Potresov, Alexandr Nikolajevič (1869-1934)

 

Alexandr Nikolajevič Potresov byl prominentní postavou v ruském soci-álně demokratickém hnutí, jeden ze zakladatelů Ruské sociálnědemo-kratické strany (RSDDS), menševik ¹.

            Narodil se 19. (31.) srpna roku 1869 ve šlechtické rodině a jeho o-tec byl generálmajorem. Vystudoval soukromé gymnázium Ja. G. Gurevi-če, fakultu fyziky a matematiky (1887-1891) a dva ročníky právnické fa-kulty (1891-1893) Petrohradské univerzity. Na počátku 90. let XIX. století se Potresov účastnil prací sociálně demokratických kroužků P. B. Struve² a Ju. O. Martova³. V roce 1892 navázal kontakt se skupinou Osvobození práce⁴. V roce 1894 zorganizoval Potresov v Rusku legální vydání knih a článků G. V. Plecha-nova⁵.

            Jak poznamenala R. M. Plechanovovová⁶, při švýcarských schůzkách Lenina s Plechanovem v roce 1895 „se oba shodli, že A. N. Potresov by neměl být zahrnut do praktické práce Petrohrad-čanů, ale měl by zodpovídat za vydávání legálních publikací a koordinovat vztahy se zahrani-čím“⁷.

            Od roku 1896 byl Potresov členem Petrohradského «Svazu boje za osvobození dělnické tří-dy»⁸. Byl autorem mnoha letáků «Svazu boje za osvobození dělnické třídy» a v říjnu 1896 se fak-ticky stal jejím vůdcem.

            V lednu 1897 byl Potresov zatčen a v roce 1898 vyhoštěn do Vjatské gubernie. Během svého exilu uspořádali A. N. Potresov, V. I. Lenin a Ju. O. Martov «trojitý svaz» na obranu ortodoxního mar-xismu.

 

První emigrace (1900-1905)

            V březnu až dubnu 1900 se Potresov zúčastnil Pskovského zasedání cílícího k vytvoření novin «Iskra»⁹. V dubnu 1900 odjíždí Potresov do Německa. Díky svým rozsáhlým kontaktům mezi německými sociálními demokraty a ruskou emigrací se aktivně podílel na přípravě

vydávání novin Iskra v Německu a stal se členem její redakční rady. Během těchto let navázal Potresov úzké vztahy s G. V. Plechanovem¹⁰, P. B. Axelrodem¹¹, V. I. Zasuličovou¹².

            V zimě 1901-1902 Potresov vážně onemocněl a na dlouhou dobu se nemohl věnovat aktivní práci. Na léčení odjel do Schwarzwaldu v Bádensku.

           Na druhém sjezdu¹³ RSDDS, který se konal v červenci až srpnu 1903, se formovaly ideologické neshody mezi Potresovem a Leninem, což znamenalo konec jejich spolupráce.           V září téhož roku vstoupil Potresov do předsednictva „menševiků“ a stal se tak jedním z organizátorů a vůdců menševické strany. V listopadu 1903 byl Plechanovem kooptován do obnovené redakce Iskry, kterou Lenin opustil. V následujících měsících odvedl Potresov skvělou práci při informování ev-ropské sociální demokracie o ideologických počátcích rozkolu v RSDDS. Z velké části díky jeho činnosti se na stranu menševiků postavili tak významní socialisté jako K. Kautsky¹⁴ a R. Luxemburgová¹⁵.

            Začátek první ruské revoluce vážně změnil život ruské revoluční emigrace. V redakční radě Iskry došlo k hlubokému rozkolu v řadě otázek, včetně postoje k bolševikům, sjednocení menševi-ků s bolševiky, které v té době bylo pro Potresova zásadně nepřijatelné). Výsledkem tohoto rozdělení byl odchod Potresova a Zasuličové z redakční rady Iskry v létě 1905. 

 

Sociálně demokratická aktivita v Rusku (1905-1916)  

            V říjnu 1905 se A. N. Potresov vrátil do Ruska na základě amnestie. Během revolučních let se věnoval literární a novinářské činnosti. Redigoval petrohradské menševické týdeníky «Načalo» („Počátek“) a «Něvskij Golos» („Něvský hlas“), byl jedním z autorů a strůjců sborníku «Odezvy současnosti». 

