 děkanem v Canterbury.

Socialistická šestina světa

            Johnson se dostal do veřejného povědomí ve 30. letech 20. století, kdy porovnal ekonomický rozvoj Sovětského svazu v rámci prvního pětiletého plánu s Británií během Velké hospodářské krize. Cestoval po Sovětském svazu v roce 1934 a znovu v roce 1937 a pokaždé s uznáním i obdivem kvitoval vysokou kvalitu úrovně zabezpečení zdraví sovětských občanů a stejně jako slovutný anglický spisovatel H. G.Wells³prokázal, že sovětský systém opravdu plně i komplexně chrání skutečné svobody občanů. Své poznámky, texty i články shromáždil v knize The Socialist Sixth of the World [Socialistická šestina světa] (Gollancz, 1939), jež v USA vyšla pod názvem Sovětská moc v roce 1941 s předmluvou někdejšího brazilského římskokatolického biskupa Carlose Duarte Costy.⁴  

            Sám Hewlett Johnson důsledně i usilovně hájil své pozitivní zprávy o životě v Sovětském svazu a zdůrazňoval, že navštívil „pět sovětských republik a několik velkých sovětských měst“, že putoval pěšky „po mnoho dlouhých hodin zcela sám“ a že viděl „... nemálo různých měst a vesnic.“ 

            Hewlett Johnson byl rovněž předsedou Společnosti kulturních vztahů se Sovětským svazem založené roku 1925.

            Hewlett cestoval jak přes den, tak i nocí“.⁵

            Hewlett Johnoson se významně podílel na práci Společnosti kulturních vztahů se Sovětským Ruskem (Society of Cultural Relation with Soviet Russia), zastávaje post jejího předsedy.

II. světová válka

Během druhé světové války Johnson striktně dodržoval sovětskou linii. Po podpisu sovětsko-německé smlouvy o neútočení v roce 1939 se postavil proti válce, jakkoli Británie vedla proti Německu v tzv. „podivnou válku“⁶, a byl obviněn z šíření poraženecké propagandy. Poté, co nacistické Německo v roce 1941 napadlo Sovětský svaz, Hewlett Johnson válku podporoval. Jeho spis v kartotéce britské tajné policie MI5 uvádí, že „je třeba považovat eventuální kazatelskou činnost děkana z Canterbury pro vojáky za nežádoucí“.⁷

 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★★☭★☭★☭

1 Johnson, Hewlett (1874-1966) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (nakla-datelství Academia, Praha, 1982): britský veřejný činitel a spisovatel, děkan v Canter-bury, prezident Společnosti anglicko-sovětského přátelství (1948), člen Světové rady míru (1950) a laureát Mezinárodní Leninovy ceny.

2 The Daily Worker později nesoucí titul The Morning Star byl založen v roce 1930 jako tiskový orgán Ústředního výboru Komunistické strany Velké Británie Komunistické strany Velké Británie (CPGB). První číslo novin The Daily Worker vyšlo dne 1. ledna 1930 v londýnské Tabernacle Street, po předchozím setkání devíti britských komunistů, včetně Willieho Galachera, Kaye Beauchampa, Toma Wintringhama, Waltera Holmese a Roberta Pageho Arnota. V prvních několika desetiletích své existence, Daily Worker ob-sahoval dokonce i karikatury pro děti. Hned první číslo listu Daily Worker čítal dětskou karikaturu s názvem „Třídně uvědomělý podvraťácký čokl“, nakreslenou umělkyní Gladys Keableovou. V lednu 1934 se sídlo redakce Daily Worker přestěhovalo na Cayton Street, mimo City Road. První osmistránkové číslo novin Daily Worker vyšlo dne 1. října 1935. Po vypuknutí Druhé světové války.

            Dne 3. září 1939 promluvil ministerský předseda Neville Chamberlain k národu na BBC, v té době oznámil formální vyhlášení války mezi Británií a nacistickým Němec-kem. Redaktor Daily Worker J. R. Campbell, podporovaný svým politickým spojencem, generálním tajemníkem Komunistické strany Velké Británie Harrym Politem, se snažil vylíčit konflikt proti Hitlerovi jako pokračování antifašistického boje. To bylo v rozporu s pozicí Kominterny, jež v důsledku Smlouvy o neútočení mezi Německem a SSSR, tj. tzv. Paktu Molotov-Ribbentrop (který se stal i politikou Komunistické strany Velké Bri-tánie dne 3. října 1939) prohlašovala, že válka byla bojem mezi soupeřícími imperialis-tickými mocnostmi, v důsledku čehož byl Campbell odstraněn jako redaktor a nahrazen Williamem Rustem.

