Smirnov, Ivan Nikitič (1881–1936)

 

I. N. Smirnov byl aktivista komunistické strany. Narodil se v lednu 1881 v Gorodišče v moskevské guvernatuře v rodině ruského etnika.

            V roce 1899 se Smirnov připojil k Ruské sociálně demokratic-ké dělnické straně a stal se bolševikem. Svou stranickou aktivitu vedl jak v Moskvě, tak i v Petrohradu, Vyšnim Voločoku, Rostově, Char-kově a Tomsku. Smirnov byl opakovaně průběžně zatýkán.

            V roce 1916 byl povolán k vojenské službě v rezervním pluku v Tomsku, kde Smirnov prováděl revoluční činnost. V roce 1917 se stal členem výkonného výboru Tomského sovětu. V srpnu téhož ro-ku byl Smirnov jedním z organizátorů bolševického nakladatelství Volna v Moskvě. Byl zástupcem Ústavního shromáždění. Během rus-ké občanské války byl Smirnov členem Revoluční vojenské rady vý-chodní fronty (srpen 1918 - duben 1919) a 5. armády (duben 1919 - květen 1920). Smirnov hrál klíčovou roli při porážce armády bílého generála Alexandra Kolčaka během války, jakož i při následné Kolča-kově popravě dne 7. února 1920.

         V letech 1920-1923 byl Smirnov členem výkonného výboru Ruské komunistické strany (bolševiků) – RKS (b). Současně předsedal sibiřskému revolučnímu výboru a byl členem si-biřského předsednictva RKS (b). Je známo, že Smirnov měl úzké vazby na Celoruskou mimo-řádnou komisi pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR - ČEKA ve-denou „Železným Felixem“ Dzeržinským a ve víru občanské války rozpoutané bílou soldateskou s podporou intervenčních vetřelců 14 agresorských států se podílel na eliminaci kontra-revoluč-ních vzpour v pohoří Tjumen a Altaj. Umně a brilantně zorganizoval a provedl zajetí generála Nerada ze Šternberku (tj. Roman Ungern - Romana Fjodoroviče Ungerna von Ster-nberg. Ten byl pro své excentrické psychopatické chování nazýván Šílený Baron, pro svou krutost pak Krvavý Baron. Nerad ze Šternberku byl popraven 15. září 1921 v Novosibirsku). V le-tech 1921-1922 byl Smirnov tajemníkem Petrohradského výboru a Severozápadního předsednictva výkonného vý-boru Ruské komunistické strany (bolševici) – RKS (b). Byl nejbližším spolupracovníkem prvního předsedy Komunistické internacionály – KOMINTERNY – G. Je. Zinověva. Smirnov se účastnil hromadných poprav a deportací zástupců petrohradských „vykořisťovatelských tříd“.

            V dubnu – září 1922 a květnu – červenci 1923 byl Smirnov členem prezidia Nejvyššího so-větu národního hospodářství (VSNCh) RSFSR (od září 1922 do května 1923 - jeho místopředse-da). V červenci 1923 byl Smirnov jmenován lidovým komisařem pro sovětské poštovní služby a telegraf. V roce 1923 se Smirnov stal aktivním členem trockistické opozice. V říjnu 1923 a poté v roce 1927 Smirnov podepsal opoziční „Deklaraci 46“ a „Deklaraci osmdesát tři“, která by později vážně ovlivnila jeho postavení ve stranických řadách a jeho život. Po Leninově smrti Smirnov veřejně trval na odvolání Josifa Stalina z funkce generálního tajemníka KSR (b). Dne 11. listopadu 1927 byl však Smirnov sám odvolán ze svého postu lido-vého komisaře. O měsíc později byl vyloučen z KS rozhodnutím 15. kongresu. Dne 31. prosince 1927 byl Smirnov rozhodnutím zvláštního zasedání rady OGPU odsouzen na tři roky vyhnanství. V říjnu 1929 Smirnov „rozešel s trockismem“ a v květnu 1930 byl znovu přijat do řad Všesva-zové komunistické strany (bolševiků). V letech 1929-1932 vedl důvěru Saratovkom-bajnstroj (Combine Assembly in Saratov). V roce 1932 byl Smirnov jmenován vedoucím Od-boru výstavby nových budov na Lidovém komisi pro těžký průmysl SSSR. Dne 14. ledna 1933 byl Smirnov zat-čen a o měsíc později opět vyloučen z řad bolševické strany na základě obvi-nění, že vytvořil „protistranickou skupinu“ s cílem Stalina odstranit. Dne 14. dubna 1933 byl odsouzen k výkonu trestu v trvání pěti let do pracovního tábora Gulagu. Smirnov, jehož kauza byla stále v řízení, byl předveden před soud jako obžalovaný ve věci jeho prokázané účasti v práci ve „Spojeném protisovětském centru trockistů-zinověvců“ a dne 24. srpna 1936 byl odsouzen k trestu smrti. Následujícího dne byl popraven. Ivan N. Smirnov byl rehabilitován v roce 1988.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Stať V. I. Lenina „Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)“ dle Svazku I Vybraných spisů V. I. Lenina v pěti svazcích, nakladatelství Svoboda 1972 strana 693

