Fašismus dle IES, SVK + české wiki

 

   Gabriele D'Annunzio s Benitem Mussolinim na fašistickém shromáždění v Miláně. 3. srpna: velké fašistické shromáždění v Miláně. Socialisté prosazují generální stávku proti násilí fašistů. Oddíly Mussoliniho černých košil zapálily budovu redakce novin "Avanti!" (Vpřed) a následně fašisté obsadili Palazzo Marino, odkud večer 3. srpna pronesl Gabriele D'Annunzio před Miláňany projev „Itálii Italům!"

dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku, str. 628

[it. fascio, svazek, spolek], nejreakčnější politický produkt období imperialismu. Představuje nezas-třenou teroristickou diktaturu monopolistické buržoazie i její krajní a poslední prostředek k pot-lačení revolučního dělnického hnutí. K nastolení fašistické diktatury došlo nejprve roce 1919 v Ma-ďarsku po porážce tamní republiky rad¹

a v roce 1922 v Itálii pod vedením Mussoliniho.² Roku 1923 se us-kutečnily fašistické převraty ve Španělsku a Bulharsku, 1926 v Pol-sku a Litvě, 1936 v Japonsku. Nejhrůznější formou fašismu se stal tzv. nacionální socialismus (nacismus), který v čele s Hitlerem nas-toupil k moci v Německu 1933. - Fašismus využívá radikalizace mas vyvolané vleklou krizí kapitalismu a neschopností buržoazně demo-kratického režimu řešit tuto krizi vlastními prostředky. V zájmu za-chování kapitalismu jsou konzervativní i reformistické strany k fašistickým silám „neutrální“ nebo je přímo či nepřímo pod-porují v boji proti dělnickému hnutí. Dochází k omezování de-mokratických svobod a perzekuci dělnického hnutí a pokroko-vých sil. Ve vhodném okamžiku uchvacují fašističtí pohlaváři státní moc pučem. Sociální základnu fašismu tvoří krizí proletari-zovaná maloburžoazie, obávající se jak velkokapitálu, tak socialismu, získávaná fašistickou sociální demagogií o třídním smíru, „silném státu“, „pořádku“, „blahobytu“, šovinistickými a rasistickými hesly.                          

            Účinným nástrojem aktivního boje proti fašismu se staly závěry VII. kongresu KI 1935, který orientoval KS na vytváření jednoty všech demokratických pokrokových sil (lidová fronta). Fašismus nepřestal být ani po 2. světové válce zálohou imperialismu v jeho boji proti revolučním silám. Za podpory USA vznikaly a existují fašistické režimy v Latinské Americe (Chile), Africe a Asii. V sou-vislosti s nynějším prohloubením všeo-becné krize kapitalismu sílí fašistické tendence i v rozvinu-tých kapitalistických státech.

Fašismus

dle Slovníku vědeckého komunismu, str. 63 — (ital. fascio — sdružení, svazek) — krvavá, teroristická diktatura nejreakčnějších, šovinistických a agresivních oddílů vykořisťovatelských tříd, plod všeobecné krize kapitalismu. Od jiných forem reakční diktatury se fašismus odlišuje existen-cí širokých svazků s určitou, dost početnou částí obyvatelstva, jež nepatří k vládnoucím třídám, schopností mobilizovat a politicky ji aktivizovat v zájmu vykořisťovatelského zřízení.

            Hlavním jádrem masové základny fašismu je městská a venkovská maloburžoazie, jejíž základy materiální existence podrývá rozvoj kapitalismu, a dále deklasované živly společnosti. Fašismus spekuluje se sociální nespokojeností těchto kategorií obyvatelstva a využívá je pro upevnění pozic státně monopolistického kapitalismu.

            Fašistickou ideologii tvoří soubor nejreakčnějších idejí, převzatých z konzervativních hnutí minulosti a demagogicky vylepšených jednotlivými sociálními hesly pochycenými u dělnického hnutí. Je pro ni charakteristický krajní antikomunismus, odmítání humanismu, šovinismus, apolo-gie všezahrnující reglementace společenského života a státního paternalismu. Vystupuje jako kraj-ní projev ideologie rasismu (idea převahy jedné rasy nad druhou, zdůvodňování politiky genocidy, tj. vyhubení celých národů pod záminkou jejich vyhubení „neplnocennosti“.

