Revizionismus dle slovníku vědeckého komunismu

dle Slovníku vědeckého komunismu, nakladatelství Svoboda, Praha 1978

O kořenech revizionismu; politická analýza mezinárodního komunistického hnutí a Komunistická strana USA (CPUSA) 1919-1945 [Chase, Fred a spol] San Francisco: Revolutionary Road Publications, 1979.

(lat. „revisio“ — „přezkoumání“) — marxismu-leninismu nepřátelský směr, který někdy vzniká v dělnickém a komunistickém hnutí ve znamení „kritiky“, „přezkoumání“, „revize“ nebo dokonce „rozvoje“ marxisticko-leninské teorie. Je obvykle jedním z druhů pravicového oportunismu¹, i když i „levicový“ oportunismus je spojen se zkreslováním principů marxismu-leninismu.

            Revizionismus je plodem ekonomických a společensko-politických podmínek imperialis-mu. Jeho sociální základnou je privilegovaná část dělnické třídy, tj. „dělnická aristokracie“. K ze-sílení revizionismu přispívají ta-ké metody „liberalismu“ a politika reforem, které používají vlád-noucí buržoazní strany. V jeho vzniku se proje-vuje i boj mez buržoazní a komunistickou ideolo-gií. Na jedné straně každý nový úspěch marxismu-leninismu často nutí jeho nepřátele, aby se vydá-vali za marxisty. Na druhé straně teoreticky nepevní nebo slabí účastníci komunistického hnutí nevydrží nátlak buržoazní ideologie a klesnou na revizionistické pozice.                                                         Revizionismus také vzniká v souvislosti s velkými zvraty v dělnickém a komunistickém hnutí, kdy si jednotliví komunisté nejsou schopni uvědomit nové jevy skutečnosti a změny v tak-tice komunis-tických stran. Živným zdrojem revizionismu se může snadno stát rovněž nacionalis-mus.

            Zakladatelem revizionismu je Eduard Bernstein², jenž koncem XIX. a počátkem XX. století vystoupil s požadavkem přezkoumání Marxova³ učení. Již tehdy se revizionismus stal internacionálním jevem, který objevil se nejen v Německu, ale i ve Francii, Belgii, Rus-ku a jiných zemích. Revizionisté přehodnocovali marxistickou filozofii, politickou ekonomii i teorii vědeckého komunismu. Prohlašovali například, že materialismu život již dávno „vyvrátil“, a navr-hovali vrátit se zpět ke Kantově idealismu. Revoluční dialektickou koncepci vývoje navrhovali na-hradit koncepcí evoluční. Požadovali „opravit“ Marxovu politickou ekonomii a vypracovali teorii „stability“ malovýroby, nebo dokonce tvrdili, že monopoly odstraní hospodářské krize. Navíc prohlašovali, že třídní rozpory se „otupují a mírní“, že buržoazní demokracie a všeobecné volební právo zlikviduje půdu pro třídní boj. Hlásali teorii pos-tupného vrůstání kapitalis-mu do socialismu, a proto revizionisté vystupovali s odmítá-ním socialistické revoluce obecně, diktatury proletariátu pak zejména. Dělnické hnutí revizionisté tlačili na cestu reformismu⁴ a vytyčili heslo: KONEČNÝ CÍL NENÍ NIČÍM, HNUTÍ JE VŠÍM! V odmítání revo-lučních základů Marxova učení, pro revizionismus tak cha-rakteristickém, se evidentně projevi vli buržoazní ideologie na dělnické hnutí. „Revizionismus neboli «pře-hodnocení» marxismu,“ psal Lenin, „je dnes jedním z hlavních, ne-li nejhlav-nějším projevem buržoazního vlivu na proletariát a zůstává způsobem buržoazní demo-ralizace proletářů“. (V. I. Lenin, Spisy 20, Praha 1959, str. 328). Lenin neustále a důsledně od-haloval Bernsteinovy názory i názory jeho stou-penců, ukazoval nebezpečí revizionismu a od-kazuje na jeho sociální kořeny i samu podstatu. V tomto boji Lenin marxismus obhájil a pomohl posílit a upevnit revoluční křídlo v mezinárodním dělnickém hnutí.

