Evžen Lyons (1898-1985)

 

Evžen Lyons byl americký novinář a spisovatel. Ačkoli se v le-tech svého mládí po říjnovém resp. listopadovém převratu ro-ku 1917 v Rusku přiklonil k myšlenkám komunismu, jako akreditovaný korespondent United Press International se po několika letech stal vůči dění Sovětského svazu velmi kritickým. Lyons je rovněž autorem životopisu prezidenta Herberta

Hoovera. ¹

 

Původ

            Eugene Lyons se narodil 1. července 1898 v židovské ro-dině ve městě Uzljany, které je nyní součástí Běloruska, ale bý-valo součástí Ruské říše. Jeho rodiči byli Nathan Lyons a Min-nie Privinová a oba emigrovali do USA, kde Evžen vyrůstal ve dvorech přeliděných činžáků v Lower East Side v New Yorku. „Za socialistu jsem se považoval v podstatě od chvíle, kdy jsem začal brát rozum“, vzpomínal Lyons ve svých pamě-tech. V mládí navštěvoval socialistickou nedělní školu na East Broadway, kde vystupoval se socialistickými hymny jako „In-ternacionála“ resp. „Rudá vlajka“ z pera irského politického aktivisty Jima Connella (1852–1929) z konce 19. století a záčátku století 20.

  Následně se zapsal jako člen Socialistické ligy mladých [(Young People's Socialist League) - YPS-L], sekce mládeže Socialistické strany Ameriky (SPA).

            V roce 1916 se Lyons zapsal na College of the City of New York, než příštího roku přešel na Columbia University.

Životní dráha

Mládí

            Během školních let pracoval jako asistent učitele angličti-ny v kurzu vzdělávání dospělých. Během první světové války byl Lyons zařazen do Studentského armádního výcvikového sboru jako pobočník americké armády. S koncem války v listopadu 1918 byl Lyons demobilizován a čestně propuštěn. Později si vzpomněl, že v den, kdy si sundal unifor-mu, napsal svůj úplně první příběh, kus pro Elizabeth Gurley Flynnovou a Svaz dělnické obrany (Workers Defence Union), který zorganizovala jménem Průmyslových dělníků světa [Industrial Workers of the World (IW-W)]. Lyons nějakou dobu pracoval pro Svaz dělnické obrany [Workers Defense Union (WDU)] a editoval tiskové zprávy pro socialistický deník New York Call (Newyorksé volání) a další levicové publikace. „Byla to doba nájezdů na radikály, šerifové a policajti veleli: ʹJednejte s nimi drsně!ʹ“ a jak chuligánství tak i masové deportace“ se staly úplně běžnými vzpomínal později Lyons.

            Lyons poté odešel pracovat jako reportér pro pennsylvánský deník The Erie Times-News. Krátce také pracoval pro newyorský list Financial America a při psaní kopií v reklamních odděle-ních dvou filmových společností.

            Na podzim roku 1920, s obdivem k probíhající revoluci v Itálii a snem o tom, že se stane dalším Johnem Reedem,² se Lyons vydal do Neapole a nesl pověření zpravodajské služby Federa-ted Press a měsíčníku The Liberator. Slovo dalo slovo na schůzce s korespondentem a dobrým pří-telem Normanem H. Matsonem, a dvojice se rozhodla strávit příštích šest měsíců sdílením vlast-ních výdajů s cílem dosažení společného cíle. Lyons, obeznámený s probíhajícím případem proti italsko-americkým anarchistům Saccovi a Vanzettimu³, podnikl pouť do Saccovy rodné vesnice Torremaggiore, kde byl starostou Saccův starší bratr Sabino. Lyonsovy italské zkušenosti později zúročil ve své první knize Život a smrt Sacca a Vanzettiho, kterou v roce 1927 vydalo nakladatelství International Publishers přidružené ke komunistům, ve kterém argumentoval pro nevinu dvojice.

            V Itálii byl Lyons osloven úředníkem nového italského velvyslanectví Sovětského svazu, aby se stal tajným kurýrem. Sověti měli za to, že jako Američan může bezpečně překročit hranice, ale než k tomu došlo, byl Lyons jako radikál zatčen italskou policií a vyhoštěn do Francie.

