Revizionismus dle Slovníku vědeckého komunismu, nakladatelství Svoboda, Svoboda, Praha 1978

 

O kořenech revizionismu; politická analýza mezinárodního komunistického hnutí a Komunistická strana USA (CPUSA) 1919-1945 [Chase, Fred a spol] San Francisco: Revolutionary Road Publications, 1979

 

 

(lat. „revisio“ — „přezkoumání“) — marxismu-leninismu nepřátelský směr, který někdy vzniká v dělnickém a komunistickém hnutí ve znamení „kritiky“, „přezkoumání“, „revize“ nebo dokonce „rozvoje“ marxisticko-leninské teorie. Je obvykle jedním z druhů pravicového oportunismu¹, i když i „levicový“ oportunismus je spojen se zkreslováním principů marxismu-leninismu. 

 

            Revizionismus je plodem ekonomických a spole-čensko-politických podmínek imperialis-mu. Jeho sociální základnou je privilegovaná část dělnické třídy, tj. „dělnická aristokracie“. K zesí-lení revizionismu přispívají také metody „liberalismu“ a politika reforem, které používají vládnoucí buržoazní strany. V jeho vzniku se projevuje i boj mez buržoazní a komunistickou ideologií.

Na jedné straně každý nový úspěch marxismu-leninismu často nutí jeho nepřátele, aby se vydávali za marxisty. Na druhé straně teoreticky nepevní nebo slabí účastníci komunistického hnutí nevy-drží nátlak buržoazní ideologie a klesnou na revizionistické pozice. Revizionismus také vzniká v souvislosti s velkými zvraty v dělnickém a komunistickém hnutí, kdy si jednotliví komunisté nej-sou schopni uvědomit nové jevy skutečnosti a změny v taktice komunistických stran. Živným zdrojem revizionismu se může snadno stát rovněž nacionalismus.

            Zakladatelem revizionismu je Eduard Bernstein², jenž koncem XIX. a počátkem XX. století vystoupil s požadavkem přezkoumání Marxova³ učení. Již tehdy se revizionis-mus stal internacionálním jevem, který objevil se nejen v Německu, ale i ve Francii, Belgii, Rusku a jiných zemích. Revizionisté přehodnocovali marxistickou filozofii, politickou ekonomii i teorii vědeckého komunismu. Prohlašovali například, že materialismu život již dávno „vyvrátil“, a navrhovali vrátit se zpět ke Kantově idealismu. Revoluční dialektickou koncepci vývoje navrhovali nahradit koncepcí evoluční. Požadovali „opravit“ Marxovu politickou ekonomii a a vypracovali teorii „stability“ malovýroby, nebo dokonce tvrdili, že monopoly odstraní hospodářské krize. Navíc prohlašovali, že třídní rozpory se „otu-pují a mírní“, že buržoazní demokracie a všeo-becné volební právo zlikviduje půdu pro třídní boj. Hlásali teorii postupného vrůstání ka-pitalismu do socialismu, a proto revi-zionisté vystupovali s odmítáním socialistické revo-luce obecně, diktatury proletariá-tu pak zejména. Dělnické hnutí revizionisté tlačili na cestu reformismu⁴ a vytyčili heslo: KONEČNÝ CÍL NENÍ NI-ČÍM, HNUTÍ JE VŠÍM! V odmítání revolučních základů Marxova učení, pro revizionismus tak charakteristickým, se evidentně projevila buržoazní ideologie na dělnické hnutí. „Revizionismus neboli «přehodnocení» marxismu,“ psal Lenin, „je dnes jedním z hlavních, ne-li nejhlav-nějším projevem buržoazního vlivu na proletariát a zůstává způsobem buržoazní demo-ralizace proletářů“. (V. I. Lenin, Spisy 20, Praha 1959, str. 328). Lenin neustále a důsledně odha-loval Bernsteinovy názory i názory jeho stoupenců, ukazoval nebezpečí revizionismu a odhaloval jeho sociální kořeny i samu podstatu. V tomto boji Lenin marxismus obhájil a pomohl posílit a upevnit revoluční křídlo v mezinárodním dělnickém hnutí.

