II. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) v Bruselu a Londýně roku 1903 dle ruské wikipedie + dle knihy V. I. Lenin, Vybrané spisy v pěti svazcích, svazek I, nakladatelství Svoboda, Praha 1972

 

 

Tablo účastníků II. sjezdu RSDDS: JISKROVCI MENŠINY: Ju. O. Martov, L. G. Dejč, L. D. Trockij, V. N. Krochmal (Fomin), Zvorovskij (Kostič) ANTIJISKROVCI: I. Ainštadt (Judin), Pikker (Martynov), V. Medem (Goldvlat), K. Portnoj (Abramson), Goldman (Liver), Kossovskij (Gofman),CENTRUM (BLÁTO): V. Levinová (Ivanov), V. Rozanov (Popov), Je. Levin (Jegorov), Kalafati (Machov), Lokerman (Carjov

 

 

Pro pořádek je třeba ihned zkraje vzpomenout, že I. sjezd¹ Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS)² proběhl v březnu 1898 v Minsku. Po pěti letech - od 17. (30.) července – 10. (23.) srpna 1903 - se konal II. sjezd RSDDS v Bruselu, ale jelikož belgická policie donutila delegáty opustit zemi, museli tito své schůze přesunout do Londýna. Ve skutečnosti se tak zakládajícím sjezdem RSDDS stal právě II. sjezd ruských sociálních demokratů.

            V samotném Bruselu se konalo prvních 3 zasedání II. sjezdu RSDDS a je třeba konstatovat, že s jeho přípravou a organizací významně pomohla redakční rada novin Iskra³. Celkem proběh-lo 37 zasedání (13 v Bruselu a 24 v Londýně), přičemž zastoupeno bylo 26 organizací: skupina «Os-vobození práce»⁴, Ruská organizace Jiskry, Petrohradský výbor, Petrohradská dělnická organiza-ce, Moskevský výbor, Charkovský výbor, Kyjevský výbor, O-děský výbor, Nikolajevský výbor, Krym-ský svaz, Donský výbor, Svaz těžebních dělníků, výbory měst Jekatěrinoslavsk, Saratov, Tiflis, Baku, Batumi, Ufa, «Severní dělnický svaz»⁵, «Sibiřský svaz RSDDS», «Tulský výbor», «Zahraniční výbor Bundu», «Ústřední výbor Bundu», «Zahraniční liga ruské revoluční sociální demokracie», «Svaz rus-kých sociálních demokratů v zahraničí», skupina «Jižní dělník». II. sjezdu RSDDS se zúčastnilo cel-kem 43 delegátů s 51 odevzdanými hlasy (protože mnoho výborů nemohlo vyslat požadovaný po-čet zástupců, někteří z nich měli každý dva mandáty) a 14 delegátů s hlasem poradním, což předs-tavuje několik tisíc členů strany.

            Na sjezdu proběhl rozkol RSDDS, jež rozpadla na dvě frakce: bolševiky a menševiky, při-čemž obě tyto frakce se zachovaly až do úplného rozdělení v roce 1917.

Příprava

                Přípravy sjezdu byly poznamenány bojem o vliv mezi skupinou Iskra (Jiskra⁶) vedenou Leninem a Svazem ruských sociálních demokratů v zahraničí⁷, v jehož čele stál Plechanov⁸.

                Skupina Iskra(Jiskra) si uvědomovala potřebu organizační výstavby a rozvoje stranického programu na jedné straně a usilovala o upevnění svého ideového a personálního vlivu ve straně na straně druhé a pustila se do přípravy stranického sjezdu. Stejnou otázkou se zabýval Svaz ruských sociálních demokratů, kteří byli považováni za představitele ekonomismu⁹ a který se svoláním sjezdu snažil upevnit své postavení a zabránit Jiskrovcům v uchopení ústřední moci v nové straně. V roce 1900 „Svaz“ rozeslal výzvu s návrhem na svolání II. sjezdu, jejíž výsledkem byla konference konaná v dubnu 1902 v Bialy-stoku, na níž se sešli jak představitelé jiskrovského trendu, tak předs-tavitelé Svazu. Konference si vybrala organizační výbor a pověřila jej přípravou sjezdu, ale brzy byli všichni účastníci konference zatčeni, včetně organizačního výboru. Jiskrovci využili neúspěchu 1. výboru a v říjnu téhož roku svolali novou konferenci do Bialystoku, na kterou již zástupce Svazu a Bundu¹⁰ nepozvali. Konference zvolila 2. - čistě jiskrovský - organizační výbor, jež udal směr a chopil se příprav sjezdu. Organizační výbor zároveň prostřednict-vím svých zástupců v daných lo-kalitách zajistil, že se delegáti zvolení na sjezd ve své většině ukázali jako příznivci Iskry. Je třeba konstatovat, že organizace, jež byly s takovým výsledkem nesouladné, byly pod různými záminka-mi z účasti na sjezdu odstraněny¹¹.

Zahájení sjezdu

 

            Sjezd zahájil úvodním projevem G. V. Plechanov - ruský politik, marxistický filozof, překla-datel Manifestu komunistické strany resp. Komunistického manifestu¹² a budoucí menše-vik¹³ G. V. Plechanov.

Denní program:

1. Ústava Kongresu. Volby do předsednictva.

Stanovení pravidel sjezdu a denního řádu.

Zpráva organizačního výboru (OV) - řečník V. N. Rozanov (Popov); zpráva komise pro kontrolu mandátů a stanovení složení sjezdu - B. A. Ginzburg (Kolcov).

2. Místo Bundu v RSDDS je Liber (M. I. Goldman)¹⁴ jako řečník a L. Martov (Ju. O. Ceder-baum)¹⁵ jako spolumluvčí.

3. Program strany

4. Centrální orgán strany.

5. Zprávy delegátů

6. Organizace strany (projednání organizační listiny strany) - řečník V. I. Lenin.

7. Okresní a národní organizace - zpravodaj statutární komise a člen revolučního hnutí v Rusku, sociální demokrat V. A. Noskov (Glebov).

8. Samostatné skupiny strany - úvodní projev V. I. Lenina.

9. Národnostní otázka

10. Ekonomický boj a odborové hnutí

11. Oslavy 1. Máje.

12. Mezinárodní socialistický kongres v Amsterdamu 1904

13. Demonstrace a povstání.

14. Teror

15. Vnitřní otázky stranické práce:

1. vytyčení propagandy,

2. stanovení agitace

3. organizování tvorby stranické literatury

4. (z)organizování práce mezi rolnictvem,

5. provádění práce ve vojsku,

6. realizace práce mezi studenty

7. vytyčení úkolů práce se sektáři.

