Reformismus (dle Slovníku vědeckého komunismu)
Reformismus je politický směr v dělnickém hnutí, odmítající nutnost třídního boje, socialistické revoluce a politické moci dělnické třídy, vystupující za spolupráci tříd a snažící se pomocí řady reforem, prováděných v rámci buržoazní zákonnosti, přeměnit kapitalis-mus ve společnost „všeobecného blahobytu“.
Dějiny reformismu začínají v poslední ¼ 19. století, kdy vlivem úspěchů dělnic-kého hnutí a rozvoje buržoazní demokracie řada činitelů sociální demokracie, předev-ším Bernstein1, vystoupila s požadavkem revidovat marxismus pomocí revizionismu2 a nastoupit cestu nikoli revolučních přeměn společnosti, ale jejího reformistického zlep-šení. Koncem 19. a začátkem 20. století se reformismus změnil v mezinárodní jev a stal se hlav-ním nebezpečím v dělnickém a sociálnědemokratickém hnutí. Navzdory úpornému, byť ne vždy důslednému boji proti bernsteinovství, který vedly revoluční a levicové síly v evropských sociálně síly v evropských sociálnědemokratických stranách, dosáhl zde reformismus silného, doslova masového vlivu, i když se vždy zjevně neprojevoval. Ruští bolševici, vedení Leninem, byli jedinou stranou, jež důsledně hájila revoluční a internacionalistickou linii v dělnickém hnutí.
Po říjnovém převratu přestal být boj reformismu proti marxismu bojem uvnitř politických stran dělnické třídy a stal se bojem mezi dvěma politickými směry dělnic-kého hnutí – komunistickým a sociálnědemokratickým. Oficiální doktrínou současného reformismu, která byla vyhlášena v deklaraci frankfurtského kongresu (1951) Socialistické in-ternacionály3 a která je zaměřena proti vědeckému komunismu obecně a marxismu-leninismu zvláště, je „demokratický socialismus“. Stoupenci „demokratického socialismu“ odmítají revoluč-ní metody působení na společenský vývoj. REFORMA jako ANTITEZE REVOLUCE ZŮSTÁVÁ faktickou ESENCÍ, ALFOU A OMEGOU REFORMISTICKÉHO MYŠLENÍ. Reformisté ob-vykle představují socialismus jako jakýsi abstraktní etický ideál, jejž rádi vyjadřují vy-právěním o principech svobody, humanity, spravedlnosti a rovnosti. Uskutečnění tohoto ideálu si zpravidla představují tak, že se udrží soukromé vlastnictví v rámci buržoazní demokra-cie. Například Sociálnědemokratická strana Německa, když ve svém programu formuluje sociál-nědemokratickou hospodářskou politiku, uznává „volnou konkurenci a svobodnou podnikatels-kou iniciativu“ a vyhlašuje heslo „konkurence - nakolik je možno, plánování – nakolik je nutno. Je to typicky reformistický pokus sloučit neslučitelné, tj. soukromé vlastnictví a sociální spravedl-nost.
Těžko lze souhlasit s tím, že ideál reformismu je skutečně socialistickým ideálem. Obtížné je rovněž popírat, že reformistické politické strany sehrály určitou úlohu v boji za zlepšení života pracujících, a proto jsou v mnoha zemích jimi masově podporováni. Komunistické strany kritizu-jí praxi i ideologii reformismu, ale usilují o spolupráci s organizacemi pracujících, které jsou pod vlivem reformismu, o akční jednotu dělnické třídy.
Hlavní překážkou pro akční jednotu revolučního a reformistického křídla dělnického hnu-tí je dnes antikomunismus. Někteří vůdci a ideologové pravicového křídla mezinárodního reformismu nechtějí pochopit, že antikomunismus izoluje sociální demokracii od sou-časných pokrokových sil, že ji vhání do objetí reakčních buržoazních kruhů. Východisko z této slepé uličky, do níž zavádí sociální reformismus taková politika, je jen jedno ― zřeknutí se antikomunistických šablon a sjednocení se všemi silami bojujícími za demokracii a socialismus.
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1 Bernstein, Eduard (1850-1932) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429
706/2339843565667069503
2a) Revizionismus dle Slovníku vědeckého komunismu viz https://www.blogger.com/blog/post
/edit/2155501801748429706/5245760350971040819
2b) Revizionismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES)
3 Socialistická internacionála viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180174842970
6/6423982032899792641
.jpg)
Komentáře
Okomentovat