Utopický socialismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), III. (Pro-Ž), Academia 1982, str. 698 + dle Slovníku vědeckého komunismu, Svoboda, Praha 1978
učení o ideální společnosti, založené na společenském vlastnictví, zásadě povinné práce pro všechny a spravedlivém (rovném) rozdělování produktů, výraz předvědecké etapy učení o společ-nosti. Termín utopie doslova: místo, jež neexistu-je) jako označení ideální společnosti poprvé užil ve svém díle Thomas More (1516). Stoupenci Utopického socialismu usilovali o vybudování doko-nalého společenské-ho systému,vycházejíce přitom z nehistoricky chápaných principů rozumu, spravedlnosti, svobody a bratrství. Ideje utopického socialismu byly přirozenou reakcí na sociální nerovnost a kořistění člověka na člověku v antagonistických společnostech. V kritice existujícího soukromovlastnického řádu a v anticipaci některých rysů komunismu vyslovovali někteří socialis-té nemálo geniálních myšlenek a hypo-téz (předjali například myšlenku vytvoření společenské vel-kovýroby, překonání protikladu mezi městem a venkovem, mezi fyzickou a duševní prací). Jednotlivé utopicko-socialistické myšlenky nalézáme již u antických spisovatelů a předsta-vitelů středověkého kacířství, v programech některých rolnických povstání, dále u ideologů rolnict-va. Systematicky se utopický socialismus začal rozvíjet s vývojem kapitalismu, v období renesance a reformace (husitské revoluční hnutí, v Německu Thomas Müntzer1, v Anglii, Thomas Moore2, v Itálii Tommaso Campanella3). V době buržoazních revolucí se stali utopičtí socialisté ideology předchůdci prole-tariátu (Morely4, Mably5, Meslier6 , Babeuf7). Vrcholné období rozkvětu utopického socialismu nastalo v době bouřlivého rozvoje kapitalismu, kdy se rozplynuly iluze ideologů buržoazních revolucí a protiklady kapitalistického systému vy-stupovaly zřetelně do popředí (Saint-Simon8, Fourier9 a Owen.10 Pro některé rysy kritiky kapitalismu a zdůvodňování nutnosti společenského vlastnictví a nového sociální-ho řádu se staly ideje utopických socialistů jedním z myšlenkových zdrojů vědeckého socialismu. Utopičtí socialisté však byli vzdáleni materialistickému chápání dějin, sociální revoluci nahrazovali pouhou propagandou socialistických myšlenek. Po vzniku marxismu se stává utopický socialismus vcelku brzdou dělnického a socialis-tického hnutí.
Utopický socialismus
dle Slovníku vědeckého komunismu, Svoboda, Praha
1978
(řec. u-ne, topos-místo, tj. místo, které neexistuje)
souhrn sociálních učení, v nichž se v ještě nezralé formě projevila snaha o nastolení nového typu společnosti, kde neexistuje vykořisťování člověka člověkem ani jiné formy sociální nerovnosti. Utopický socialismus vznikla jako odraz rozporů kapitalismu. „Když byl svržen feudalismus a na svět přišla «svobodná» kapitalistická společnost, hned se ukázalo, že tato svoboda znamená nový sys-tém útlaku a vykořisťování pracujících. Ihned začala vznikat různá socialistická učení jako od-raz tohoto útlaku a protest proti němu“ (V. I. Lenin, Spisy 19, Praha 1959, str. 15). Přestože byl prv-ní formou negace kapitalistických pořádků ve jménu vyššího komunistického společenského zříze-ní, nemohl utotřpický socialismus (a to je jeho podstatný rozdíl od vědeckého komunismu) teore-ticky a ekonomicky zdůvodnit zákonitost pos-tupu lidstva k této nové společnosti, neviděl v aktiv-ním politickém revolučním hnutí dělnické třídy tu sílu, pro kteroulikvidace kapitalistického řádu znamená bezprostřední životní nevyhnutelnost. Utopický socialismus „nedovedl ani vysvětlit pod-statu námezdního otroctví za kapitalismu, ani odhalit zákony vývoje kapita-lismu, ani nalézt onu spole-čenskou sílu, jež je s to stát se tvůrcem nové společnos-ti“ (V. I. Lenin, Spisy 19, Praha 1959, str. 15).
