Malenkov, Georgij Maximilianovič (1901-1988) dle Velké ruské encyklopedie (2004)

 

Narozen 26. prosince 1901 (8. ledna 1902), Orenburg - 14. ledna 1988, Moskva, sovětský stranický a státní čini-tel, generál (1943), hrdina socialistické práce (1943). Člen RKS(b)¹ od roku 1920. V letech 1919-21 v Dělnicko-rolnické Rudé armádě (RKKA), na postu organizačně-agitační práce v jezdecké rotě, pluku i brigá-dě, pracoval jako vedoucí politického řízení na východní a turkestánské frontě. V letech 1921-25 studoval na Moskevské vyšší technické škole, kde působil jako stranický tajemník. V letech1925- –30 byl technickým tajemníkem v adminis-trativě ÚV VKS (b).² Hlava organizačního oddělení Moskevského městského výboru VKS(b) (1930–1934). Předseda oddělení vedoucích stranických funkcionářů (1934-39), šéf kádrového řízení (1939-46), pod kontrolu Georgije Maximilianoviče spa-dalo na základě rozhodnutí po-litbyra ÚV ze dne 11. května 1937 nejen potvrzování předních stra-nických kádrů, ale i členů administrativy nejvyšší státní nomenklatury – od lidových komisařů sva-zových republik i SSSR a jejich náměstků až do úrovně náčelníků hlavních oddělení, což předtím vykonávaly příslušná oddělení ÚV. Člen ÚV VKS(b)-KSSS (1939–57), tajemník ÚV (1939-46 resp. 1948-53), člen Orgbyra Ústředního výboru (1939–1952). Během Velké vlastenecké války byl Malen-kov členem Státního výboru obrany (GKO)³, maje v gesci letecký průmysl. Náměstek předsedy Li-dového komisariátu, od r. 1946 ministerstva (duben 1944 – březen 1953). Mezi lety 1943-45 praco-val na postu Předsedy Výboru Rady lidových komisařů SS-SR pro obnovu lidového hospodářství v oblastech osvobozených od fašistické okupace. Člen Politbyra (od roku 1952 Prezidia) ÚV VKS (b) - KSSS (březen 1946 - červen 1957), od roku 1941 - kan-didát. Předseda Rady ministrů SSSR (bře-zen 1953 - únor 1955).

            Účastnil se boje proti příznivcům Levé opozice⁴ na Moskevské vyšší technické škole, což přispělo k jeho dalšímu rychlému postupu po stranickém žebříčku. V letech 1935–36 byl jedním z vůdců kampaně za prověrky a výměnu stranických dokumentů zaměřené na identifikaci a odhale-ní „trockistů-zinovievců“. V roce 1937 v rámci politiky, později nazvané „Velkým terorem“, byl pos-lán pracovat do místních stranických organizací k zintenzivnění boje proti „nepřátelům strany“. V říjnu téhož roku však na pokyn J. V. Stalina připravil návrh uzavřeného dopisu Ústřednímu výboru VK-S(b), v němž nabádal k nutnosti „ukončení hromadných nevybíravých vylučování ze strany.“ V lednu 1938 na plénu ÚV VKS(b) vypracoval zprávu „O chybách stranických organizací při vylouče-ní komunistů ze strany, o formálním byrokratickém postoji k výzvám vyloučeným z VKS(b), jakož i  oopatřeních k odstranění těchto nedostatků“ (po plénu byli mnozí vyloučení ze strany na své posty znovu dosazeni, zároveň začala nová vlna represí vůči těm stranickým vůdcům nejvyšší a střední úrovně, kteří byli obviněni z podílu na rozpoutání masových rozsudků smrti). Malenkov přispěl ke zbavení N. I. Ježova⁵ funkce lidového komisaře pro vnitřní záležitosti i k jeho následnému zatčení. Na konci 30. let XX. století se Georgij Maxmilianovič stal jedním z nejbliž-ších spolupracovníků Stalina. Od 2. poloviny 40. let do počátku 50. let XX. století se ocitl uprostřed - přímo v centru komplikovaného politického procesu, uprostřed mocenského boje v nejvyšších patrech stranické i státní moci v SSSR. Dne 6. května 1946 byl Malenkov odvolán z funkce tajem-níka ÚV VKS (b) v souvislosti s tzv. případem letců jako „morálně odpovědný“ za příjem letadel s některými typy motorů určených pro válečnou velkovýrobu i letecký průmysl, navzdory neozná-mení daných závad Ústřednímu výboru VKS(b). V červenci 1948 byl Georgij Maxmilianovič znovu zvolen tajemníkem ÚV VKS(b), dohlížel na sekce zemědělské výroby, odborové a komsomolské or-gány, jakož i práci personálního oddělení a edukaci diplomatických kádrů určených pro zahraniční obchod. Na zasedání Všeruské akademie zemědělských věd (srpen 1948) podpořil T. D. Lysen-ka⁶ v jeho boji proti genetickým vědcům, vedl vypracování rezolucí Ústředního výboru Všesvazo-vé komunistické stra-ny bolševiků „O stavu výuky biologických věd a o opatřeních k posílení biolo-gických kateder na vy- sokých školách“ ze dne 11. srpna 1948 a „O opatřeních k posílení biologic-kých ústavů Akademie věd SSSR“ ze dne 16. srpna 1948. Aktivně se podílel na přípravě „Leningrad-ského případu“ a „kauzy Židovského antifašistického výboru“. V říjnu 1952 přednesl zprávu ÚV na XIX. sjezdu VKS(b)/KSSS, poté dohlížel na práci pléna ÚV konaného po sjezdu, na němž Stalin požádal o své uvolnění z funkce tajemníka ÚV VKS/KSSS (jak-koli žádost nebyla kladně vyřízena).