            Po návratu do Ameriky strávil Lyons rok 1921 a většinu roku 1922 v Bostonu prací pro obra-nu anarchistů italského původu Sacca a Vanzettiho. V cele dvojici často navštěvoval. Na podzim ro-ku 1922 se Lyons stal redaktorem časopisu Sovětské Rusko, měsíčníku Přátel sovětského Ruska, or-ganizace, jež byla úzce spjata s tehdejší podzemní Komunistickou stranou USA (CP-USA). Lyons později vzpomínal řka „bez váhání jsem spojil svůj osud s komunisty a následujících pět let jsem věnoval převážně sovětským aktivitám. Po ukončení činnosti Sovětského Ruska v roce 1924 se Lyons stal dopisovatelem sovětské tiskové agentury TASS.

SSSR

            Lyonsova práce pro TASS vedla k tomu, že se stal korespondentem United Press (UP) v Moskvě (1928–1934). Místo zpráv ze Spojených států pro sovětský tisk psal nyní o sovětských udá-lostech pro americké publikum. Zatímco Lyons nikdy nevstoupil do KS USA, udržoval s ní úzké vazby a byl považován za jejího sympatizanta. Agentura UP se domnívala, že politické pozadí Evže-na Lyonse a blízké kontakty z něho plynoucí poskytnou jak Evženu Lyonsovi, tak i agentuě UP konkurenční výhodu při doručování zpráv ze Sovětského svazu. Lyons zůstal mužem UP v Moskvě v letech 1928 až 1934, což ho postupně proměnilo z přítele sovětského státu a komunismu v neú-navného a urputného kritika obou.

            Lyons zpočátku podporoval sovětský režim a považoval jeho represivní akce za důvěryhod-né. V roce 1928 se zabýval se tzv. Šachtynským procesem s důlními inženýry, v jehož rámci bylo 53 inženýrů a manažerů ze severokavkazského města Šachty v roce 1928 zatčeno poté, co byli ob-viněni ze spiknutí s cílem sabotovat sovětskou ekonomiku bývalí vlastníci uhelných dolů. Šach-tynský proces probíhal v Moskvě od 18. května do 6. července 1928.

            Agentura UP se v roce 1930 rozhodla vyplácet dividendy. Anglická verze wikipedie uvádí zcela tendečně, především však naprosto nepravdivě následující lež: „Lyons viděl, že proces byl nespravedlivý a že obviněným byla odepřena možnost se plně obhajovat, ale stále věřil, že se mu-seli něčím provinit.“ Tak tomu zkrátka nebylo, jak nadto dokládají přímí účastníci dotyčných pro-cesních stání Nejvyššího soudu SSSR, jimiž byli mj. Velvyslanec USA Joseph E. Davies,⁴ který o tom píše ve své knize Mission to Moscow (Poslání do Moskvy):⁵

- „Soudruhu Staline,“ začal jsem rozhovor, „mohu vás citovat v tom smyslu, že jste nebyl zavražděn?“ 

- Smál se. Z takové blízkosti nebylo ani stopy po jeho údajném napoleonském komplexu. Střapatý, jakkoli mohutný knír, exotický kavkazský úsměv v jistém smyslu připomínal pusu plnou zubů prezi-denta Spojených států z let 1901–1909 Teddyho Roosevelta. 

• „To můžete, kromě toho totiž nerad vytahuji chléb z úst korespondentům z Rigy.“

(Americký novinář, spisovatel, přeladatel, známý jako „expert“ na slovanské jazyky resp. „ruský expert“ a antikomunista Charles Malamuth pracoval jako asistent Evžena Lyonse a k rozhovoru se Stalinem jej doprovázel).

            Rozhovor Lyonse se Stalinem trval dvě hodiny a v polovině se k němu připojil lidový komisař obrany Kliment Vorošilov.⁶ Lyonsův telegram s podrobnostmi o rozhovoru byl široce reprodukován po celé Americe a úvodníkem New York Daily News byl oceněn jako „nejvýznačnější reportáž tohoto roku, ne-li posledních čtyř nebo pěti let“.

