Všesvazová komunistická strana (bolševiků) [VKS(b)] 1925-1952

 

Soupis členů Politbyra ÚV VKS(b) 1930-1939)

V první řadě zleva stojí V. I. Molotov (roz. Skrjabin), J. V. Stalin (roz. Džugašvili), M. I. 

Kalinin, K. Je. Vorošilov,L. M. Kaganovič

 
Všesvazová komunistická strana (bolševiků) [VKS(b)]

Pojmenování komunistické strany v Sovětském svazu v letech 1925-1952

V prosinci 1925 vytyčil XIV. sjezd VKS(b) kurz směrem k budování socialismu v zemi, což vyžado-valo vypracování nového stranického programu.

V souvislosti se sjednocením sovětských republik do Svazu SSR byla RKS (b) přejmenována na Všesvazovou komunistickou stranu (bolševiků) - VKS (b), jež čítala KS (b) Ukrajiny, KS b) Bě-loruska a stranických organizací Zakavkazské sovětské federativní socialistické republiky (ZSFSR)¹ Zároveň bylo vytvoření samostatné strany v RSFSR prohlášeno za „největší škodu“, protože „ by ve skutečnosti znamenalo existenci dvou ústředních řídících orgánů, jelikož významný podíl ruské části ve společné straně je zřejmý“.²

Stanovy nové strany se výrazně lišily od stanov Ruské komunistické strany (bolševiků) [RKS(b)]. Došlo ke změnám ve struktuře strany: byl navýšen počet členů ÚV Všesvazové komunistické strany (bolševiků) [VKS(b)] a Ústřední výbor sám začal plnit roli „vnitrostranického parlamentu“. Sjezdy VKS(b) měly být svolávány jednou za 5 let; role výkonného orgánu strany přešla na sekretariát Ús-tředního výboru VKS(b).

XV. sjezd Všesvazové komunistické strany (bolševiků) schválil v prosinci 1927 směrnice pro vypra-cování První pětiletky rozvoje národního hospodářství země a přijal plán kolektivizace zeměděls-tví. Trockistická opozice byla organizačně rozdrcena a možnost vedení vnitrostranických diskusí byla výrazně omezena.

V létě 1930 schválil XVI. sjezd VKS(b) probíhající v Moskvě od 26. června do 13. července 1930, reformy a přechod k politice odstranění kulaků jako třídy a vyhlásil cestu k likvidaci všech kapi-talistických elementů v zemi. Boj proti opozičním „úchylkám“ ve straně pokračoval.

XVII. sjezd [„Sjezd vítězů“ («Съезд победителей»)] na začátku roku 1934 shrnul výsledky první pětiletky a zároveň určil směry realizace pětiletky druhé. Bylo rozhodnuto o změně řízení průmys-lu: územně-výrobní systém hospodářských rad byl nahrazen vertikálou lidových komisariátů.

V roce 1937, po přijetí nové ústavy, se nejvyšším zákonodárným orgánem SSSR stal Nejvyšší sovět, volený v jednočlenných obvodech. Zcela jej ovládla VKS(b), neboť v každém okrese mohl být no-minován pouze jeden kandidát - zástupce bloku komunistů a nestraníků.

Na XVIII. sjezdu VKS(b) konaném v březnu 1939 bylo konstatováno, že socialismus v SSSR byl v podstatě vybudován a země vstoupila do fáze dokončování výstavby socialistické společnosti. Vypuknutí války však plány na mírový rozvoj narušilo a další stranický sjezd byl svolán až o 13 let později.

1941-1945-1952

Během Velké vlastenecké války bylo do aktivní armády posláno více než 1,5 milionu komunistů, značná část působila jako součást partyzánských oddílů a podzemních organizací na okupovaném území. Navzdory ztrátám se během války počet členů strany zvýšil o 1,6 mili-onu lidí. Do začátku Velké vlastenecké války bylo v ozbrojených silách SSSR 654.000 komunistů, do ledna 1945 se jejich počet zvýšil na 3.031.000. Celkem bylo během Velké vlastenecké války do strany přijato asi 4 milio-ny lidí.