            V letech 1906-1907 byl Potresov delegátem stranických sjezdů RSDDS (m). Podporoval myšlenku P. B. Axelroda o potřebě „dělnického sjezdu“ a likvidaci ilegální stranické organizace. Ideu «hegemonie proletariátu» pokládal za chybnou. Na rozdíl od mnoha menševických vůdců Potresov v roce 1907 z Ruska neemigroval, maje za to, že vést ruské hnutí ze zahraničí není jen obtížné, ale spíše škodlivé. Místo zahraničního tiskového orgánu, který by podle Potresova jen oslabil literární síly menševiků a přinutil je rozdělit se a čerpat finanční prostředky, považoval Alexndr Nikolajevič za nutné zaměřit se na vydávání legálních stranických novin v Rusku. Jeho úsilí v porevolučních letech bylo věnováno vytvoření takového orgánu.

            Největším literárním projektem Potresova během těchto let bylo vydání čtyřdílné knihy „So-ciální hnutí v Rusku na počátku 20. století“ (Petrohrad, 1909-1914). Konsolidovaná práce, publiko-vaná pod redakčním vedení Ju. O. Martova, P. P. Maslova a A. N. Potresova, byla výsledkem práce mnoha autorů. Článek „Evoluce sociálně-politického myšlení v předrevoluční éře“, publikovaný v prvním svazku, který patřil Potresovovu peru, nebyl věnován ani tak historické analýze, jako spíše zdůvodnění vlastních nových organizačních a taktických názorů Potresova o sociálně demokratic-kém hnutí. Vedlejším účinkem jeho publikace byl úplný rozchod s G.V. Plechanovem, který přeru-šil veškeré vztahy s menševickým hnutím. V letech 1909-1910 byl „znalým člověkem“ (tj. porad-cem) v sociálně demokratické frakci ve Státní dumě III. svolání, kde se zabýval obecnými politic-kými otázkami.

            V lednu 1910 začal Potresov vydávat měsíčník «Naša zarja» («Náš úsvit»), orgán takzvaných menševických likvidátorů (úsvitců), legálně vydávaný v Rusku a hrající významnou roli při sjedno-cování menševiků. Během tohoto období působil Potresov jako jeden z předních teoretiků menše-vického hnutí, a to v řadě otázek, s nimiž vstoupil do polemiky s uznávaným vůdcem strany Ju. O. Martovem-Cederbaumem.

            Po vypuknutí první světové války se Potresov stal vůdcem vlasteneckého směru ruské soci-ální demokracie (menševici - obránci). Považoval Německo za hlavního viníka války a věřil, že jeho porážka přinese sociálně demokratickému hnutí mnohem větší užitek než porážka zemí Dohody-Antanty. Podle Potresova měli socialisté soustředit své úsilí na přípravu podmínek pro brzké uza-vření míru.

            Po uzavření časopisu «Naša zarja» («Náš úsvit») vydává Potresov časopis «Naše Dělo» «Na-še práce». V roce 1915 tento časopis uzavřely také úřady a sám Potresov byl vypovězen z Petrohra-du. Přestěhoval se do Moskvy a obnovil časopis s názvem «Dělo». Pod tímto názvem vycházel v letech 1916-1917 jako menševický orgán. Během válečných let se Potresov účastnil prací Moskevs-kého vojensko-průmyslového a Ústředního výboru.

Revoluční rok a život v Sovětském Rusku

            V květnu 1917 se Potresov vrátil do Petrohradu. Zůstal vůdcem menševiků - obránců, redi-goval noviny «Den» - ruský společensko-politický týdeník, vydávaný v letech 1912-1918 v Petrohra-dě, a hájil koaliční prozatímní vládu, jakož i myšlenky sjednocení proletariátu a buržoazie ve jménu národní jednoty a triumfu státnosti.

