Hegel, Georg Wilhelm Friedrich (1770-1831)

 

            G. W. F. Hegel byl německý idealistický filozof, hlavní představitel německé klasické filozo-fie, tvůrce objektivně idealistického filozofického systému, založeného na dialektickém rozvíjení idejí. Podle Hegela aktivní rozumová podstata (absolutní idea, světový rozum, světový duch) pro-chází třemi etapami vývoje:

1. v sobě samé

2. ve formě přírody

3. v myšlení a dějinách

Podle samotného Hegela je jeho filozofickým systémem dovršen proces seberozvoje a sebepoznání absolutní ideje. Hegelova filozofie jako ideologický odraz situace německé předrevoluční buržoazie má dvojí momenty:

a) pokrokové – boj s agnosticismem, historismus (dějiny společnosti chápal jako souvislý vývojový proces), nauku o logice a zejména dialektiku,

b) konzervativní – uznání konečnosti rozvoje světa a poznání, schematismus, spekulativnost, mys-tifikaci dialektiky, ospravedlňování politické reality.

Hegel významně ovlivnil vývoj filozofie, zvláště německé, i formování marxismu, který zbavil dia-lektiku mystické podoby a rozvinul ji materialistickém základě ve vědecké učení o přírodě, společ-nosti a myšlení.

Klíčová Hegelova díla: 

    Fenomenologie ducha: Stěžejní dílo Hegelovo zachycuje      v plné šíři jeho filozofickou soustavu a ve svém                        logickohistorickém rozboru myšlenkových proudů a            filozofických škol podává klasické ukázky uplatnění                dialektické metody, ovšem v jejím idealistickém zbarvení.     Hegelova Fenomenologie ducha je obsahově velmi bohaté     dílo vešlo do kultury 19. a 20. století zejména skvělými        rozbory antropogeneze a intersubjektivity, stejně jako            filozofickým výkladem některých klíčových etap lidských     dějin (antická polis, křesťanství, křížové výpravy, vznik        absolutní monarchie či teror Francouzské revoluce). Ve        Fenomenologii ducha znázorňuje Hegel dialektický        pohyb ducha na slavném příkladu „pána a raba“,            inspirovaném Hérakleitem. Ve střetu na život a na        smrt se rabem stává ten, kdo se bojí smrti a uzná             druhého za svého pána. Ten se tím však postupně         dostává do závislosti na rabově práci, kdežto rab se    díky své dovednosti stává svobodným, tj. tvořivým člověkem. Tento motiv dialektiky a      dějinného vývovývoje mohla využít Marxova teorie společnosti, opřená spíše o Adama Smithe a Davida Ricarda, Hegela však musela obrátit, „postavit“, jak říká Marx „z hlavy na nohy“.

Fenomenologie ducha byla poprvé publikována roku 1807, v češtině ji vydalo nakladatelství Československé akademie věd - ČSAV) v roce 1960.

Fenomenologie ducha: Stěžejní dílo Hegelovo za-chycuje v plné šíři jeho filozofickou soustavu a ve svém logickohistorickém rozboru myšlenkových proudů a filozofických škol podává klasické ukázky uplatnění dialektické metody, ovšem v jejím idealis-tickém zbarvení. Hegelova Fenomenologie ducha je obsahově velmi bohaté dílo vešlo do kultury 19. a 20. století zejména skvělými rozbory antropogeneze a intersubjektivity, stejně jako filozofickým výkladem některých klíčových etap lidských dějin (antická polis, křesťanství, křížové výpravy, vznik absolutní mo-narchie či teror Francouzské revoluce). Ve Fenomenologii du-cha znázorňuje Hegel dialektický pohyb ducha na slavném pří-kladu „pána a raba“, inspirovaném Hérakleitem. Ve střetu na ži-vot a na smrt se rabem stává ten, kdo se bojí smrti a uzná dru-hého za svého pána. Ten se tím však postupně dostává do závis-losti na rabově práci, kdežto rab se díky své dovednosti stává svobodným, tj. tvořivým člověkem. Tento motiv dialektiky a dě-jinného vývoje mohla využít Marxova teorie společnosti, opře-ná spíše o Adama Smithe a D. Ricarda, Hegela však musela ob-rátit, „postavit z hlavy na nohy“, jak říká Marx.

Fenomenologie ducha byla poprvé publikována roku 1807, v češtině ji vydalo nakladatelství Čes-koslovenské akademie věd - ČSAV) v roce 1960.