Prehistorie utopického socialismu tkví v daleké minulosti. Touha po majetkové rovnosti a sociální spravedlnosti, sny o společnosti bez otrocké práce a bídy jsou charakteristické pro ideolo-gie mnoha lidových hnutí v předkapitalistických formacích. Prvky podobných u-topických snů se například projevují v raném křesťanství, v lidových sociálně náboženských učeních, herezích, v dí-lech lidové tvořivosti. Tato lidově utopická ideologie dosahuje svého vrcholu ve feudální západní Evropě v učení vůdce selské války v Německu 16. století Müntzera, jenž snil o nastolení „království božího na zemi“, kterým myslel společnost bez třídních rozdílů, soukromého vlastnictví a bez cizí, izolované státní moci. Patos této ideologie spočívá v revoluční negaci existujícího. Pozitivní poža-davky však měly obvykle zmate-ný, primitivní charakter, byly značně zaměřeny do minulosti, ke zřízení patriarchální rovnosti.
Odsouzení řádu založeného na soukromém vlastnictví a hlásání sociální rovnosti se odráží i humanistické osvícenské literatuře 16. až 18. století. Tvůrcem první li-terární utopie, tj. vyprávění o nikdy a nikde neexistující, ale toužebné společnosti, byl More. Základní příčinu sociální nespravedl-nosti viděl More v soukromém vlast-nictví. Vykreslil podrobný obraz komunistického sociálního zřízení, založeného na kolektivním vlastnictví výrobních prostředků. Podobné utopie vytvářeli i jiní mys-litelé a spisovatelé (Campanella, Morelly aj.) této epochy.
Tyto utopie však ještě nejsou vlastními socialistickými učeními (i když jsou, stejně jako i lidové touhy o rovnosti v duchu rovnostářského komunismu, často zahrno-vány do socialismu v širokém smyslu slova). Bez ohledu na ostrý kritický vztah k řádu soukromého vlastnictví autoři utopií zpra-vidla jen naivně stavěli proti vyko-řisťovatelským řádům obrazy nové společ-nosti, vytvořené fanta-zií, existující za hranicí racionálního poznání a realistického pojetí společenských vztahů. Utopie byly značně obráceny do minulosti. Buď opěvují „zlatý věk“, jenž prý v minulosti existoval, nebo i-dealizují patriarchální vztahy prvobytného typu. Utopie se obvyk-le vyznačují krajním primitivis-mem a duchem rovnostářství. Tvůrci utopií často sami nevěřili v brzké uskutečnění svých představ.