            Pro současný revizionismus je charakteristické úsilí pomluvit marxismus-leninismus, pro-hlásit ho „zastaralý“, protože prý ztratil význam pro společenský vývoj; snaha odstranit revolučního ducha marxismu, podrýt víru dělnické třídy a všech pracujících v socialismus; odmítání vedoucí úlohy marxisticko-leninské strany; odmítání proletářského internacionalismu; zřeknutí se základ-ních leninských principů výstavby strany, především demokratického centralismu.

            K určitému oživení revizionismu mezi některými členy komunistických stran došlo ve 2. polovině 50. let, kdy jednak vlivem úspěchů dělnického hnutí a úspěchů světového socialistického spole-čenství proletariát vyspělých kapitalistických zemí dosáhl zvýšení mezd, zlepšení sociálního zabez-pečení atd., jednak zesílil tlak buržoazní ideologie v souvislosti s kontrarevolučním povstáním v Maďarsku⁵ a kompletně vylhanou kritikou kultu osobnosti Stalina⁶na XX. sjezdu KSSS.                         Revizionisté se pokoušeli svést komunisty na nesprávnou cestu rozvířením otázky o kultu osobnosti Stalina, hanobením vymožeností socialismu a komunistickému hnutí, zkreslováním základních problémů vytyčených XX. sjezdem KSSS. Nutno konstatovat, že se právě tato podlá, klamná a kompletně lživá taktika kamarile spiklenců a pučistických vrahů generalisima míru nejen zcela vydařila, ale především znamenala první krok k postupnému rozvalení prvního státu světa zdárně budujícího svébytnou a stále sílící ekonomiku i hospodářství, jež svou evidentní sílu jasně prokázalo v dějinách bezpre-cedentním triumfem nad soldateskou imperialistického terorismu vůkol Anglosasy vy-pěstované německé oz-brojené pěsti proti stalinskému SSSR. Tito oprávci uznávali výhradně pokojnou cestu k socia-lismu, již vykládali v typicky revizionistickém duchu, požadovali svobodu frakcí a bloků, přičemž dokonce přistupovali k likvidaci marxisticko-leninských stran. Nové oživení revizionismu nastalo ve druhé polovině 60. let, zejména v souvislosti s pokusy protisocialistických sil v Československu svést Československo z cesty výstavby socialistické společnosti. Revizionisté (Šik, Garaudy, Fischer aj.) vystoupili s „novými modely socialismu“, odmítali obecné zákonitosti socialistického budování. 

... Jak mladí vědci, kteří si dělají kariéru na vyvracení socialismu, tak zchátralí staře-šinové, kteří uchovávají závěť všemožných omšlelých „systémů“, útočí na Marxe se stejnou horlivostí. Růst marxismu, šíření a posilování jeho myšlenek mezi dělnickou třídou nevyhnutelně způsobuje uznání a vyostření těchto buržoazních útoků proti marxismu, který se po každém jeho „zničení“ oficiální vědou stává silnějším, zatvrze-lejším a vitálnějším.

Marxismus a revizionismus, 1908

VLADIMÍR LENIN

 

 

            Pro současný revizionismus je charakteristické úsilí pomluvit marxismus-leninismus, pro-hlásit jej za „zastaralý“, protože údajně ztratil význam pro společenský vývoj, typickou je i snaha vyklestit revolučního ducha Marxova, Leninova a Stalinova učení, podrýt víru pracujících v socia-lismus, sveřepé odmítání proletářského internacionalismu na jedné straně resp. vlastenectví na straně druhé, zřeknutí se leninských principů výstavby strany, tj. demokratického centralismu. 