16. Poměr RSDDS eserům.

17. Postoj RSDDS k ruským liberálním proudům.

18. Volby ústředního výboru a redakční rady ústředního orgánu (CO) strany.

19. Volby sovětu strany.

20. Výběr postupu při vyhlašování sjezdových rozhodnutí a zápisů, jakož i kroky při správě povinností volených funkcionářů a příslušných institucí. Otázka stranických pravidel byla projednána pod bodem № 6.

RSDDS a Bund¹⁶

                Neshody na sjezdu začaly problémem Bundu. Bundisté požadovali autonomii uvnitř stra-ny s právem vyvíjet vlastní politiku v židovské problematice a také uznání Bundu za jediného zás-tupce strany mezi židovským proletariátem. Lenin jménem «jiskrovců» organizoval projevy Židů Ju. O. Martova (Cederbaum) a L. D. Trockého¹⁷ (Bronstein), kteří byli zastánci židovské asimi-lace, tj. sociokulturního procesu, během nějž se Židé přestávají identifikovat jako součást židovské etnické, kulturní nebo náboženské komunity. Asimilace probíhá identifikací s kulturou, náboženst-vím majoritních národností. V důsledku toho II. sjezd přijal rezoluci proti autonomii Bundu.

Program

            Redaktoři «Jiskry» (Iskra)¹⁸ a «Zarji» (Záře)¹⁹ začali připravovat návrh programu R-SDDS. V roce 1901 byl II. sjezdu předložen návrh, který zohledňoval většinu Leninových úprav a dodatků k oběma návrhům Plechanovova programu. Diskuse o programu zabrala devět zasedání II. sjezdu: probíraly se otázky diktatury proletariátu, proletářský charakter strany a její role v osvo-bozeneckém hnutí v Rusku, dále agrární program a národnostní otázka.

Role a charakter strany

            Lenin trval na tom, že redakční návrh by měl jasně formulovat hlavní ustanovení marxismu o diktatuře proletariátu (v této věci Plechanov projevil váhání), o hegemonii proletariátu v revoluč-ním boji a zdůrazňovat proletářský charakter strany a její vedoucí roli v osvobozeneckém hnutí v Rusku. Ekonomisté²⁰ Akimov²¹ (Vladimir Machnovec), Pikker (Alexander Martynov)²² a bundista M. I. Lieber se postavili proti zařazení klauzule o diktatuře proletariátu do programu s odkazem na skutečnost, že tato klauzule chybí v programech Zá-padoevropské sociálně demokra-tické strany. L. Trockij prohlásil, že realizace diktatury prole-tariátu je možná pouze tehdy, když se proletariát stane většinou „národa“ a strana natolik splyne s dělnickou třídou, že s ní bude identic-ká. Lenin popisoval názory svých odpůrců jako sociální reformisty a řekl, že „zašli tak daleko..., že napadli diktaturu proletariátu...“ (tamtéž, sv. 7, str. 271). Lenin, jenž charakterizoval názory svých odpůrců jako sociálreformistické, ří-kal, že „„sami došli tak daleko, protože zpochybňovali diktatu-ru proletariátu…“ (tamtéž, sv. 7, str. 271). Vladimír Iljič zároveň ostře vystoupil proti pokusu „eko-nomistů“ Martynova a Aki-mova o úpravu programu.

Agrární program 

Zásadní neshody se objevily i při projednávání agrární části programu, zejména v otázce spojenec-tví dělnické třídy a rolnictva. Lenin trval na uznání rolnictva spojencem proletariátu, zdůvodnil re-voluční požadavek návratu „odřezků“ jako zničení jednoho ze zbytků nevolnictví a nutnost rozli-šovat mezi požadavky agrárního programu během buržoazně-demokratické a socialistické revolu-ce. Tento přístup byl tvůrčím rozvojem marxismu v historicky spe-cifických podmínkách Ruska na počátku 20. století (kde se snoubil bouřlivý rozvoj kapitalismu s dominancí zemědělského hospo-dářství v ekonomice, hluboce zakořeněnými pozůstatky feudalismu na venkově, kde vůčihledně převažovalo rolnické obyvatelstvo).

Národnostní otázka

                Diskuse se rozproudila nad otázkou práva národů na sebeurčení. Proti němu vystoupili polští sociální demokraté a bundisté. Poláci věřili, že tento bod bude hrát do karet polským nacio-nalistům. Bundisté vystupovali za kulturní a národnostní autonomii Židů. Protože v této otázce nebylo možné dosáhnout konsensu, frakce Bundu z kongresu odešla.

Výsledek

Po změně počtu delegátů schválil sjezd program Iskry, který se skládal ze dvou částí – programu „maximálního“ resp. „minimálního“. Maximální program hovořil o konečném cíli strany – uspořá-dání socialistické společnosti – a podmínce uskutečnění tohoto cíle – socialistické revoluci a diktatuře proletariátu. Minimální program pokrýval bezprostřední úkoly strany: svržení carské autokracie, nastolení demokratické republiky, zavedení 8-hodinové pracov-ní doby, nastolení na-prosté rovnosti všech národů, uplatnění jejich práva na sebeurčení, zni-čení zbytků poddanství na venkově, navrácení pozemků rolníkům, odebraných jim statkáři a poměščiky jako tzv. „odřezky“.

                Poté bylo jasné, že dojde k rozkolu mezi jiskrovci, ekonomisty a bundisty. Ale k rozkolu mezi jiskrovci došlo rovněž.

Členové redakční rady

Rozkol se začal objevovat ještě před sjezdem. V redakční radě Jiskry bylo šest lidí — Plechanov, Le-nin²³, Martov, Potresov²⁴, Axelrod²⁵ a Zasuličová²⁶. Tento počet byl sudý a z toho důvodu se často práce redaktorů dostala do patové situace, protože Leninovi příznivci a jeho od-půrci měli stejný počet hlasů. Aby byla práce redakce efektivní, navrhl Lenin doplnit redakční radu 0o sedmého člena - Trockého, ale Plechanov byl kategoricky proti, na-čež Lenin navrhl snížit počet redaktorů - vyloučit Potresova, Axelroda a Zasuličovou, protože je považoval za špatné novináře. (Jako příklad Lenin uvedl, že do 45 čísel Iskry napsal Martov 39 článků, Lenin sám – 32 statí, Ple-chanov – 24 článků, zatímco Zasuličová - 6, Axelrod - 4, Potresov – 8). Lenin tímto návrhem vyvolal obvinění, že usiluje o ovládnutí strany.