Utopický socialismus jako teoretické učení vznikl v epoše buržoazních revolucí, kdy lidové masy vytyčily požadavek důsledného přechodu od politické, občanské rovnosti ke rovnosti sociální, pře-devším k rovnosti vůči vlastnictví. Utopický soci-alismus vystoupil jako logický rozvoj a kritické překonání buržoazní revolučnosti. Uznával nejen pozitivní výsledky buržoazních revolucí, ale i je-jich omezenost. Po-prvé v dějinách světového myšlení o socialismu jako o prakticky možném výsledku přeměny existující společnosti mluvil v epoše anglické revoluce 17. století Winstan-ley11 a v epoše Velké francouzské revoluce 18. století Babeuf. Winstanleyova ideální společnost není krásná touha, která je neuskutečnitelná dokonce i pro samotného tvůrce, ale řád, který může být reálně uskutečněn zde, na této „hříšné“ zemi. Winstanley je reformátor, který navrhl ústavu „společnosti rovných“, protože daná revoluce ji neuskutečnila. Snažil se ji vydávat za přirozený dů-sledek existujících ekonomických, sociálních a politických procesů, za konečný cíl této revoluce, její možný výsledek. Ještě jasněji vyjádřil požadavky plebejských mas, které se účastnily revoluce, ale jejíž výsledky je neuspokojily, Babeuf12. Babeufismus není ani tak apologií násilí jako sna-hou prohloubit revoluci, přeměnit ji ve „štěstí pro všechny“. Právě v tomto prohloubení revoluce, konkretizujícím se v systému navrhovaných praktických opatření, Babeuf viděl cestu k nové, sku-tečně spravedlivé společnosti. Je pochopitelné, že zakladatelé utopického socialismu měli své slabé stránky. Například pro Winstanleye je základem výroby zemědělství, výroba a spotřeba má rodinný charakter. Rysy rovnostářství, přísné reglementace, utilitárního vztahu k umění – právě tím se vy-značuje babeufismus. Avšak to nezakrývá to hlavní, tj. vytvoření nové společnosti se myslí na zá-kladě existujícího, na základě využití vymožeností předcházejícího historického procesu.
Rys konstruktivní kritiky kapitalismu a buržoazní revoluce, tj. pozitivní protiburžoaznost, spojuje všechny představitele utopického socialismu nezávisle na tom, k jaké škole nebo směru patří. V tomto smyslu vystupují na počátku XIX. století velcí socialisté Saint-Simon, Fourier, Owen jako přímí následovníci a pokračovatelé Babeufa, i když se od něj vyhraněně liší ve výkladu cest k soci-alismu. Saint-Simon a Fourier jsou patriarchy socialismu právě proto, že uznávají omezený, avšak přirozený charakter uskutečněné buržoazní revoluce, této podle Saint-Simonových slov „hrozné, a-však svými výsledky plodotvorné krize“, a ostře, ale konstru-ktivně kritizují kapitalismus z hlediska ideálu takové společnosti, jež se nebude dělit na pra-cující a vykořisťovatele, z hlediska asociace, kde bude všechny spojovat společný zájem. I když tito tři velcí socialisté počátku XIX. století navr-hují opatření na odvrácení revoluce a přestavbu společnosti nekrvavým způsobem a nenásilnými prostředky a obracejí se s výzvami k mocným tohoto světa, ač se v mnohém navzájem rozcházejí, celkově vytyčují řadu důležitých idejí, kte-ré se staly výchozím materiálem pro Marxův13a Engelsův vědecký komunismus14. Jsou to teze o zákonitosti a rozpornosti společenského proce-su, o historickém pokroku, o práci jako prvotní potřebě člověka, o pracovní výchově, o kolektivnos-ti a plánovitosti hospodářství, o strojním průmyslu jako báze technické základny nového řádu, o překonání protikladu mezi duševní a fyzickou prací, mezi městem a venkovem.