            K určitému oživení revizionismu mezi některými členy komunistických stran došlo ve 2. polovině 50. let XX. století, kdy jednak vlivem úspěchů dělnického hnutí a úspěchů světového socialistického společenství dosáhl proletariát vyspělých kapitalistických zemí zvýšení mezd, zlepšení sociálního zabezpečení atd., jednak kvůli zesílenému tlaku Západu po porážce kontra-revolučního povstání v Maďarsku. Revizionisté uznávali pouze pokojnou cestu k socialismu, kte-roužto vykládali v pro ně typicky charakteristickém revizionistickém duchu, vyžadovali svobodu frakcí i bloků a dokonce likvidaci marx-leninských stran. Nové oživení revizionismu nastalo ve druhé polovině šedesátých let, zejména v souvislosti s pokusy proti-socialistických sil v Československu svést jej z cesty výstavby socialistické společnosti. Revizionistické (Šik, Ga-raudy, Fischer) vystoupili s tzv. „novými modely socialismu“ a zuřivě odmítali obecné zákonitosti socialistického budování. Vyhlásili boj proti ideji nevy-hnutelnosti socialistické revoluce, diktatury proletariátu, proti principům proletářského in-ternacionalismu a ve finále logicky sklouzli až k an-tisovětismu. Fetišizace vědecko-technické revoluce byla u nich doprovázena odmítáním vedoucí role dělnické třídy v revolučním hnutí. Namísto organizovaných pracujících se jako rozhodující síla uznával „nový historický blok“, v němž stěžejní místo zaujímala inteligence a studenti.

            Světová reakce dodnes, zejména po gorbačovsko-jelcynovském finále kompletní tragédie a kolapsu perestrojky, jejíž ideovou předlohou patrně již byla vražda J. V. Stalina, dodnes do revizio-nismu vkládá velké naděje, ve snaze rozbít mezinárodní komunistické hnutí a podrýt třídní boj pracujících ve státech celého světa. Pokud existuje imperialismus, může buržo azní a maloburžoaz-ní ideologie snadno i po výtce úspěšně pronikat do komunistického hnutí a projevovat se právě i v podobě revizionismu. Proto musí bolševické strany jednat dle památné, doslova posvátné výzvy národního hrdiny, předválečného komunisty a antifašistického mučedníka Julia Fučíka Lidé, bděte, měl jsem vás rád!

             „Revizionismus,“ zdůrazňovalo se na mezinárodní Mezinárodní poradě komunistických a dělnických stran v roce 1969, „znamená nahrazování marxismu-leninismu nejrůznějšími buržoaz-ními a maloburžoazními koncepcemi starého i módního typu… Bolševické strany se správně dom-nívají, že zájmy jejich vlastní semknutosti a zájmy celého proti-imerialistické-ho hnutí důrazně žá-dají posílení boje proti revizionismu a oportunismu jak zprava, tak i „zle-va“ (Mezinárodní porada komunistických a dělnických stran v Moskvě 1969, Praha 1970, str. 176-177).

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1a) Oportunismus dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Oportunismus

1b) Oportunismus dle IES viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6368717721824336796

2a) Bernstein, Eduard (1850-1932) dle IES viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180

1748429706/2339843565667069503

2b) Bernstein, Eduard (1850-1932) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_B

ernstein

3a) Marx, Karel (1818-1883) dle portálu kominternet.cz viz https://www.blogger.com/blog/post/edi

t/2155501801748429706/4545047035949718127?hl=cs

3b) Lenin, Vladimír Iljič, Marxismus a revizionismus dle portálu kominternet.cz viz Marxismus a revi-zionismus – 1908 DOC, sejmuto z: V. I. Lenin: O marxismu, Svoboda, Praha 1973, str. 63 - 69, 85 dle webu slovenské Strana práce Vzdor viz http://vzdor.org/wp-content/uploads/2015/06/lenin

_marxismus_revizionismus.pdf

3c) Engels, Bedřich, Karel Marx dle České sekce Marxistického internetového archivu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1877/061877.html

3d) Skála, Josef, Výročí mozku tisíciletí, 3. březen 2018 viz https://www.parlamentnilisty.cz/profily/PhDr-Josef-Skala-CSc-46766/clanek/Vyroci-mozku-tisicileti-84801

3e) Skála, Josef, Marx a naše politické rozcestí viz https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Skala-KSCM-Marx-a-nase-politicke-rozcesti-537017

4a) Reformismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku, Academia 1982 viz https://www.bl

ogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/1210378348156647773

4b) Reformismus dle dle Slovníku vědeckého komunismu viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5109997165120656309?hl=cs