            List Daily Worker obvinil politiku britské vlády z toho, že „nezachraňuje Evropu před fašismem, ale vnucuje britský imperialistický mír Německu“ před útokem na Sovětský svaz. Noviny Daily Worker reagovaly dne 23. srpna 1940 na atentát na L. D. Trockého sovětským agentem Ramónem Mercaderem provedeným dne 21. srpna článkem ze s názvem „Projde kontrarevoluční gangster?“, který napsal bývalý redaktor Campbell. Noviny Daily Worker zároveň kritizovaly sira Waltera Citrineho po jeho schůzce v Paříži s francouzským ministrem práce Charlesem Pomaretem v prosinci 1939. O událostech po schůzce Daily Worker napsal: „Ministr Pomaret ranil především samotné francouzské dělníky řadou drastických výnosů o snížení mezd a navýšení hodin jejich pracovní doby a Sir Walter Citrine souhlasil s návrhem kancléře státní pokladny Sirem Johnem Simonem, aby bylo zvyšování platů v Británii zastaveno.“ Citrine žaloval Daily Worker za urážku na cti poté, co noviny a jejich redaktory obvinil ze „spiknutí s „francouzskými Citriney“, aby ti přivedli milony anglo-francouzských odborářů do boje za anglo-francouzskou imperialistickou válečnou mašinérii“. Vydavatel prosil britský tisko-vý ekvivalent Fair comment o zdůvodnění.

            Citrine v reakci na dotaz svého právníka tvrdil, že Daily Worker dostával 2.000 liber měsíčně od „Moskvy“ a že Moskva nařídila novinám tisknout protiválečné příbě-hy. Během tohoto období, kdy Sovětský svaz uzavřel s Německem pakt o neútočení, přestal Daily Worker útočit na nacistické Německo. Dne 21. ledna 1941 bylo vydávání novin kvůli probíhající válce zakázáno labouristickým ministrem vnitra Herbertem Morrisonem. Britská vláda to zdůvodnila tím, že redakce listu opakovaně ignorovala vládní varování z července 1940, že pacifistická linie novin Daily Worker je v rozporu s nařízením obrany 2D, jež učinilo trestným činem „systematické zveřejňování jakých-koli textů, jejichž cílem je podnítit protiválečný odpor.

            Skotskou edici Daily Workeru tiskl závod v Glasgow od 11. listopadu 1940. Dne 16. dubna 1941 byly kanceláře Daily Worker na Cayton Street totálně zničeny požá-rem. Noviny se proto v roce 1942 dočasně přesunuly do bývalých tiskových kanceláří na Swinton Street (odtud od 15. března 1925 do roku 1929 vycházel Sunday Worker, orgán komunistické strany, editovaný a redigovaný Williamem Paulem a Tomem Wintringhamem). Nové kanceláře byly získány v roce 1945 v bývalém skladišti vý-robců kartáčů na ulici Farringdon 75 za částku 48 000 £.

            Když Německo v červnu 1941 podlou agresí Barbarossa napadlo Sovětský svaz, situace se kardinálně změnila a britští komunisté plně podpořili sověts-kou Rudou armádu a jejího vrchního velitele Josifa Stalina v jejich antifašistic-kém boji. Po zbytek války byl list silným zastáncem britského válečného úsilí a vedl kampaň za organizování „druhé fronty“ v Evropě na pomoc Sovětskému svazu. Vládní zákaz Daily Worker byl zrušen v září 1942 po kampani podporované Hewlettem John-sonem, děkanem z Canterbury a profesorem JHS Haldenem. Konference „Zrušte zá-kaz“ ve westminsterské Central Hall se dne 21. března 1942 zúčastnilo přes 2000 dele-gátů. Klíčovou součástí kampaně bylo zajištění podpory Labour Party (Herbert Morri-son byl zuřivým odpůrcem listu Daily Worker). Po vzrušené debatě schválila dne 26. května 1942 Labouristická strana rezoluci, v níž prohlásila, že vláda musí zákaz novin Daily Worker neprodleně zrušit.

