Národní buržoazie resp. Buržoazie národní dle IES resp. SVK

 

Smysl, účel i cíl národní buržoazie = dolar

 Strýček Sam a John Bull¹

Podle II. dílu Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES) Encykloedického institutu Československé akademie věd, Academia 1981, strana 616

Společenská třída v zemích hospodářsky méně vy-vinutých, porobených nebo v zemích, jež se osvo-bodily z koloniálního útlaku, která má zájem na samostatném politickém a ekonomickém vývoji své země. Do národní buržoazie nepatří vrstva proimperialistické buržoazie, jež vystupuje v úloze prostředníka zahraničního monopolistického kapitálu a plní funkci sociální opory neokolonialismu.

Podle Slovníku vědeckého komunismu, Nakladatelství Svoboda, Praha 1978, strana 24

- třída v ekonomicky méně rozvinutých, zotročených zemích nebo v zemích osvobozených, která má zájem o samostatný politický a ekonomický vývoj své země. Do národní buržoazie nemůžeme počítat mezivrstvu pro imperialistické buržoazie, která vstupuje jako prostředník zahraničního monopolistického kapitálu a plní funkci důležité sociální opory neokolonialismu².

V každé sféře ekonomické činnosti, v průmyslu, v zemědělství, v úvěrovém a pojišťovacím systému atd., se rozvoj národního kapitálu skoro vždy střetává s překážkami v podobě nátlaku zahraničního kapitálu a předkapitalistických vztahů, které kolonizátoři podporují. Tím vznikají ostré rozpory mezi národní buržoazií a imperialistickou buržoazií v metropolích. Z toho objektivně vyplývá ob-jektivní zájem buržoazie na protiimperialistické a protifeudální re-voluci. Lenin, který objasňo-val potencionální revoluční možnosti národní buržoazie, napsal: V ,pokrokové̕ Evropě je pokrokovou třídou jedině proletariát, kdežto dnešní buržoazie je odhodlána ke všem suro-vostem, zvěrstvům a zločinům, jen aby uhájila hynoucí kapitalistické otroctví…

V Asii všude roste, šíří se a sílí mohutné demokratické hnutí. Buržoazie tam dosud jde s lidem pro-ti reakci“ (V. I. Lenin, Spisy 19, Praha 1959, str. 89-90). v řadě asijských a afrických zemích se sku-tečně národní buržoazie postavila do čela protiimperialistického boje lidu nebo byla jednou z ve-doucích sil v protiimperialistickém bloku. Dokázala vyzdvihnout ze svého středu vlivné politické vůdce a zaujmout masy vlasteneckým programem boje ze národní osvobození.

Národní buržoazie má dvojakou sociální povahu, což se zvlášť jasně projevuje po vybojo-vání národní nezávislosti. Na jedné straně trpí útlakem imperialistických monopolů, na druhé straně je sama vykořisťovatelem pracujících. Všedemokratické přeměny jsou pro ni v určitém stupni výhodné, jakkoli je však není sama schopna důsledně realizovat v důsled-ku faktu jejích kompromisnických tendencí. Snaží se upev-nit národní suverenitu a žádá podporu širokých lidových mas, přitom se však strachu je před hrozbou, aby demokratické složky, jež vyjadřují zájmy lidu, nezískaly příliš velký vliv. Zápasí za samostatnou exploata-ci přírodních a lidských zdrojů v zemi, av-šak vyvlastni zahraniční monopolistický kapitál si netroufá a je ochotna řešit vlastní rozpory se zahraničními monopoly kompromisem, bez ohledu na podmínky i formy spolupráce, v žádném případě však cestou rozhodného boje. Přestože je jejím zájmem agrární reforma jako důležitý předpoklad vytvoření vnitřního trhu, národní buržoazie radi-kálně nelikviduje feudální nevolnické instituce, protože v tom spatřuje ne-bezpečný precedent vůči soukromému vlastnictví vůbec. Tyto rozpory v postavení národní buržoa-zie zplodila ve značné míře současná epocha. Jako nositelka kapitalistického výrobního způsobu vystoupila národní buržoazie na historickou scénu v době, kdy se světový kapitalismus jako spole-čenský systém chýlí k zániku. Její úporná snaha vést zemi kapitalistickou cestou se dostává do roz-poru s protikapitalistickou tendencí společenského vývoje a se zájmy pracujících. To vyvolává od-klon lidových mas od národní buržoazie i krizi buržoazního vedení národně osvobozenecké revolu-ce. Proto se národní buržoazie stále více sbližuje s imperialismem a vnitřní reakcí, bojuje v ekono-mické oblasti o svobodu soukromokapitalistického podnikání a v politické oblasti o maximální u-pevnění nástrojů svého třídního panství, tj. policie, armády, soudu, byro-kratické administrativy atd. Často přechází k násilnému potlačení proletářského a rolnického hnutí, k teroru proti komu-nistům a levicovým silám.

