Státní kapitalismus dle Slovníku vědeckého komunismu, nakladatelství Svoboda, Praha 1978, str. 102-104
„Státní kapitalismus by mohl být krokem vpřed ve srovnání se současným stavem věcí v naší sovětské republice. Pokud by se v naší republice přibližně za šest měsíců usadil státní kapita-lismus, byl by to velký úspěch... ekonomicky státní kapitalismus nezměrně převyšuje náš sou-časný ekonomický systém... naším úkolem je studovat státní kapitalismus Němců, nevynaklá-dat žádné úsilí na jeho kopírování a neustupovat od přijímání diktátorských metod k urychle-ní kopírování západní kultury“
Vladimír Lenin, 1918
- hospodářství, jež vede stát buď společně se soukromým kapitálem, nebo bez něho, avšak na principech kapitalistického podnikání. Státní kapitalismus existuje jako hospodářské zříze-ní ve vysoce vyspělých zemích státně monopolistického kapitalismu, v rozvojových zemích, které bojují za ekonomickou nezávislost, a v zemích uskutečňujících přechod od kapitalismu k socialis-mu.
Úloha a význam státního kapitalismu v ekonomickém životě jsou určovány tím, zájmy které třídy stát představuje. Buržoazní stát při vytváření systému státně kapitalistic-kých vztahů buduje tento systém především v zájmu monopolistické buržoazie. Avšak v buržoazním státě může Státní kapitalismus, který je objektem ostrého třídního boje, za určitých podmínek oslabit jednotlivé monopoly. Proto komunistické strany podporují některá státně kapi-talistická opatření a vystupují za rozšíření procesů demokratického znárodnění soukromo-kapita-listických podniků.
Velký význam má státní kapitalismus pro rozvojové země. Vytvoření státního sektoru zde může demokratizovat společný život, umožňuje využívat státní rozpočet pro urychlený rozvoj hos-podářství, zesílit procesy koncentrace výroby a prvky plánování a tím urychlit tempo rozvoje ná-rodní ekonomiky. Za určitých podmínek se státní kapitalismus může stát ekonomickým základem i pro nekapitalistickou cestu vývoje1.
Za diktatury proletariátu2 státní kapitalismus využívá jako jeden z prostředků boje proti soukromovlastnickému kapitálu. Vytvářejí se zde nejen ekonomické, ale i určité společensko-ekonomické vztahy mezi kapitalistickým podnikatelem a proletářským státem, které se projevují v podřízení podnikatele státu a určují se státním regulováním celého národního hos-podářství. Lenin zdůrazňoval, že v podmínkách diktatury proletariátu „státní kapitalismus nespočívá v pe-nězích, nýbrž ve společenských vztazích“ (V. I. Lenin, Spisy 27, Praha 1955, str. 306). Za diktatury proletariátu není hlavní ve státním kapitalismu to, že je to kapitalismus, ale to, že je to uspořádaný systém státní evidence, kontroly, regulování soukromého kapitálu, a že se to-hoto systému využívá pro vybudování materiální základny socialismu. Usměrňovat rozvoj soukro-mého kapitálu do proudu státního kapitalismu znamená bojovat s soukromo-kapitalistickou a ma-loburžoazní živelností, ovlivňovat procesy koncentrace výroby, znemožňovat soukromému kapitá-lu uskutečňovat příživnické sklony, nedopustit, aby zotročoval drobné výrobce zboží, vytlačovat ho z těch odvětví národního hospodářství, kde škodí, do těch odvětví, kde může být užitečný, bezpod-mínečně ho přitom kontrolovat a uzavírat s ním určité hospodářské dohody. To znamená pracovat ve směru zespolečenštění výrobních prostředků, jejich přechodu do státního vlastnictví. Přechod kapitalistického podniku do vlastnictví proletářského státu se může uskutečnit jako jednorázový akt nebo postupně. Postupně socialistické přetváření kapitalistického podniku se uskutečňuje po-mocí státního kapitalismu. Formy státního kapitalismu za diktatury proletariátu jsou velmi mno-hotvárné. Jsou to různé druhy hospodářských svazků státu se soukromými podnikateli jak ve sféře směny (státní nákupy zboží kapitalistické výroby, stát zásobuje soukromé podniky surovinami, dá-vá kapitalistům úvěry atd.), tak i ve sféře výroby (vytváření smíšených státně soukromých podni-ků).