           V září 1917, kdy byly zahájeny přípravy na volby do Ústavodárného shromáždění, vydala skupina menševiků - obránců v čele s Potresovem ultimátum k vystoupení z petrohradské menševické organizace, pokud Ústřední výbor RSDDS (sjednocený) odmítne zahrnout jejich zástupce do seznamu stran. Menševici - obránci zároveň vytvořili nezávislý volební výbor a vlastní předsednictvo. Ultimatum bylo přijato a při volbách do Ústavodárného shromáždění byla RSDDS (sjednocená) zastoupena třemi frakčními bloky:

1) centristy (I. G. Ceretěli¹⁶ a F. I. Dan¹⁷),

2) menševiky internacionalisty (Ju. O. Martov¹⁸)

3) menševiky obránci (A. N. Potresov). 

            Pokud jde o říjnovou revoluci, tu A. N. Potresov kategoricky nepřijal. Hodnotil ji jako „vraždu demokracie“, přičemž vlastní politickou situaci, jež se po převratu vyvinula, charakterizoval souslovím „socialismus bláznů“. 

            Na mimořádném sjezdu RSDDS (sjednocené), který se konal v listopadu až prosinci 1917, dominovaly nálady, s nimiž Potresov vůčihledně nesouhlasil. Spolu se svými stoupenci se odmítl účastnit voleb do Ústředního výboru RSDDS (sjednocené) a stal se členem tzv. Prozatímního byra sociálních demokratů - alternativního stranického centra menševiků.

            V září 1918 A. N. Potresov formálně opustil řady RSDDS, dostal se do ilegálního postavení a vstoupil do «Svazu obrození Ruska», mezistranické protibolševické organizace, jež ve svých řadách spojovala bývalé kadety¹⁹, esery²⁰ (socialisty-revolucionáře) a pravé esery. Potresovovy výsledky v jeho účasti ve «Svazu obrození Ruska» byly hodnoceny jako katastrofální. 

            V září 1919 byl Potresov zatčen petrohradskou Mimořádnou komisí kvůli obvinění z proti-zákonné účasti ve «Svazu obrození Ruska» a tzv. «Taktickém středisku», což bylo sdružení pod-zemních protibolševických stran a organizací, které vzniklo v Moskvě v dubnu 1919 s cílem koordinovat práci různých protisovětských skupin. Již předtím zatkla Čeka Potresovovu manželku a dceru jako rukojmí. V listopadu byl propuštěn díky intervenci N. I. Bucharina²¹, L. B. Krasina²² a A. V. Lunačarského²³ pod zárukou Ju. O. Martova a F. I. Dana.

           Měsíc vězení prudce zhoršil fyzickou kondici Potresova. Od roku 1919 ho sužovala řada nemo-cí, které postupně zhoršovaly jeho zdraví. Jedna z nich - postupující tuberkulóza páteře -, změnila násled-ně Potresova v invalidu. 

            Jakkoli V. I. Lenin²⁴ řadil Potresova k těm „pánům“, kteří by měli být nemilosrdně vyhoštěni do zahraničí, vůči Alexandru Nikolajeviči takové opatření užito nebylo. Navzdory neustálé kontrole ze strany úřadů si Potresov udržel možnost zapojit se do pedagogické a výzkumné práce.

 

Druhá emigrace (1925-1934)

             Na začátku roku 1925 umožnilo Politbyro Ústředního výboru RKS (b) Potresovovi odjet se léčit do zahraničí výměnou za poskytnutí Leninových dokumentů, jimiž Potresov disponoval, Ins-titutu V. I. Lenina. na tři roky Do zahraničí odešel Potresov v doprovodu své manželky. Usadil se v Ber-líně. Za poskytnuté leninistické dopisy dostal Potresov příležitost publikovat část svého archivu ve Stát-ním nakladatelství sovětského Ruska. Tak se zrodila sbírka „Sociálně demokratické hnutí v Rusku: Materiály“.

            Po celá léta emigrace, během níž žil nejprve v Berlíně a poté v Paříži, zůstával A. N. Potresov kvů-li rozvíjející se nemoci upoután na lůžko. Chorobě navzdory pokračoval Alexandr Nikolajevič v práci. Na podzim roku 1927 byla v Paříži vydána jeho kniha „V zajetí iluzí“, v níž Potresov podal kritickou a-nalýzu celé poříjnové politiky vedení RSDDS. Při hodnocení Říjnové revoluce ji nazval reakčním pučem a moc bolševiků označil za „despotismus oligarchické kliky“ nové třídy   vykořisťovatelů. Potresov vyzval všechny demokratické síly, aby se spojily proti bolševické vládě, předpovídal možnost zklamání dělnické třídy v myšlenkách socialismu. Během emigrantských let spolu-pracoval Potresov s časopisem «Den»/«День», který vydával A. F, Kerenskij²⁵. Kromě toho Potresov založil vlastní literární podnik - „Knihovnu demokratického socialismu“, která autory nezavazovala jednotou taktických a organizačních názorů a nesledovala jiné než vzdělávací cíle. 