Stanovy

Při posouzení návrhu stanov se mezi Martovem a Leninem rozvinula diskuse o otázce členství ve straně (§ 1). Podle Martova a jeho příznivců lze za člena strany považovat:

...každého, kdo přijme její program, podporuje stranu materiálními prostředky a poskytuje jí pravidelnou osobní podporu pod vedením některé ze svých organizací.

Lenin trval na „osobní účasti v jedné ze stranických organizací“.

Výsledkem hlasování bylo, že sjezd přijal první odstavec stanov v Martovově znění, a to většinou 28 hlasů, které se vyslovily pro, 22 delegátů bylo proti a 1 se zdržel hlasování. Všechny ostatní odstav-ce charty byly přijaty bez výrazného nesouhlasu.

Orgány správy

                Sjezd vytvořil stranická centra: Ústřední orgán, Ústřední výbor a Radu strany.

Bylo rozhodnuto odstranit abnormální situaci v zahraničí, kde existovaly dvě sociálně demokratic-ké organizace: Zahraniční liga ruské revoluční sociální demokracie²⁷ a Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí²⁸. II. sjezd RSDDS uznal „Ligu“ jako jedinou zahraniční organizaci RSD-DS. Na protest opustili II. sjezd RSDDS dva představitelé Svazu ruských sociálních demokratů v za-hraničí. Stejně tak odešlo i pět bundistů poté, co sjezd odmítl přij-mout Bund do RSDDS na zákla-dě federace a odmítl ultimátum Bundu uznat jej jako jediného zástupce židovských dělníků v Rus-ku.

Odchod 7 delegátů ze sjezdu změnil poměr sil ve prospěch Leninových příznivců. Ve finále to tak byli právě oni, kdo ve volbách do ústředních orgánů získal většinu mandátů.

Do ÚV strany byli zvoleni G. M. Křižanovskij²⁹, F. V. Lengnik³⁰ (oba v nepřítomnosti) a de-legát sjezdu s hlasem poradním V. A. Noskov, který zemřel dne 15. května, zhruba rok před vypuk-nutím I. světové války. Všichni tři byli zastánci Lenina.

                Zvolen byl i pátý člen stranické rady Plechanov (rada strany se skládala z 5 členů: 2 z re-dakční rady Ústředního orgánu, 2 z Ústředního výboru, pátý člen byl zvolen sjezdem). Členové stranické rady po sjezdu: P. B. Axelrod, F. V. Lengnik, V. I. Lenin, Ju. O. Martov a G. V. Plechanov.

Lenin, Martov a Plechanov byli zvoleni do redakční rady Jiskry (Iskry). Martov však pracovat v re-dakci odmítl.³¹

Změny ve vedení strany po sjezdu

Dne 29. září (12. října 1903) přibyli do sestavy kádru ÚV F. V. Gusarov³², R. S. Zemljačka³³, L. B. Krasin³⁴ a M. M. Essenová³⁵.

Dne 8. (21. listopadu) 1903 byli rovněž kooptováni V. I. Lenin a L. E . Galerin³⁶.

Dne 19. června (2. července 1904) byl zatčen F. V. Lengnik, v červenci pak G. M. Křižanovskij s F. V. Gusarovem a R. S. Zemljačka byla vyloučena ze strany. Ve finále pak byla zatče-na i M. M. Essenová.

Místo nich byli v červenci 1904 kooptováni J. F. Dubrovnicij,³⁷ L. Ja. Karpov³⁸ a A. I. Ljubimov.

V listopadu 1904 Je. M. Alexandrovová-Jacques, V. N. Krochmal³⁹ a V. N. Rožanov.

                Pokud jde o samotný II. sjezd RSDDS, pak ve svazku I Vybraných spisů V. I. Lenina, který vydalo roku 1972 pražské nakladatelství Svoboda, pak v něm lze nalézt následující text: „II. sjezd RSDDS se konal ve dnech 17. (30). července–10. (23.) srpna 1903. Prvních 13 zasedání se konalo v Bruselu. Protože však policie sjezd pronásledovala, byl přeložen do Londýna.

                Sjezd připravila Jiskra, jež pod Leninovým vedením vykonala olbřímí práci, aby sjednotila ruské sociální demokraty v duchu revolučního marxismu.

                Sjezdu se zúčastnilo 43 delegátů s rozhodujícím hlasem, kteří zastupovali 26 organizací (skupinu Osvobození práce, organizaci Jiskry, zahraniční a ústřední výbor Bundu, Zahraniční ligu ruské revoluční sociální demokracie, Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí a 20 ruských so-ciálnědemokratických výborů a svazů). Někteří delegáti měli po 2 hlasech, a proto měli na sjezdu celkem 51 rozhodujících hlasů. Sjezd měl různorodé složení: zúčastnili se ho nejen přívrženci Jisk-ry, ale i její odpůrci, jakož i nestálé, kolísající živly. Hlavními otázkami na sjezdu bylo schválení programu a stanov strany a volba řídících orgánů strany. Lenin a jeho přívrženci zahájili na sjezdu rozhodný boj proti oportunistům.

                Oportunisté zuřivě napadli návrh programu strany vypracovaný redakcí Jiskry, zejména tezi o vedoucí úloze strany v dělnickém hnutí, tezi o nutnosti nastolení diktatury proletariátu a agrární část programu. Sjezd odrazil oportunisty a jednomyslně (byť při jedné absenci) schválil program strany, ve kterém byly zformulovány jak nejbližší úkoly proletariátu v nadcházející bur-žoazně-demokratické revoluci (minimální program), tak i úkoly související s vítězstvím socialistic-ké revoluce a s nastolením diktatury proletariátu (maximální program). Prvně v dějinách meziná-rodního dělnického hnutí byl po Marxově⁴⁰ a Engelsově⁴¹ smrti schválen revoluční prog-ram, ve kterém byl Leninovou zásluhou boj za diktaturu proletariátu označen za klíčový úkol stra-ny dělnické třídy.

                Při projednávání stanov se rozpoutal prudký boj o organizační zásady výstavby strany.

Lenin a jeho přívrženci usilovali o vytvoření bojové revoluční strany dělnické třídy a považovali za nutné schválit takové, stanovy, jež by všem nestálým a kolísajícím živlům ztížily přístup do strany. Proto se formulací prvního článku stanov, navržené Leninem, bylo členství ve straně vázáno nejen na uznání programu a na materiální podporu strany, ale i na osobním účast v některé stranické or-ganizaci. Martov přednesl na sjezdu svou vlastní formulaci první-ho článku, která vázala členství ve straně kromě uznání podpory programu a materiální pod-pory strany pouze na pravidelnou o-sobní pomoc straně pod vedením některé její organizace. Martovovu formulaci, která usnadnila přístup do strany všem nestálým živlům, podpořili na sjezdu nejen protijiskrovci a „bláto“ („střed“), ale i „měkcí“ (nestálí) jiskrovci, takže ji sjezd nepatrnou většinou hlasů schválil. Ovšem v podstatě sjezd schválil stanovy v tom znění, v jakém je vypracoval Lenin. Kromě toho schválil také řadu rezolucí k taktickým otázkám.