            Po smrti J. V. Stalina stál Malenkov fakticky v čele státu. V zahraničně politickém kurzu SS-SR byl kladen důraz na „možnost dlouhodobého soužití a mírové soutěže mezi dvěma různými sy-stémy – kapitalistickým a socialistickým“ (v projevu na Stalinově pohřbu proneseném dne 9. břez-na 1953), ve vnitropolitickém směřování pak Josif Vissarionovič poukázal na nez-bytnost i nutnost (neu)stálého zlepšování životních podmínek sovětského lidu. Na schůzi Předsednictva ÚV KSSS konané dne 10. března 1953 Malenkov oznámil nutnost „zastavit politiku kultu osobnosti“, od té doby začal zdůrazňovat význam kolektivního vedení ve straně. V červnu 1953 byl Malenkov jedním z organizátorů zatčení Beriji. V září téhož roku nominoval N. S. Chruščova na post 1. tajemníka ob-noveného v ÚV. Malenkov navrhl navýšit finanční pros-tředky pro lehký průmysl. Z jeho iniciativy byly navýšeny ceny za zemědělské výrobky, značně sníženy byly normy povinných dodávek z po-zemků v osobním vlastnictví kolchozních farmářů, peněžitá daň z nich byla 2x snížena, nedoplat-ky na této dani byly zcela odstraněny atp. Malenkovův plán získal oblibu mezi obyvatelstvem.

            V probíhajícím politickém boji byl Malenkov (na plénu ÚV KSSS v lednu 1955)obviněn Chruščovem z účasti na fabrikování „leningradského případu“ a spolupráce s Berijou, jakož i z nedostatku potřebných znalostí, nezkušenosti s hospodářskou a zemědělskou prací, z nevyvážené-ho kontrastu tempa rozvoje těžkého průmyslu s tempem rozvoje lehkého a potravinářského prů-myslu atd. V únoru 1955 byl na zasedání Nejvyšší rady SSSR Malenkov zproštěn funkce předsedy Rady ministrů SSSR. Jmenován ministrem elektrárenství a náměstkem předsedy Rady ministrů SSSR (únor 1955 - červen 1957). V roce 1957 se Malenkov v rámci „protistranické skupiny“⁷ poku-sil odstranit Chruščova (což nebylo podpořeno na plénu ÚV v červnu 1957). Uvolněn ze svých fun-kcí, odvolán z ÚV a předsednictva ÚV KSSS. V letech 1957–61 ředitel vodní elektrárny Usť-Kame-nogorsk, poté tepelné elektrárny Ekibastuz. V roce 1961 byl vyloučen ze stra-ny rozhodnutím před-sednictva městského výboru KSSS kazachstán-ského Ekibastuzu, ležícího v Pavlodarské oblasti na severovýchodě Kazachstánské SSR.

            Byl vyznamenán Leninovým řádem (1943, 1945, 1952).

1 Protistranická skupina, v literatuře používané označení skupiny vyšších státních, stranických a so-větských činitelů, kteří se pokusili odstranit N. S. Chruščova. Na schůzích Předsednictva ÚV KSSS ve dnech 18.–21. června 1957 jeho členové N. A. Bulganin, K. E. Vorošilov, L. M. Kaganovič, G. M. Ma-lenkov, V. M. Molotov, M. G. Pervuchin, M. Z. Saburov, a rovněž D. T. Šepilov (kandidát členství Prezi-dia UV). Obviňovali N. S. Chruščova, že ve svých rukou soustřeďuje přílišnou osobní moc, posiluje roli stranického aparátu na úkor role státních úřadů (včetně Rady ministrů SSSR), že N. S. Chruščov pro-váděl neuváženou politiku (např. deklaroval nutnost dohnat USA v dojivosti do roku 1958, produkci masa na hlavu do roku 1960), atd., prováděl chybnou a avanturistickou reformu řízení ekonomické politiky národního hospodářství – spočívající mj. ve vzniku sovchozů. Vystoupivší (7 z 11 členů prezi-dia) se vyslovili pro uvolnění N. S. Chruščova z funkce prvního tajemníka ÚV a zrušení samotného postu (tyto návrhy hodlali předložit plénu ÚV). N. S. Chruščova podpořili členové prezidia ÚV A. I. Mikojan, M. A. Suslov, A. I. Kiričenko a kandidáti na členy prezidia E. A. Furcevová, G. K. Žukov, F. R. Kozlov, L. I. Brežněv.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1 RKS (b) [Ruská komunistická strana (bolševiků], název komunistické strany v letech 1925-1941 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550 180

1748429706/1562104733551316734?hl=cs

2 VKS(b) [Všesvazová komunistická strana (bolševiků]

 Ježov, Nikolaj Ivanovič (1895-1940) v letech 1936–1938 byl šéfem NKVD (ministrem vnitra) a záro-veň stál v čele sovětské tajné policie během tzv. Velkého teroru – někdy nazývaného „ježovština“. N. I. Ježov dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikolaj_Je%C5%BEov

3 Státní výboru obrany (GKO) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_v%C3%BDbor_obrany

4 Levá opozice (LO), pojmem LO se všeobecně označuje seskupení v Sovětském svazu, vzniklé na pod-zim roku 1923 jako opoziční frakce uvnitř komunistické strany, stavící se odmítavě k programu RKS(b) i vizím J. V. Stalina, jenž byl Stalinovým i formování snahám získat výlučnou moc. Mimo skupiny tzv. Demokratických centralistů T. V. Sapronova jsou k Levé opozici počítáni zejména tzv. trockisté pod vedením L. D. Trockého, přechodně pak i skupina bolševiků, v jejichž čele stál Zinověv a Kameněv. Levá opozice dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev%C3%A1_opozice