Tugan-Baranovskyij, Michail Ivanovič (1865-1919)

 

M. I. Tugan-Baranovskij byl ruský ekonom, politik, státník. Je připomínán jako jeden ze zakladatelů Národní akademie věd Ukrajiny a je-den z prvních ukrajinských ministrů financí ve Vynnyčenkově generálním sekretariátu Ústřední rady Ukrajiny. V odborných kruzích je připomínán jako přední představitel legálního marxismu v carské ruské říši, jenž byl zároveň autorem řady prací zabývajících se teorií hodnoty, distribucí sociálních příjmů, dějinami vývoje managementu a základů kooperativních manažerských aktivit…

Tugan-Baranovskij navštěvoval střední školu ve městech Kyjev a Charkov, kde jej vůčihledně inspirovala filozofie obecně, dílo Immanuela Kanta zvláště. V roce 1884 nastoupil na Charkovskou univerzitu, kde zahájil studie na fakultě přírodních věd. V roce 1888 absolvoval získaje titul kandidáta věd. Jelikož jej přitahovala politické ekonomie, ukončil studium v rámci distančního studia, a byl graduován na právnické a ekonomické fakultě školy v roce 1890. Zatímco na vysoké škole se Tugan-Baranovskij aktivně zapojil do revolučního hnutí, které usilovalo o svržení carismu v Rusku, letmo se seznámil se starším bratrem V. I. Lenina, Alexandrem Uljanovem, který byl v roce 1887 popraven za podíl na pokusu o atentát na cara Alexandra III.

V listopadu 1886 byl Tugan- Baranovskij zatčen za účast na studentské demonstraci v Petrohradě, jejíž účastníci si připomněli 25. výročí úmrtí kritického spisovatele Nikolaje Dobroljubova. V důsledku zatčení byl Tugan- Baranovskij vypovězen z hlavního města a vypadl z kontaktu se prokletým starším Uljanovem. Tugan-Baranovskij V roce 1889 se oženil s dcerou ředitele Petrohradské konzervatoře Lidyjí Davydové.

Akademická dráha

Krátce po svatbě zahájil Tugan-Baranovskij dlouhou a seriozní akademickou kariéru. Jeho první vědecký článek „Nauka o mezní užitečnosti hospodářského zboží“ vyšel v říjnu 1890 v časopise Právnický věstník. V této práci, která předznamenala jeho pozdější kritiku marxismu, Tugan- Baranovskij tvrdil, že pracovní teorie hodnoty a současná marginalistická ekonomie jsou spíše v základní shodě než v antagonistické opozici. Po tomto prvním vpádu do teoretické ekonomie se Tugan-Baranovskij obrátil k psaní životopisu a přispěl krátkými oblíbenými skicami Pierra-Josepha Proudhona a Johna Stuarta Millea do série nazvané „Životy pozoruhodných mužů“, kterou vytvořil nakladatel Pavlenkov. V těchto zhruba 80stránkových knihách byl Tugan-Baranovskij velmi kritický vůči Proudhonovi kvůli nedostatku vnitřní konzistence, stylistické nejasnosti, nedostatku představivosti a pokrytecké podpory režimu Louise Napoleona. Projevil značné sympatie k Millovi, oslavuje jej jako ekonoma a člověka, který „více než kdokoli jiný pomohl šířit po celém civilizovaném světě správné chápání ducha současné vědy, založené na studiu přírody.“

Sleduje intelektuální příklad Karla Marxe a Bedřicha Engelse, upřel Tugan-Baranovskij zrak na Anglii a její směr, jímž se rozvojové země jako Rusko nevyhnutelně musí vydat. Poté na jaře a v létě 1891 odjel do Londýna pracovat do Britského muzea, kde zkoumal sbírku vzácných knih a statistických děl. Poté se vrátil do Ruska a strávil další dva roky v práci v Petrohradě na významném svazku teorie hospodářského cyklu, Průmyslové krizi v současné Anglii: jejich příčin a vlivů na život lidí. Publikováním knihy v roce 1894 získal Tugan- Baranovskij magisterský titul z politické ekonomie na Moskevské univerzitě. Podle svého studenta a životopisce Nikolaje Kondratjeva si Tugan-Baranovsky udržel tuto pozici až do roku 1899, kdy byl propuštěn pro politickou nespolehlivost. V roce 1917 Tugan vydal knihu „Papírová měna a kov“, kde představil teorii fiatové papírové měny v domnění, že právě po válce přichází nová etapa v peněžních dějinách. 