                Na sjezdu došlo k rozkolu mezi důslednými zastánci jiskrovského směru (přívrženci Le-nina) a „měkkými“ jiskrovci (přívrženci Martova). Přívrženci leninského směru získali ve volbách ústředních institucí strany většinu, a proto se začali nazývat bolševiky, kdežto oportunisté, kteří získali většinu, se nazývali menševiky.

                Sjezd měl obrovský význam pro rozvoj dělnického hnutí v Rusku. Skoncoval s příštipka-řením a kroužkařením v sociálnědemokratickém hnutí a položil základ k marxistické revoluční straně v Rusku, k bolševické straně. Lenin napsal: „Bolševismus jako směr politického myšlení a jako politická strana existuje od roku 1903“ (Spisy, sv. 31, čes. Vyd. 1955, str. 18)

II. sjezd Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) v Bruselu a Londýně roku 1903

dle knihy V. I. Lenin, Vybrané spisy v pěti svazcích, svazek I, nakladatelství Svoboda, Praha 1972, str. 763

            II. sjezd RSDDS se konal ve dnech 17. (30.) července – 10. (23.) srpna 1903. Prvních 13 zase-dání se konalo v Bruselu. Protože však policie sjezd pronásledovala, byl přeložen do Londýna.

            Sjezd připravila Jiskra, která pod Leninovým vedením vykonala obrovskou práci, aby sjed-notila ruské sociální demokraty v duchu revolučního marxismu.

            Sjezdu se zúčastnilo 43 delegátů s rozhodujícím hlasem, kteří zastupovali 26 organizací (skupinu Osvobození práce, organizaci Jiskry, zahraniční a ústřední výbor Bundu, Zahraniční ligu ruské revoluční sociální demokracie, Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí a 20 ruských sociálnědemokratických výborů a svazů). Někteří delegáti měli po 2 hlasech, a proto měli na sjez-du celkem 51 rozhodujících hlasů. Sjezd měl po výtce různorodé složení: zúčastnili se ho nejen pří-vrženci Jiskry, ale i její odpůrci, jakož i nestálé, kolísající živly. Hlavními otázkami na sjezdu bylo schválení programu a stanov strany a volba jejích řídících orgánů. Lenin a jeho přívrženci zahájili na sjezdu rozhodný boj proti oportunistům⁴².

Oportunisté zuřivě napadli návrh programu strany vypracovaný redakcí Jiskry, zejmé-na tezi o vedoucí úloze strany v dělnickém hnutí, tezi o nutnosti nastolení diktatury proletariátu a agrární část programu. Sjezd odrazil oportunisty a jednomyslně (při pouze jedné absenci) schválil program strany, v němž byly zformulovány jak nejbližší úkoly proletariátu v nadcházející buržoazně-demokratické revoluci (minimální program), tak i úkoly související s ví-tězstvím socialistické revoluce a s nastolením diktatury proletariátu (maximální program). Prvně v dějinách mezinárodního dělnického hnutí byl po Marxově a Engelsově smrti schválen revoluční program, ve kterém byl Leninovou zásluhou boj za diktaturu proletariátu označen za hlavní úkol strany dělnické třídy.

Při projednávání stanov strany se rozpoutal tvrdý boj o organizační zásady výstavby strany.

Lenin a jeho přívrženci usilovali o vytvoření bojové revoluční strany dělnické třídy a považovali za nutné schválit takové stanovy, jež by všem nestálým a kolísajícím živlům ztížily přístup do strany. Proto ve formulaci prvního článku stanov, navržené Leninem, bylo členství ve straně vázáno nejen na uznání programu a na materiální podporu strany, ale i na osobní ú-čast v některé stranické organizaci. Martov přednesl na sjezdu svou vlastní formulaci prvního článku, která vázala členství ve straně kromě uznání programu a materiální podpory strany pouze na pravidelnou osobní pomoc straně pod vedením některé její organizace. Martovovu formulaci, která usnadňovala přístup do strany všem nestálým živlům, podpořili na sjezdu nejen protijiskrovci a „bláto“ (tj. „střed“), nýbrž i „měkcí“ (nestálí) jiskrovci, takže ji sjezd ne-patrnou většinou hlasů schválil. Ovšem v podstatě sjezd schválil stanovy v tom znění, v jakém je vypracoval Lenin. Kromě toho schválil také řadu rezolucí k taktickým otázkám.

Na sjezdu došlo k rozkolu mezi důslednými zastánci jiskrovského směru (přívrženci Lenina) a „měkkými“ jiskrovci (přívrženci Martova). Přívrženci leninského směru získali ve volbách ústředních institucí strany většinu, a proto se začali nazývat bolševiky, kdežto oportunisté, kteří získali menšinu, se nazývali menševiky.

II. sjezd měl obrovský význam pro rozvoj dělnického hnutí v Rusku. Skoncoval s příš-tipkařením a kroužkařením v sociálnědemokratickém hnutí a položil základ k marxistické re-voluční straně v Rusku, k bolševické straně. Lenin napsal: „Bolševismus jako směr politického myšlení a jako politická strana existuje od roku 1903“. Zde je nutné konstatovat fakt, že k defi-nitivnímu schizmatu RSDDS na bolševiky a menševiky došlo na Pražské konferenci, jež se ko-nala v sídle Českoslovanské strany sociálnědemokratické ve dnech 18.-30. ledna 1912 (součas-ného gregoriánského kalendáře, používaného i tehdy v Rakousku-Uhersku), resp. 5.-17. ledna 1912 (starého juliánského kalendáře, užívaného do r. 1918 v Rusku). Jak uvedl J. V. Stalin na XV. sjezdu Všesvazové komunistické strany (bolševiků) /VKS(b)/: „Tato konference měla v dě-jinách naší strany veliký význam, neboť položila mez mezi bolševiky a menševiky a sjednotila bolševické organizace v celé zemi v jednotnou bolševickou stranu." /Dějiny VKS(b), Svoboda, Praha 1951, str. 147/ zhodnotila veškerý předcházející boj bolševiků proti oportunismu a us-nesla se menševiky ze strany vyhnat. Pražská konference tím, že vypudila menševiky ze strany, ustavila bolševickou stranu jako stranu samostatnou i formálně. Tím, že bolševici ide-ově a organizačně potřeli menševiky a vyhnali je ze strany, uhájili pro sebe starý prapor strany, RSDDS. Proto byla i nadále až do r. 1918 bolševická strana nazývána Sociálně demokratickou dělnickou stranou Ruska, s dodatkem v závorkách: „bolševiků".
Po vyhnání menševiků a zorganizování se bolševiků v samostatnou stranu se bolševická strana zpevnila a zesílila. Strana se upevňuje tím, že se očišťuje od oportunistických živlů - v tom záleží jeden z principů bolševické strany jakožto strany nového typu, zásad-ně odlišné od sociálně demokratických stran II. Internacionály⁴³. Strany II. Internacionály, ač se slovně nazývaly mar-xistickými, trpěly ve skutečnosti ve svém středu odpůrce marxismu, zjevné oportunisty, a připustily, aby tito lidé II. Internacionálu rozvrátili a ve finále uvedli do zkázy. Bolševici naopak vedli nesmiřitelný boj proti oportunistům, očišťovali proletářskou stranu od skvrny oportunis-mu a dosáhli toho, že vytvořili stranu nového typu, stranu leninského typu, stranu, jež později vydobyla diktatura proletariátu.