            Fašismus, který vznikl na počátku dvacátých let 20. století jako reakce na světovou hospo-dářskou a politickou krizi, jejímž nejvýraznějším projevem byla Velká říjnová socialistická revolu-ce, se brzy stal tvrdým a nebezpečným protivníkem všeho pokrokového lidstva a především celého mezinárodního dělnického hnutí. Již v prvních letech své existence fašismus utopil v krvi vy-stoupení proletariátu v Itálii, Bulharsku i řadě jiných evropských zemí.

            V těch státech, kde se fašismu nepodařilo uchopit moc, plnily ozbrojené fašistické oddíly úlohu neoficiální kontrarevoluční síly, jež terorizovala levicové strany a jejich přívr-žence a vytvářela atmosféru občanské války. Po příchodu k moci v Německu se fašismus stal smrtelným nebezpečím pro demokratické síly nejen evropských zemí, ale i celého lid-stva. Agrese velmocí ohrozila nezávislost i samotnou existenci mnoha národů Evropy, a nejen Evropy. Kdyby fašistický blok zvítězil, lidstvo by se ocitlo v moci politických dobro-druhů a katanů. Ohrožena byla samotná lidská existence.

            Porážka fašistických velmocí v II. světové válce vedla k totálnímu krachu fašismu. Avšak v některých kapitalistických zemích se vládnoucím třídám podařilo fašistické reži-my zachovat. Období „studené války“ s jejím charakteristickým antikomunismem fašistic-ké živly oživilo, a to nejen v bývalých fašistických zemích, ale i v jednotlivých státech, kte-ré dříve patřily do protihitlerovské koalice. Krajně pravicové organizace a hnutí fašistického nebo neofašistického charakteru dnes existují v mnoha kapitalistických zemích. Jejich síla a vliv kolísají v závislosti na změnách hospodářské a politické konjunktury a stavu a stavu mezinárodní situace, rostou při zostřování krizových jevů v zemi i na mezinárodním poli a slábnou při uvolňo-vání napětí.

            Fašistické síly, které působí v současných změněných podmínkách, přejímají pochopitelně novou tvářnost. Proto mluvímeli o současném fašismu, nejčastěji používáme termín „neofašis-mus“, v němž nám lze vydělit dva směry:

1) Pouze lehce transformované fašistické hnutí, jež se pokouší uchránit vše, co je jen možno, z ide-ologie a metod německého nacionálního socialismu a italského fašismu 30. let až 40. let XX. stole-tí. K tomuto směru se přimykají fašistické skupiny a skupinky v různých ze-mích, které se sdružují kolem časopisu Nation Europe a mezinárodních fašistických center. Jejich členy jsou především o-soby, které hrály význačnou úlohu ve fašistickém hnutí 30. let až 40. let XX. století a účastnily se válečných a jiných zločinů. Jejich značná část byla kdysi nucena emigrovat. Některé si v prvních poválečných letech odbývaly trest, protože byly odsouzeny buď vojenskými soudy spojenců, nebo soudy vlastních zemí. Velikou úlohu v těchto skupinách a skupinkách hrají fašističtí emigranti z dnešních socialistických zemí, především z východní a jihovýchodní Evropy (Jugoslávie, Maďars-ka, Rumunska atd.). Většinou se tyto organizace vyhýbají publicitě a působí převážně polokonspi-rativními nebo zcela konspirativními metodami. Možnosti neofašistických organizací podobného typu jsou však velmi omezené. Příliš těsné spojení s neslavnou minulostí jim brání překročit úzký okruh svých tradičních stoupenců a přetáhnout na svou stranu význačnější kategorie obyvatelstva. Rychle pokračující proces „stárnutí kádrů“ ještě více zužuje politické perspektivy těchto organizací a odsuzuje je k postavení agentury druhého nebo třetího řádu.

