II. internacionála - Mezinárodní sdružení socialistických stran (MSSS) dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), Academia, Praha, 1981 + Přehled kongresů MSSS

 

 

 

Obrázek staré stuttgartské Liederhalle, v níž se v roce 1907 konal VII. mezinárodní socialistický kongres.

VII. kongres II. internacionály se konal roku 1907 v německém Stuttgartu.

Mezinárodní organizace sociálně demokratických v období masového rozmachu dělnického hnutí byla založena roku 1889 v Paříži. Na jejím založení se významně podílel Bedřich Engels,¹ pod je-hož vlivem i za pomoci a angažovanosti dalších revolucionářů navazovala II. internacionála z po-čátku na revoluční odkaz Mezinárodního dělnického sdružení neboli I. internacionály,² šířila mar-xismus v dělnickém hnutí, organizačně upevnila dělnické hnutí, organizovala řadu úspěšných tříd-ních bojů proletariátu a 1. májem 1890 položila základ tradici dělnických Svátků práce. Po smrti Bedřicha Engelse (1895) v ní však převládl revizionistický a oportunistický směr, představovaný např. Bernsteinem,³ Karlem Kautským⁴ a Viktorem Adlerem⁵. 

 

            Přehled kongresů Mezinárodního sdružení socialistických stran (MSSS)

 

Pořadí kongresů Datum a místo zasedání Stručná charakteristika

I. kongres 14. - 21. července 1889 Paříž založení MSSS (II. internacionály) Kongres připra-ven za přímé účasti Bedřicha Engelse⁶. Stanoven konečný cíl boje dělnické třídy – socia-lismus. Proti anarchistům zdůrazněna nutnost nut-nost spojování parlamentního a mimo-parlamentního politického i hospodářského boje. Stanoveny nejbližší úkoly boje za sociální zákonodárství – osmihodinový pracovní den, zvýšení mezd atd. Přijato rozhodnutí, aby byl 1. květen každoročně slaven jako den mezinárodní dělnické solidarity.

II. kongres 16. - 22. srpna 1891 Brusel - Zhodnoceny výsledky oslav 1. máje. Ostré střetnutí s anarchisty v otázce militarismu – přijata rezoluce Wilhelma Liebknechta⁷, prokazu-jící, že VÁLKY JSOU PRODUKTEM KAPITALISMU A POUZE SOCIALISMUS PŘINESE NÁRODŮM MÍR.

III. kongres 6. - 12. srpna 1893 Curych - Kongres potvrdil nutnost spojení ekonomického i politického boje dělnické třídy a odsoudil anarchisty. Přijal rozhodnutí, že v MSSS – Druhé internacionále mají zůstat jen ty politické strany, jež uznávají nutnost politického boje.                 Projednávána politická práva i způsob jejich užití v boji za politickou moc a její pře-měnu v nástroj osvobození dělnické třídy.

IV. kongres 27. července – 1. srpna 1896 Londýn Poprvé analyzována koloniální otázka – odsouzena expanzivní politika buržoazie vůči koloniím, vytyčeno právo všech ná-rodů na sebeurčení. V otázce agrární přijata pouze obecná rezoluce o nutnosti přechodu půdy do společného vlastnictví a získání zemědělského proletariátu do dělnických stran. IV. kongres vyloučil z II. internacionály anarchisty.

V. kongres 23. - 27. září 1900 Paříž Na kongresu došlo k boji s narůstajícím oportunismem v mezinárodním dělnickém hnutí. Ústředním bodem byla diskuse o vstupu francouzského socialisty Alexandra Milleranda⁸ do buržoazní vlády, schválena rezoluce Karla Kautského,⁹ podle níž má být vstup do buržoazní vlády chápán nikoli jako otázka principiální, ale taktická, pro svou kompromisnost a oportunistický přístup se rezoluce nazývala „kaučuovou“. Usneseno zřídit Mezinárodní socialistické byro se sídlem v Bruselu (úkoly omezeny na informační činnost).