            Po tomto svém novinářském úspěchu se Lyons v březnu 1931 vrátil do Spojených států na krátkou návštěvu a uskutečnil přednáškové turné po 20 městech severovýchodu USA organizované agenturou United Press. Jakkoliv už sám začal mít pochybnosti o násilí a represích spojených se so-větským režimem a byl rozpolcen mezi svými „objevující se skepsí a vlastní slábnoucí loajalitou“, sám ve finále zjistil, že bude povětšinou hovořit pouze před auditoriem obchodníků a odborářů. Shromážděnému publiku tak nakonec přednesl jen vlastní velmi zkrácenou a po výtce okleštěnou obranu revoluce. „Kdybych zůstal v Americe natrvalo, mohl bych rozvinout nové, i když silně po-šramocené, záplatované či zalátané nadšení,“ napsal Lyons ve svých pamětech. „Mohl jsem skončit tím, že jsem do The New Masses přispíval ušlechtilými lžemi a šťastně spal až do smrti.“ Evžen Ly-ons se však do Sovětského svazu navrátil ještě téhož roku. Lyons jistil, že „GPU vyvolává stále rostoucí teror proti nepoddajným rolníkům, komukoli podezřelému z tajného držení zlata nebo cizí měny a těm, kteří jsou obviněni z ekonomických zločinů, jako je sabotáž“ (COŽ BYLO ZCELA POCHOPITELNÉ I NAPROSTO OPRÁVNĚNÉ!!!, pozn. překl.):

„...noviny byly plné stejných chvástání a výhrůžek. Vítězství, úspěchy, triumfy, ale plán na jarní

 setbu už ztroskotal; tři zastřelení za sabotáž plánů chovu králíků; strojníci a spojaři zastřeleni za kontrarevoluční nedbalost v souvislosti s katastrofou na Kurské linii; osmdesát čtyři osob zatčeno za padělání poukázek na chléb. Další interní půjčka byla přepsána, šlo o „dobrovolné“ příspěvky ve výši měsíční či dvouměsíční mzdy. V Magnitogorsku byla spuštěna další vysoká pec. Poincarého válka, agenti imperialismu, podlí kulaci a levo-pravé úchylky i tajní trockisté, takže ať žije Stalin a 2+2=5 .“⁷

            Ve finále tedy Lyonsovy o pochybnosti postupně přehlušily jeho víru v revoluci. Lyons byl jedním z prvních spisovatelů, kteří kritizovali moskevského reportéra The New York Times Waltera Durantyho za novinářskou nepoctivost, jež se pokoušela zlehčit hladomor v roce 1932.⁸

            Když Lyons psal o Durantym v roce 1941: „Ze všech jeho eskamotérských textů bylo jeho zvládnutí hladomoru tím pravděpodobně nejoslavovanějším majstrštykem. Byl to logický lapsus ve smyslu jeho často opakované hlášky, že „nemůžete udělat omeletu bez rozbití vajec.“ Nyní rozklepl svou omeletu tak, že hladomor označil za ‚podvýživu‘.

            Je ironií, že sám Lyons sehrál svou roli při utajování hladu na Ukrajině v letech 1932–33, když označil britského novináře Garetha Jonese za lháře. Jones napsal první články o hladu a uvře-jnil je v Manchester Guardian. Jeho texty odsoudili právě Lyons, Duranty a další členové sdružení novinářů. Lyons později sebekriticky připomněl, že „shodit Jonese byla stejně nepříjemná fuška, ja-ká by v letech žonglování s fakty připadala každému z nás, abychom tak potěšili diktátorské režimy – ale shodili jsme ho my, a to jednomyslně a s použitím takřka identických dvojznačných formulací. Chudák Gareth Jones musel být nejvíce překvapenou lidskou bytostí, když fakta, jež tak pracně z našich slov posbíral, jsme okamžitě popřeli.

Spojené státy

            Po návratu do Spojených států počátkem roku 1934 napsal Lyons dvě knihy o svých moskevských letech. První bylo poněkud nevýrazné dílo Moskevský kolotoč (Moscow Carrousel). Po jeho vydání v roce 1935 následoval mnohem otevřenější popis událostí, Assignment in Utopia (Úkol v Utopii), který byl publikován v roce 1937.

