Chruščov, Nikita Sergejevič (1894-1971)

 

Svoloč Chrušov předal Krym Ukrajině







Obálka knihy Je. Ju. Spicyna Chruščovská břečka









Historik Je. Ju. Spicyn Temný kůň u moci







Knihu bulharského autora Michaila Kileva Chruščov a rozpad Sovětského svazu, vydalo v Říčanech roku 1999  středočeské nakladatelství Orego.









Nikita Sergejevič Chruščov (1894-1971), sovětský státní a stranický činitel, člen VKS (b) resp. KSSS od roku 1918. Jako příslušník Rudé armády bojoval v občanské válce 1918-1920. Od roku 1931 vykonával řadu stranických funkcí, jakkoli byl sám silně ovlivněn trockismem. Mezi lety 1938-1949 byl prvním tajemníkem KS Ukrajiny. Během Velké vlastenecké války byl členem vojenské rady řady frontů. V letech 1944-47 zastával post předsedy rady ministrů Ukrajinské SSR. Roku 1934 byl zvolen členem ÚV KSSS, přičemž kandidátem členství v Ústředním výbo-ru se stal v roce 1938. Více než 30 let – 1934-66 – stál tedy Nikita Sergejevič v nejvyšších poli-tických a státnických kruzích sovětského státu, přičemž prvním tajemníkem KSSS se stal po Stalinově smrti roku 1953. Mezi lety 1958-64 předsedal Radě ministrů Sovětského svazu. Se jménem Nikity Sergejeviče Chruščova je přímo spjato tristní období, jež historik Je. Ju. Spicyn názvem své knihy pojmenoval Chruščovská břečka - Sovětský stát v letech 1953-64 (Хрущёв-ская слякоть - Советская держава в 1953-1964), ale v prvé řadě se jednalo o bezpříkladnou zradu a ústup od třídní komunistické politiky a první nesporný krutý úder jednotě světového komunistického hnutí, ránu, z níž se již nikdy nevzpamatovalo. V avanturistické politické i státnické činnosti se evidentně projevovaly prvky subjektivismu a voluntarismu. 

Viz rovněž knihu bulharského autora Michaila Kileva Chruščov a rozpad Sovětského svazu, kterou roku 1999 vydalo v Říčanech středočeské nakladatelství Orego.

 

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Stať V. I. Lenina „Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)“ dle Svazku I Vybraných spisů V. I. Lenina v pěti svazcích, nakladatelství Svoboda 1972 strana 693

Obrázek
  Obraz Isaaka Brodského «Lenin ve Smolné m»                  Stať V. I. Lenina „Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)“ napsal Lenin pro Gran-atův Encyklopedický slovník, který byl tehdy v Rusku velmi populární. V předmluvě z roku 1918 , když vyšla stať jako samostatná brožura, uvedl Lenin zpaměti, že ji napsal v roce 1913 . Ve skuteč-nosti na ní začal pracovat na jaře 1914 v Poroninu, ale práci přerušil, protože musel řídit práci stra-ny a list „ Pravda “. V dopise redakci Granatova nakladatelství dne 8 . ( 21 .) července 1914 napsal: „Ke své veliké lítosti Vám musím sdělit, že mnoho zcela výjimečných a nepředvídaných okolností… mne donutilo přerušit ihned na začátku práci na stati o Marxovi a po mnoha neúspěšných poku-sech najít si čas , abych mohl v práci pokračovat, jsem dospěl k závěru, že práci do podzimu nemo-hu udělat. Velmi se vám omlouvám a pevně doufám, že se redakci Vašeho tak užitečného vydava-telství...
Další informace

Burgfriedenspolitik (dosl. Hrad mírové politiky)

Obrázek
  Karl Liebknecht byl prvním členem SPD, jenž odmítl půjčky na vedení války Burgfrieden – památná místa sociální demokracie Nepros, nezahořkni, jen odvážně argumentuj Žádný boj za svobodu a spravedlnost není nikdy špatný       německý termín, který odkazuje na politické příměří mezi ně-meckými politickými stranami během I . světové války. Odbory se zdržely stávek, Sociálně demokratická strana (SPD) hlasova-la pro válečné úvěry v Reichstagu a strany se dohodly, že nebu-dou kritizovat vládu a je jí vedení války. Císař Vilé m II. oznámil dne 1 . srpna 1914 začátek Burgfrie-denspolitik slovy: „Pokud by nyní došlo k bitvě, pak již žádné politické strany nebudou. Dnes jsme všichni němečtí bratři.“ Dne 4 . srpna císař Wilhelm II. dodal: „Už neuznávám žádné strany, uzná-vám pouze Němce. Burgfrieden měl několik příčin . Někteří věřili, že je jejich vlasteneckou povin-ností podporovat vládu ve válce, zatímco jiní se obávali vládní represe, pokud by proti ní vy...
Další informace

Svěrdlovova poslední služební cesta 16. března 1919

Obrázek
  Sv ě rdl ov ův pohř eb Zemřel jsi na svém místě jako věrný vojá k proletářské revoluce   Přesně 8 dní po svém návratu z Charkova do Moskvy zemřel předseda Všeruského ústředního vý-konného výboru Jakov Sv ě rdlov 1 . Bylo mu 33 let a předtím se podle ohlasů lidí, kteří jej znali, vyznačoval pevným zdravím. Podle oficiální verze zkrátila to muto „ohnivé mu “ revolucionář i život tehdy zuřící španělská chřip-ka. Tuto verzi smrti Jakov a Micha i lovič e vyvrátil ruský vědec, historik, sociální filozof, publicista a autor více než čtyř stovek monografií A. I. Fursov, docent na Moskevské státní univerzitě, jenž rov-něž přednášel na dvou newyorských univerzitách. Sám A. I. Fursov je toho názoru, že faktickou příčinou smrti Jakova Moisejeviče byl zásah maticí do hlavy, k němuž došlo během Svěrdlovo-va projevu na mítinku Morozovovy továrny v Orlu. J akov Svěrdlov opustil Charkov dne 6. břez-na, a když 8 . března dorazil do Moskvy, už se cítil špatně. Nazít...
Další informace