VI. kongres 14.-20. srpna 1904 Amsterdam - Jednání ovlivněno rusko-japonskou válkou a narůstající revolučností dělnického hnutí. Rusko-japonská válka od- souzena jako uchvatitelská z obou stran. Kongres jednal o mezinárodní taktice socialistického hnutí – přijata rezoluce, jež rušila kompromisnický charakter „kaučukové rezoluce“ a odsuzovala revizionis-mus¹⁰. Představitelé revizionismu a reformismu¹¹ však zůstali členy vedení MSSS [Mezinrodního sdružení socialistických stran (II. internacionály)]. V jednání o koloniální otázce se uplatnilo oportunistické stanovisko (teze o možnostech kulturního poslání určitých forem kolonialismu). VI. kongresu II. internacionály se v Amsterdamu po poprvé zúčastnili ruští bolševici. Kongres posílil marxistickou linii, avšak nebezpečí oportunismu neodvrátil.

VII. kongres Stuttgart 18.-24. srpna 1907 Poprvé přítomen V. I. Lenin. Poprvé projednávána o tázka války a eventuální akce proletariátu proti válce. Schválen návrh A. Bebela,¹² podporovaný Leninem¹³ a Luxemburgovou¹⁴ (hl. body; hlasování proti válečným kreditům, výměna stálého vojska za národní milici, antimilitaristická propaganda). Oportunisté požadovali neu- tralitu odborů a odmítali vedoucí úlohu strany dělnické třídy. Vlivem revolučního křídla v čele s bolševiky se podařilo prosadit marxistickou linii.

VIII. Kongres 28. srpna-3. září 1910 Kodaň Projednávány otázky války a míru, přijata pro-tiválečná rezoluce. Ostrý boj o poměr politických stran a odborů – přijata Leninova rezoluce, namířená proti teorii neutrálnosti odborů.

Mimořádný kongres Basilej 24. - 25. listopadu 1912 Svolán pod vlivem hrozby světové války (válka na Balkáně). Schválen protiválečný Manifest národům všech zemí hrozící kapi-talistickým vládám revolučním vystoupením meziná- rodního proletariátu v přípa-dě rozpoutání imperialistické války.

            Během První světové války však vedení většiny socialistických stran samotné své zá-sady, vyhlášené v manifest,u zradilo.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1a) Engels, Bedřich (1820-1895) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/

5407220920755828518

1b) Lenin, V. I., Bedřich Engels dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/c

estina/lenin/1895/engels.htm

2a)  I. internacionála - Mezinárodní dělnické sdružení dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), (j-pri), str. 514 Praha Academia 1981 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/694312076263245139?hl=cs

2b)  I. internacionáladle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_intern

acion%C3%A1la

Liebknecht, Wilhelm Martin Philipp Christian Ludwig (1826-1900) významný činitel německého a mezinárodního revolučního dělnického hnutí, Marxův a Engelsův žák, jeden ze zakladatelů a vůdců německé sociální demokracie a organizátorů I. a II. internacionály dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Liebknecht

3a) Millerand, Alexandre (1859-1934), francouzský politik, první socialista v buržoazní vládě (1889-1902), jenž byl roku 1904 vyloučen ze socialistické strany jako revizionista. V letech 1912-19-13 resp. 1914-1915 zastával post ministra války, roku 1920 byl zároveň premiérem a mi-nistrem zahraničí a mezi lety 1920-24 pak francouzským prezidentem. A. Millerand dle čes-ké wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandre_Millerand

3b) Millerand, Alexandre (1859-1934) Dle knihy V. I. Lenin, Vybrané spisy v pěti svazcích (sv. I), na-kladatelství Svoboda, Praha, 1972: Millerand, Alexandre (1859-1934) francouzský politik a refor-mistický socialista. V roce 1899 vstoupil do reakční francouzské buržoazní vlády, v níž spolupra-coval s katem Pařížské komuny generálem Gallifetem. LENIN OZNAČIL MILLERANDIS-MUS ZA ZRADU ZÁJMŮ PROLETARIÁTU A ZA UPLATŇOVÁNÍ REVIZIONISMU V PRAXI A ODHALIL JEHO SOCIÁLNÍ KOŘENY.

             V roce 1904 byl Millerand vyloučen ze socialistické strany a založil společně s bývalými so-cialisty (Briand, Viviani) stranu „nezávislých socialistů“. V letech 1909-1910, 1912-1913 a 1914-1915 vykonával různé ministerské funkce. Po Velké říjnové revoluci Millerand patřil k organizáto-rům protisovětské zahraniční intervence. V letech byl prezidentem Francouzské republiky. Po volebním vítězství levicových buržoazních stran v červnu 1924, jež s Millerandem odmítly spolu-pracovat, byl nucen odstoupit. V roce 1925 resp. 1927 byl zvolen senátorem.