U pozdějších utopických socialistů se objevuje snaha nejen přesvědčit vládnoucí třídy o nezbytnos-ti sociálních reforem, ale i svým příkladem ukázat novou cestu (Owen, Cabetova15 Ikarie) nebo najít bezprostřední základ budoucího řádu v samotné společnosti. To vede jak k různým druhům sociálního reformismu16 (proudhonismus17 atd.), tak i k absolutizaci jednotlivých forem re-volučního hnutí (blanquismus18, bakuninismus19. Protože utopický socialismus vzniká jako důsledné rozvinutí a kritické překonání buržoazně-demokratického myšlení, ideje socialismu v průběhu i po každé buržoazní revoluci znovu ožívají. Například revoluce 1848 až 1849 přispěla nejen k novému rozletu socialismu v podobě rozšíření idejí vědeckého socialismu a marxismu v západní Evropě, ale i k převzetí idejí utopického socialismu mysliteli řady relativně málo vyspělých zemí. Revoluce 20. století jsou impulsem pro rozšíření socialistických idejí na ce-lém světě. Řada zemí, jež se osvobodily od kolonialismu.20
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1a) Müntzer, Thomas (asi 1489/1490-1525) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), J-Pri, str. 594: německý revoluční myslitel, vůdce a ideolog selsko-plebejského tábora v době refor-mace a německé selské války 1524-25. - Zpočátku stoupenec, posléze odpůrce Lutherův. Reformaci považoval za počátek obecného povstání proti feudálům a všem pánům, za nastolení řádu, v němž nebude vykořisťování ani soukromé vlastnictví a kde povládne lid. Nábožensky a filozoficky byl sui generis panteista blížící se k ateismu. Pronásledován přecházel z města do města středním a jiho-západním Německem a ústně i pamflety vyzýval k boji. V letech 1521-22 působil v Čechách. Jeho výzvy měly ohlas především mezi rolnickými masami a městskou chudinou, přičemž nejbližšími Müntzerovými pomocníky v šíře-ní jeho učení se stali novokřtěnci. Na počátku roku 1525 se posta-vil do čela revoluční vlády v Durynsku a pokusil se tam vytvořit revoluční centrum celé selské vál-ky, avšak dne 15. května 1525 v bitvě u Frankenhausenu utrpěly jeho oddíly porážku od spojených vojsk německých knížat a Müntzer byl popraven. Thomas Müntzer dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Thomas_MC3%BCntzer
1b) Müntzer, Thomas (asi 1489/1490-1525) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES) + wiki viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8811476107318374217?hl=cs
2a) More, Thomas v latinizované podobě Thomas Morus, počeštěně Tomáš More (1478-1535) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4806386502627789414?hl=cs
2b) More, Thomas v latinizované podobě Thomas Morus, počeštěně Tomáš More (1478-1535) dle webových stránek Wikiwand.com/cs viz https://www.wikiwand.com/cs/Thomas_More
2c) More, Thomas v latinizované podobě Thomas Morus, počeštěně Tomáš More (1478-1535), kompletní rejstřík viz https://www.google.com/search?client=firefox-b-d&q=Tommaso+Campanel
la
2d) Perný, Lukáš, Thomas More, vizionár UTÓPIE | Vzdelávací podcast, téma dejiny utópií viz https://www.youtube.com/watch?v=toXI0RC0ybo
3 Campanella, Tommaso (1568-1639) (křtěný jako Giovanni Domenico Campanella) byl italský fi-lozof, utopický socialista, teolog, astrolog i básník, člen dominikánského řádu, kritik scholastiky, přívrženec senzualismu a panteista. Ve svém díle Sluneční stát Campanella popsal komunistickou společnost z pozic ideologie nastupující protifeudální buržoazie. Na každý pád významně ovlivnil utopické socialisty 18. a 19. století. Stručné Curriculum vitæ T. Campanelly viz https://www.google.