Z rozličných v poznámkách pod čarou uvedených pramenů přeložil, uspořádal a připravil Lukáš Sluka

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 I. sjezd Ruské sociálnědemokratické dělnické strany [RSDDS (Minsk, 1898)], který svolali předst-avitelé «Svazu boje za osvobození dělnické třídy» (4 osoby) [viz https://www.blogger.com/blog/post

/edit/2155501801748429706/7173415000642280907], formace «Bund» (3 osoby) [viz Bund‎, dosl. „Svaz“, plným názvem «Všeobecný dělnický židovský svaz v Litvě, Polsku a Rusku» (viz https:

//cs.wikipedia.org/wiki/Bund] a kyjevské redakce novin «Rabočaja Gazeta» [Dělnické novi-ny] (2 osoby) se konal v Minsku ve dnech 1.–3. (13.–15.) března 1898, v sovětské historiografii nese název I. sjezd Ruské sociálně-demokratické dělnické strany (RSDDS), jakkoli nepřinesl žádné organizační výsledky. Vlastní I. sjezd RSDDS viz I. sjezd Ruské sociálně-demokratické dělnické strany (RSDD-S), Minsk 1898 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/30642605317256

37501

2 Ruská sociálně demokratická dělnická strana (RSDDS) dle české wikipedie viz https://cs.wikipe

dia.org/wiki/Rusk%C3%A1_soci%C3%A1ln%C4%9B_demokratick%C3%A1_d%C4%9Blnick%C3%A

1_strana

3a) «Jiskra» všeruské politické noviny, které připravovaly ideologickou a organizační jednotu Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS), viz https://draft.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706

/770271205350323959

3b) «Jiskra» - celoruský ilegální marxistický list, orgán SDDSR, redigovaný Leninem, jenž se dle slov Ho Či Mina zrodil jako dvojče Iljičova epochálního díla Co dělat? Viz Ho Či Min, «Cesta revoluce» http s://lukass

luka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=470296

4 Skupina «Osvobození práce» viz https://draft.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/354

5181507764423821

5 «Severní dělnický svaz», později «Severní výbor RSDDS» (1900-1905), byla regionální asociace sociál-ně demokratických organizací v provinciích Vladimir, Kostroma a Jaroslavl s ústředím ve městě Jarosl-avl. «Severní výbor RSDDS» byl ruskou revoluční organizací, sdružením sociálně demokratických kro-užků na Sibiři. Skupina byla zformována v roce 1901 jako «Sibiřský sociálně demokratický svaz» a roku 1903 se vstupem jejích členů do RSDDS se přejmenovala na «Sibiřský svaz RSDDS».

6 Iskra (Jiskra) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/77027120535032395

9?hl=cs

7 Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí (SRSDvZ) založený roku 1894 v Ženevě z iniciativy skupiny Osvobození práce viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/76159

3769826530339?hl=cs

8a) Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918) byl ruský politik, marxistický filozof a menševik. Plechanov roku 1882 přeložil do ruštiny Marxův Manifest komunistické strany, vydal knihu o francouzských materialis-tech 18. století a materialistické teorii dějin a poprvé zformuloval Marxovy a Engelsovy myšlenky tak, aby byly použitelné v Rusku. G. V. Plechanov dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Ple

chanov

8b) Plechanov, Georgij Valentinovič (1857–1918) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21550180174

8429706/3519850634725135798

9a) Ekonomismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3453953146873599650?hl=cs

9b) Ekonomismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekonomismus

9c) Lenin, Vladimír Iljič, „Imperialistický ekonomismus“ jako nově vznikající směr dle české části Marxistic-kého internetového archivu Marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1916/081916.html#6a

9d) Ekonomismus dle Slovníku cizích slov portálu SCS.ABC.CZ viz https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ekonomismus-iz

9e) Lenin, Vladimír Iljič O karikatuře marxismu a „imperialistickém ekonomismu“ viz  https://www.marxi sts.org/cestina/lenin/1916/091916.html

9f) Ekonomismus dle slovníku cizích slov infoz.cz viz https://www.infoz.cz/ekonomismus/

9h) Ekonomismus dle portálu https://czwiki.cz/Lexikon/Ekonomismus

9i) Ekonomismus dle portálu IREFERÁTY viz https://ireferaty.cz/6/11988/ekonomismus

10a) BUND, Celoruský židovský dělnický svaz v Litvě, Polsku a Rusku (1897-1921)

10b) BUND, Celoruský židovský dělnický svaz v Litvě, Polsku a Rusku (1897-1921) dle Vybraných spisů V. I. Lenina, Svoboda, Praha 1972, str. 746-747 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180174842970

6/2982401627202884713?hl=cs

10c) BUND dle české wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Bund

11 Sestava delegátů sjezdu byla po výtce složena z intelektuálů. Z celkového počtu přítomných delegátů pocházeli pouze 4 z dělnické třídy, 13 účastníků bylo profesionálními revolucionáři, kteří byli součástí skupiny Jiskra.

