Menševismus (menšinářství) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku Československé akademie věd, Academia 1981

 

Menševismus¹

(menšinářství)  

                                                                                         MENŠEVICI 

                                                                                  Georgij Valentinovič Plechanov, Julij Osi-                                                                                   povič Martov (Cederbaum), Nikolaj Sem-                                                                                     jonovič Čcheidze, Michail Izakovič Liber                                                                                      (Goldman), Fjjodor Iljič Dan, Iraklij Geor-                                                                                   gievič Ceretěli                                            

 

dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku Československé akademie věd, Academia 1981

Menševismus je oportunistický směr v Ruské sociálnědemokratické dělnické straně (RSDDS)², který se zformoval na jejím II. sjezdu³ roku 1903 a posléze vytvořil samostatnou stranu. Roztržka mezi revolučním a oportunistickým křídlem RSDDSR začala sporem o Leninovu koncepci revoluč-ní dělnické strany, uplatněnou ve stanovách RSDDS. Jelikož při volbách do stranických orgánů zů-stali oportunisté v menšině (rus. menšinstvo), byli nazváni menševiky (odtud též termín menševis-mus). Menševismus navazoval na dřívější oportunistické směry v ruském sociálněde-mokratickém hnutí - legální marxismus⁴ a ekonomismus⁵. Postupně se menševismus stával zásadním opo-nentem bolševismu ve všech základních otázkách revolučního boje dělnické třídy: odmítal diktatu-ru proletariátu, ozbrojené povstání, přerůstání buržoazně-demokratické revoluce v revoluci socia-listickou, podceňoval revoluční úlohu rol-nictva v buržoazně-demokratické revoluci apod.                         Hlavními představiteli menševismu byli Martov⁶, Axelrod⁷, Zasuličová⁸, Potresov⁹ a Dan¹⁰. Na pozice menševismu přešel taktéž Plechanov.¹¹ - Po porážce revoluce 1905 až 1907 se menševici rozštěpili na skupinu menševiků-likvidátorů, požadující likvidaci ilegální a revoluční proletářské strany, a malou skupinu menševiků-straníků, vystupujících naopak proti této likvidaci. Na Pražské konferenci sociálně-demokratické strany Ruska (SDDSR) v lednu 1912 byli menševici-likvidátoři¹² ze strany vyloučeni a od té doby vystupovali jako samostatná strana, používající rovněž názvu SDDSR. Za I. světové války zaujala většina menševiků stanovisko sociálšovinismu (po-žadavek „obrany vlasti“), menší část se postavila proti válce (tzv. menševici-internacionalisté).

Po únorové revoluci 1917 představovali menševici druhou nejsilnější stranu v sovětech (po eserech¹³), podporovali Prozatímní vládu, do do níž v létě 1917 vstoupili, takže v důsled-ku své evidentně oportunní politiky pochopitelně postupně ztráceli pozice doslova ve všech vrst-vách obyvatelstva. Po říjnovém převratu zaujali menševici k diktatuře proletariátu po výtce nepřá-telský postoj, mnozí dokonce přešli na stranu kontrarevoluce, ačkoli někteří z menšinářů se proti kontrarevoluci i intervenci postavili a navzdory opozičnímu stanovisku vůči bolševikům se sověty spolupracovali. Sami totiž měli až do roku 1920 v sovětech nemalé zastoupení. V pozdějších letech sovětské moci přestal menševismus jako politický směr existovat, tudíž se část menševiků odebrala do emigrace, kde po jistou dobu ještě působila.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1a)  Menševismus dle Vaší encyklopedie od roku 1999 CoJeCo viz https://www.cojeco.cz/mensevismus

1b) Menševici dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Men%C5%A1evici

1c) Bolševismus a Menševismus dle portálu Koncepce obecné bezpečnosti konceptual.cz viz https:/

/www.konceptualcz.cz/bolsevismus-mensevismus-bol%C5%A1evismus-men%C5%A1evismus

2 Ruská sociálně-demokratická dělnická strana (RSDDS) dle české wikipedie viz https://cs.wikiped

ia.or g/wiki/Rusk%C3%A1_soci%C3%A1ln%C4%9B_demokratick%C3%A1_d%C4%9Blnick%C3%A

1_strana

3 II. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) v Bruselu a Londýně roku 1903 viz https://wordpress.com/view/wocasovawebovastranka.wordpress.com

4 Legální marxismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/525856984

2991476941

5 Ekonomismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/34539531468735

99650

6 Martov, Julij Osipovič [vl. jm. Cederbaum] (1873-1923)byl ruský politik a žurnalista, vůdce frakce menševiků v rámci Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS). Ju. O. Martov dle české wi-kipedie viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Julij_Osipovi%C4%8D_Martov

7 Axelrod, Pavel Borisovič [vl. jm. Boruch, Pinchus Joselevič] (1850-1928) byl ruský politik, podni-katel a menševický revolucionář. P. B. Axelrod dle české wikipedie viz: https://cs.wikipedia.org/wi

ki/Pavel_Axelrod

8 Zasuličová, Věra Ivanovna (1849-1919) byla ruská marxistická spisovatelka a revolucionářka dle české wikipedie viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_Zasuli%C4%8Dov%C3%A1

9 Potresov, Alexandr Nikolajevič (1869-1934) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550

1801748429706/4514789015565675446

10 Dan, Fjodor Iljič [vl. jm. Gurvič] (1871-1947) byl ruský politik a člen strany menševiků. F. I. Dan dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fjodor_Dan

11 Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918) byl ruský politik, marxistický filozof a menševik dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Plechanov

12 Likvidátorství (lat.): pravicově oportunistický a revizionistický směr v ruské sociálně-demokra-tické straně, zaměřený na likvidaci revoluční proletářské strany a popírající historické poslání děl-nické třídy. Vznikl v době nástupu reakce po porážce revoluce 1905-07 a usiloval o to, aby odvrátil dělníky od přípravy nové revoluce: proletářská strana měla být nahrazena legální reformistic-kou stranou západoevropského typu. Likvidátorství vyjadřovalo prohloubení krize menše-vismu, jako otevřený přechod na pozice liberální buržoazie. Nositeli likvidátorství byly malo-buržoazní živly, které se v době vzestupu revolučně-demokratického hnutí přimkly k sociálně-de-mokratické straně a po své porážce ideově žalostně kapitulovaly před carismem. Bolševici svedli s likvidátory vítězný boj a menševici-likvidátoři byli na VI. Konferenci RSDDS 1912 ze strany vylouče-ni. — V širším slova smyslu byly později likvidátorstvím označovány ty krajně pravicové oportunis-tické tendence v KS, jež dospěly až k popírání nutnosti revoluční strany. Komunistická internacio-nála svedla s těmito tendencemi vítězný boj v období dočasné stabilizace kapitalismu ve 20. le-tech, KSČ v procesu bolševizace a v krizovém období koncem 60. let.

13a) Eseři [rus. ze zkratky SR, tj. socialisté-revolucionáři] viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/757554530183094881

13b) Eseři, Strana socialistů revolucionářů (zkráceně: eseři) byla předrevoluční politická strana v Rusku existující v letech 1901 až 1918. Její zaměření bylo agrárně (rolnicky) sociální, vycházející z myšlenek tzv. narodnictví. Lze konstatovat, že strana Eserů, jíž předsedal ruský revolucionář, poli-tik, spisovatel, žurnalista a filozof Viktor Michailovič Černov (1873-1952), existovala od roku 1903 do roku 1940. Samotní Socialisté revolucionáři dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wik

i/Strana_socialist%C5%AF-revolucion%C3%A1%C5%99%C5%AF