Ratajčak, Stanislav Antonovič (1894-1937)

            S. A. Ratajčak byl sovětský státní činovník, vedoucí Hlavního ředitelství chemického průmyslu Lidového komisariátu těžkého průmyslu SSSR, obžalovaný ve druhém moskevském procesu. Zastřelen na základě verdiktu soudu. Posmrtně rehabilitován.

Životopis

            Stanislav Ratajčak se narodil v roce 1894 v německém městě Inowroclaw (něm. Hohensalza). Národností Němec. Získal vysokoškolské vzdělání. Od roku 1914 sloužil v německé armádě. V roce 1915 byl zajat v Rusku. V letech 1917-1920 sloužil v Dělnicko-rolnické Rudé armádě (RKKA).

            Na počátku 30. let 20. století působil Ratajčak jako vedoucí hlavního ředitelství chemického průmyslu Lidového komisariátu těžkého průmyslu SSSR (Glavchimprom) a patřil k trockisticko-zinověvovské opozici. V letech 1932-1934 zástupce lidového komisaře těžkého průmyslu SSSR. Žil v Moskvě, v Koptelském ulici. Ratajčak byl zatčen 19. září 1936. Byl jedním z obžalovaných ve Druhém moskevském procesu, procesu, který probíhal mezi 23.–30. lednem 1937 jako Proces s tzv. „Paralelním protisovětským trockistickým centrem“.

            Podle verze státní obžaloby, kterou u soudu vynesl Andrej Vyšinskij, Ratajčak byl agentem německých tajných služeb od prvního okamžiku svého příjezdu do Ruska. Ratajčak byl obviněn z předem plánované řady diverzních akcí, jakoby náhodných událostí, k nimž došlo v chemických továrnách v SSSR během let jeho vedení závodu Glavchimprom. Jednalo se o sabotáž, jejímž výsledkem byly dva výbuchy v kombinátu na dusíkatá hnojiva Gorlovském závodě a v chemické továrně «Voskresenskij» Něvského závodu, ke kterému se Ratajčak během procesu přiznal. Ratajčak také přiznal spolupráci s německou rozvědkou a doznal i fakt, že skrze něj došlo k předávání informací o stavu a činnosti chemických podniků SSSR. To potvrdili i další obžalovaní, zejména Pušin, Pjatakov¹, Norkin , Hraše a svědek Loginov. Andrej Vyšinskij² ve své závěrečné řeči uvedl:

                               «Ratajčak mohl být buď německým nebo polským důstojníkem,                                                              ale že to byl důstojník zpravodajský a především agent, o tom ne-

                                 může být žádných pochyb. A nadto lze konstatovat, že je to lhář, 

                                podvodník a darebák. Je to člověk, jenž má podle svých vlastních 

                                slov svůj starý i nový životopis. Tedy osoba, jež podle okolností ty-

                                to autobiografie sama falšuje i znovu sestavuje. Ratajčak je člověk, 

                                který jako místopředseda zemské rady národního hospodářství ve 

                                Volyni nejen kryje loupeže, krádeže a spekulace svého podřízeného, 

                                ale spolu s ním se podílí na přímých žoldáckých zločinech. Podle vlast-

                                ních slov je evidentně odpovědný za zmíněné loupeže, defraudace včet-

                                ně spekulací svého podřízeného, jakkoli právě spolu sním se podílí na 

                                přímých žoldáckých zločinech.

                                            A tak se tento Ratajčak se všemi svými děsivými vlastnostmi, 

                                jež odhalily vyšetřování a soud, stává Pjatakovovým nejbližším asis-

                                tentem v chemickém průmyslu.

                                          Skvostný chemik!... Pjatakov věděl, koho a proč vybrat. Můžeme říci,                                            že zvěř sama doběhla až k lovci. Ra-tajčak se dostával k stále vyšším a vyšším                                    hodnostem. O motivech, které ho vedly, buď zarytě mlčí nebo přinejmenším nemluví tak upovídaně, jak patrně řekl Arnold, když přiznal, že ho mučila „tou-ha proniknout do vyšších vrstev společnosti“. O tom však Ratajčak zarytě mlčí. Je evidentně maza-nější než Arnold. Sám totiž už dobře ví: „mluviti stříbro, mlčeti zlato“. A tento Ratajčak se všemi svými „morálními kvalitami se ukazuje jako člověk, jenž uspěl v dosažení těch nejvyšších stupňů. Je šéfem Glavchimpromu!

