Gorkij, Maxim (vl. jm. Peškov, Alexej Maximovič (1868–1936) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku

 

ruský a sovětstký prozaik, dramatik, básník, publicista, teoretik socialistické kultury, po říjnovém převratu roku 1917 čelný organizátor sovětského literárního života. Do literatury vstoupil bosácký-mi povídkami, v nichž zachytil typy lidí vyvržených na okraj společnosti (Makar Čudra, Čelkaš, Manželé Orlovovi, Konovalov). Zároveň psal díla alegorická, plná revoluční romantiky (poémy Pí-seň o sokolu, Píseň o bouřliváku, Dívka a smrt, povídka Stařena Izergil). Účastnil se revoluce roku 1905, byl uvězněn, ale po protestech světové veřejnosti propuštěn a odjel do ciziny. Z pobytu v USA vytěžil látku k črtám V Americe, z léčebného pobytu na Capri Zkazky o Itálii, z pouti Ruskem sati-rické črty Ruské zkazky a cyklus črt Po Rusi. Vedle románů Foma Gordějev, Tři, Matka, Městečko Okurov, Život Matvěje Kožemjakina) se Gorkij od začátku 20. století věnoval především tvorbě dra-matické (Měšťáci, Na dně, Letní hosté, Nepřátelé) a činnosti publicistické. V letech 1912-1923 psal autobiografickou trilogii Dětství, Do světa, Moje univerzity a román Podnik Artamonových. Ve 30. letech napsal drama Jegor Bulyčov a ti druzí, Dosatigajev a ti druzí a novou verzi Vassy Železnovo-vé. Roku 1934 stanul v čele nově založeného Svazu sovětských spisovatelů. Dílo završil velkým ro-mánem Život Klima Samgina, zobrazujícím 40 let života ruské společnosti před Říjnovou revolucí roku 1917 – Maxim Gorkij je považován za zakladatele socialistického realismu ve světové literatu-ře. Česky vyšly mezi lety 1948 a 1964 Sebrané spisy Maxima Gorkého čítající 30 svazků.

Maxim Gorkij dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Maxim_Gorkij