Tomskij (vl. jm. Jefremov), Michail Pavlovič (1880–1936)

 

M. P. Tomskij se narodil poslední říjnový den roku 1880 v petrohradské čtvrti Kolpino v Ruské říši (později SSSR), byl továrním dělníkem, odborářem a bolševickým vůdcem.

Jako učeň pracoval v továrnách. Roku 1904 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany, do bolševické frakce. Tomskij zakládal odborářské organizace. Tomskij se po čase přesunul do Estonska a byl zapojen do revoluce roku 1905. Po jejím potlačení byl Tomskij zatčen a deportován na Sibiř. Podařilo se mu však uniknout a stát se prezidentem Unie kovodělníků.

Tomskij však byl roku 1908 chycen, zatčen a potom deportován do Francie, ale o rok později se vrátil do Ruska, kde byl opět chycen a odsouzen na dvacet let těžkých prací. Po únorové revoluci v roce 1917 byl propuštěn a přesunul se do Petrohradu, kde se účastnil říjnové revoluce. Pokud jde o Tomského působení v politice, pak lze konstatovat, že Michail Pavlovič roce 1920 se stal všeobecnou hlavou odborů, přičemž o rok předtím, roku 1919, byl zvolen do ústředního výboru a roku 1927 do politbyra. Tomskij byl spojencem N. I. Bucharina a A. I. Rykova kteří vedli pravé - dle některých „umírněné“ - křídlo strany. M. P. Tomskij spolu s nimi byl ve spojení s Josifem Stalinem, a pomohl mu s vyklízením lží tzv. Levé opozice vedené Lvy Trockým a Kameněvem, jež se spolu s G. Je. Zinověvem hodlala po Leninově smrti zmocnit vlády.

Po letech však začal Tomského vliv kvůli pracovní liknavosti slábnout a v roce 1929 byl tak nucen odstoupit. Následně se měl začít starat a odpovídat za náležité fungování sovětského chemického průmyslu. V roce 1932 se na původní pozici vrátil a byl opět zvolen do Ústředního výboru, nikoli však do politbyra.

Během prvního moskevského procesu v roce 1936 byli Zinověv a Kameněv obžalováni z Kirovovy vraždy. Během výslechů oba jmenovali další spiklence – Bucharina, Rykova, Ulganova, Radka, Pjatakova, Serebrjakova, Sokolnikova – a v neposlední řadě právě i Tomského. Po svém obvinění stanuli v souladu s literou zákona před soudem vedeným Vrchním prokurátorem Nejvyššího soudu SSSR A. Ja. Vyšinským. Vyšinského oznámení obletělo sovětský tisk, sám Tomskij nečekal, a po jeho přečtení, spáchal sebevraždu. Při čtvrtém moskevském procesu roku 1938 byl Tomskij posmrtně obviněn z velezrady a pokusu o atentát na Stalina. Roku 1988 byl Tomskij rehabilitován.