Národně-osvobozenecká revoluce dle Slovníku vědeckého komunismu (SVK), str. 196-198, nakladatelství Svoboda, Praha 1978

 Součást jednotného světového revolučního procesu, zvláštní druh, sociálně třídního boje. Není jen národně-osvoboze-necké hnutí, nýbrž i hluboký politický a sociální převrat v ži-votě národů závislých zemí, kolonií a polokolonií, který zna-mená revoluční osvobození od koloniální závislosti a likvida-ci všech forem sociálního útlaku, včetně kapitalistického. Vystřídání kapitalismu socialismem ve světovém měřítku, to je, jak psal Lenin, celá historická epocha „s celou řadou de-mokratických a revolučních hnutí, včetně národně-osvobo-zeneckých hnutí nevyspělých, zaostalých a utlačovaných ná-rodů (V. I. Lenin, Spisy 23, str. 60, Praha 1957).

Rozhodujícím podnětem pro růst národně osvobozenec-kého boje byla Velká říjnová socialistická revoluce, jež silně oslabila imperialismus a znamenala počátek krize jeho koloniální soustavy. V letech boje proti německému fašismu a japonskému militarismu, národně-osvoboze-necká hnutí na celém světě nepřetržitě narůstala, protože válka proti fašismu byla ve vědomí utlačených národů ne-rozlučně spjata s bojem proti kolonialismu, za právo na suverénní, nezávislý vývoj. Všechny tyto procesy ovlivnily v poválečném období rozpad koloniální soustavy.

Přes mnohotvárnost forem národně-osvobozenecké revoluce,

spojenou se zvláštními podmínkami každé země, s různým stupněm zralosti objektivních i subjektivních předpokladů revoluce, rozvíjí se tato revoluce na základě obecných záko-nitostí mnohaetapového a složitého přechodu od kapitalis-mu k socialismu.

V první etapě je to obvykle široké protiimperialistické, proti-feudální a demokratické hnutí lidových mas, zaměřené na dosáhnutí politické nezávislosti, přestavbu státního apará-tu, vytlačení zahraničních monopolů, vybudování národního průmyslu, likvidaci feudálních pořádků, provedení hlubo-kých agrárních přeměn na základě principu „země patří těm, kdo na ní pracují“. Všechny tyto úkoly mají všedemokratický charakter a v boji za jejich důsledné uskutečnění se formuje široká fronta protiimperialistických sil.

Nejmasovější hybnou silou revolučního proudu v koloniích a po-lokoloniích je rolnict-vo, které těžce trpí útlakem zahraničních monopolů, místních statkářů a lichvářů. Převládající masa rol-nického obyvatelstva živoří na nepatrných podílech vlastní i pro-najaté půdy. Nemá možnost zlepšovat agrotechniku, využívat moderní zemědělské stroje a nástroje, což podmiňuje technic-kou zaostalost zemědělské výroby, zbídačení a pauperizaci ze-mědělských pracov-níků. V první etapě národněosvobozenecké revoluce vystupuje rolnictvo proti imperialismu a feudalismu jako jednotná třída.

Nejdůležitější silou národně osvobozenecké revoluce, nej-rozhodnějším i nesmiřitelným protivníkem všech forem ná-rodního a sociálního útlaku je dělnická třída. V řadě zemí sehrála rozhodující úlohu v masovém hnutí za národní os-vobození a často používala specifické proletářské metody protiimperialistického boje – stávky a ozbrojené povstání. Úspěšné rozví-jení národně osvobozenecké revoluce závisí především na pevnosti bojového svazku dělnické třídy a rolnictva, který je jádrem široké národní fronty, zahrnující také současné střední vrstvy, zejména pokrokovou inteli-genci, představitele svobodných povolání, zaměstnance, mlá-dežnické hnutí, důstojníky a také drobné podnikatele. Do národní fronty může patřit i pokro-ková část národní buržoazie.