            Od roku 1931 Potresov vydával svůj vlastní časopis «Poznámky sociálního demokrata», z ně-hož vyšlo 23 čísel. V tomto období je kladen zvláštní důraz na otázky morální prestiže socialistického hnutí a obecně na úvahy o morální složce politiky. Budoucnost Ruska vykreslil Potresov v temých barvách. Krach bolševického režimu považoval za nevyhnutelný.

            Potresov zemřel 11. července 1934 v Paříži po vážné operaci. Jeho tělo bylo zpopelněno a jeho popel byl pohřben na pařížském hřbitově Père-Lachaise²⁶.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭☭★☭★☭★☭★☭★

1a) Menševismus (menšinářství) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku Československé aka-demie věd, Academia 1981 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8474289

394810411327?hl=cs

1b) Menševici (menšináři) je název pro členy umírněné frakce Ruské sociálnědemokratické dělnické strany (RSDDS), která se utvořila v roce 1903. Menševici dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Men%C5%A1evici

1c) Abecední seznam významných menševiků dle sekce Kategorie: Menševici z české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Men%C5%A1evici

2 Struve, Pjotr Berngardovič (1870–1944) byl ruský filozof, historik, ekonom, veřejný činitel a novi-nář. P. B. Struve dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pjotr_Berngardovi%C4%8

D_Struve

3 Martov, Julij Osipovič [vl. jm. Cederbaum] (1873-1923) byl ruský politik a novinář, vůdce frakce menševiků v rámci Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS). Ju. O. Martov – Cederbaum dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julij_Osipovi%C4%8D_Martov

4 Osvobození práce viz zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3545181507764423821

5 Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/

6 Plechanovová-Bоgаrdová Rоzаlija Markovna (1856-1949), vzděláním lékařka, účastnice naro-dnického hnutí. Vdova po G. V. PlechanovoviV letech 1880 až 1928 v emigraci. Shromáždila Plechanovovo dílo, uspořádala i zkomletovala jeho archiv včetně Plechanovovy knihovny a předala jej Sovětskému svazu. Od roku 1928 pracovala jako vedoucí a správce Domu Plechanova v Lenin-gradu. V roce 1939 Plechanovová-Bоgаrdová odešla ke své dceři do Francie, přičemž kvůli vypu-knutí druhé světové války se nemohla vrátit do SSSR. Zemřela roku 1918 ve Francii.

7 Viz – rusky – Knihy o Leninovi, Lenin. Petersburgské roky - čtvrtá kapitola v zahraničí, zdroj: https://leninism.su/books/4223-lenin-peterburgskie-gody.html?showall=&start=4

8 Svaz boje za osvobození dělnické třídy viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7173415000642280907

9 «Jiskra» («Iskra») viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/77027120535

0323959

10 Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918) byl ruský politik, marxistický filozof, menševik, jenž roku 1882 přeložil do ruštiny Marxův Manifest komunistické strany.G. V. Plechanov dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Plechanov 

11 Axelrod, Pavel Borisovič [vl. jm. Pinchus Joselevič Boruch] (1850–1928) ruský politik, podnikatel a menševický revolucionář dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Axelrod

12 Zasuličová, Věra Ivanovna (1849–1919) byla ruská marxistická spisovatelka a menševická revolu-cionářka. V. I. Zasuličová dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_Zasu

li%C4%8Dov%C3%A1

13 II. sjezd Ruské sociálnědemokratické dělnické strany (RSDDS) viz

14 Kautsky, Karl Johann (1854-1938) byl německý socialistický politik a přední teoretický marxis-mu. Dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Kautsky

15 Luxemburgová, Rosa (vl. jm. Rosalia Luxemburg) (1871–1919) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rosa_Luxemburgov%C3%A1