12a) Manifest komunistické strany resp. Komunistický manifest autorů Karla Marxe [Karel Marx dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx] a Bedřicha Engelse [Bedřich Engels dle české wiki-pedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Engels], sepsán na popud mezinárodní dělnické organi-zace, Svazu komunistů, který si tímto kladl za cíl představit širší veřejnosti jak svůj teoretický, tak i praktic-ký program, viz dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%BD_manifest, dle české verze portálu marxists.org zde: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1848/manifest/index.htm,

12b) audiokniha: Manifest Komunistickej strany slyš zde: https://www.youtube.com/watchv=ZNuuKkh vLy8

13a) Menševismus (menšinářství) dle Vaší encyklopedie od roku 1999, portálu Co Je Co viz: https://ww w.cojeco.cz/mensevismus

13b) Menševismus (menšinářství) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/MenC5%A

1evici

13c) Menševismus (menšinářství) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku Československé a-kademie věd, Academia 1981 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/

8474289394810411327

14 Liber (skutečné jméno Goldman) Michail Isaakovič (1880-1937) – ruský židovský revolucionář, je-den z menševických vůdců. Liber byl nápomocný v sovětech během únorové revoluce v roce 1917, ale stavěl proti říjnové revoluci. Údajně byl zastřelen během čistek.

15 Martov, Julij Osipovič (vl. jm. Cederbaum) (1873–1923) byl ruský politik a novinář, vůdce frakce menševiků v rámci Ruské sociálnědemokratické strany (RSDDS), jenž spolu s Leninem založil roku 1895 jednu z prvních dělnických ruských organizací «Svaz boje za osvobození dělnické třídy» [viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7173415000642280907]. Curriculum vitæ Ju. O. Martova – Cederbauma dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Julij_Osipovi%C4%8D_Martov

16a) BUND, Celoruský židovský dělnický svaz v Litvě, Polsku a Rusku, sociálnědemokratická židovská organizace, jež byla založena roku 1897 a formálně byla součástí Ruské sociálnědemokratické dělnické strany (RSDDS)dle Vybraných spisů V. I. Lenina, Svoboda, Praha 1972, str. 746-747 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2982401627202884713

16b) BUND, Všeobecný židovský dělnický svaz v Litvě, Polsku a Rusku dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Bund

17a) Trockij (vl. jm. Bronstejn), Lev Davidovič (1879–1940) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748

429706/3533147586252838504

17b) Trockismus dle Slovníku vědeckého komunismu viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180174842970

6/3021655231531476869

17c) Trockismus dle IES (Ilustrovaného encyklopedického slovníku) viz https://www.blogger.com/blo

g/post/edit/2155501801748429706/2551878657905204341

17d) Trockismus nepřítel leninismu, z Leninových spisů a další literatury přeložil kolektiv překladatelů. Předmluvu napsal dr. Josef Mudroch. Vlastní text spisu Trockismus nepřítel leninismu rozdělen do dvou částí dle portálu kominternet viz I. část zde: http://kominternet.cz/subdom/teorie/443_trockisms_01.html

II. část zde: http://kominternet.cz/subdom/teorie/447_trockismus_02.html

17e) Stalin, Josif Vissarionovič, Trockismus nebo leninismus - Projev na plenárním zasedání komu-nistické frakce Všesvazové ústřední rady odborů ze dne 19. listopadu 1924 viz https://lukassluka.bl

og.idnes.cz/blog.aspx?c=496953

17f) Brar, Harpal, Trockismus nebo leninismus, Orego 2014 ke koupi zde: http://www.orego.cz/oregocz

/eshop/6-1-Novinky/0/5/104-Trockismus-nebo-leninismus

17g) Brar, Harpal, Trockismus nebo leninismus na blogu Idnes viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blo

g.aspx?c=496953

18 Jiskra (Iskra), — první celoruský ilegální marxistický list; založil jej v roce 1900 Lenin. Sehrál rozhodující úlohu při založení revoluční marxistické strany dělnické třídy v Rusku.

Protože kvůli policejnímu pronásledování nemohl revoluční list vycházet v Rusku, promyslel Lenin už v sibiřském vyhnanství do všech podrobností vydávání takového listu v zahraničí. Po návratu z vyhnanství v lednu 1900 přikročil okamžitě k realizaci svého plánu. V únoru 1900 jednal v Petro-hradě s V. I. Zasuličovou, která se vrátila ilegálně ze zahraničí, o účasti skupiny Osvobození práce při vydávání celoruského marxistic-kého listu. Koncem března—začátkem dubna 1900 proběhla takzvaná pskovská porada za účasti V. I. Lenina, L. Martova, A. N. Potresova, S. I. Radčenka a legálních marxistů (P. B. Struveho, M. I. Tugana-Baranovs-kého), na níž účastníci projednali Leninův návrh prohlášení redakce o programu a úkolech listu Jiskra a časopisu pro vědu a politiku Zarja. V první polovině roku 1900 objel Lenin řadu ruských měst (Moskvu, Petrohrad, Rigu, Smolensk, Nižnij Novgorod, Ufu, Samaru, Syzraň), navázal spojení se sociálně demokratickými skupinami a jednotlivci a dohodl se s nimi o podpoře vznikající Jiskry. Ihned po Leninově příjezdu do Švýcarska v srpnu 1900 se Lenin a Potresov sešli s členy skupiny Osvobození práce a jednali o programu a úkolech listu i časopisu, o eventuálních spolupracovnících, o složení redakce a jejím sídle. Jednání málem skončilo rozchodem, avšak nakonec se podařilo dosáhnout dohody ve všech sporných otázkách. První číslo leninské Jiskry vyšlo v prosinci 1900 v Lipsku, další čísla vycházela v Mnichově, od dubna 1902 v Londýně a od jara 1903 v Ženevě. Při zakládání listu (zřízení tajné tiskárny, získání ruského písma atd.) významně pomáhali němečtí sociální demokraté K. Zetkino-vá, A. Braun aj., polský revolucionář J. Marchlewski, který tehdy žil v Mnichově, a H. Quelch, jeden z vedoucích pracovníků anglické sociálně demokratické federace.

Členy redakce Jiskry byli V. I. Lenin, G. V. Plechanov, L. Martov, P. B. Axelrod, A. N. Potresov a V. I. Zasuličová. Tajemnicí redakce byla zpočátku I. G. Smidovičová-Lemanová, od jara 1901 N. K. Krup-ská, která vyřizovala rovněž veškerou korespondenci Jiskry se sociálně demokratickými organiza-cemi v Rusku. Lenin byl fak-ticky šéfredaktorem Jiskry. Psal články o všech základních otázkách výstavby strany a třídního boje ruského proletariátu a reagoval na nejdůležitější mezinárodní udá-losti.