2) Mnohem větší nebezpečí představuje druhý směr neofašismu, který se pokouší využít pro svoje zájmy rozkladné jevy současné kapitalistické společnosti. Neofašistické strany a organizace, které se přimykají k tomuto směru, obvykle používají nelegální nebo pololegální metody a vnějšně za-chovávají loajálnost k zákonnosti a parlamentním institucím. Zdůrazňují současné problémy a pro-hlašují se za organizace dneška. Neustále manévrují a pokoušejí se spekulovat se změnami tradiční sociální struktury, jež vyplývají z vědecko-technické revoluce, i se skutečnými nedostatky kapitalis-tické soustavy. K takovým stranám a organizacím patří například různé proudy „ultra“ ve Spoje-ných státech, Italské sociální hnutí atd. Taková taktika pomohla některým těmto stranám stát se vlivnou silou, jež hluboce ovlivňuje politic-kou atmosféru v zemi. Neofašismus se opírá o podporu krajně reakčních frakcí buržoazie, která ho využívají jako protiváhu rostoucího demokratického hnutí a revolučních organizací dělnické třídy a pokládají ho také za „hasičský sbor“ v případě zo-stření sociálně politické krize. Proto neofašistické strany a organizace, byť jsou poměrně nepočet-né, disponují obvykle velkými finančními prostředky a využívají přízně jednotlivých článků stát-ního aparátu. Bez ohledu na určité oslabení pozic (zejména v souvislosti s procesem uvolňování mezinárodního napětí) zůstává neofašismus potenciálním nebezpečím pro politický vývoj v řadě zemí. Boj proti neofašismu je stále důležitým úkolem revolučního dělnického i celého demokratic-kého hnutí.

Fašismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Fa%C5%A1ismus

 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1a) Maďarská republika rad (maďarsky Magyarországi Tanácsköztársaság), Maďarská sovětská republika, Maďarská komuna – stát diktatury proletariátu v Maďarsku od 21. března do 1. srpna 1919, jenž vznikl v důsledku hluboké politické i hospodářské krize v Maďarsku po 1. světové válce a rozmachu maďarského re-volučního hnutí pod vlivem říjnové revoluce roku 1917 v Rusku. - Dne 21. března 1919 došlo v Budapešti k pokojnému převzetí moci proletariátem, vyhlášení republiky rad a ustavení revoluční vlády, složené z komunistů a sociálních demokratů, kteří se téhož dne (21. března) sloučili v jednotnou Socialistickou stranu Maďarska s programem diktatury proletariátu a těsného spojenectví se sovětským Ruskem. Předsedou revoluční vlády se stal sociální demokrat Sándor Garbai (1879-1947) [Maďarský sociálnědemokratický politik a prezident komunistické Ma-ďarské republiky rad Sándor Garbai dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A

1ndor_Garbai], jejím hlavním politickým představitelem byl ministr zahraničí – komunista Béla Kún [rodným jménem Béla Kohn (1886–1938)], maďarský komunistický politik, jenž po krátkou dobu roku 1919 fakticky stál v čele Maďarské republiky rad, republiky sovětského typu utvořené na části území bývalého Uherska. Béla Kún dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wikiB%C3

