Andropov, Sergej Vasiljevič (1873-1956)

byl ruský profesionální revolucionář¹, narozený v Novočerkasku v rostovské oblasti v rodině donských kozáků.

Během studia na Platovském gymnáziu si oblíbil díla Bělinského², Gerzena³, Ogarjova⁴, Pisareva⁵, Černyševského⁶, Marxe a Engel-se⁷. V roce 1893 nastoupil na fyzikální a matematickou fakultu Petro-hradské univerzity. Během prázdnin v Ženevě se setkal s G. V. Plechano-vem⁸, V. I. Zasuličovou⁹, P. B. Axelrodem¹⁰. Po svém návratu o-pustil univerzitu a zaměřil se na revoluční aktivity.

V roce 1898 zorganizoval stávku v Maxwellově petrohradské textilní továrně, za což byl zatčen a odsouzen k osmi letům vyhnanství na východní Sibiři. Utekl do Anglie, kde žil pod jménem Al-bin. V Anglii se setkal s V. P. Noginem¹¹, který se také schovával před pronásledováním.

            V roce 1901 odešel na návrh V. I. Lenina spolu s Noginem do Ruska jako agent Iskry¹². V srpnu 1901 byl zatčen v Kazani a převezen do Petropavlovské pevnosti, kde strávil rok na sa-motce. Později byl spolu s Noginem odsouzen k deseti letům vyhnanství na východní Sibiři. Po 4 měsících oba uprchli do Ženevy.

            V roce 1903 byl při přechodu hranice se zakázanou literaturou znovu zatčen a uvězněn v Petro-pavlovské pevnosti, po dvou letech, kdy byl internován na tvrzi, byl v dubnu 1905 zbaven všech statků a poslán usadit se do Tobolské gubernie, ale po říjnového manifestu byl propuštěn na základě amnestie. S ohledem k rozhodnutí strany odešel do Rostova na Donu, kde se zúčastnil prosincového povstání. Po potlačení povstání uprchl do Oděsy, kde zorganizoval podzemní tis-kárnu. V roce 1907 byla tiskárna odhalena, Andropov uprchl do Petrohradu, kde byl dvakrát zat-čen a vyhoštěn do gubernie Vologda.

            Po odchodu z exilu v roce 1911 odešel do Německa, ale brzy se vrátil do Ruska, kde nastou-pil na Fyzikálně-matematickou fakultu Petrohradské univerzity. Absolvoval obor synoptické fyzi-ky, přednášel matematiku na středních školách a opustil revoluční činnost. Od roku 1921 pracoval v Moskvě u Nejvyšší radě lidového hospodářství, Kominterny, Marx-Engelsově institutu, Lidovém komisariátu textilního průmyslu i řadě dalších občanských organizací. Byl ženatý se slavnou klavíristkou a učitelkou hudby L. A. Kašperovovou, s níž se setkal v roce 1916, kdy k ní začal chodit na hodiny klavíru. S. V. Andropov zemřel v lednu roku 1956.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Viz rusky Davidov, A. S., Děmešinová, E. I., Zolotov, V. A., Kirjenko, Ju. K., Lidé země donské – Rostov na Donu, Rostovké knižní vydavatelství,, 1983, str. 320

2 Bělinskij, Vissarion Grigorjevič (1811-1848) byl ruský literární kritik, estetik a radikální demo-krat narozený na území dnešního Finska. V. G. Bělinski dle české wikipedie viz httphttp://s://cs

.wikipedia.org/wiki/Vissarion_Grigorjevi%C4%8D_B%C4%9Blinskij

3 Gercen, Alexandr Ivanovič (1812-1870) byl ruský revoluční demokrat, filosof, publicista a spi-sovatel, politický aktivista, hlavní představitel ruského agrárnického radikálně demokratického hnutí (někdy nazývaného agrárnický populismus) bojujícího za zrušení nevolnictví a hlásajícího specifickou ruskou cestu k socialismu. A. I. Gercen dle čekém wikipedie viz https://cs.wikipedia.

org/wiki/Alexandr_Ivanovi%C4%8D_Gercen

4 Ogarjov, Nikolaj Platonovič (1813-1877) byl ruský socialista, novinář, publicista, klavírista, hu-dební skladatel, básník a filosof. N. P. Ogarjov dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wi

ki/Nikolaj_Platonovi%C4%8D_Ogarjov

5 Pisarev, Dmitrij Ivanovič (1840-1868), ruský revoluční publicista, literární kritik a filozof. Spo-lupracovník a ideový vedoucí časopisu Russkoje slovo. Zastával teorii „chemické“ cesty revoluce - postupných sociálních přeměn.

6 Černyševskij, Nikolaj Gavrilovič (1828-1889) ruský spisovatel, filosof-utopista, revolucionář, literární kritik a publicista. N. G. Černyševskij je autorem svérázného sociálního románu s podtitulem „O nových lidech“, s názvem Co dělat?, kteréžto pojmenování užil V. I. Lenin pro svou stejnojmennou práci napsanou v roce 1902. V této knize lze vypozorovat, že Leninovy myš-lenky byly ještě založe-ny na radikalizujícím pojetí sociálně demokratické ideologie, které se pos-tupně transformovalo a jako bolševismus se konstituovalo až o pár let později. Lenin v tomto díle poukazuje na neorganizovanost strany a navrhuje bezkompromisní spojení všech sil sociální de-mokracie. Toto spojení lze najít ve stále hojnějším vydávání různých časopisů, brožur a marxistic-kých článků, které by pracujícím pomohly s uvědoměním jejich situace, a které by následně vedly k připojení mnoha dalších pracujících vrstev k sociálně demokratickému hnutí. N. G. Černyševs-kij dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikolaj_Gavrilovi%C4%8D_%C4%8Cerny