Jiskra se stala podle Leninova plánu centrem, kolem něhož se sjednocovaly všechny síly strany a kde se sou-střeďovaly a vychovávaly stranické kádry. V mnoha ruských městech (v Petrohradě, Moskvě, Samaře a jinde) vznikly skupiny a výbory RSDDS orientované v duchu leninské Jiskry a v lednu 1902 byla na sjezdu jiskrovců v Samaře založena ruská organizace Jiskry. Jiskrovské organizace vznikaly a pracovaly pod přímým ve-dením Leninových žáků a spolupracovníků N. E. Baumana, I. V. Babuškina, S. T. Guseva, M. I. Kalinina, P. A. Krasikova, G. M. Kržižanovského, F. V. Lengnika, P. N. Lepešinského, I. I. Radčenka aj.

Z Leninova podnětu a za jeho přímé účasti vypracovala redakce Jiskry návrh programu strany (byl uveřejněn v 21. čísle Jiskry) a svolala II. sjezd RSDDS, který se konal v červenci-srpnu 1903. Ještě před svoláním sjezdu se většina místních sociálně demokratických organizací v Rusku připojila k Jiskře, schválila její tak-tiku, program a organizační plán a uznala ji za svůj řídící orgán. Sjezd ve zvláštním usnesení ocenil mimo-řádnou úlohu Jiskry v boji za stranu a prohlásil ji za ústřední or-gán RSDDS. Na II. sjezdu byla schválena redakce ve složení Lenin, Plechanov a Martov. Martov proti usnesení sjez-du strany odmítl list redigovat a 46.

-51. číslo Jiskry vyšlo za redakce Lenina a Plechanova. Plechanov zanedlouho přešel na pozice menševiků a žádal, aby do redakce Jiskry byli přijati všichni bývalí menševičtí redaktoři, které sjezd neschválil. Lenin s tím nemohl souhlasit a 19. října (1. listopadu) 1903 z redakce Jiskry vystoupil. Byl kooptován do ÚV a odtud pak bojoval proti menše-vickým oportunistům. 52. číslo redigoval Plechanov sám a 13. (26.) listopadu 1903 o své vůli kooptoval do redakce Jiskry její bývalé menševické redaktory, čímž porušil usnesení sjezdu. Od 52. čísla se Jiskra stala menševickým orgánem.

19 Zarja - ruský marxistický list pro politiku a vědu, vydávaný mezi lety 1901-02 ve Stuttgartu. Na postech redaktorů Zarji pracovali mj. V. I. Uljanov – Lenin a G. V. Plechanov. Zarja fungovala jako marxistický časo-pis pro vědu a politiku, který legálně vydávala v letech 1901-02 ve Stuttgartu redakce Jiskry. Celkem vyšla čtyři čísla (tři sešity): číslo 1 v dubnu 1901 (de facto 23. března podle nového kalendáře), číslo 2-3 v prosinci 1901, číslo 4 v srpnu 1902.

Úkoly časopisu byly formulovány v návrhu prohlášení redakce Jiskry a Zarje, který napsal Lenin v Rusku. Při pozdějším jednání o vydávání těchto orgánů v zahraničí společně se skupinou Osvo-bození práce bylo roz-hodnuto vydávat Zarju legálně a Jiskru ilegálně, a proto se už v prohlášení redakce Jiskry o Zarji nemluví. Pro první číslo Zarje dostal za úkol napsat redakční prohlášení P. B. Axelrod, Dietzovo nakladatelství je však nepřijalo, protože obsahovalo odkazy na ilegální Jiskru. První číslo Zarje bylo uvedeno stručnou výzvou Čtenářům; pro zachování legality bylo na obálce u-vedeno, že časopis vychází za spolupráce Plechanova, Zasuličové a Axelroda. Leninovo jméno uve-deno nebylo, rovněž se neuvádělo, že Zarju rediguje redakce Jiskry. Když v roce 1902 došlo k ne-shodám a konfliktům v redakci Jiskry a Zarje, navrhl Plechanov oddělit časopis od listu (s tím, že by si ponechal redigování Zarje), avšak tento návrh byl zamítnut a redakce obou orgánů zůstala i nadále společná.

Zarja kritizovala mezinárodní a ruský revizionismus (legální marxismus a ekonomismus) a obha-jovala teoretické základy marxismu. Této otázce byly věnovány Leninovy práce uveřejněné v časo-pise: Pronásledovatelé zemstva a Hannibalové liberalismu, Páni „kritikové“ v agrární otázce (první čtyři kapitoly práce Agrární otázka a „kritikové Marxe“), Agrární program ruské sociální demokra-cie, a rovněž Plechanovovy práce Kritika našich kritiků. Část 1. Pan P. Struve v úloze kritika Marxo-vy teorie společenského vývoje, Kant proti Kantovi aneb závěť pana Bernsteina aj.

20 Ekonomismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/345395314687359 9650

21 Machnovec, Vladimír Petrovič (1872-1921), rovněž známý jako Akimov či Bacharev) viz https://www.blog

ger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/645540070525118580

22 Martynov, Alexandr Samoilovič, vl. jm. Pikker (1865-1935) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5075708167121944127

23a) Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimír Iljič (1870-1924) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), Academia, 1982 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/

7624455622683502038?hl=cs

23b) Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimír Iljič (1870-1924) dle portálu kominternet.cz viz https://www

.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5859686651556370276?hl=cs

23c) Leninismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5871150623914

259087?hl=cs

24 Potresov, Alexandr Nikolajevič (1869-1934), prominentní postava v ruském sociálně demokratickém hnutí, jeden ze zakladatelů Ruské sociálnědemokratické strany (RSDDS), menševik viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5888164823159473433

25 Axelrod, Pavel Borisovič [vl. jm. Pinchus Joselevič Boruch] (1850–1928) byl ruský politik, podnikatel a menševický revolucionář dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Axelrod

26a) Zasuličová, Věra Ivanovna (1849-1919), ruská marxistická spisovatelka a revolucionářka dle české wiki-pedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bra_Zasuli%C4%8Dov%C3%A1

26b) Zasuličová, Věra Ivanovna (1849-1919), ruská marxistická spisovatelka a revolucionářka dle portálu Le-porelo.info https://leporelo.info/zasulicova-vera-ivanovna

27 Zahraniční liga ruské revoluční sociální demokracie (ZLRRSD), zkráceně Liga organizace založená z iniciativy V. I. Lenina v říjnu 1901 ve Švýcarsku. Součástí Ligy bylo zahraniční oddělení organizace Iskra (Jiskra) a revoluční organizace Sociální demokrat, jejíž součástí byla skupina Osvobození práce (viz https://www.bl

ogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7699173390594104113). Popis a charakteristika: Úkolem Ligy bylo šířit myšlenky revoluční sociální demokracie a prosazovat vytvoření bojové sociálně demokratické or-ganizace. Liga (podle své zakládací listiny) byla zahraničním oddělením organizace Iskra. Rekrutovala příz-nivce Iskry z řad ruských sociálních demokratů v zahraničí, podporovala ji finančně, organizovala doručová-ní novin do Ruska a vydávala populární marxistickou literaturu. II. sjezd RSDDS schválil Ligu jako jedinou stranickou organizaci v zahraničí se statutárními právy výboru a zavázal ji pracovat pod vedením a kontro-lou Ústředního výboru RSDDS.

