Andrej Fursov Ustoupit není kam. Poslední bitva padajícího hegemona, dne 18. ledna 2023

 

            Stále říkám, že letos skončilo období rozvodí¹. To začalo v roce 1989 kapitulací Gorbačo-vova sovětského tábora a skončilo historií Covid-19 a dnešními událostmi. Jednalo se o období pře-chodné: ještě ne století jednadvacáté, ale už ani století dvacáté. Šlo tedy o takové tlachání. Boj, jež se dnes vede o budoucnost, je bojem o to, kdo koho od budoucnosti odřízne. Důvodem je skuteč-nost, že mluvíme o naprosté kontrole nad lidmi i nad zdroji.

            V pádu-li byl Krym takovou tečkovanou linií k zakončení 90. let, pak současná situace – to je finále. A pokud najednou někdo kapituluje před Západem, tak si myslím, že páníčci Post-Západu už neudělají tutéž chybu, jakou učinili v roce 1991, když nepřistoupili k rozčlenění Ruska. Tohle bude finále. Vládnoucí vrstva Ruska proto nemá absolutně kam ustoupit. Ani v prostoru, ani v ča-se. Je třeba bojovat na smrt. Doufám, že to pochopí. 

             Samozřejmě většina světa, jež se nachází za hranicemi Post-Západu – já zde k Post-Západu řadím i Japonsko – čeká na oslabení Post-Západu. Už dlouho na to čekají. S pomocí Rusku však „fa-kt“ spěchat nebudou. Budou vyčkávat. Ale když bude jasné, že se „Akela - Post-Západ – promáchl“, pak budou z plna hrdla řvát a halasně hýkat, že „Akela cíl netrefil a mi-nul“. Nebo jako ve filmu „O-ptimistická tragédie“, kdy svrhávali vůdce... Ve filmu ho hraje Boris Andrejev. A kdosi říká: „Ale „vůdčík“ se ukázal jako šmejd!“ A osobně mám za to, že právě tohle se má i stát. V zásadě totiž celý starý systém, který až dosud existoval - odchází.

Faktem ale je, že Západ - tak jako tak - odejde každopádně. Vždyť krátký okamžik jeho nadvlády – to je de facto 19. a 20. století. A co to takové 19. a 20. století vůbec bylo? 200 let – z hlediska dlouhé historie. A to je zoufalství, se kterým nyní bojují Američané, Britové, EU – to je zoufalství lidí, nad nimiž se zavírá poklop dějin. A zbytek světa čeká, jak se zadaří Rusku a jak si povede. A dříve nebo později se k němu budou muset přidat všichni, kdo mají zájem na zničení starého světa, byť nepří-mo, když už ne přímo. Světa, v němž vítězil, z něhož těžil a ze kterého měl prospěch pouze a jedi-ně Západ. 

 

            Faktem je, že aby o sobě mohli dát vědět, bylo potřebí nadnárodní organizace typu Komin-terny. Nejednou jsem říkal – middlintern. Nynější Rusko potřebuje vytvořit nadnárodní strukturu. Ale ne úzkou, jako Bilderbergský klub, ale strukturu, jež zastupuje zájmy všech těchto lidí, kteří se nechtějí proměnit v lidské maso, v „člověčštinu“, v podřadnou rasu. A to je velmi vážná výzva.

            Do konce 30. let, do sovětsko-německého paktu z roku 1939, do značné míry podpora pro-letariátu západní Evropy - ve 20. letech prostě zachránila Sovětský svaz... Musíme hrát na hřišti soupeře. Mimochodem, sám Sovětský svaz přestal hrát na hřišti soupeře už od poloviny 60. let. KGB po roce 1965 nenaverbovala ani jednoho člověka z ideologických důvodů, pouze za peníze. Do té doby jsme po ideové stránce hráli na hřišti soupeře úspěšně. A nyní se ideologický plán opět stává polem boje. Jak řekl desátník v Haška ve Švejku: „Pamatujte, hovada, že jste lidi!“ My jsme zde pro to, aby se z lidí nestal dobytek. Protože tihle chlapíčci z vás ten dobytek udělat hodlají. 

Dodržuj reset spotřeby - Poslouchej, konzumuj, vymaž se!!!