Lyonsovo psaní přímo ovlivnilo George Orwella⁹

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Hoover, Herbert Clark (1874-1964), americký politik, jenž v letech 1929-1933 zastával post prezi-denta USA jako 31. držitel funkce hlavy Spojených států amerických. H. C. Hoover dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Herbert_Hoover

2 Reed, John „Jack“ Silas (1887–1920) byl americký novinář, básník a komunistický aktivista. Pro-slul jako autor knižní reportáže o komunistickém převratu v Rusku Deset dnů, které otřásly světem (1919). Během svého pobytu v Sovětském Rusku zemřel. Je jedním ze tří Američanů pohřbených v nekropoli u Kremelské zdi. John Reed dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/John_R

eed, viz též anglicky Lyons, Eugen, Úkol v Utopii (Assignment in Utopia), str. 415–416

3 Aféra Sacco-Vanzetti označení pro soudní proces se dvěma anarchisty italského původu, jimž byli Barto-lomeo Vanzetti a Nicola Sacco, který se odehrál ve 20. letech XX. století ve Spojených státech. Soudní pro-ces s dvojicí anarchistů italského původu dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Af%C3%

A9raSacco-Vanzetti

4 Davies, Joseph Edward (1876–1958), americký právník a diplomat a v letech 1936-1938 velvyslanec Spo-jených států v SSSR, jenž byl roce 1912 byl jmenován prezidentem Wilsonem komisařem pro korporace a v roce 1915 prvním předsedou Federální obchodní komise. Stručné Curriculum vitæ J. E. Daviese viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7068229770153999306?hl=cs

5 Davies, Joseph Edward Mission to Moscow (Poslání do Moskvy), Melantrich, Praha 1947, Kniha je soubo-rem důvěrných depeší státnímu departmentu, úřední a soukromé korespondence, běžných zápisků z vel-vyslanova diáře spolu s jeho poznámkami a výkladem do října 1941. + anglicky ukázka z filmu Mission To Moscow (Poslání do Moskvy) uvedeného do sítě amerických kin v roce 1943+ odkaz na celý film viz https://www.youtube.com/watch?v=uFN9MxOWU54

6 Vorošilov, Kliment Jefremovič (1881-1969), sovětský vojenský, stranický a státní činitel, maršál SSSR (od r. 1935). Člen pozdější KSSS od r. 1903, za VŘSR komisař petrohradského vojenského re-volučního výboru a vedoucí pracovník Čeky (Všeruské mimořádné komise, orgánu pro boj proti kontrarevoluci a sabotážím), za občanské války jeden z velitelů Rudé armády. V l. 1921-1961 a zno-vu od r. 1966 člen ÚV KSSS, 1926-1960 člen politbyra (předsednictva) ÚV KSSS, 1925-1934 lido-

vý komisař vojenství a námořnictví, 1934-1940 lidový komisař obrany, 1940-1953 náměstek před-sedy rady lidových komisařů (ministrů) SSSR, 1953-1960 předseda prezídia Nejvyššího sovětu. Hr-dina socialistické práce (1960), dvojnásobný hrdina Sovětského svazu (1956, 1968), osminásobný držitel Leninova řádu. Po XX. sjezdu KSSS se Vorošilov nejprve postavil proti rozkladné politice N. S. Chruščova, později se však podřídil Chruščovovu kursu.

7 Lyons, viz anglicky Úkol v Utopii (Assignment in Utopia), str. 415–416

8 Viz Fakta o hladomoru dle webových stránek The Finnish Bolshevik viz https://lukassluka.blog.idne

s.cz/blog.aspx?c=466009

9a) anglicky Recenze knihy Assignment in Utopia (Úkol v utopii) autora Evžena Lyonse z pera George Orwella v týdeníku New English Weekly, uveřejněné dne 9. června 1938 zde: https://www.garethjones.

org/soviet_articles/orwell_lyons_1938_review.htm

9b) Orwell, George vlastním jménem Eric Arthur Blaire (1903–1950), britský novinář, esejista a spisova-tel, autor antiutopických románů Farma zvířat (1945) a 1984 (1949) popisující nehumánnost totalitních režimů. Mezi Orwellova úspěšná díla dále patří například Cesta k Wigan Pier (1937) nebo Hold Katalánsku (1938), v němž líčí své zážitky ze španělské občanské války. George Orwell dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/George_Orwell