%C5%A1evskij

7a) Karel Marx a Bedřich Engels dle české verze portálu marxist.org viz https://www.marxists.org

/cestina/marx-engels/index.htm

7b) Marx, Karl Heinrich, uváděn také jako Karel Marx (1818-1883) dle Ilustrovaného encyklope-dického slovníků (IES), Academia Praha 1981 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155

501801748429706/5310381264984245322

7c) Marx, Karel dle portálu kominternet.cz viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555018

01748429706/4545047035949718127

8a) Plechanov, Georgij Valentinovič (1857-1918), ruský sociálnědemokratický politiky, marxistický filozof a menševik. V roce 1882 Plechanov přeložil do ruštiny Marxův Manifest komunistické strany viz Marx, Karel a Engels, Bedřich, Manifest Komunistické strany“ - nejvýznamnější programový dokument vědeckého komunismu. „Tento nevelký spisek vydá za celé svazky: jeho duch žije a dodnes pobízí vpřed všechen organizovaný a bojující proletariát civilisovaného světa“ (Lenin). „Manifest Komunistické strany“, který Marx a Engels napsali jako program Svazu komunistů, vyšel poprvé v Londýně v únoru 1848 jako brožura o 23 stranách. V březnu až červenci 1848 vycházel v demokratickém orgánu německých emigran-tů „Deutsche Londoner Zeitung“ [„Německé londýnské noviny“]. Německý text pak byl téhož roku vydán v Londýně jako třicetistránková brožura, v níž byly opraveny některé tis-kové chyby prvního vydání a up-ravena interpunkce. Tento text pak brali Marx a Engels za základ dal-ších autorisovaných vydání. Roku 1848 byl „Manifest“ přeložen i do mnoha evropských jazyků (do francouzštiny, polštiny, italštiny, dánštiny, vlámštiny a švédštiny). Jména autorů „Manifestu“ se ve vy-dáních z roku 1848 neuváděla; poprvé byla uve-dena v tisku roku 1850, při uveřejnění prvního anglic-kého překladu v chartistickém orgánu „Red Repub-lican“ [„Rudý republikán“], v předmluvě redaktora tohoto listu George Juliana Harneye.

            Roku 1872 vyšlo nové německé vydání „Manifestu“ s menšími autorskými úpravami a s Marxovou a Engelsovou předmluvou. Toto vydání, stejně jako další německá vydání z roku 1883 a 1890, vyšlo pod náz-vem „Komunistický manifest“.

            První ruské vydání „Manifestu Komunistické strany“ vyšlo roku 1869 v Ženevě v překladu Bakuni-na, který na několika místech text zkomolil. Nedostatky prvního vydání byly odstraněny ve vydání, jež vyšlo v Ženevě roku 1882 v Plechanovově překladu. Zásluhou Plechanovova překladu začaly se ideje „Ma-nifestu“ šířit v celém Rusku. Marx a Engels, kteří pokládali propagaci marxismu v Rusku za velice důleži-tou, napsali k tomuto vydání zvláštní předmluvu.

            Po Marxově smrti vyšlo několik vydání „Manifestu“, přehlédnutých Engelsem: roku 1883 německé vydání s Engelsovou předmluvou; roku 1888 anglické vydání v překladu Samuela Moora, které Engels zre-digoval a opatřil předmluvou a poznámkami; roku 1890 německé vydání s novou Engelsovou předmluvou. K tomuto vydání napsal Engels rovněž několik poznámek. Roku 1885 byl v listu „Socialiste“ uveřejněn francouzský překlad „Manifestu“, pořízený Marxovou dcerou Laurou Lafarguovou a přehlédnutý Engel-sem. Engels napsal rovněž předmluvu k polskému vydání „Manifestu“ z roku 1892 a k italskému vydání z roku 1893.] Manifest komunistické strany dle české verze portálu marxist.org viz https://www.marxists.

org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm

8b) Plechanov, Georgij Valentinovič dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Plecha

nov

9 Zasuličová, Věra Ivanovna (1849–1919), ruská marxistická spisovatelka a revolucionářka. Ve Švýcarsku se v roce 1883 Zasuličová setkala s G. V. Plechanovem a P. B. Axelrodem [viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pa

vel_Axelrod] a po 15letech vstoupila roku 1898 vstoupila do Ruské sociálnědemokratické dělnické strany a společně s V. I. Leninem založila marxistický časopis Jiskra [viz https://www.blhttp://ogger.com/blog/pos

t/edit/2155501801748429706/770271205350323959]. 

Když se roku 1903 strana rozdělila na Leninovy bolševiky a menševiky Julia Martova, přidala se Zasuličová k menševikům. Do Ruska se vrátila po revoluci roku 1905. Podporovala ruský válečný pro-gram během první světové války a protestovala proti říjnovému převratu ostře protestovala. V. I. Zasuličo-vá zemřela roku 1919.

10 Axelrod, Pavel Borisovič vl. jm. Boruch, Pinchus Joselevič (1850-1928), ruský politik, podnikatel a men-ševický revolucionář viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Axelrod

11 Nogin, Viktor Pavlovič [2. (14.) únor 1878 - 22. květen 1924] viz https://www.blogger.com/blog/post

/edit/2155501801748429706/8750611251473139580

12 Jiskra (Iskra) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7702712053503239

59