Politiku upevňování svých vládnoucích třídních pozic provádí národní buržoazie pod praporem nacionalismu. Hesla nacionalismu, jsou-li spojena s výzvami na obranu suverenity národní kultury a svébytnosti, jistě hrají kladnou úlohu v protiimperialistických hnutích ná-rodů. Avšak postup-ným nazráváním třídních rozporů se stále zřetelněji dostávají do popředí jeho antidemokratické a reakční stránky.

Při hodnocení národní buržoazie mají vedle obecné charakteristiky důležitý význam i její různé specifické rysy. Například v Latinské Americe se určitá část místní buržoazie natolik prolíná se severoamerickými monopoly, že už přestala být nosite-lem národních snah a vážnou protiimperialistickou silou. V řadě afrických zemí, kde neexistuje průmyslová mezivrst-va národní buržoazie, patří vedoucí úloha státní a politické síly buržoazii, která je spjata s byrokra-tickou administrativní špičkou a přiživuje se na spolupráci se zahraničním kapitálem. Protože je často nespokojena s jeho nátlakem, snaží se sama stát majitelem přírodního bohatství země, vý-robních prostředků atd. Tyto konkrétní zvláštnosti národní buržoazie v určité zemi berou komu-nistické strany a všechny levicově demokratické síly ve své strategii a taktice v úvahu. V podmín-kách socialistické orientace je národní buržoazie zpravidla zbavena vedoucího monopolu na moc a účastní se pokrokového vývoje země, zejména v hospodářské sféře, jako jedna z frakcí národně demokratické fronty. 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1 John Bull je vymyšlená postava, která znázorňuje povahu typického Angličana. Byla vymyšlena roku 1712 doktorem Johnem Arbuthnotem. Americká verze této postavy je Stýček Sam. John Bull dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Bull

2a) Neokolonialismus – motto německého indologa Wilhelma Halbfasse (1940-2000) - „V moderní planetární situaci se východní a západní ‚kultury‘ již nemohou setkat jako rovnocenní partneři. Setkávají se ve westernizovaném světě, v podmínkách utvářených západními způsoby myšlení.“ Tato esej tvrdí, že intelektuální svaraj (samospráva) je pro dlouhodobý úspěch civilizace stejně zásadní jako svaraj v politické a finanční oblasti. Halbfasse ihned v úvodu své prá-ce Osa neoko-lonialismu uvedl: Intelektuální «svaraj» (samospráva) je pro dlouhodobý úspěch civi-lizace stejně zásadní jako «svaraj» v politické a finanční oblasti. Proto je důležité se ptát: Kdo, co a jak bude řídit způsob formování znalostí? Svaraj - je eptiteton neboli básnický přívlastek systé-mu re-prezentace, který definuje metafory i terminologii, rovněž je interpretuje, ukazuje možnosti jejich vý-znamu v různých situacích a - co je klíčové - uděluje privilegia (s) tím, že určuje, kdo má tento „trh“ nápadů ovládat. Wilhelm Halbfasse ve své práci kýženou situaci charakterizuje přímo:

„Lidé bez vlastního reprezentačního systému se v nejhorším případě zredukují na intelektuální kon-zumenty, kteří vzhlíží k dominantní kultuře. V nejlepším případě by se z nich mohli stát in-telektuální producenti, ale pouze v rámci reprezentačního systému definovaného a kontrolované-ho dominantní kulturou, jak se to nedávno stalo mnoha indickým spisovatelům píšícím v anglič-tině.

2b) Neokolonialismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku Encyklopedického institutu Čes-koslovenské akademie věd, 2. díl (J-Pri), str. 652 resp. Slovníku vědeckého komunismu (SVK), strana 159-160 viz https://www.blogger.com/blog/postedit/2155501801748429706/237017749712577

2626?hl=cs