V SSSR vznikly první státně-kapitalistické podniky 1918. od roku 1922 do roku 1927 uzavřela sovětská vláda kolem 160 koncesních smluv a získala příjem z koncesí asi 45 mili-onů rublů. Více se používalo jiné formy státního kapitalismu, tj. najímání státních podniků sou-kromým osobám. K lednu 1923 bylo pronajato 4384 podniky v místním mě-řítku, z nichž 31% bý-valým materiálům, 21% jiným soukromým osobám, 37% družstvům. Vzhledem k tomu, že buržoa-zie odmítla čestně spolupracovat se státem a vzhledem k nepříznivé mezinárodní situaci se státní kapitalismus v Sovětském svazu příliš nerozšířil.
V řadě zemí lidové demokracie se státně kapitalistické metody používaly mnohem více. Tak tomu bylo především v těch zemích, kde existovalo množství drobných a středních kapitalistických podniků, jejichž bezprostřední znárodnění by mohlo zabrzdit rozvoj národního hospodářství a zo-střit třídní boj. Státní kapitalismus byl nezbytný i v těch případech, kdy celková ekonomická zaos-talost národního hospodářství nebo jeho poválečné rozrušení vyžado-valy stimulovat činnost drobných a středních soukromých podniků pro rychlejší uspokojování poptávky po zboží široké spotřeby. Státně kapitalistické opatření byla vyvolána také politickými okolnostmi. Cílem těchto opatření bylo získat na stranu socialistického státu ty soukromo-kapitalistické elementy, které spo-lupracovaly s lidovou mocí.
Stupeň rozšíření, metody a formy státního kapitalismu se určují podle konkrétních histo-rických podmínek dané země, především úrovní rozvoje výrobních sil, stupněm politické uvědo-mělosti a kulturní úrovně dělnické třídy, silou odporu buržoazie atd. například dost široce se vy-užíval státní kapitalismus v některých východních zemích lidové demokracie (Vietnamská demo-kratická resp. socialistická republika), kde národní buržoazie, jež se spolu s pracujícími účastnila všelidového národněosvobozeneckého hnutí, byla ochotna ke kompromisům se státem. V předre-volučním hospodářství těchto zemí převládalo drobné soukromé podnikání a kapitalistické pod-nik, které zaujímaly vedoucí postavení v národním hospodářství, patřily byrokratům, komprado-rům a zahraničním kapitalistům. tj. těm, kteří systematicky rdousili podniky národní buržoazie. Po znárodnění velkých podniků stát získal vedoucí postavení v hospodářství s poměrně koncentrova-nou výrobou. To umožnilo vytvořit hospodářské svazky s početnými drobnými a středními kapi-talistickými podniky, což ulehčilo jejich socialistickou přeměnu.
Státně kapitalistické vztahy vedou v podmínkách výstavby socialismu ke změně sociálně podstaty kapitalistických podniků. V státně kapitalistickém podniku se postupně mění charakter zisku, který již má nejen formy nadhodnoty, ale i formu státního příjmu. Třídní boj má stále více organizovanou formu. Neochvějně roste úloha dělníků při řízení podniku. Mění se i vědomí podni-katele, který podléhá socialistické převýchově. Státně kapitalistické vztahy končí s úplným přecho-dem kapitalistického vlastnictví ve vlastnictví všelidové. Přitom se mnozí bývalí podnikatelé mění v odborníky námezdně pracující u proletářského státu.
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1 Nekapitalistická cesta vývoje dle Slovníku vědeckého komunismu, str. 357-359, Svoboda, Praha 1978 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4272541680512158449?hl
=cs
Komentáře
Okomentovat