            Musíte se jen zamyslet nad tím, co tato slova znamenají: Šéf hlavního ředitelství celého che-mického průmyslu naší země! Pokud by Pjatakov nespáchal žádné další trestné činy, pak už jen a pouze za to, že tomuto muži (Ratajčakovi) dovolil přistoupit blíž než na jeden kilometr k branám chemického průmyslu, by měl být přiveden k nejtěžší odpovědnosti… Na odpovědném postu šéfa Glavchimpromu, by měl být souzen a odsouzen. Ratajčak, tento hlavní sabotér, jenž rozvinul svůj zločinecký talent, vydal se strmou kriminální drahou, naduje plachty silou vichřice a hlavně,

- rozpoutá uragán, jenž zničí plody lidské práce a zahubí naše občany.

Stejně jako všichni ostatní obžalovaní odmítl i Ratajčak obhajobu. Večer 29. ledna pronesl poslední slovo, ve kterém žádal soud o shovívavost a zachování svého života. Ve všech bodech obžaloby byl Ratajčak shledán vinným. Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR ho odsoudilo k trestu smrti - smrti zastřelením. Rozsudek byl vykonán dne 1. února 1937. Dne 13. června 1988 byl Ratajčák posmrtně rehabilitován. 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★ 1 Pjatakov, Georgij Leonidovič (1890–1937) byl sovětský politik a člen Levé opozice. Georgij Pjatakov se narodil v Čerkassech. Jeho otec Leonid Timofejevič byl majitelem cukrárny. Na střední škole se sezná-mil s anarchismem. Roku 1910 se připojil k Ruské sociálně demokratické dělnické straně. Dlouho se rozhodoval mezi menševiky a bolševiky, nakonec roku 1912 přistoupil k bolševikům. Pjatakov působil od roku 1917 na Ukrajině jako jeden z vůdců ukrajinských bolševiků. Byl několikrát zvolen členem ústředního výboru. V roce 1918 se Pjatakov stal hlavním vůdcem bolševiků na Ukrajině, a také lidovým komisařem bank. Několikrát bojoval s ukrajinskými nacionalisty, například se Symonem Petljurou (dle české wikipedile viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Symon_Petljura). Pro své neshody s většinou členů politbyra pode-psal Pjatakov roku 1923 Pjatakov Deklaraci 46 [viz Deklarace čtyřiceti šesti, tj. tajný dopis politbyru ústředního výboru KSR (b) z 15. října 1923, podepsaný 46 vedoucími činiteli strany KSR(b) zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Deklarace_%C4%8Dty%C5%99iceti_%C5%A1esti. Deklarace následovala dopisu s obdobným textem L. D. Trockého z 8. října 1923 a je považována za základní dokument tehdy se formující Levé opozice https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev%C3%A1_opozice]. a stal se členem tzv.. Roku 1928 se však vrátil a stal se zástupcem komisaře pro těžký průmysl. V roce 1936 byl Pjatakov obviněn z protistátní činnosti, odsouzen k trestu smrti a 30. ledna 1937 popraven.

2 Vyšinskij, Andrej Januarjevič (1883-1954) se jako prokurátor účastnil rovněž Norimberských procesů a v letech 1949 až 1953 zastával funkci ministra zahraničí SSSR. V. J. Vyšinskij byl vynikajícím sovětským právníkem, diplomatem a akademikem SSSR. Před říjnovým převratem roku 1917 menševik, který na konci 30. let jako hlava sovětského soudnictví pomohl vyříznout rakovinotvorný tumor Páté kolony, čímž umožnil zcela bezprecedentní vítězství Rudé armády, jež obrovsky pozvedlo její kredit obecně a Stalina i Sovětského svazu zvláště v očích osvobozených národů a humánně smýšlejícího obyvatelstva planety. A. J. Vyšinkij se po vítězství SSSR ve II. světové válce jako prokurátor účastnil rovněž Norimberských procesů a v letech 1949 až 1953 zastával funkci ministra zahraničí SSSR. A. Ja. Vyšinskij byl především vynikajícím sovětským právníkem, diplomatem, akademikem SSSR.