Lukáš Sluka

  Komunismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), Academia, Praha 1981 1. Společenskoekonomická formace zákonitě nastupující po kapitalismu a otevírající novou epochu vývoje lidstva, založené na společenském vlastnictví výrobních prostředků. 2 . V užším a vlastním slova smyslu vyšší fáze komunistické formace na rozdíl od socialismu. - Uto-pické komunistické ideje vznikaly jako odraz požadavků sociální rovnosti a spravedlnosti. Heslem revolučního boje se staly poprvé u radikálních účastníků protifeudálního hnutí od husitství až po velké buržoazní revoluce. Utopické a rovnostářské komunistické idee. Tvořící součást ideologie hu-manismu 1 (Morus 2 , Campanella 3 ), osvícenství (Morelly 4 , Mably 5 ) a předmarxističtí soci-alisté Saint -Simon 6 , Fourier 7 , Owen 8 byly překonány vědeckým komunismem Marxe 9 a En-gelse 10 na základě vytvoření vědecké teorie historické úlohy dělnické třídy a přechodu lidstva od kapitalismu ke komunismu. Přeměnou socialistick...

Bucharin Nikolaj Ivanovič ( 1888-1938 ) . Jeden z vůdců bolševické strany a prvního dělnického stá-tu. Do strany vstoupil v roce 1906 . Poprvé byl zatčen v roce 1909 ; následné zatčení vedlo k vyhnan-ství v provincii Archangelsk, odkud v roce 1911 uprchl do Německa, účastnil se práce zahraničních bolševických orgánů a přispíval do novin vydávaných v Rusku. Za války byl zatčen v různých ze-mích (ve Švédsku, Anglii, Rakousku) za internacionalistické aktivity. Od konce roku 1916 až do únorové revoluce žil v New Yorku, kde aktivně působil mezi revo-lučními aktivisty levé ho křídl a Socialistické strany. Na šestém sjezdu v srpnu 1917 byl zvolen do Ústředního výboru strany. V letech 1918-1929 - redaktor Pravdy. V roce 1919 s polu s Jevgenijem Preobraženským nap-sal populární, jakkoliv spíše doktrinářskou Abecedu komunismu ABC komunismu, jež se stala stolní příručkou - učebnicí - pro mladé členy strany. Bucharin za Leninova života často zaujímal ul-tralevicové, krajní a avanturi...

Charles André Joseph Marie de Gaulle francouzský generál, státník a politik, před II. světovou válkou profesor na vojenské akademii, propagátor mo-dernizace armády, za války velitel pluku, během dne 8 . dubna 1940 vyzval z Londýna Francouze k pokračování v boji, od roku 1943 představitel fran-couzské armády a vlády v exilu, mezi lety 1944-46 předseda prozatímní vlády. V roce 1958 nastolil politický systém 5 . republiky a v letech 1959-69 vykonával úřad prezidenta Francie. Roku 1962 ukončil válku v Alžírsku, v roce 1966 Francie vystoupila z vojenské části Severoatlantické aliance NATO (právě to se mj. stalo důvodem, proč byl de Gaulle nucen čelit barevné revolu-ci organizované zpoza Atlantického oceánu Spojenými státy! , poznámka LSL ). De Gaulle od-mítl jak agresi USA proti Vietnamu, tak i Izraele proti arabským státům. Vůči socialistickým ze- mím vedl realistickou politiku. Ve vnitřní politice hájil zájmy velkoburžoazie, v dubnu 1969 – po za-mítnutí návrhů reforem – odstoupi...