            Pro současný revizionismus je charakteristické úsilí pomluvit marxismus-leninismus, pro-hlásit jej za „zastaralý“, protože údajně ztratil význam pro společenský vývoj, typickou je i snaha vyklestit revolučního ducha Marxova, Leninova a Stalinova učení, podrýt víru pracujících v socia-lismus, sveřepé odmítání proletářského internacionalismu na jedné straně resp. vlastenectví na straně druhé, zřeknutí se leninských principů výstavby strany, tj. demokratického centralismu.

            Určité oživení revizionismu mezi některými členy komunistických stran se objevilo ve druhé polovině 50. let, kdy jednak vlivem úspěchů dělnického hnutí a úspěchů světového socia-listického společenství dosáhl proletariát vyspělých kapitalistických zemí zvýšení mezd, zlepšení sociálního zabezpečení atd., jednak kvůli zesílenému tlaku Západu po porážce kontrarevolučního povstání v Maďarsku. Revizionisté uznávali pouze pokojnou cestu k socialismu, kte-roužto vykládali v pro ně typicky charakteristickém revizionistickém duchu, vyžadovali svobodu frakcí i bloků a dokonce likvidaci marx-leninských stran. Nové oživení revizionismu nastalo ve druhé polovině šede-sátých let, zejména v souvislosti s pokusy protisocialistických sil v Československu svést jej z cesty výstavby socialistické společnosti.                          

            Revizionistické (Šik, Garaudy, Fischer) vystoupili s tzv. „novými modely socialismu“ a zuři-vě odmítali obecné zákonitosti socialistického budování. Vyhlásili boj proti ideji nevyhnutelnos-ti socialistické revoluce, diktatury proletariátu, proti principům proletářského internacionalismu a ve finále logicky sklouzli až k antisovětismu. Fetišizace vědecko-technické revoluce byla u nich doprovázena odmítáním vedoucí role dělnické třídy v revolučním hnutí. Namísto organizova-ných pracujících se jako rozhodující síla uznával „nový historický blok“, v němž stěžjní místo zaujímala inteligence a studenti.

            Světová reakce dodnes, zejména po gorbačovsko-jelcynoském finále kompletní tragédie a kolapsu perestrojky, jejíž ideovou předlohou patrně již byla vražda J. V. Stalina, dodnes do revi-zionismu vkládá velké naděje, ve snaze rozbít mezinárodní komunistické hnutí a podrýt třídní boj pracujících ve státech celého světa. Pokud existuje imperialismus, může buržoazní a malo-buržoazní ideologie snadno i po výtce úspěšně pronikat do komunistického hnutí a projevovat se právě i v podobě revizionismu. Proto musí marxisticko-leninské strany věnovat neustálou po-zornost i bedlivě sledovat ideovou čistotu svých řad i své teoretické báze.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1a) Oportunismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Oportunismus

1b) Oportunismus dle IES viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6368

717721824336796

2a) Bernstein, Eduard (1850-1932) dle IES viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555018017

48429706/2339843565667069503

2b) Bernstein, Eduard (1850-1932) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Bernstein

3a) Marx, Karel (1818-1883) dle portálu kominternet.cz viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4545047035949718127?hl=cs

3b) Lenin, Vladimír Iljič, Marxismus a revizionismus dle portálu kominternet.cz viz Marxismus a revizionismus – 1908 DOC, sejmuto z: V. I. Lenin: O marxismu, Svoboda, Praha 1973, str. 63-69, 85 dle webu slovenské Strana práce Vzdor viz http://vzdor.org/wp-content/uploads/2015/06/lenin_marxismus_revizionismus.pdf

4a) Reformismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku, Academia 1982 viz https://www

.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/1210378348156647773

4b) Reformismus dle dle Slovníku vědeckého komunismu viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5109997165120656309?hl=cs