Nekapitalistická cesta vývoje

 

Proces postupného vytváření objektivních i subjektivních předpokladů přechodu k výstavbě socia-lismu v rozvojových zemích. Tyto předpoklady vznikaly v podmínkách obvyklého vystřídání spole-čenskoekonomických formací v kapitalistickém stadiu. Je to jedna z forem přechodu k socialismu. Sociálně ekonomickým základem nekapitalistické cesty vývoje je především státní sektor hospodářství, politickým základem je revolučně demokratická diktatura širokého bloku maloburžoazních mas, středních sociálních vrstev, zejména inteligence a zaměstnanců, pracujícího rolnictva, dělnické třídy a ostatních neproletářských vrstev pracujících.

            Myšlenku nekapitalistické cesty vývoje vyhlašovali již v samotném počátku socialis-tičtí utopisté (Černyševskij)¹. Vědecky ji zdůvodnili zakladatelé marxismu. Engels² zdůraz-ňoval, že s pomocí vítězného proletariátu mohou zaostalé země značně zkrátit „proces vývoje k so-cialistické společnosti a uspořit si tak největší část útrap i bojů, jimiž se musíme probíjet my v zá-padní Evropě“ (K. Marx, B. Engels, Spisy 22, str. 481, Praha 1967). Lenin³, který rozvíjel tuto poučku v nové historické situaci, po vítězství Velkého října, že „zaostalé země mohou s po-mocí proletariátu vyspělých zemí přejít k sovětskému zřízení a potom přes jisté vývojové stupně ke komunismu a minout přitom kapitalistické stadium vývoje“ (V. I. Lenin, Spisy 31, str. 240, Praha 1955). Právě tumuto závěru dala plně za pravdu zkušenost zkušenost vývoje národů sovětské Stření Asie, Kazachtánu i Mongolska.

            Vnitřní objektivní podmínky nekapitalistické cesty vývoje v rozhodující míře vyplývají ze soutěžení dvou světových společenských soustav. Před zeměmi, jež se osvobodily, se otevírá jedna ze dvou cest vývoje: kapitalistická nebo socialistická. Kapitalistické vztahy nemohou zajistit odtržení roz-vojových zemí od systému světového kapitalistického hospodářství, dosáhnout ekonomické nezá-vislosti a růstu materiálního blahobytu pracujících. Národní kapitalismus přesvědčivě dokazuje svou nemohoucnost řešit aktuální úkoly sociálního osvobození pracujících. Rozvoj protikapita-listického boje širokých lidových mas rozvojových zemí stimuluje také to, že se v jejich vě-domí kapitalismus spojuje s kolonialismem a imperialismem. Radikální řešení sociálních problémů je možné pouze cestou socialistického vývoje.

            Systém opatření nekapitalistického charakteru předpokládá vytlačení zahraničních mono-polů, omezení soukromokapitalistické akumulace, všestranný rozvoj státního sektoru, přechod ze-mědělství k združstevnění. To vše urychluje růst výrobních sil. V oblasti výrobních vztahů vznikají obvykle přechodné formy, spojené například se smíšeným státně kapitalistickým vlastnictvím, s kolektivním skupinovým vlastnictvím atd. Objektivní nutnost takového přechodu k socialis-mu je podmíněna velkou zaostalostí ekonomické struktury bývalých kolonií. Bez překonání této zaostalosti, nemůže být vytvořena vyspělá vyspělá ekonomická a sociálně politická struktura socialistické společnosti.

            Pro nekapitalistickou cestu vývoje osvobozených zemí je zvlášť důležitá všestranná podpo-ra, kterou jim poskytuje světové socialistické, společenství. Lenin ukazoval, že dělnická třída Ruska vynaloží všechno úsilí, aby poskytla zoufalým a utlačeným národům „,nezištnou kulturní pomoc jim, aby přešli k používání strojů, k usnadňování práce, k demokracii a socialismu“ (V. I. Lenin, Spisy 23, str. 68 Praha 1952)

            Nekapitalistickou cestu vývoje můžeme pokládat za jednu ze specifických forem přerůstání všedemokratické národněosvobozenecké revoluce⁴ v socialistickou v ekono-icky zaostalých zemích, kde kapitalismus není vládnoucím a převládajícím společenským řádem. Přitom i s určitou úrovní kapitalistického vývoje se v současných podmínkách otevírá možnost přervat kapitalistický vývoj, uskutečnit program demokratických přeměn, přejít na ne-kapitalistickou cestu vývoje. V osvobozených zemích vyžaduje vyvlastnění soukromého kapitálu pečlivou organizační a ekonomickou přípravu. Ukvapené znárodnění soukromého kapitálu, zejmé-na vlastnictví obchodní a podnikatelské maloburžoazie, zpravidla vážně poškozuje výrobní síly. Proto je zde zcela přístupný, v určitých hranicích (při udržení klíčových ekonomických po-zic v rukou revolučně demokratického státu), částečný rozvoj kapitalismu jako jednoho z prostředků vzestupu výrobních sil.

