Vandervelde

 vůdce belgické Dělnické strany, předseda Mezinárodní-ho socialistického byra II. internacionály, krajní oportunista. Za první světové války byl sociálšovinistou, členem buržoazní vlády, ve které vedl různá ministerstva. Po únorové buržoazně-demokratické revoluci roku 1917 přijel do Ruska, kde agitoval pro pokračování v imperialistické válce. Odmítal Říjnovou revoluci a aktivně podporoval oz-brojenou intervenci proti Sovětskému Rusku. Vynaložil velké úsilí, aby obnovil II. internaci-onálu. V letech 1925-27 byl ministrem zahraničních věcí v Belgii a účastnil se uzavření locarn-ských dohod (1925), namířených proti SSSR. Vystupoval proti vytvoření jednotné protifašis-tické fronty komunistů a socialistů. Napsal řadu knih a brožur, ve kterých, jak uváděl V. I. Lenin, „maloměšťácký eklekticismus“ se staví „proti marxismu, sofistika proti dialektice, šosácký reformismus proti proletářské revoluci“ (Spisy, sv. 28, české vydání, 1959, str. 330).

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Stať V. I. Lenina „Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu)“ dle Svazku I Vybraných spisů V. I. Lenina v pěti svazcích, nakladatelství Svoboda 1972 strana 693

Burgfriedenspolitik (dosl. Hrad mírové politiky)

Svěrdlovova poslední služební cesta 16. března 1919