            List Daily Worker uvítal svržení atomové bomby na Hirošimu a napsal: „Pou-žití nové zbraně ve velkém měřítku by mělo napomoci urychlit kapitulaci Japonska“. Noviny rovněž tleskaly bombardování Nagasaki a vyzval k použití dalších atomových bomb proti Japoncům.

            Společnost People's Press Printing Society (PPPS) vznikla těsně po válce v roce 1945 a jejím cílem bylo získat peníze na papír podle modelu družstevního vlastnictví a díky navýšení tisku Daily Worker tak rychle získat podporu dělnického hnutí. Deník Daily Worker dosáhl svého vrcholu po válce, i když přesné údaje o nákladu jsou sporné – od 100.000 po 122.000, či dokonce až po 140.000 a snad i 500.000 výtisků.

            Je však třeba především konstatovat, že kolo tzv. politických procesů v čerstvě vzniklých lidově-demokratických státech východní Evropy bylo ideově roztočeno CIA pod vedením bří Dullesů, kterým se podařilo doslova obelhat rozvědky SSSR a nově vzniknuvších států lidové demokracie, což vše náležitě a precizně doložil americký au-tor Stewart Steven ve své knize Výbušnina - operace CIA Splinter factor, kterou v češ-tině vydalo roku 1991 pražské nakladatelství Sakko.

3 Costa, Carlos Duarte (1888-1961), někdejší římskokatolický brazilský biskup. Usiloval o hluboké cír-kevní reformy, jež byly v jeho době odmítnuty. Některé změny, které už tehdy navrhoval, však po II. Vatikánském koncilu vstoupily v platnost. Již tak dosti komplikované postavení biskupa C. D. Costy uvnitř hierarchického ustrojení katolické církve dále zhoršila Costova ostrá kritika hanebného jednání této církve před i během II. světové války včetně její otevřeně nepokryté i všestranné podpory diktátorských a fašistických režimů [viz knihu Karlheinze Deschnera (1924-2014), německého historika, spisovatele, literárního kritika a teologa S bohem a fašisty, v originále Mit Gott und den Faschisten vydanou roku 1965, česky pak v překladu Josefa Otáhala publikovanou na-kladatelstvím Naše vojsko v roce 2014]. Římskokatolický biskup C. D. Costa byl ve finále papežem Piem XII. exkomunikován a následně založil na Římu nezávislou Brazilaskou katolickou apoštolskou církev, k níž se v Brazílii hlásí asi půl milionu věřících. Biskup C. D. Costa dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Carlos_Duarte_Costa

4 Wells, Herbert George (1866–1946), anglický spisovatel, klasik vědecko-fantastické literatury. Vzděláním bilog. Jeho románem Stroj času (The Time Machine), který vydalo roku 1895 anglické nakladatelství Willam Heinemann resp. téhož roku nakladatelství americké Henry Holt and Company v New Yorku, započal vývoj vědeckofantastického žánru v literatuře 20. století. Literárními zdroji Wellsovy tvorby byli hlavně J. Swift, americká a německá romantika. V řadě vědecko-utopických románů, z nichž některé navazují na tradici J. Verna [např. Neviditelný (slyš slovensky rozhlasovou hru zde: https://www.google.com/search?client=firefox-b-d&sca_esv=5633