            Přechod k nekapitalistické cestě vývoje se neuskutečňuje automaticky, ale je výsledkem ú-porného třídního boje. Protikapitalistické zaměření národněosvobozeneckých revolucí pouze jako potenciální možnost, která se při nepříznivém poměru sil nemusí přeměnit ve skutečnost. Síly vnitřní reakce mladých států, především místní byrokratická a monopolistická buržoazie, některé vrstvy elity a byrokracie, které disponují určitými vnitřními zdroji a opírají se o moc světového ka-pitalismu, jsou ještě schopné kontrarevolučního puče, jehož cílem je restaurace nebo upevnění buržoazních vztahů. Pouze tam, kde aktivita mas neutralizuje a překonává odpor reakčních kruhů, se boj za národní svobodu těsně prolíná s bojem za sociální osvobození, maximálně se omezuje možnost násilného kontrarevolučního zvratu ke kapitalistickému vývoji.

            V některých osvobozených zemích se uskutečňují důležité sociální přeměny, tj. vytlačují se zahraniční monopoly, konfiskují se statky feudálů, posiluje se státní sektor, provádí se industriali-zace, zavádí se široké sociální zákonodárství, zvyšuje se materiální blahobyt pracujících, vytvářejí se podmínky pro růst sociálně politické aktivity mas, široce se rozvíjí všeobecné vzdělání. Hloubka a rozsah těchto přeměn není ve všech zemích stejná a revoluční tvůrčí činnost mas přináší mnoho nového a osobitého do forem hnutí na cestě sociálního pokroku. Úspěchy rozvojových zemí, které se daly nekapitalistickou cestou vývoje, mají velký vliv na ostatní země „třetího svě-ta“, protože názorně ukazují nejlepší cestu národního obrození a sociálního pokroku.

            Nekapitalistická cesta vývoje není nějakou „symbiózou“ kapitalismu a socialismu. Je to jed-na z revolučních cest, jež umožňuje při narůstání socialistických sil přejít k socialismu v historicky krátké době a pominout pro pracující mučivé kapitalistické stádium. Není vyloučeno, že se v pro-cesu prohlubování sociálně-třídních hnutí v rozvojových zemích objeví jiné cesty završení národ-ně-demokratické revoluce.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Černyševskij, Nikolaj Gavrilovič (1828-1889), ruský revoluční demokrat, utopický socialista, spi-sovatel, revolucionář, literární kritik i novinář dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wik

i/Nikolaj_Gavrilovi%C4%8D_%C4%8Cerny%C5%A1evskij

2a) Engels, Bedřich (1820-1895) dle IES (Ilustrovaného encykloedického slovníku), Academia 1982 + dalších materiálů viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5407220920

755828518?hl=cs

2b) Lenin, Vladimír Iljič, Bedřich Engels nekrolog, napsaný Leninem na podzim roku 1895. Byl vy-tištěn v č. 1/2 sborníku Rabotnik, který začal vycházet v březnu 1896. Dle české části Marxistické-ho internetového archivu Marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1895/engels.htm

3a) Lenin (vl. jm. Uljanov) Vladimir Iljič (1870–1924) dle IES, Academia, 1982 viz https://www.blog

ger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7624455622683502038?hl=cs

3b) Lenin (vl. jm. Uljanov) Vladimir Iljič (1870–1924) dle portálu kominternet.cz viz https://www.

blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5859686651556370276?hl=cs

3c) Lenin (vl. jm. Uljanov) Vladimir Iljič (1870–1924) dle České části Marxistického internetového archivu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/index.htm 

3d) Majakovskij, Vladimír Vladimirovič, Lenin – poema V. I. Lenin byla autorem napsána roku 1924. Leninova smrt a jeho pohřeb zapůsobily na Majakovského zcela zásadním dojmem. Dne 27. ledna byl svědkem spuštění rakve do mauzolea na Rudém náměstí. Knižně vydalo básnickou sbír-ku Lenin na-kladatelství Svoboda v Praze roku 1950. Elektronicky viz zde: https://www.blogger.co

m/blog/post/edit/2155501801748429706/8006370827309436318 

3e) Poslední dny Lenina: Kecalové, poslouchejte, rozzlobil se Josef Skála a dal na stůl fakta, bývalý místopředseda KSČM, historik Josef Skála, nevěřícně sledoval, jakým způsobem dnes bylo připomí-náno jedno historické výročí – 95 let od úmrtí Vladimíra Iljiče Lenina, prvního vůdce SSSR. Zejmé-na Jan Jandourek z Šafrova Fóra24.cz se prý vyznamenal. Dle portálu Parlamentní listy ze dne 22. ledna 2019 viz https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Posledni-dny-Lenina-Kecalove-pos

louchejte-rozzlobil-se-Josef-Skala-a-dal-na-stul-fakta-567698  

3f) kniha Nejedlý, Zdeněk, Lenin I. + II. díl (dva svazky), nakl. Jan Fromek – Odeon, Praha, 1937, 1938  

4) Národně-osvobozenecká revoluce dle Slovníku vědeckého komunismu (SVK), str. 196-198, nakla-datelství Svoboda, Praha 1978 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6

571924049541804176?hl=cs