 %A9la_Kun. Vláda Maďarské republiky rad znárodnila doly, banky, dopravu a továrny nad 20 za-městnanců, vyvlastnila pozemkový majetek nad 100 jiter (tj. 57 ha) půdy, zavedla 8-mi hodinovou pracovní dobu, všeobec-né hlasovací právo; stará armáda, policie a četnictvo byly odzbrojeny a vy-tvořena maďarská Rudá armáda. V červnu 1919 byla na Všemaďarském sjezdu rad dělnických a vojenských zástupců přijata ústava Maďarské republiky rad a zvolen Ústřední výkonný výbor re-publiky. - Dohodové mocnosti odmítly uznat Maďarskou republiku rad a organizovaly proti ní hos-podářskou blokádu a přímou vojenskou intervenci československých, rumunských a francouzs-kých vojsk. Maďarská Rudá armáda zpočátku odrazila nápor intervenčních vojsk a v protiútoku přechodně obsadila značnou část jižního a východního Slovenska, kde byla pod její záštitou vyhlá-šena Slovenská republika rad [Slovenská republika rad dle IES: „Stát diktatury proletariátu na znač-né části území východního a jižního Slovenska existující od 16. června do 7. července 1919, vzniklý pod vlivem Maďarské republiky rad v době vzestupné revoluční vlny, již vzedmula po výtce nenásil-ná Říjnová revoluce, která vypukla dne 7. listopadu 1917, tj. zhruba rok před Listopadovou revolucí v císařském Německu, kteroužto v krvi s pomocí tzv. Freikorps – dobrovolnické armády svobod-ných sborů, jednotek veteránů navrátivších se z fronty, doslova utopil německý státní stroj řízený čelními představiteli německé sociálně-demokratické strany (SPD), jmenovitě předsedou SPD a od roku 1919 až do své smrti v roce 1925 prvním říšským prezidentem Výmarské republiky Friedri-chem Ebertem (1871-1925) a předsedou vlády Výmarské republiky Philipp Scheidemannem (1865-1939). — V průběhu intervenční války proti Maďarské republice rad , jíž se zúčastnila i čes-koslovenská armáda, přešla maďarská Rudá armáda do protiútoku a přechodně obsadila část vý-chodního a jižního Slovenska, kde pod její záštitou a po vzoru Maďarské republiky rad převzal moc místní revoluční proletariát. Dne 16. června 1919 byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad a vytvořeny její ústřední orgány: Revoluční výkonný výbor a Revoluční vládní rada (vláda) v čele s českým revolucionářem Antonínem Janouškem. Revoluční vláda vydala výnos o zespolečenštění výrobních prostředků, znárodnění továren nad 20 zaměstnanců, velkostatků a peněžních ústavů, vypracovala plán na vytvo-ření nových výrobních vztahů v zemědělství, zastavila činnost buržoaz-ních soudů a nahradila je revolučními tribunály, zestátnila školy, zřídila slovenskou Rudou armá-du a bezpečnostní sbor Rudá stráž. Pro krátkou dobu trvání Slovenské republiky rad se ovšem revo-luční opatření nemohla rozvinout. Existence Slovenské re-publiky rad byla těsně spjata s osudem Maďarské republiky rad, po ústupu maďarské Rudé armády ze Slo-venska přešla slovenská revoluč-ní vláda a jednotky slovenské Rudé armády na maďarské území. Slovenská republika rad přestala fakticky existovat a oblasti, jež dosud kontrolovala, byly do 7. července 1919 obsazeny českosloven-ským vojskem. Ustavení Slovenské republiky rad bylo prvním pokusem o vytvoření státu diktatury proletariátu na území Československa; posílilo revoluční tendence v masách československého pro-letariátu a ovlivnilo diferenciační proces, probíhající tehdy v řadách československé sociálně-de-mokratické strany. Pokud jde o Maďarskou republiku rad, tak tato první Maďarská komuna vzhle-dem k vnitřním obtížím prvního pokusu vybudování maďarské proletářské diktatury podlehla drtivé přesile intervenčních armád, podporovaných domácí kontrarevolucí, jež nastolila dne 7. srpna 1919 vládu důstojnické kliky a rozpoutala vl-nu bílého teroru. Ustavení Maďarské republiky rad bylo po přelomových říjnových událostech sedmnáctého roku v Rusku dalším – jakkoli pouze dočasným – vítězstvím vlády sovětů a prvním příkladem pokojného převzetí politické moci ma-ďarským proletariátem. Maďarské republiky rad - Maďarská republika rad dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsk%C3%A1_republika_rad resp. Slovenská republika rad dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovensk%C3%A1_republika_rad.

1b) Maďarská republika rad, Bavorská republika rad a Slovenská republika rad viz https://lukassl

