Smirnov, Ivan Nikitič (1881–1936)
V roce 1899 se Smirnov připojil k Ruské sociálně demokratic-ké dělnické straně a stal se bolševikem. Svou stranickou aktivitu vedl jak v Moskvě, tak i v Petrohradu, Vyšnim Voločoku, Rostově, Char-kově a Tomsku. Smirnov byl opakovaně průběžně zatýkán.
V roce 1916 byl povolán k vojenské službě v rezervním pluku v Tomsku, kde Smirnov prováděl revoluční činnost. V roce 1917 se stal členem výkonného výboru Tomského sovětu. V srpnu téhož ro-ku byl Smirnov jedním z organizátorů bolševického nakladatelství Volna v Moskvě. Byl zástupcem Ústavního shromáždění. Během rus-ké občanské války byl Smirnov členem Revoluční vojenské rady vý-chodní fronty (srpen 1918 - duben 1919) a 5. armády (duben 1919 - květen 1920). Smirnov hrál klíčovou roli při porážce armády bílého generála Alexandra Kolčaka během války, jakož i při následné Kolča-kově popravě dne 7. února 1920.
V letech 1920-1923 byl Smirnov členem výkonného výboru Ruské komunistické strany (bolševiků) – RKS (b). Současně předsedal sibiřskému revolučnímu výboru a byl členem si-biřského předsednictva RKS (b). Je známo, že Smirnov měl úzké vazby na Celoruskou mimo-řádnou komisi pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR - ČEKA ve-denou „Železným Felixem“ Dzeržinským a ve víru občanské války rozpoutané bílou soldateskou s podporou intervenčních vetřelců 14 agresorských států se podílel na eliminaci kontra-revoluč-ních vzpour v pohoří Tjumen a Altaj. Umně a brilantně zorganizoval a provedl zajetí generála Nerada ze Šternberku (tj. Roman Ungern - Romana Fjodoroviče Ungerna von Ster-nberg. Ten byl pro své excentrické psychopatické chování nazýván Šílený Baron, pro svou krutost pak Krvavý Baron. Nerad ze Šternberku byl popraven 15. září 1921 v Novosibirsku). V le-tech 1921-1922 byl Smirnov tajemníkem Petrohradského výboru a Severozápadního předsednictva výkonného vý-boru Ruské komunistické strany (bolševici) – RKS (b). Byl nejbližším spolupracovníkem prvního předsedy Komunistické internacionály – KOMINTERNY – G. Je. Zinověva. Smirnov se účastnil hromadných poprav a deportací zástupců petrohradských „vykořisťovatelských tříd“.
V
dubnu – září 1922
a květnu – červenci 1923 byl Smirnov členem prezidia Nejvyššího
so-větu národního hospodářství (VSNCh) RSFSR (od září 1922
do května 1923
- jeho místopředse-da). V červenci 1923
byl Smirnov jmenován lidovým komisařem pro sovětské poštovní
služby a telegraf. V
roce 1923
se Smirnov stal aktivním členem trockistické opozice.
V
říjnu 1923
a poté v roce 1927
Smirnov podepsal opoziční „Deklaraci 46“
a „Deklaraci osmdesát tři“, která by později vážně
ovlivnila jeho postavení ve stranických řadách a jeho život. Po
Leninově smrti Smirnov veřejně trval na odvolání Josifa Stalina
z funkce generálního tajemníka KSR (b).
Dne 11.
listopadu 1927
byl však Smirnov sám odvolán ze svého postu lido-vého komisaře.
O měsíc později byl vyloučen z KS rozhodnutím 15.
kongresu. Dne 31.
prosince 1927
byl Smirnov rozhodnutím zvláštního zasedání rady OGPU odsouzen
na tři roky vyhnanství. V říjnu 1929
Smirnov „rozešel s trockismem“ a v květnu 1930
byl znovu přijat do řad Všesva-zové komunistické strany
(bolševiků). V letech 1929-1932
vedl důvěru Saratovkom-bajnstroj
(Combine Assembly in Saratov). V roce 1932
byl Smirnov jmenován vedoucím Od-boru výstavby nových budov na
Lidovém komisi pro těžký průmysl SSSR. Dne 14.
ledna 1933
byl Smirnov zat-čen a o měsíc později opět vyloučen z řad
bolševické strany na základě obvi-nění, že vytvořil
„protistranickou skupinu“ s cílem Stalina odstranit. Dne 14.
dubna 1933
byl odsouzen k
výkonu
trestu v
trvání pěti
let do
pracovního
tábora
Gulagu. Smirnov, jehož kauza byla stále v řízení, byl předveden
před soud jako obžalovaný ve věci jeho prokázané účasti v
práci ve „Spojeném protisovětském centru trockistů-zinověvců“
a dne 24.
srpna 1936
byl odsouzen k trestu smrti. Následujícího dne byl popraven. Ivan
N. Smirnov
byl rehabilitován v roce 1988.
Komentáře
Okomentovat