Trockij (vl. jm. Bronštejn), Lev Davidovič (1879-1940) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), Pro-Ž, str. 630

Trockij byl menševický revolucionář a marxistický teore- tik židovského původu. Člen Ruské sociálně-demokratic-ké dělnické strany (RSDDS) od roku 1898, po schizmatu, k němuž došlo na II. sjezdu v Bruselu a Londýně roku 1903 se přiklonil k menševikům. Vynikal hlavně jako řečník, zdatný organizátor a pokoušel sjednotit bojující frakce a trendy, které v těchto letech existovaly ve for-málně jednotné RSDDS: především bolševiky a menševi-ky.  

           Během 1. ruské revoluce 1905 byl předsedou Petrohradského sovětu a stal se jedním z vůd-čích představitelů ruského říjnového převratu v roce 1917, byť se přímo nepodílel na přípravě vlas-tního ozbrojeného povstání, protože měl za to, že je předčasné. Téhož názoru byli pochopitelně nejen menševici, nýbrž i bolševici Zinověv s Kameněvem, se svými nedůvtipnými, jakkoli dě-jinně pověstnými slovy „nemělo se sahat ke zbraním“, které v předvečer převratu zveřejnili v novinách Maxima Gorkého a jimiž v hodině „H“ vyzradili Leninův plán převzetí moci. Na každý pád sehrál Trockij významnou úlohu jako vrchní velitel Rudé armády během ruské občans-ké války. Ve víru mocenského zápasu po Leninově smrti se jako nejschopnější organizátor, slovy ruského historika a politologa prof. A. I. Fursova „pracovní kůň“ tedy nejpracovitější tahoun projevil J. V. Stalin, vojenský stratég a v té době lidový komisař pro národnostní záležitosti, jenž brilantně rozdrdil jednotky Bílé armády u Caricynu (později nazvaného na jeho počest Stalingrad). Nutno konstatovat, že vliv Trockého, jenž v průběhu jednání strany před XV. sjezdem VKS (b), probíhajícího v Moskvě od 2. do 19. prosince 1927, utrpěl nespornou a skutečně demokratickou porážku (pro pokračování leninské politiky ÚV, tkvící v odmítání frakcí hlasovalo 724.000 členů, zatímco směšných 4.000 hlasů bylo odevz-dáno pro platformu trockisticko–zinověvského opozičního bloku) postupně marginalizo-ván. Ve finále to znamenalo, že trockisty podpořilo 0,5% členské základny, jež se této dis-kuse účastnila. Následně byl Trockij vypovězen ze SSSR. Pobýval v Turecku, Norsku a nakonec se usadil v Mexiku, kde byl dne 20. srpna roku 1940 těžce raněn úderem horolezeckého cepínu do hlavy z rukou španělského komunisty Ramóna Mercadera, toho času agenta NKVD, vydávajícího se za kanadského občana levicového smýšlení. Na následky útoku zemřel Trockij následujícího dne 21. srpna 1940.