Rousseau, Jean-Jacques (1712-1778) dle IES, Lenin sebrané spisy + wiki + Lucas Perný Jean-Jacques Rousseau, významný teoretik princípov priamej demokracie

Francouzský myslitel údobí osvícenství, ideový předchůdce francouzské buržoazní revoluce konce XVIII. století, vyjadřu-jící názory a cítění maloburžoazie. Ve filozofii dualista a sen-zualista. V sociologii ostrý kritik feudálních vztahů a despo-cie, obhájce rovnosti lidí bez ohledu na původ a občanských svobod, jež odvozoval z přirozeného práva. Hlavní příčinu politické a společenské nerovnosti viděl v soukromém vlastnictví. Stoupenec teorie společenské smlouvy, zdůvodňoval společnost založe-nou na úmluvě, která vyjadřuje obecný zájem a vůli. Individua jsou podřízena zákonu, který si dala sama a který jejich práva zajišťuje (O původu nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě). Cílem Rousseauova pedagogického systému, vybudovaného na teorii přirozené výchovy, je příprava aktiv-ních pracovitých občanů. Východiskem rozumové výchovy je rozvoj smyslů (Emil čili o vychování). - v Rousseauově umělecké tvorbě je zdůrazněna čistota citu (tzv. sentimentalismus) a lidská subje-ktivita (autobiografické Vyznání, resp. román Nová Heloisa). - Rousseauovy myšlenky výrazně ov-livnily politiky jakobínů, kulturní kritiku i dějiny pedagogiky. 

Dle Vybraných spisů V. I. Lenina v 5-ti svazcích, str. 818, význačný francouzský osvícenec, v jehož pracích se odráží ideologie maloburžoazie. Sehrál významnou úlohu v ideologické přípravě fran-couzské buržoazní revoluce XVIII. století. Byl jedním z bázových zakladatelů francouzské buržo-azně-demokratické literatury maje zásadní vliv na rozvoj buržoazní pedagogiky. Rousseau velmi ostře formuloval otázku společenské nerovnosti. Jakkoli Jean-Jacques viděl v soukromém vlastnic-tví zdroj sociálního útlaku lidu, neplédoval za jeho úplné odstranění. Hlásal naproti tomu utopic-kou rovnostářskou teorii rozdělení soukromého vlastnictví. Filozofické názory Rousseauovy nebyly důsledné. Za základ všech přírodních jevů pokládal ducha a hmotu, přičemž hmotě připisoval pa-sivní úlohu a bohu úlohu aktivní. Převládající tendencí Rousseauovy filozofie byl idealismus, byť v řadě případů hlásal materialistické čistě poučky. Ve svém učení o původu a růstu společenské ne-rovnosti se domníval, že rozhodující úlohu v rozvoji společnosti má ekonomika. B. Engels charak-terizoval v Anti-Dühringu Rousseaua jako dialektika.

Hlavní Rousseauovy práce jsou: Sile rétablissement des sciences et des arts à contribué à épurer les moeurs (Přispěl-li rozvoj umění a vědy k zlepšení mravů) [1750], Discours sur

l´origine et les fondements de l´inégalité parmi les hommes (Pojednání o původu a příčinách nero-vnosti mezi lidmi) [1755], La nouvelle Héloise (Nová Heloisa) [1761], Du contract social; ou, Princi-pes du droit politiques (O společenské smlouvě; aneb Principy politického práva) [1762], Émile, ou de l´Éducation (Emil čili O vychování) [1762] a jiné.

Dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku, Pro-Ž, Praha, Academia 1982, str. 139

Francouzský myslitel údobí osvícenství¹, ideový předchůdce francouzské buržoazní revoluce konce XVIII. století, jenž vyjadřoval názory, pozice, náhledy i cítění francouzské maloburžoazie. Ve filozofii se přikláněl k dualismu² a senzualismu.³ V sociologii ostrý kritik feudálních vztahů a despocie, obhájce rovnosti lidí bez ohledu na původ a občanských svobod, jež odvozoval z přiroze-ného práva. Hlavní příčinu společenské a politické nerovnosti viděl v soukromém vlastnictví. Pro-slul jako stoupenec teorie společenské smlouvy a rovněž zdůvodňoval společnost založenou na úm-luvě, jež vyjadřuje obecný zájem a vůli, přičemž individua jsou podřízena zákonu, který si dala sa-ma a který jejich práva zajišťuje (O původu nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě). Cílem Rousseaova pedagogického systému, vybudovaného na teorii přirozené výchovy je rozvoj smyslů (Emil čili o vychování). - V Rousseaově umělecké tvorbě je zdůrazněna čistota citu (senzualismus) a lidská subjektivita (auto-biografické Vyznání, román Nová Heloisa). - Rousseaovy ideje a myšlen-ky výrazně ovlivnily politiku jakobínů, romantistickou kulturní kritiku i dějiny pedagogiky. 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1 Osvícenství je intelektuální směr, životní postoj a filozofický směr 17. až 18. století, který zname-nal převrat ve vývoji evropského myšlení. Osvícenství je odmítavou reakcí na barokní religiozitu, proti níž staví vlastní prostředky a možnosti člověka: racionalismus, logiku a humanismus. Probí-halo v Evropě mezi lety 1685 a 1815

2 Dualismus, filozofická koncepce, jež na rozdíl od monismu pokládá materiální a duchovní subs-tanci za rovnocenné principy. Výchozím motivem dualismu bývá často pokus o filozofické smíření materiaismu a idealismu. Dualistické odtrhování vědomí od hmoty vede ve finále k idealismu. Dualismus je charakteristický pro filozofii Descartovu a Kantovu. Dualistická koncepce vztahu fyzického a psychického je základem teorie psychofyzického paralelismu.

3 Senzualismus je směr v teorii poznání, pokládající smyslovost za hlavní či jediný zdroj poznání. Proti racionalismu se snaží odvodit veškerý obsah vědomí z počitků. Je formou empirismu. Mate-rialistický senzualismus spatřuje ve smyslových vjemech obrazy vnějšího světa (Epikuros, Gassen-di, Hobbes a Locke). Idealistický senzualismus vidí ve smyslových datech zcela samostatnou oblast vědomí (Berkeley). Subjektivně idealistický senzualismus se často doplňuje prvky idealismu obje-ktivního (zdroj počitků hledá například v bohu). Subjektivní idealismus humeovského typu, spo-jený s asocianismem, se stal východiskem různých forem empirismu a pozitivismu XIX. a XX. sto-letí. Materialistický senzualismus francouzských materialistů XVIII. století, překonávající nedů-slednosti senzualismu Lockova, je objektivním senzualismem, který do určité míry uznává vedle počitků jako spojení vědomí s hmotným světem i význam myšlení; podobně Feuerbach, byť ani on nedocenil specifičnost racionálního stupně poznání. Dialektický materialismus uznávaje v počit-cích a vjemech jediný bezprostřední zdroj poznání, zároveň vysvětluje proces poznání jako vzájem-né působení smyslového a racionálního stupně, podmíněného rozhodujícím způsobem společens-kou historickou praxí.

 

Rousseau, Jean-Jacques (1712-1778) dle Vybraných spisů V. I. Lenina, Svoboda, Praha 1972, str. 818 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7711079455831958612?hl=cs

Rousseau, Jean-Jacques dle české wikipedie viz https://cs.wikiped

ia.org/wiki/Jean-Jacques_Rousseau

Perný, Lukáš resp. Lucas Perny, Jean-Jacques Rousseau, významný teoretik princípov priamej demokracie dle autorova blogu viz https://lucasperny.blog.pravda.sk/2019/12/03/jean-jacques-rousseau-vyznamny-teoretik-principov-priamej-demokracie/

«Zvláště si dejte pozor na zlověstné konstrukce a jedovaté fámy, jejichž tajné motivy jsou často nebezpečnější než činy, které se s těmito vyrovnávají.»

O původu nerovnosti