Obrázek
  Obraz Isaaka Brodského «Lenin ve Smolné m»                  Stať V. I. Lenina „Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)“ napsal Lenin pro Gran-atův Encyklopedický slovník, který byl tehdy v Rusku velmi populární. V předmluvě z roku 1918 , když vyšla stať jako samostatná brožura, uvedl Lenin zpaměti, že ji napsal v roce 1913 . Ve skuteč-nosti na ní začal pracovat na jaře 1914 v Poroninu, ale práci přerušil, protože musel řídit práci stra-ny a list „ Pravda “. V dopise redakci Granatova nakladatelství dne 8 . ( 21 .) července 1914 napsal: „Ke své veliké lítosti Vám musím sdělit, že mnoho zcela výjimečných a nepředvídaných okolností… mne donutilo přerušit ihned na začátku práci na stati o Marxovi a po mnoha neúspěšných poku-sech najít si čas , abych mohl v práci pokračovat, jsem dospěl k závěru, že práci do podzimu nemo-hu udělat. Velmi se vám omlouvám a pevně doufám, že se redakci Vašeho tak užitečného vydava-telství...
Další informace

Burgfriedenspolitik (dosl. Hrad mírové politiky)

Obrázek
  Karl Liebknecht byl prvním členem SPD, jenž odmítl půjčky na vedení války Burgfrieden – památná místa sociální demokracie Nepros, nezahořkni, jen odvážně argumentuj Žádný boj za svobodu a spravedlnost není nikdy špatný       německý termín, který odkazuje na politické příměří mezi ně-meckými politickými stranami během I . světové války. Odbory se zdržely stávek, Sociálně demokratická strana (SPD) hlasova-la pro válečné úvěry v Reichstagu a strany se dohodly, že nebu-dou kritizovat vládu a je jí vedení války. Císař Vilé m II. oznámil dne 1 . srpna 1914 začátek Burgfrie-denspolitik slovy: „Pokud by nyní došlo k bitvě, pak již žádné politické strany nebudou. Dnes jsme všichni němečtí bratři.“ Dne 4 . srpna císař Wilhelm II. dodal: „Už neuznávám žádné strany, uzná-vám pouze Němce. Burgfrieden měl několik příčin . Někteří věřili, že je jejich vlasteneckou povin-ností podporovat vládu ve válce, zatímco jiní se obávali vládní represe, pokud by proti ní vy...
Další informace

Svěrdlovova poslední služební cesta 16. března 1919

Obrázek
  Sv ě rdl ov ův pohř eb Zemřel jsi na svém místě jako věrný vojá k proletářské revoluce   Přesně 8 dní po svém návratu z Charkova do Moskvy zemřel předseda Všeruského ústředního vý-konného výboru Jakov Sv ě rdlov 1 . Bylo mu 33 let a předtím se podle ohlasů lidí, kteří jej znali, vyznačoval pevným zdravím. Podle oficiální verze zkrátila to muto „ohnivé mu “ revolucionář i život tehdy zuřící španělská chřip-ka. Tuto verzi smrti Jakov a Micha i lovič e vyvrátil ruský vědec, historik, sociální filozof, publicista a autor více než čtyř stovek monografií A. I. Fursov, docent na Moskevské státní univerzitě, jenž rov-něž přednášel na dvou newyorských univerzitách. Sám A. I. Fursov je toho názoru, že faktickou příčinou smrti Jakova Moisejeviče byl zásah maticí do hlavy, k němuž došlo během Svěrdlovo-va projevu na mítinku Morozovovy továrny v Orlu. J akov Svěrdlov opustil Charkov dne 6. břez-na, a když 8 . března dorazil do Moskvy, už se cítil špatně. Nazít...
Další informace