Trockij (vl. jm. Bronštejn), Lev Davidovič (1879-1940) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), Pro-Ž, str. 630

Trockij byl menševický revolucionář a marxistický teore- tik židovského původu. Člen Ruské sociálně-demokratic-ké dělnické strany (RSDDS) od roku 1898, po schizmatu, k němuž došlo na II. sjezdu v Bruselu a Londýně roku 1903 se přiklonil k menševikům. Vynikal hlavně jako řečník, zdatný organizátor a pokoušel sjednotit bojující frakce a trendy, které v těchto letech existovaly ve for-málně jednotné RSDDS: především bolševiky a menševi-ky.  

           Během 1. ruské revoluce 1905 byl předsedou Petrohradského sovětu a stal se jedním z vůd-čích představitelů ruského říjnového převratu v roce 1917, byť se přímo nepodílel na přípravě vlas-tního ozbrojeného povstání, protože měl za to, že je předčasné. Téhož názoru byli pochopitelně nejen menševici, nýbrž i bolševici Zinověv s Kameněvem, se svými nedůvtipnými, jakkoli dě-jinně pověstnými slovy „nemělo se sahat ke zbraním“, které v předvečer převratu zveřejnili v novinách Maxima Gorkého a jimiž v hodině „H“ vyzradili Leninův plán převzetí moci. Na každý pád sehrál Trockij významnou úlohu jako vrchní velitel Rudé armády během ruské občans-ké války. Ve víru mocenského zápasu po Leninově smrti se jako nejschopnější organizátor, slovy ruského historika a politologa prof. A. I. Fursova „pracovní kůň“ tedy nejpracovitější tahoun projevil J. V. Stalin, vojenský stratég a v té době lidový komisař pro národnostní záležitosti, jenž brilantně rozdrdil jednotky Bílé armády u Caricynu (později nazvaného na jeho počest Stalingrad). Nutno konstatovat, že vliv Trockého, jenž v průběhu jednání strany před XV. sjezdem VKS (b), probíhajícího v Moskvě od 2. do 19. prosince 1927, utrpěl nespornou a skutečně demokratickou porážku (pro pokračování leninské politiky ÚV, tkvící v odmítání frakcí hlasovalo 724.000 členů, zatímco směšných 4.000 hlasů bylo odevz-dáno pro platformu trockisticko–zinověvského opozičního bloku) postupně marginalizo-ván. Ve finále to znamenalo, že trockisty podpořilo 0,5% členské základny, jež se této dis-kuse účastnila. Následně byl Trockij vypovězen ze SSSR. Pobýval v Turecku, Norsku a nakonec se usadil v Mexiku, kde byl dne 20. srpna roku 1940 těžce raněn úderem horolezeckého cepínu do hlavy z rukou španělského komunisty Ramóna Mercadera, toho času agenta NKVD, vydávajícího se za kanadského občana levicového smýšlení. Na následky útoku zemřel Trockij následujícího dne 21. srpna 1940.

 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Stať V. I. Lenina „Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)“ dle Svazku I Vybraných spisů V. I. Lenina v pěti svazcích, nakladatelství Svoboda 1972 strana 693

Obrázek
  Obraz Isaaka Brodského «Lenin ve Smolné m»                  Stať V. I. Lenina „Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)“ napsal Lenin pro Gran-atův Encyklopedický slovník, který byl tehdy v Rusku velmi populární. V předmluvě z roku 1918 , když vyšla stať jako samostatná brožura, uvedl Lenin zpaměti, že ji napsal v roce 1913 . Ve skuteč-nosti na ní začal pracovat na jaře 1914 v Poroninu, ale práci přerušil, protože musel řídit práci stra-ny a list „ Pravda “. V dopise redakci Granatova nakladatelství dne 8 . ( 21 .) července 1914 napsal: „Ke své veliké lítosti Vám musím sdělit, že mnoho zcela výjimečných a nepředvídaných okolností… mne donutilo přerušit ihned na začátku práci na stati o Marxovi a po mnoha neúspěšných poku-sech najít si čas , abych mohl v práci pokračovat, jsem dospěl k závěru, že práci do podzimu nemo-hu udělat. Velmi se vám omlouvám a pevně doufám, že se redakci Vašeho tak užitečného vydava-telství...
Další informace

Burgfriedenspolitik (dosl. Hrad mírové politiky)

Obrázek
  Karl Liebknecht byl prvním členem SPD, jenž odmítl půjčky na vedení války Burgfrieden – památná místa sociální demokracie Nepros, nezahořkni, jen odvážně argumentuj Žádný boj za svobodu a spravedlnost není nikdy špatný       německý termín, který odkazuje na politické příměří mezi ně-meckými politickými stranami během I . světové války. Odbory se zdržely stávek, Sociálně demokratická strana (SPD) hlasova-la pro válečné úvěry v Reichstagu a strany se dohodly, že nebu-dou kritizovat vládu a je jí vedení války. Císař Vilé m II. oznámil dne 1 . srpna 1914 začátek Burgfrie-denspolitik slovy: „Pokud by nyní došlo k bitvě, pak již žádné politické strany nebudou. Dnes jsme všichni němečtí bratři.“ Dne 4 . srpna císař Wilhelm II. dodal: „Už neuznávám žádné strany, uzná-vám pouze Němce. Burgfrieden měl několik příčin . Někteří věřili, že je jejich vlasteneckou povin-ností podporovat vládu ve válce, zatímco jiní se obávali vládní represe, pokud by proti ní vy...
Další informace

Svěrdlovova poslední služební cesta 16. března 1919

Obrázek
  Sv ě rdl ov ův pohř eb Zemřel jsi na svém místě jako věrný vojá k proletářské revoluce   Přesně 8 dní po svém návratu z Charkova do Moskvy zemřel předseda Všeruského ústředního vý-konného výboru Jakov Sv ě rdlov 1 . Bylo mu 33 let a předtím se podle ohlasů lidí, kteří jej znali, vyznačoval pevným zdravím. Podle oficiální verze zkrátila to muto „ohnivé mu “ revolucionář i život tehdy zuřící španělská chřip-ka. Tuto verzi smrti Jakov a Micha i lovič e vyvrátil ruský vědec, historik, sociální filozof, publicista a autor více než čtyř stovek monografií A. I. Fursov, docent na Moskevské státní univerzitě, jenž rov-něž přednášel na dvou newyorských univerzitách. Sám A. I. Fursov je toho názoru, že faktickou příčinou smrti Jakova Moisejeviče byl zásah maticí do hlavy, k němuž došlo během Svěrdlovo-va projevu na mítinku Morozovovy továrny v Orlu. J akov Svěrdlov opustil Charkov dne 6. břez-na, a když 8 . března dorazil do Moskvy, už se cítil špatně. Nazít...
Další informace