16 Ceretěli, Iraklij «Kaki» Georgijevič (1881–1959) byl gruzínský politik a představitel menševiků. I. G. Ceretěli dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Iraklij_Cereteli

17 Dan, Fjodor Iljič [vl. jm. Gurvič] (1871–1947), ruský menševický činitel, jenž po únorové revoluci 1917 jako jeden z představitelů Petrohradského sovětu podporoval buržoazní Prozatímní vládu. Marxistou se F. I. Dan stal roku 1894, vstoupil i do «Svazu boje za osvobození dělnické třídy», po převratu, který proběhl dle tehdy platného juliánského kalendáře dne 25. října, jakkoli podle kalen-dáře gregoriánského se tak událo dne 7. listopadu 1917, se F. I. Dan přiklonil na stranu kontrarevo-luce V roce 1922 byl F. I. Dan ze SSSR vyhoštěn a následujícího roku - 1923 - zbaven sovětského občanství. dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fjodor_Dan

18 Martov, Julij Osipovič   [vl. jm. Cederbaum] (1873–1923) byl ruský politik a žurnalista, spolu-zakladatel celoruského ilegálního marxistického listu Jiskra [viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/770271205350323959] a vůdce frakce menševiků v rámci Ruské sociálně demokratické dělnické strany(RSDDS).

19 Kadeti (Konstitučně demokratická strana nebo také Strana lidové svobody (takzvaní Kadeti - od zkratky K-D) [viz Kadeti dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Konstitu%C4%

8Dn%C4%9B_demokratick%C3%A1_strana] byla ruská liberální strana založená v průběhu revolu-ce roku 1905, konkrétně dne 15. října, přičemž rozpuštěna byla dne 28.listopadu 1917 a jejím před-sedou byl Pavel Nikolajevič Miljukov, který v Prozatímní vládě G Je. Lvova zastával post ministra zahraničí a jako osobní přítel T. G. Masaryka měl podíl na vzniku Československých legií v Rusku. [viz P. N. Miljukov dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Miljukov resp. G. Je. Lvov podle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Lvov]

20 Eseři neboli Socialisté-revolucionáři, členové strany založené roku 1901 resp. 1902, jejímž před-sedou byl ruský revolucionář, politik, spisovatel, novinář a filosof Viktor Michajlovič Černov (1873–1952). Sama strana Socialistů-revolucionářů byla přímým nástupcem skupiny Svoboda lidu (rus. Narodnaja volja) - ruské levicové teroristické formace, vzniklé na konci 70. let XIX. století rozště-pením organizace Půda a svoboda [viz dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%

C5%AFda_a_svoboda]. Předsedou Půdy a svobody vešlé ve všeobecnou známost zdařeným atentá-tem na cara Alexandra II [viz Alexandr II. Nikolajevič (1818–1881) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_II._Nikolajevi%C4%8D], jenž byl předposledním ruským carem, který vládl v letech 1855–1881 a pocházel z rodu Romanov-Holstein-Gottorb. Za jeho vlády došlo k částečné liberalizaci ruského samoděržaví. V letech 1879 až 1885 vydávala skupina Lidová vůle (Na-rodnaja volja) stejnojmenné ilegální noviny. Politickým programem Lidové vůle byla směsice demokratických a socialistických reforem. 

21 Bucharin, Nikolaj Ivanovič (1888-1938) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4659909895075885141

22 Krasin, Leonid Borisovič (1870-1926) sovětský státní a stranický činitel, od roku 1890 člen VKS (b). V letech 1919-1925 pracoval jako diplomat, činný v zahraničním obchodě.

