Gorkij, Maxim (vl. jm. Peškov, Alexej Maximovič (1868–1936) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku

 

ruský a sovětstký prozaik, dramatik, básník, publicista, teo-retik socialistické kultury, po říjnovém převratu roku 1917 čelný or-ganizátor sovětského literárního života. Do literatury vstoupil bo-sáckými povídkami, v nichž zachytil typy lidí vyvržených na okraj společnosti (Makar Čudra, Čelkaš, Manželé Orlovovi, Konovalov). Zároveň psal díla alegorická, plná revoluční romantiky (poémy Píseň o sokolu, Píseň o bouřliváku, Dívka a smrt, povídka Stařena Izergil). Účastnil se revoluce roku 1905, byl uvězněn, ale po protestech světové veřejnosti propuštěn a odjel do ciziny. Z pobytu v USA vytěžil látku k črtám V Americe, z léčebného pobytu na Capri Zkazky o Itálii, z pouti Ruskem satirické črty Ruské zkazky a cyklus črt Po Rusi. Vedle románů Foma Gordějev, Tři, Matka, Městečko Okurov, Život Matvěje Kožemjakina) se Gorkij od začátku 20. století věnoval především tvorbě dramatické (Měšťáci, Na dně, Letní hosté, Nepřátelé) a čin-nosti publicistické. V letech 1912-1923 psal autobiografickou trilogii Dětství, Do světa, Moje univerzitya román Podnik Artamonových. Ve 30. letech napsal drama Jegor Bulyčov a ti druzí, Dosatigajev a ti druzí a novou verzi Vassy Železnovové. Roku 1934 stanul v čele nově založe-ného Svazu sovětských spisovatelů. Dílo završil velkým románem Život Klima Samgina, zobra-zujícím 40 let života ruské společnosti před Říjnovou revolucí roku 1917 – Maxim Gorkij je považován za zakladatele socialistického realismu ve světové literatuře. Česky vyšly mezi lety 1948 a 1964 Sebrané spisy Maxima Gorkého čítající 30 svazků.