28209&sxsrf=AB5stBjdM52s4gIG-2g-NIMedzomi5wrPw:1694071843381&q=H.+G.+Wells+Nevidi

telnC3%BD&tbm=vid&source=lnms&sa=Xved=2ahUKEwjSiMuz_ZeBAxX_gv0HHc5xAUwQ0pQJe

gQIDBAB&biw=1920&bih=919&dpr=1#fpstate=ive&vld=cid:f53673d7,vid:zN6jpztS5JQ); Válka svě-tů (rozhlasovou hru slyš zde: https://www.youtube.com/watch?v=TCi8qPMP1fo&t=185s; Stroj času jeden z nejpůsobivějších a nejvlivnějších románů sci-fi, jaké byly kdy napsány o putování v čase a prostoru od kultovního autora sci-fi H. G. Wellse. Stroj času je dílo, které předběhlo svou dobu a ovlivnilo celý jeden literární žánr. Wellsův ro-mán nebyl několik desetiletí v češtině publikován, nejspíš pro podobnosti ani zdaleka ne náhodné. Poslechněte si příběh Poutníka, který vynalezl stroj času. Jednoho dne se při práci přenese do světa roku 802 701. První věc, kterou uvidí v hlubo-ké tmě je zářící okřídlená sfinga. Ona je klíčem k jeho minulosti i přítomnosti. Brzy nato zjistí, že lidstvo této doby se dělí na dva typy osobností. Jedni jsou Eloiové, žijí na zemi a bojí se šera. Ti druzí jsou Morloci, procházejí tmou a žijí v podzemí. Hlavní hrdina Poutník potká Weenu, která se mu snaží v tomto světě pomoci, bohužel Morloci ukradli stroj času a Poutník se s nimi musí utkat v boji na život a na smrt. Vyhraje? A jakou cenu za to zaplatí? Audio ukázku Wellsova vědecko-fantastického románu Stroje času slyš zde: https://www.youtube.com/watch?v=V5CbfoRnEiI&t=

320s. Ostrov doktora Moreaua (The Island of Dr. Moreau, 1896) je vědecko-fantastický román popisující biologické experimenty měnící zvířecí bytosti a přibližující je li-dem a konflikty vyplýva-jící z toho, že jejich osobnosti se jako celek neřídí lidskými schématy. Vydalo ji nakladatelství Josef R. Vilímek roku 1928. V audio verzi si lze knihu vyslechnout zde: https://www.google.com/search

?client=firefox-b-d&sca_esv=563346939&sxsrf=AB5stBjPTQaTX_milhqX658GKnV_vHFWw:16940

77406914&q=Ostrov+doktora+Moreaua+audio&tbm=vid&source=lnms&sa=X&ved=2ahUKEwj

Xj76QkpiBAxVsgf0HHSpZC2cQ0pQJegQICBAB&biw=1920&bih=919&dpr=1#fpstate=ive&vld=ci

d:26e30308,vid:Y69J8JYVvr0.

Dva roky po přelomové říjnové události z počátku listopadu 1917, ho roku 1920 přivedly Hewletta Johnsona k rozhodnutí navštívit sovětské Rusko osobně. Jako již ve 20. letech XX. století věhlasný světový spisovatel se stal osobním hostem Maxima Gorkého [viz zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748

429706/2640693983284293362?hl=cs], jehož prostřednictvím se setkal s vůd-cem revoluce Leni-nem. Z Wellsovy knihy Russia in Shadow (u nás tradičně Rusko v mlze, lépe však asi Rusko ve stínu či Stíny Ruska, 1920) vyplývá, že na něj zpočátku působily vize o zlepšení sociálních podmínek nej-nižších tříd, a Lenina vnímal jako sílu, která by mohla vést k onomu druhu "plánovaného světa" v nějž doufal. 

5 Viz anglicky Wright, John G. (únor 1941). Děkan sovětské moci v Canterbury (The Dean of Canter-bury's Soviet Power). Čtvrtá internacionála, str. 56–59

6 Podivná válka [fr. Drôle (dosl. „legrační“) de guerre], pasivní postoj francouzské a britské pozem-ní armády na západní frontě v počáteční fázi 2. světové války – od vyhlášení války Německu (3. září 1939) do května 1940. Byla výrazem přetrvávající politiky appeasementu, usilující o kompromis s nacistic-kým Německem a snažící se obrátit jeho agresivitu proti SSSR. Objektivně umožnila Hitlerovi rychle a snadno zvítězit ve válce proti Polsku a připravit se ke vpádu na západ.

7 Viz anglicky Komunisté a podezřelí komunisté (Communists and Suspected Communists). Archivováno z originálu 6. ledna 2011. Přetištěno dne 3. listopadu 2017 viz https://www.mi5.gov.uk/output/communists-and-suspected-communists.html