Alexinskij, Grigorij Alexejevič (1879–1967)

 

G. A. Alexinskij byl prominentní ruský marxistický teoretik, sociální demokrat a bolševik, který byl zvolen do Druhé dumy v roce 1907. Narodil se rodičům střední třídy v Dagestánu a do politiky se zapojil, když studoval na Moskevské univerzitě, z níž byl vyloučen. Byl členem skupiny Jedinstvo¹ G. V. Plechanova² a po setkání v prosinci 1905 s Leninem v Petrohradě se G. A. Alexinskij připojil k bolševikům. Leninova manželka Krupská vzpomínala na pohodovou procházku finskou přírodou s Leninem, Aleksinským a dalšími na jaře 1906 (viz Krupskaya, Nadezha, Memories of Lenin, 1970, str. 134, Panther, London). Později byli ve Finsku sousedi. V roce 1907 byl G. A. Alexin-skij zvolen do Druhé dumy, kde se ukázal jako „vtipný a efektivní řečník“ (viz rusky Bucharin, N. I., 1926. Velká sovětská encyklopedie, druhý díl, Moskva, str. 195.) Aby se vyhnul zatčení utekl po rozpuštění Dumy G. A. Alexinskij do zahraničí a usadil se v Rakousku. Lenin doufal, že se postará o pašování nelegální bolševické literatury do Ruska, ale dle pamětí N. K. Krupské „byl pro takovou práci zcela nevhodný“ (viz Krupskaya. Memories of Lenin, str. 151).

V květnu 1907 působil jako bolševický delegát na londýnském sjezdu Ruské sociálně demokratické dělnické strany [RSDDS], na němž byly zastoupeny bolševické i menševické frakce. Alexinskij se připojil k Leninovi v Ženevě, avšak nepohodl se s ním a v roce 1909 se připojil k ultralevicové skupině «Vperjod»³ vedené Alexandrem Bogdanovem⁴. Po vypuk-nutí války uhnul náhle A. G. Alexinskij prudce doprava a stal se přímým stoupencem ruského válečného úsilí. Lev Trockij, který popsal Alexinského jako „ječícího řečníka a váš-nivého milovníka intrik“, tvrdil, že právě Alexinskij reálně vinil odpůrce války z toho, že jsou placenými německými agenty, a sám byl vyloučen z pařížské Asociace zahraničních novinářů jako „nečest-ný pomlouvač“.⁵ Po únorové revoluci se v roce 1917 vrátil do Ruska a v červenci vypracoval do-kumenty na podporu svého tvrzení, že Lenin byl německý agent, jakkoli v prvé řadě flagrantně pominul evidentní temnou pracku Londýna. V roce 1918 uprchl do zahraničí a připojil se k rus-kému národnímu výboru, jemuž předsedal Vladimír Burtsev. V roce 1936 vydal v ruských emi-grantských novinách příběh, v němž prohlašoval, že roku 1905 měl Lenin poměr s bohatou rus-kou ženou jménem Elizabeth K., v němž v roce 1910 ve Francii pokračo-val. Tento příběh vzal je-den z Leninových prvních životopisců David Shub⁶ vážně, jakkoli se později ukázalo, že šlo o pustý výmysl.

G. A. Alexinkij je autorem knih:

Moderní Rusko (1913)

Rusko a velká válka (1915)

Rusko a Evropa (1917)

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1 Jedinstvo, popř. Edinstvo (rus. «Jednota») bylo vnitrostranickou frakcí v rámci Ruské sociálně demokratické dělnické strany (RSDDS) mezi lety 1914 a1917 a malou nezávislou stranou v letech 1917-18, v jejímž čele stál G. V. Plechanov. Viz Glosář lidí na Marxists.org, publikováno dne 18. října 2011

2 Viz G. V. Plechanov (1857–1918), první překladatel Marxova Kapitálu do ruštiny, marxistický filosof a menševik dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Georgij_Plechanov

3 Viz stejnojmenný týdeník skupiny «Vperjod» zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5163374758236882183

4 Bogdanov, Alexandr Alexandrovič [vlastním jménem Malinovskij] (1873-1928) dle české wikipedie zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Alexandrovi%C4%8D_Bogdanov

5 Trotsky, Leon (1967), History of the Russian Revolution, druhý díl, London: Sphere Books. str. 96–7.

6 Shub, David (1966), Lenin, London: Pelican. str. 104–5, 135, 459.