 

            Faktem je, že „hnědá“ myšlenka v moderním světě vytváří systém, který v člověku neguje a popírá vše, co je humánní a lidské. V tomto ohledu přišel Hitler brzy. Protože neměl technické pro-středky, aby z člověka udělal dobytek. Když Adolf Aloisovič řekl: „Zprošťuji vás svědomí,“ šel tímto směrem, avšak tím, co má v rukou Schwab & comp., nedisponoval.

             „Viry, banány nebo lidé jsou ve skutečnosti jen biochemickými algoritmy. My se tyto algoritmy učíme dešifrovat. Když budeme mít algoritmy, které mi rozumí lépe než já sám sobě, budou schopny předvídat moje touhy, manipulovat s mými emocemi a dokonce za mě rozhodovat.“

                                                                                                     Yuval Noah Harari, poradce Klause Schwaba

             Proč je Schwabova kniha hrůznější než Mein Kampf? „Mein Kampf“ je o vytvoření ur-čitého geopolitického světového řádu, ve své podstatě velmi starého: vstupte do novo-pohanství, zavrhněte křesťanství... Tito hoši mimochodem také popírají křesťanství, ale k realizaci svých ná-padů mají technické prostředky, které Hitler neměl. Obecně se lze konstatovat fakt, že se všichni tito lidé nyní snaží pomstít Rusku za porážku Třetí říše. Protože tu Říši, již chtějí vytvořit, - to je přímé pokračování říše hitlerovské, ale prostředkem je ultra-globalistická revoluce à la trockismus.

            Existuje takový zákon nazvaný Winner-Ashby, dle nějž „musí být řídící systém, pokud jde o správu, složitější, než ten, který je řízen“. Vzhledem k tomu, že společnost je nyní opravdu velmi složitá, tito hoši švábského typu jdou vědomě cestou jejího maximálního zjednodušování. Chtějí vytvořit společnost idiotů. Nemyslím si, že uspějí, ale povede to k nějakému druhu kompromisu… Pokud řekněme za 30-40 let nedojde ke katastrofě, tak si myslím, že půjde skutečně o společnost se jasně sníženou úrovní vzdělání. Tolik vzdělaných lidí nebude potřeba.

            Věda bude skutečně monopolizována velmi úzkou částí společnosti. Otázkou je, zda se má tato monopolizace týkat celé společnosti, nebo jen této skupiny lidí? Avšak pokud se má tahle vari-anta týkat omezené skupiny lidí, nebude trvat dlouho. Vzhledem k faktu, že nikdo nezrušil druhý termodynamický zákon – jakýkoli (rozuměj každý) uzavřený systém hnije. V každém případě nás čeká 20-30-40-50 let nejostřejších bojů jen za to, abychom zůstali lidmi. A potom už pochopíme…

Dle webového portálu Dzen z ruštiny přeložil Lukáš Sluka

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1 Roku 2020 vydalo v ruštině nakladatelství Knižní svět (Книжный мир) knihu vědce, historika, sociálního filozofa a publicisty doc. A. I. Fursova Rozvodie. Budúcnosť, ktorá již začala (Водороз-дел. Будущее, которое уже наступило), jež vyšla slovensky v překladu Artura Bekmatova roku 2021 ve vydavatelství Torden. Zá-hlaví svazku Rozvodie, čítajícího 256 stran textu, vydavatel uvádí: V histórii sú obdo-bia, ktoré nie je možné jednoznačně pririadiť ku konkrétnej epoche, nakoľko sú epochou samé o sebe. Spravidla je možné takéto obdo-bia nazvať rozvodiami. Spájajú a súčasně od-deľujú epochy, systémy a obdobia, predstavujú mimoriadne a nod-deliteľné časti histórie. Čo teda môžeme očakávať v následujúcich desiaťročiach? Likvidáciu kapitalizmu zho-ra alebo zrútenie z vnútra? Bude možné sa vyhnúť globálnej katastrofe?

            Účelom tejto knihy je predstaviť vývoj světa ako celku, jeho hlavné makroregióny a najvätčšie krajiny v ére svetovej krízy kapitalismu a pokroku ľudstva smerom k novej sociálno-ekonomickej štruktúre.