uka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=575450

2a) Mussolini, Benito Amilcare Andrea (1883-1945), italský premiér, politik, novinář a diktátor, spolutvůrce a zakladatel fašismu obecně, fašismu italského zvláště. Vůčihledně českým dějinám není od věci připomenout fakt, že před vypuknutím Velké války, sepsal Mussolini jako socialista (v roce 1913 rozsáhlejší stať či pojednání Giovanni Hus, il Veridico (česky Jan Hus, hlasatel pravdy), jež vyšla v Římě a lze konstatovat, že se více než o odbornou studii, jednalo o publicistiku. Na toto té-ma vydal knihu autor učebnic pro 2. stupeň základních škol a gymnázií i spolutvůrce Výběrové e-dice dokumentů mapující vzájemné vztahy mezi Československem a Svatým stolcem v prvním de-setiletí existence samostatného státu Pavel Helan, nazvanou Duce a kacíř – Literární mládí Benita Mussoliniho a jeho kniha Jan Hus, muž pravdy. Slovo „Pravda“ (veridico), které je přiřknuto jako synonymum k Husovi, pou-žil Mussolini ve svém pseudonymu vero eretico (opravdový kacíř), kterými podepisoval vlastní články v tomto období. Mussolini se již roce 1912 stal redaktorem, o dva roky později šéfredaktorem novin Italské socialistické strany Avanti! (Kupředu!). Po vypuknutí první světové války se se socialistickou stranou rozešel, protože postupně přešel na pozice zastánců vstupu do války na straně Dohody. Právě to, z důvodu politického a morálního selhání, zapříčinilo Mussoliniho vyloučení z Italské socialistické strany na schůzi v Miláně. V roce 1919 založil teroris-tickou kontrarevoluční organizaci Fascio di com-battimento, mezi lety 1922-43 Benito Mussolini byl vůdčí osobností – vůdcem (Duce) a diktátorem Italské říše. V dubnu 1945 byl se svou milenkou Clarou Petacciovou chycen a následně byli oba itals-kými partyzány zastřeleni. Jejich mrtvá těla byla převezena do Azzony a dne 29. dubna pověšena hlavou dolů na nosnících rozbombardované čerpací stanice na Piazzale Loreto v Miláně. Benito Mussolini dle české wikipedie viz https://cs.wik

ipedia.org/wiki/Benito_Mussolini

2b) Bělíček, Ondřej, Mussoliniho cestu k moci doprovázelo násilí, ale i nerozhodnost socialistů, prv-ní díl bestselleru Antonia Scuratiho o fašistickém diktátorovi Benitovi Mussolinim popisuje, jak fa-šismus převzal moc v meziválečné Itálii. Dle webového portálu časopisu 2Alarm viz https://a2larm.

cz/2021/04/mussoliniho-cestu-k-moci-doprovazelo-nasili-ale-i-nerozhodnost-socialistu/

2c) Historie fašismu (The Story Of Fascism), dokumentární dvoudílný film USA z roku 2001, První díl je věnován začátku minulého století a ději zejména v Itálii. Snaha Itálie ekonomicky dohnat zbytek Evropy i Ameriku, boj o vliv v koloniích, vstup Itálie do I. světové války, reakce na Velkou říjnovou revolu-ci v Rusku. Vznik Mussoliniho fašistických černých gard (černých košil) - bojovníků. Podpora od prů-myslníků, statkářů a všech, kteří se báli znárodňování majetku a la Sovětský svaz. Později vzniká nová politická strana pod heslem Jeden národ - jedna strana - jeden muž. Ozbrojeným pochodem členů fa-šistické strany na Řím získává Mussolini účast ve vládě bez ohledu na výsledky voleb. Byl konec roku 1922. Druhý díl. Mussolini brzy dosáhne většinové podpory v parlamentu. Zástupci podnikatelů v něm se příliš bojí, aby v zemi také nezvítězil komunismus. Mussolini prosazuje centralizaci a imperialis-mus. Politickou opozici zastrašuje a vraždí. Roste dohled nad občany a moc policie, včetně fašistických milicí, roste vliv propagandy. Vzniká kult osobnosti. Mobilizuje a organizuje se mládež. Katolicismus se stává jediným povoleným náboženstvím. Papež vítá Mussoliniho jakožto seslaného Bohem. Hitler v mnohém napodobuje Mussoliniho, ale mají odlišné názory na rozdělení vlivu v Evropě. Krize 1929. Nové státní projekty na podporu ekonomiky, zaměstnanosti a rodiny. Mohutná výstavba ve městech, propagace sportu a zdravého životního stylu. Iluze je dokonalá a italský lid jí uvěřil. Byl ochoten obě-tovat se ve II. světové válce, která měla Mussolinimu po boku Hitlera zajistit ještě větší moc.

1. díl Historie fašismu ke stažení zde: https://prehrajto.cz/historie-fasismu-1-pres-multiload-cz/5

84c9c73eeb3c

2. díl Historie fašismu ke stažení zde: https://prehrajto.cz/hledej/historie%20fasismu%202%20pres

%20multiload%20cz