Po II. sjezdu RSDDS zesílili v Zahraniční lize menševici a bojovali proti Leninovi, proti bolševismu. Na svém II. sjezdu v říjnu 1903 RSDDS schválili menševici novou chartu Ligy, namířenou proti stranickým stanovám, předtím na II. sjezdu RSDDS přijatým. A právě od té doby se Liga stala baštou menševismu, přičemž sama existovala do roku 1905.

28 Svaz ruských sociálních demokratů v zahraničí viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550

1801748429706/761593769826530339

29 Křižanovskij, Gleb Maxmilianovič (1872-1959) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550

1801748429706/7708361985078403380

30 Legnik, Bedřich Vilhelmovič (1873-1936), sovětský stranický a státní činitel, organizátor odborného výcviku v SSSR, narozen v Lotyšsku, absolvent St. Peterbugského státního technologického institutu, člen RSDDS od roku 1893.

31 Viz RUSKY Lalajanc, Ch., Ze vzpomínek, Zelixon–Bobrovskaja C. S., Ze vzpomínek resp. Vakar, V. V. Ze vzpomínek – strana 25

32 Gusarov, Fjodor Vasiljevič (1875-1920) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555018017484 29706/7293533911765001504?hl=cs

33 Zemljačka, (rozená Zalkindová; po prvním manželu Berlinová; po druhém choti Samojlová), Rozalia Samojlovna (1876-1947) - ruská revolucionářka, sovětská stranická a státní činitelka, místopředsedkyně sovětské vlády (1939-1943) viz https://www.blogger.com/blog/postedit/2155501801748429706/366964478

2583221162?hl=cs

34 Krasin, Leonid Borisovič (1870-1926), ruský a sovětský bolševický politik a diplomat dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Leonid_Krasin

35 Essenová, M. M. (1872-1956) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2207582

390583432119?hl=cs

36 Galperin, Lev Jefimovič (1872-1951), ruský revolucionář-menševik, historik a publicista. Narodil se v rodině drobného zaměstnance, měl 11 sourozenců. Studoval na gymnáziu v Bělsku, na gymnáziích ve Vitebsku a Vjazemsku, jež absolvoval v roce 1893 a téhož roku pokračoval ve studiích na Přírodovědecké fakultě Kyjevské univerzity, z níž však byl v roce 1896 - krátce před státními zkouškami - vyloučen. Následně Galperin emigroval do zahraničí. Členem Ruské sociálnědemokratické strany (RSDDS) se stal roku 1898, tj. v roce jejího založení a po tři léta 1903-1905 člen ústředního výboru RSDDS (1903-1905).

37 Dubrovnickij, Josif Fjodorovič (1877-1913) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555

018017484 29706/1895389540469844667?hl=cs

38 Karpov, Lev Jakovlevič (chemik) (1879-1921), ruský chemický technolog a revolucionář, organizátor che-mického průmyslu viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7660208397759136659?hl=cs

39 Krochmal, Viktor Nikolajevič (1873-1933) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180174842 9706/1036429499901655150?hl=cs

40a) Marx, Karel (1818-1883) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx

40b) Marx, Karel (1818-1883) dle portálu kominternet.cz viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4545047035949718127?hl=cs

40c) Marx, Karl Heinrich, uváděn také jako Karel Marx (1818-1883) dle Ilustrovaného encyklope-dického slovníků (IES), Academia Praha 1981 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155

501801748429706/5

310381264984245322?hl=cs

40d) Engels, Bedřich, Karel Marx, Základem stručného životopisu „Karel Marx“ je původní varianta, kterou Engels napsal koncem července 1868 pro německé literární noviny „Die Gartenlaube“ [„Besídka“] a kterou redakce neotiskla. V červenci 1869 Engels životopis přepracoval pro list "Zukunft", kde byl uveřejněn v čísle 185 z 2. srpna 1869. Tento první Engelsův nástin Marxova života otiskl rovněž W. Liebknecht v příloze listu „Demokratisches Wochenblatt“, čís. 34 z 21. srpna 1869; Liebknecht však vy-pustil důležité místo, kde se říká, že Lassalle nebyl originální myslitel, ale že si obsah svých spisů vy-půjčil od Marxe a jeho dílo vulga-rizoval. Vlastní Engelsův text Karel Marx dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1869/061869a.html#5a

41a) Engels, Bedřich neboli Friedrich Engels dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich

_Engels

41b) Lenin (skut. příjm. Uljanov), Vladimír Iljič, Bedřich Engels (1820-1895), Nekrolog Bedřich En-gels napsal Lenin na podzim roku 1895. Byl vytištěn v č. 1/2 sborníku Rabotnik, který začal vychá-zet v březnu 1896. Leninův text Bedřich Engels dle české verze portálu marxists.org viz https://ww

w.marxists.org/cestina/lenin/1895/engels.htm#3

41c) Engels, Bedřich (1820-1895) dle IES (Ilustrovaného encykloedického slovníku), Academia 1982 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5407220920755828518?hl=

cs

42a) Oportunismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES) viz https:/www.blogger.co

m/blog/post/edit/2155501801748429706/6813273364268798575?hl=cs

42b) Oportunismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Oportunismus

42c) Oportunismus dle Sociologické encyklopedie Sociologického ústavu Akademie věd ČR viz https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Oportunismus

42d) Oportunismus dle portálu Slovníku cizích slov SCS.ABC.CZ viz https://slovnik-cizich-slov.abz.

cz/web.php/slovo/oportunizmus-oportunismus

43a) II. internacionála - mezinárodní sdružení socialistických stran (MSSS) dle Ilustrovaného ency-klopedického slovníku (IES), Academia, Praha, 1981 + Přehled kongresů MSSS viz https://www.blo

gger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8881274190233915294?hl=cs

43b) Prof. Galkin, Ilja Savvič, II. internacionála (1889-1914), Rudé právo, vydavatelství Ústředního výboru KSČ, Praha 1953 viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=466163

43c) II. Internacionála dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/DruhC3%A1_internac

ion%C3%A1la