23 Lunačarskij, Anatolij Vasiljevič [vl. jm. Anatolij Antonov] (1875–1933) byl ruský marxistický re-volucionář a filozof, sovětský politik, novinář, lidový komisař pro vzdělávání. A. V. Lunačarskij dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Anatolij_Luna%C4%8Darskij

24 Lenin (vl. jm. Uljanov) dle portálu http://www.kominternet.cz/: Vlastním jménem Uljanov. Tvůrce marxismu epochy imperialismu, jeho spolupracovníky nazvaného leninismus, proletářs-kých a národně osvobozeneckých revolucí a výstavby socialismu a komunismu. Vedoucí činitel ruského a mezinárodního dělnického hnutí, zakladatel Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR, pozdější Komunistické strany Sovětského svazu), sovětského státu a organizátor světového komunistického hnutí, jeden z největších géniů novodobých dějin lidstva.
            Pokroková výchova v rodině, četba revolučně demokratické literatury, otřesné příklady utr-pení prostého lidu i osud staršího bratra Alexandra, popraveného za pokus o atentát na cara, for-movaly Leninův revoluční světový názor. Již jako student práv byl za účast v revolučním povstání studentů v Kazani v r. 1887 poslán do vyhnanství; studium potom dokončil externě na univerzitě v Petrohradě (1891). Po čtyřletém pobytu v Samaře, kde intenzivně studoval a propagoval marxis-mus, r. 1895 odešel do Petrohradu, kde založil Svaz boje za osvobození dělnické třídy. Koncem roku byl za revoluční činnost zatčen a 1897 poslán do vyhnanství na Sibiř.
            V r. 1900 odešel do emigrace v západní Evropě, kde inicioval založení celoruského marxis-tického časopisu Jiskra, který sehrál rozhodující úlohu v semknutí ruských marxistů a v přípravě II. sjezdu SDDSR, na němž bylo 1903 vytvořeno bolševické křídlo, organizačně samostatné od r. 1912. Zásady bolševické strany rozpracoval Lenin v dílech Co dělat (1902) a Krok vpřed, dva kroky vzad (1904).
            V listopadu 1905 se vrátil z emigrace do Petrohradu, kde pracoval ilegálně. V knize Dvě tak-tiky sociální demokracie v demokratické revoluci vypracoval taktické zásady marxistické strany, pře-devším teorii přerůstání demokratické revoluce v socialistickou. Po porážce revoluce a nástupu sto-lypinské reakce v prosinci 1907 Lenin opět emigroval. 1909 vyšla jeho práce Materialismus a empi-riokriticismus, v níž podrobil zdrcující kritice buržoazní filozofické směry a dále rozvinul filozofii marxismu. V předvečer 1. světové války založil bolševický deník Pravda. Po vypuknutí války odha-loval její imperialistickou podstatu a vytyčil heslo její přeměny ve válku občanskou. 1916 napsal jedno z nejvýznamnějších děl marxismu-leninismu Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalis-mu.
            V době svržení carismu v Rusku v únorové revoluci 1917 pobýval Lenin ve Švýcarsku. Po příjezdu do Petrohradu v Dubnových tezích narýsoval plán pokojného přerůstání buržoazně demo-kratické revoluce v socialistickou. V červenci byl nucen se uchýlit do ilegality, kde napsal Stát a re-voluci.
            Dne 6. listopadu 1917 se Lenin dostavil do petrohradského štábu revoluce v paláci Smolný a ujal se vedení povstání. Povstání 7. listopadu 1917 zvítězilo a vešlo do dějin jako Velká říjnová socia-listická revoluce.
            Dne 8. listopadu 1917 byl Lenin zvolen předsedou rady lidových komisařů. Řídil boj pracu-jících sovětského Ruska proti vnitřní kontrarevoluci a zahraniční intervenci, určoval směr sovětské zahraniční politiky, vypracoval plán výstavby socialismu založený na industrializaci, kolektivizaci zemědělství a kulturní revoluci a rozhodujícím podílem přispěl k založení Komunistické (III.) in-ternacionály (1919). V srpnu 1918 byl těžce raněn eserskou teroristkou, 1922 vážně onemocněl a 21. ledna 1924 zemřel v Gorkách u Moskvy.
Lenin ubránil marxismus před útoky nepřátel, zobecnil nejnovější vědecké objevy a novou zkuše-nost třídních bojů a povznesl marxistickou teorii na kvalitativně nový stupeň rozvoje.

25 Kerenskij, Alexandr Fjodorovič (1881–1970) ruský eserský (socialisté-revolucionáři) politik, právník, druhý předseda ruské prozatímní vlády v roce 1917 – dle české wikipedie viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Fjodorovi%C4%8D_Kerenskij

26 Hřbitov Père-Lachaise dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/H%C5%99bito

v_P%C3%A8re-Lachaise