Logika: Hegelova „Logika jako věda“ je spis, který má vyložit nikoli abstraktní, nýbrž reálné struktury světa v jejich vnitřní zákonitosti, jak ji odhaluje jejich racionální vývoj. Je tedy pokusem pochopit svět v jeho vnitřní dynamice tak, aby se ukázala identita myšlení a myšleného objektu a rozumový základ skutečnosti. I v tomto ohledu lze He-gelovu „Velkou logiku“, jak také bývá spis nazýván, pokládat za poslední velké dílo klasické metafy-ziky v té tradici, kterou založili Platón a Aristotelés. 1961. Hegelova Logika zvaná také Malou logi-kou (na rozdíl od tzv. Velké logiky, starší a podrobnější), tvoří první díl Hegelovy Encyklopedie filo-zofických věd ( Logika, Filozofie přírody, Filozofie Ducha), ve které Hegel načrtává ve zkratce celý svůj filozofický systém. Logika se zde dostala na první místo, mluvící o kategoriích a zákonitostech jejich vyrůstání jedné z druhé. Podle Hegela existuje jen jedna podstata celé skutečnosti – idea. Ta-to se nejen mění, ale také vyvíjí, a to od abstraktního ke konkrétnímu, od jednoduchého ke složité-mu. Počíná anorganickou přírodou a končí člověkem, jeho mnohotvárnou činností, jako je umění, náboženství filozofie, společenský život atp. Hegel se ve svých dílech zabývá převážně tímto vývo-jem ideje, a to vždy z jiného hlediska. Například ve filozofii náboženství vykládá, jak si člověk uvě-domuje ideu – vlastně idea sebe sama cestou lidského uvědomění – ve svých náboženských před-stavách, t. j. jako boha, počínaje tím nejprimitivnějším a konče "absolutním" náboženstvím - křes-ťanstvím. V Dějinách filozofie líčí zase vývoj ideje v oblasti pojmového myšlení, nejvyššího, jaké vůbec existuje. Jednotlivý filozof jejichž názory na sebe navazují, a to tím, že nižší filozofie přechá-zí jako překonaná do vyšší, připravujíc systém "absolutní" filozofie - Hegelové, v níž idea dochází k uvědomění si sebe samé v této oblasti. Každý opravdový filozof přináší novou myšlenku, kategorii na které buduje svůj systém. Sledováním vývoje těchto kategorií jako podstaty filozofických systé-mů zabývá se Logika. Je třeba ji tedy studovat paralelně s Dějinami filozofie, neboť skýtají klíč k je-jímu pochopení. Hegel postupuje i zde systematicky. Začíná - stejně jako dějinami filozofie - kate-gorií bytí jako nejjednodušší a končí nejsložitější ideou. Celý vývoj probíhá dialekticky, bojem pro-tikladů, překonáváním protiřečení, povznášením se na vyšší stupeň, narůstáním nových protiřeče-ní atp. O významu Hegelovy Logiky pro dnešek není třeba mluvit zvlášť. Jak známo Hegel byl jed-ním z filozofických zdrojů marxismu, přesněji řečeno jeho dialektickou metodu zkoumání vývoje skutečnosti. A tu vykládá Hegel nejsystematičtěji právě ve své Logice. Ale marxistická dialektika se podstatně liší od Hegelovy dialektiky, zejména tím, že podává vývoj hmotného a ne duchovního dění. Kromě toho i v parciální problematice mezi marxismem a Hegelem jsou velké rozdíly. Aby bylo možné marxistickou dialektiku správně rozpracovávat, což je velký úkol našich filozofů, je nezbytné znát i Hegelovu idealistickou dialektiku. Logika je dílo myšlenkově velmi hluboké, pod-nětné, i když pravda náročné. Jak říká výstižně Lenin ,,v tomto nejidealističtějším díle Hegelově je nejméně idealismu, nejvíce materialismu". Lenin uměl číst Hegela materialisticky a ne jistě náho-dou, že právě Logice věnoval největší pozornost. Tento způsob čtení se musíme naučit i my. Jen tak vytěžíme z Hegelova díla co nejvíce. Hegelova Logika vyšla ve Vydavatelství Slovenskej akadémie roku 1961

Filozofie dějin:

Hegelova Filozofie dějin je takřka poslední dílo autorovo. Autor v něm popisuje běh dějin v intencích pokroku od svobody vládce v Orientu, přes svobodu občana starořecké polis, až ke svobodě všech lidí po nástupu křesťanství a reformace. Hegelovu Filosofii dějin, knihu, jež dodnes vzbuzuje vášnivé polemiky, vydala roku 2004 Nová tiskárna Pelhřimov.

Základy filozofie a práva:

Práce patří k nejzávažnějším Hegelovým dílům, v němž autor načrtává samu ideu práva jako takového. Základy filozofie a práva vydalo roku 1992 nakladatelství Academia.

G. W. F. Hegel dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Georg_Wilhelm_Friedrich_

Hegel