Politické aktivity

V roce 1895 se Tugan-Baranovskij a jeho souputník Petr Struve¹ připojili ke Sdružení svobodného hospodářství, jehož se v roce 1896 stal předsedou. V prosinci téhož roku publikoval klíčový článek z marxistické teorie, často přetišťovaný „Význam ekonomického faktoru v historii“, který upoutal pozornost a písemné odpovědi předních kritiků narodniků, jako jsou V. P. Voroncov a N. K. Michajlovskij, známí z Leninovy práce Vývoj kapitalismu v Rusku napsané v šušenském vyhnanství v letech 1896-1899 a knižně poprvé vydané koncem
března 1899. V dubnu 1900 se Tugan-Baranovskij zúčastnil organizačního setkání k vytvoření novin Iskra², které se později staly základem pro vytvoření Ruské sociálně demokratické strany práce. Jakkoli v tomto období důsledně vyjadřoval marxistické ekonomické a politické myšlenky, nic nenasvědčuje tomu, že by se Tugan-Baranovskij někdy připojil k podzemnímu sociálně demokratickému hnutí, které se tehdy v Rusku začínalo formovat.

To také probíhalo během té doby, kdy dopsal své stěžejní dílo nazvané Vynořuje se Ruská továrna minulosti a současnosti. Vydání této knihy vedlo v roce 1898 k tomu, že Tugan- Baranovskij získal doktorát na Moskevské univerzitě.

V letech 1901 až 1905 se Tugan- Baranovskij účastnil veřejného života v regionu Poltava, kde se připojil k místnímu zemstvu (forma místní správy). Později se vrátil do Petrohradu, přednášel jako soukromý docent, jako profesor ekonomických oddělení různých místních polytechnických i obchodních institutů a učil také na soukromé univerzitě Šaniavského v Moskvě.

Po únorové revoluci 1917 v Ruské říši se vrátil na Ukrajinu, kde se stal ministrem financí ve vládě Ústřední rady Ukrajiny (srpen-listopad 1917). Poté založil Ukrajinskou národní univerzitu, Institut ekonomických podmínek a Demografický institut v Kyjevě. Člen Národní akademie věd Ukrajiny (1918), vedoucí sociálně-ekonomického oddělení (1919).

Zájem o neokantianismus

V prvních letech 20. století se zcela odklonil od populárních názorů legálního marxismu k neokantianismu, který se odráží v jeho různých pracích týkajících se družstevního hnutí. V letech 1901-1902 Tugan-Baranovskij publikoval své „Poznámky z dějin politické ekonomie“ v časopise Narodnoje Bagatstvo (Národní bohatství), kde popsal historii ekonomických doktrín v Ruské říši a zveřejnil rovněž své „Poznámky k nejnovější historii v Politické ekonomii“(1903). Tato práce byla přeložena do němčiny v roce 1915. Později publikoval různá další díla také v ruštině a němčině.

V roce 1919 se objevila jeho první publikace v ukrajinštině, Spolupráce, její podstata a cíle. Další práce se objevovaly až do roku 1923. Od roku 1906 byl šéfredaktorem Věstnik Kooperatsii (Kooperativní přehled). Před první světovou válkou pracoval spolu s Mychailo Hruševskym a dalšími ukrajinskými akademiky na encyklopedii Ukrainsky narod v ego prošlom i nastojaščem (Ukrajinský národ ve své minulosti a současnosti). Jako člen Ukrajinské strany socialistů-federalistů odešel dne 20. listopadu 1917 z generálního sekretariátu na protest proti vyhlášení Ústřední rady Třetí univerzály, jež prosazovala širší autonomii Ukrajiny.

Michail Tugan-Baranovskij byl jedním ze zakladatelů Národní akademie věd Ukrajiny a také ministrem financí Ukrajinské lidové republiky. 

Smrt

V lednu 1919, při cestě vlakem na Pařížskou mírovou konferenci, Tugan-Baranovsky utrpěl infarkt, jemuž podlehl.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Struve, Pjotr Berngardovič (1870-1944) byl ruský filozof, historik, ekonom, veřejný činitel a novinář, dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pjotr_Berngardovi%C4%8D_Struve

2 Jiskra viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/770271205350323959