Konstantin Simonov Mistr a Markétka román

 

Michail Bulgakov Naše publikace 

Jménem Komise pro literární dědictví Michaila Afanasjeviče Bulgakova bych chtěl tímto krátkým úvodem představit publikaci románu «Mistr a Markétka» - na stránkách časopisu «Moskva».

            «Mistr a Markétka» ― je poslední dílo zesnulého spisovatele. Bulgakov začal na tomto ro-mánu pracovat v roce 1928 a vytvářel jeho různé verze, přičemž buď práci přerušoval nebo se k již napsaným pasážím opakovaně vracel jakkoli v posledních dvanácti letech svého života se se svým niterně prožívaným a hluboce zakoušeným dílem nerozloučil.

            Krátce před svým úmrtím se již Michail Afanasjevič jako na smrt nemocný spisovatel zno-vu a znovu vracel k rukopisu románu, piloval a zdokonaloval některé jeho kapitoly.

            V bulgakovském štědrém, hojném a přejícím talentu, snad v celé jeho literární skuteč-nosti, se zdálo, jakoby spolu besedovaly a o prvenství se ucházely až tři různé talenty – nadání satirika, vlohy spisovatele sci-fi a um realisty se sklonem k přísným a přesným psychologickým analýzám. 

            Na stavbě bizarní budovy románu Mistr a Markétka se stejným nebo téměř stejným dí-lem podílely všechny tři Bulgakovovy talenty. A nejlepší stránky tohoto románu jsou zároveň vr-cholnými počiny Bulgakovovy prózy vůbec, a to ve všech jejích třech tocích slévajících se v tomto románu do jediné řeky.

            V románu nalezneme stránky, jež představují vrchol Bulgakovovy satiry, kulminaci jeho neopakovatelné fantazie i po výtce špičku strohé autorovy realistické prózy.

            Samotný román je napsán tak, jakoby spisovatel předem cítil, že jde o jeho poslední dílo, pročež toužil na jeho stránkách svému čtenáři předat všechno bohatství vlastní duše, celou pale-tu barev svého umění, neopakovatelnou bystrost bulgakovského satirického oka, vší nespouta-nost vlastní osobité představivosti, prokazující komplexní i hlubinný vhled jeho psychologického pozorování.

            Přejícnost, s jakou se tak při čtení na stránkách románu místy děje, působí až neuchopi-telně a přechody z jednoho dějství do druhého jsou zhusta natolik ostré, že začínají působit jako švy v látce vyprávění. Hroty přechodů od nespoutané fantasmagorie ke klasicky vybroušené, rea-listické próze a od této krásné literatury bez přestávek k zarputile satirické grotesce až k velkory-sému ba násilnému humoru je dokonce jaksi zdrcující, zvláště zpočátku, dokud se do románu pl-ně nezačtete a nezačněte být doslova závislí na tom, že za každým z jeho nespočetných ostrých nároží na vás čekají další a další překvapení a objevy. V této knize je patrná jakási nerozvážnost, neurčité oslnění smrtí nesmírně talentovaného autora, jakkoli Bulgakov někde v hloubi duše cítí smysl a sílu životní cesty, která se mu dostala. 

            Mistr a Markétka je jednou z těch knih, jež různí lidé čtou různě, různě ji milují a různé v ní pro sebe nacházejí. 

             Například do mé duše i její věrné souputnice paměti po přečtení románu nejniterněji a zároveň naprosto neúprosně vtrhne udivující příběh jednoho dne římského prokurátora Judeje Pontia Piláta - kterážto "story" jako "matrjoška v matrjošce" - jako "román v románě" - tvoří klí-čovou vícevrstevnou pasáž Bulgakovovy mistrné psychologické, uvnitř fantaskní či fantastic-ké velkolepé prózy, jejíž precizní obnažená přesnost vás nejednou přiměje vzpomenout umělec-kých výšin Lermontova a Puškina.

            Aniž bych však skrýval svou zálibu v jedné věci tohoto románu, čítajícího tolik různo-rodých záležitostí, mám osobně za to, že mohou či spíše nemohou existovat další čtenáři této knihy s jinými zálibami než mám já, které jsou jistě samy o sobě znamenité. Stránky románu vám budou připadat jako fantastický a zároveň zlověstný i dojemný příběh Markétčiny teskné i tísnivě nedělené lásky k mistrovi. Historie lásky, tak šťastné i tak nešťastné a natolik ve svém štěstí i neštěstí silné, že ani sám ďábel, který prochází stránkami románu, není schopen této lásce ani pomoci, ani ji bránit.

            Ale dovedu si snadno představit takové zaujaté čtenáře, jimž se bude zdát, že vrcholy ro-mánu netvoří jeho historické a fantastické stránky, ale rysy úplně jiné - ty, v nichž satirik Bulga-kov trefně, nemilosrdně i s neopakovatelným humorem líčí šosáctví, oportunismus a nízkou či chcete-li přízemní zbabělost.

            Bulgakov dopsal svůj román až do konce, završil jej a v tomto smyslu lze tedy Mistra a Markétku považovat dílo úplné.

            Těžko říci, jak by tento román vypadal, kdyby práce na něm, jež se táhla předlouhých dva-náct let, trvala ještě mnohem déle.

            Snad by byly napraveny některé nedokonalosti v románu, možná by se vymyslelo něco do-sud nedomyšleného či by Michail Afanasjevič v yškrtl některé pasáže z těch, jež nesou punc ne-mírné, lze říci upřílišené fantazie.

            Ano, i tak tomu může být. Text románu, který nám zesnulý spisovatel zanechal, zavdává totiž jisté důvody i k takovým domněnkám . A ačkoli by se snad nemusely přespříliš ctít řádky této kritiky, hlavním dojmem, který člověk zažívá při čtení posledního Bulgakovova díla, je pocit vděčnosti za sílu a přejícnost jeho talentu.

            Není těžké předpokládat, že po zavření poslední stránky této nevšední knihy, jež nezapa-dá do rámce mnoha konvenčních myšlenek, ji různí čtenáři budou hodnotit různě, přijmou jed-nu věc, odmítnou jinou, s třetí budou polemizovat..., já jsem však přesvědčen, že s každou nuancí z palety a hodnotících soudů, pohledů i názorů na tento román a dokonce i se všemi kritiky vůkol něj, jimž se pravděpodobně nelze vyhnout, bude mít každý, kdo si přečte toto poslední Bulgako-vovo dílo, neodbytný pocit, který hovoří všechny ostatní: Před čtvrtstoletím opustil v osobě Mi-chaila Afanasjeviče Bulgakova naši literaturu jeden z jejích nejskvělejších a nejoriginálnějších ta-lentů. A právě román Mistr a Markétka je toho snad důkazem z nejnespornějších...