Poté, co Tuvinská aratská republika (TAR) neboli Tuva³ vstoupila do Sovětského svazu jako auto-nomní oblast v říjnu 1944, členové Tuvské lidové revoluční strany (TLRS), jež vládla v Tuvské lidové republice, nebyli automaticky zařazeni do VKS (b): členové TLRS se museli znovu připojit ke VKS (b). Dne 18. října 1944 bylo vytvořeno předsednictvo oblastního výboru VKS(b) Tuva, jehož složení předtím schválil tajemník ÚV VKS (b) bolševiků G. M. Malenkov⁴. Ze 7.518 přijatých lidí bylo od-mítnuto 3.574 osob (hlavními důvody byly: politická pasivita, příbuzní, jež byli represírováni, vlastnictví značného soukromého majetku).

V říjnu 1952 byl na XIX. sjezdu strany její název opět změněn a VKS(b) byla přejmenována na Komunistickou stranu Sovětského svazu – KSSS. 

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1 Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika (ZSFSR) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Zakavkazsk%C3%A1_sov%C4%9Btsk%C3%A1_federativn%C3%AD_socialistick%C3%A1_republika

2 Viz rusky Stenografický výkaz XIV. sjezdu VKS(b), М.— L., GIZ, 1926, str. 881

3 Tuvinská aratská republika (TAR) neboli Tuva dle české wikipedie Tuvinská aratská republika (zkratkou TAR; tuvinsky latinkou Тьʙа Arat Respuʙlik, tuvinsky cyrilicí Тыва Арат Республик, orgány SSSR užíván název Tuvinská lidová republika, rusky Тувинская Народная Республика) byl částečně uznaný stát v oblasti jižní Sibiře hraničící s Ruskem a Mongolskem. Tuvinská aratská republika existovala v letech 1921-1944 a byla uznána pouze Sovětským svazem (1924) a Mon-golskou lidovou republikou (1926). Jednalo se po Sovětském svazu o druhý stát s komunistickou vládou na světě. Roku 1944 vstoupila TAR do soustavy SSSR jako Tuvinská autonomní oblast v rámci Ruské sovětské federativní socialistické republiky (RSFSR). Tuvinská aratská republika dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Tuvinsk%C3%A1_aratsk%C3%A1_republika

4a) Malenkov, Georgij Maximilianovič (1901-1988), sovětský komunistický politik, blízký spolupra-covník Josefa Stalina (jeho dlouholetý osobní tajemník) a po Stalinově smrti v letech 1953-1955 předseda rady ministrů SSSR (premiér). Po Stalinově smrti se stal nakrátko nejvlivnějším členem sekretariátu strany, musel však na funkci v sekretariátu pod tlakem N. S. Chruščova a dalších rezignovat a spokojit se s funkcí předsedy rady ministrů. V průběhu mocenského zápasu ve vedení strany se mu ne-podařilo udržet se v čele státu a dne 8. února 1955 rezignoval i na funkci šéfa vlády. Na jeho místo nastoupil dočasný Chruščovův spojenec Nikolaj Bulganin. V roce 1957 se spolu s několika dalšími tzv. stalinisty (např. s Molotovem) pokusili o svržení Nikity Chruščova, za což byli vyloučeni z politbyra a následně zbaveni všech politických funkcí. Později byl Malenkov odejit do vyhnanství a působil v Kazachstánu na druhořadém místě vedoucího elektrárny. Až jako penzista se směl vrátit do Moskvy, kde také ve svých 86 letech zemřel. G. M. Malenkov dle české wiki-pedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Maximilianovi%C4%8D_Malenkov

4b) Malenkov, Georgij Maximilianovič (1901-1988) dle Velké ruské encyklopedie (2004) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5947140853427936255?hl=cs