com/search?client=firefox-b-d&q=Tommaso+Campanella
4a) Morelly, Etienne-Gabriel (1717- 1778) byl francouzský osvícenec, deista, představitel tzv. racionalistic-kého utopického komunismu, jenž roku 1755 vydal své klíčové a stěžejní dílo Zákoník přírody. Proti soudo-bému „nerozumnému“ společenskému řádu postavil komunistickou společnost, založenou a kolektivním vlastnictví, centrálně řízenou podle plánu, kde každý pracuje podle svých schopností pro společnost a dos-tává od ní (po)dle svých potřeb. Předpokládá realizaci 3 základních zákonů: zrušení soukromého vlastnict-ví, právo na práci a existenci a všebecnou pracovní povinnost. Etienne-Gabriel věřil ve všemocnost výchovy a osvícenského zákonodárství, komunismus pojímal rovnostářsky, cestu k němu netřídně a nerevolučně. Působil na Babeufa, Cabeta, Blanquiho a další. E. G. Morelly dle portálu Dav dva resp. Veci verejné viz https://davdva.sk/etienne-gabriel-morelly-komunitarny-filozof-ktory-mozno-neexistoval/
4b) Morelly, Etienne-Gabriel (1717-1778) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Etie
nne-Gabriel_Morelly
5 de Mably, Gabriel Bonnot (1709-1785) dle IES, Academia Praha 1981 + wikipedie viz https://www
.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7352358032716041489?hl=cs
6 Meslier, Jean (1664-1729), francouzský katolický kněz, ateistický filozof a předchůdce francouzs-kého osvícenství. Vlastní radikální sociálně kritické a materialistické názory se však za svého života neodvážil zveřej-nit. Ty zanechal až své Závěti. J. Meslier dle české wikipedie viz https://cs.wikiped
ia.org/wiki/Jean_Meslier
7a) Babeuf, François-Noël Gracchus (1760-1797), francouzský revolucionář, utopický komunista. Vyšel z idejí Rousseauových a Mablyho, vyjadřoval zájmy nemajetných tříd včetně ještě nezralého proletariátu a usiloval o zavedení rovnostářského komunismu cestou revoluční diktatury. Stál v čele Spiknutí rovných, vydával časopis Svoboda tisku, později Tribun lidu, během francouzské (buržoazní) revoluce mnohokrát vězněn, v době thermidoriánské reakce byl popraven.
7b) F. N. G. Babeuf dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Gracchus_Babeuf
7c) Babeufismus náleží mez předchůdce vědeckého komunismu a odráží počátky vydělování proletariátu z masy městské a venkovské chudiny.
8a) Saint-Simon, Claude Henri de (1760-1825), francouzský utopický socialista, jenž pokládal spole-čenský vývoj za přísně determinovaný a jeho hnací sílu spatřoval v pokroku vědy, morálky a nábožens-tví. Podle Saint-Simona vznikne nový společenský řád, v němž zůstane zachováno soukromé vlastnict-ví a politika, jež splyne s ekonomikou, bude plánovitě organizovat výrobu a vládnoucí postavení budou mít vědci a průmysl-níci (továrníci, dělníci, obchodníci). Jeho násle-dovníci přeměnili učení Saint-Simona v náboženskou sektu. C. H. de Saint-Simon dle Ilustrova-ného encyklopedického slovníku (IES) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748
429706/2128052968953170746?hl=cs
8b) Saint-Simon, Claude Henri de (1760-1825) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/H
enri_de_Saint-Simon
9 Fourier, François Marie Charles (1772-1837) dle IES, str. 674 + wikipedie viz https://www.blogger
.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4943499064138593216?hl=cs
10 Owen, Robert (1771-1858) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/25
48827851537625911?hl=cs
11 Winstanley, Gerrard (1609-1652), anglický utopický komunista, ideolog a vůdce tzv, diggerů
[viz a) diggeři (kopáči) dle portálu CoJeCo zde: https://www.cojeco.cz/ diggeri resp.