I když úloha dělnické třídy v národně osvobozenecké revoluci neu-stále roste, přesto ve většině zemí vzhledem k její malé početnosti, rozdrobenosti v malých podnicích, fluktuaci a migraci, hromadné negramotnosti atd. není ještě politiky, ideologicky a organizačně připravena, aby mohla vést národně osvobozeneckou revoluci. Proto do popředí politického života malých států vstupují představitelé středních sociálních vrstev, revoluční demokracie, kteří se převážně opírají o polo-proletářské a neproletářské pracující masy ve městě i na venkově.

Současná národně osvobozenecké revoluce neřeší ve své první etapě socialistické úkoly. Jejím hlavním cílem je osvobození od kolonialismu a uskutečnění všedemo-kratických přeměn. Zároveň svým charakterem přesahuje rámec obvyklé buržoaz-ně demokratické revoluce. V podmínkách rostoucí převahy sil světového socialismu nad silami imperialismu nad silami imperia-lismu a zesílení proti-monopolistického boje v kapitalistických ze-mích národně osvobozenecká revoluce řeší úkoly demokratického převratu, vytváří nezbytné předpoklady pro rozvíjení široké sociální revoluce pracujících mas proti imperialistickému a feudálnímu útla-ku, proti reakční byrokracii, protilidové elitě a velkokapitálu. Proces přerůstání národně osvobozenecké revoluce v revoluci socialistickou je jedním z charakteristických rysů současné etapy všeobecné krize kapitalismu. Kapitalismus jako společenský systém již není schopen zajistit zrychlený sociálně ekonomický vývoj osvobozených zemí a řešit takové úkoly, jako je likvidace zaostalé koloniální hospodářské struktury, dosažení hospodářské samostatnosti a vze-stup blahobytu a kultury lidu. Důsledné řešení těchto úkolů je bez proti-kapitalistických opatření nemožné. Proto se v současné národně osvobozenecké revoluci projevuje již v první etapě jejího vývoje proti-kapitalistická tendence. Rozvíjí se po vze-stupné linii a nezbytně přerůstá v boj pracu-jících za nekapitalistickou cestu vývoje, za socia-listickou orientaci. Lenin, který ukazoval na nerozlučné spojení mezi bojem za národ-ní osvobození a bojem za osvobození sociální, zdůrazňoval, že „v nastávajících rozho-dujících bitvách světové revoluce se hnutí většiny celého světa, které bylo původně za-měřeno na národní osvobození, obrátí proti kapitalis-mu a imperialismu a sehraje možná mnohem větší revoluční úlohu, než předpokládáme“ (V. I. Lenin, Spisy 32, str. 502, Praha 1955).

Rozvoj národně osvobozenecké revoluce je podřízen stejným zákonitostem jako přerůstání buržo-azně demokratické revoluce v revoluci socialistickou. Může zahrnovat jak podněcované přílivy, tak i dočasné odlivy. Zároveň v situaci soutěžení dvou světových společenských soustav, narůstání pů-sobení vědecko-technické revoluce na sociální i ekonomický rozvoj, má proces postupu osvoboze-ných zemí k socialismu řadu nových zvláštností. Může začínat bez hegemonie proletariátu a bez přímého vedení proletářské strany (protože světové socialistické společenství plní funkci proletářs-kého předvoje ve vztahu k osvobozeneckému hnutí), za ve-dení současných středních vrstev a re-voluční demokracie. To znamená, že proces revolučního rozvoje v osvobozených zemích může do-časně předběhnout proces sociální a třídní diferenci-ace. Formy přerůstání mohou být v závislosti na objektivních a subjektivních podmínkách každé země velmi mnohotvárné (pokojné, ozbrojené atd.), avšak v každém případě je nezbyt-ný úporný třídní boj mezi socialisticky orientovanými silami pokroku a silami reakce, jež se snaží usměrnit vývoj země kapitalistickou cestou.