b) dle Ilustrvaného encyklopedického slovníku (IES) zde: https:// www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/1298369
369912728004?hl=cs
12 Babeuf, Gracchus [Babeuf, François-Noël (1760-1797)] dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), I. (a-i), str. 154 + dle české wikipedie viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2
155501801748429706/1298369369912728004?hl=cs
13a) Engels, Bedřich, Karel Marx dle české sekce Marxistického internetového archivu viz https://w
ww.marxists.org/cestina/marx-engels/1877/061877.html
13b) Engels, Bedřich, Bakuninovci při práci. Pamětní spis o povstání ve Španělsku v létě 1873 viz http
s://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1873/091873.html
14a) Komunismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES) resp. Slovníku vědeckého ko-munismu (SVK) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/1645069405672286372?hl=cs
14b) Vědecký komunismus, jedna ze 3 součástí marxismu-leninismu (spolu s marxistickou filozofií a politic-kou ekonomií), jeho sociálně-politické učení. Zkoumá obecné zákonitosti třídního boje proletariátu, socia-listické revoluce, výstavby socialismu a komunismu. Vědecký komunismus je přímým zdůvodněním historic-kého poslání dělnické třídy. Vědecký komunismus byl vytvořen Marxem a Engelsem a v nových historických podmínkách rozvinut Leninem a jeho pokračovateli. Analyzuje a svou teorii i závěry zdůvodňuje v souladu s marxisticko-leninskou filozofií, zvláště s historickým materialismem a marxistickou politickou ekonomií, zejména s učením o nadhodnotě. Podává teoretické vysvětlení historicky nutné likvidace kapitalismu a ví-tězství komunismu, dějinného poslání dělnické třídy, vystupující ve svazku s ostatními pracujícími, tříd-ního boje proletariátu a socialistické revoluce, jakož i dalších revolučních a osvobozeneckých hnutí, záko-nitostí a cest budování socialismu a komunismu, základních principů strategie a taktiky marxisticko-le-ninských stran. Svou povahou je vědecký komunismus internacionálním učením, zobecňuje zkušenosti re-volučních a národně-osvobozeneckých hnutí, je teoretickým výrazem obecných zákonitostí i specifických rysů výstavby socialismu a komunismu v jednotlivých zemích.
15a) Cabet, Étienne (1788-1856), francouzský filozof, utopický socialista a karbonář (příslušník tajných re-volučních organizací na začátku XIX. století v Itálii, ve Francii aj., jejichž hlavním cílem bylo především v Itálii bylo národní osvobození od francouzské resp. rakouské nadvlády). Reformami chtěl dosáhnout komu-nismu (nivelizace ve spotřebě, „smíření“ chudých a bohatých, zachování náboženství). Stěžejním dílem É. Cabeta je Cesta do Ikarie.
15b) Cabet, Étienne dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89tienne_Cabe
15c) Perný, Lukáš, Étienne Cabet a Robert de Lamennais, utopickí socialisti 19. storočia dle blogu Lukáše Perného na portálu Pravda.sk viz https://lucasperny.blog.pravda.sk/2019/12/08/z-kniznice-utopickeho-socializmu-etienne-cabet-a-robert-de-lamennais-utopicki-socialisti-19-storocia/
16 Reformismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), str. 92, Academia Praha 1982, resp. Slovníku vědeckého komunismu, Svoboda, Praha 1978 (str. 190-191) [-iz-, lat.] viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4835670931868872602?hl=cs
17a) Proudhon, Pierre-Joseph (1809-1865) dle IES (Ilustrovaného encyklopedického slovníku) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6608705809209290443?hl=cs
17b) Proudhonismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/80260645461051571
40?hl=cs
18 Blanqismus – dle IES resp. Blanqui, Louis Auguste (1805-1881), byl francouzský revolucionář a so-cialistický teoretik. Jím založený směr se nazývá blanquismus viz https://www.blogger.com/blog/post
/edit/2155501801748429706/2521046156467391193?hl=cs
19 Bakunin, Michail Alexandrovič (1814-1876) a bakuninismus viz https://www.blogger.com/blog/po
st/edit/2155501801748429706/3019252310711109653?hl=cs
20a) Kolonialismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES) Encyklopedického institutu ČSAV, II. dílu J-Pri, Academia Praha 1981, str. 162 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555018340152573
3919 7721?hl=cs
20b) Kolonialismus představuje rozšiřování svrchovanosti určitého národa na teritorium a lid mimo vlastní hranice, často za účelem zlepšení vlastní ekonomiky prostřednictvím využívání domoro-dých přírodních zdrojů, pracovní síly a místního trhu. Heslo Kolonialismus dle výčtu vyhledávače Google viz https://www.google.com/search?client=firefox-b-d&q=Kolonialismus
Komentáře
Okomentovat