4 Kautský, Karl (1854-1938) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/4

613635101246632049

5a) Revizionismus dle Sociologické encyklopedie viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501

801748429706/7674544875274503565

5b) Revizionismus dle IES (Ilustrovaného encyklopedického slovníku) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5806737250473219346

6 Reformismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku, Academia 1982 viz https://www.bl

ogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/1210378348156647773

7a) Bebel, August (1840-1913), byl německý politik, spisovatel a marxistický filozof, proslul jako představitel dělnického hnutí, jeden ze zakladatelů a vůdců německé sociálnědemokratické strany a II. internacionály. Od roku 1867 předseda Svazu německých odborových spolků, od založení Soci-álnědemokratické dělnické strany Německa roku 1869 sál v jejím čele. Bebel byl aktivním bojov-níkem proti militarismu, klerikalismu a za osvobození žen. Stal se rovněž významným a nesmi-řitelným odpůrcem Bernsteinova revizionismu. Do řad levice přivedly Augusta Bebela texty Fer-dinnda Lassalla [viz Lassallismus a Ferdinand Lassall (1825-1864) zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6102011754876522661 resp. Fedinand Lassalle dle české wiki-pedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ferdinand_Lassalle] a osobní vliv Viléma Liebknechta [Vilém (Wilhelm) Liebknecht (1826-1900), činitel německého a mezinárodního dělnického hnutí. Marxův a Engelsův žák, jeden ze zakladatelů a vůdců německé sociálnědemokratické strany a organizátorů I. a II. internaionály. Vilém Liebknecht (1826-1900) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Liebknecht]. August Bebel byl jedním ze zakladatelů a v letech 1872-1913 třetím předsedou Sociálnědemokratické strany Německa. Jako poslanec severoněmeckého parlamentu a posléze Reichstagu proslul Bebel svým odporem proti prusko-francouzské válce, obsazení Alsas-ka-Lotrinska (za což byl též několik měsíců věz-něn) i proti německé koloniální politice v Africe, kterou označoval za bestiální.

7b) Bebel, August (1840-1913) dle Vybraných spisů V. I. Lenina v oěti svazcích, svazek I, str. 773: význačný představitel německé sociální demokracie a mezinárodního dělnického hnutí. Politickou dráhu nastoupil v první polovině 60. let XIX. století. Byl členem I. internacionály. Roku 1869 založil společně s W. Liebknechtem [viz činitelem německého i mezinárodního dělnického hnutí. Marxův a Engelsův žák, jeden ze zakladatelů a vůdců německé sociální demokracie a organizátorů I. i II. internacionály Liebknecht Vilém (Wilhelm) (1826-1900) zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3106830423187841781] německou sociálnědemokratickou stranu (eisenešských). A. Bebel byl několikrát poslancem říšského sněmu, kde za francouzsko-pruské války (viz Pru-sko-francouzská válka nebo Francouzsko-německá válka ve Francii často označovaná jako válka z roku 1870 (guerre de 1870), dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia

.org/wiki/Prusko-francouzsk%C3%A1_v%C3%A1lka, byl konflikt mezi Druhým francouzským cí-sařstvím (později Třetí republikou) a německými státy severoněmecké-ho spolku vedenými prus-kým královstvím, Bebel hlasoval proti válečným úvěrům. V devadesátých letech XIX. stol a po roce 1900 vystoupil proti refor-mismu a revizionismu v německé sociální demokracii. LENIN NAZVAL BEBELOVY PROJEVY PROTI BERNSTEINOVCŮM „VZOREM“, JAK JE TŘEBA HÁJIT MARXISTICKÉ NÁZORY A BOJO-VAT ZA SKUTEČNĚ SOCIALISTICKÝ RÁZ DĚLNICKÉ STRANY“ (Spisy, sv. 19, čes. vyd. 1959, str. 2-95). V posledních letech své politické činnosti se Bebel dopustil řady chyb centristického charakteru.

7c) Bebel, August (1840-1913) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/August_Bebel

8a) Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimír Iljič (1870–1924) dle IES, Academia, 1982 viz https://www.blo

gger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7624455622683502038

8b) Lenin (vl. jm. Uljanov) Vladimir Iljič (1870–1924) dle portálu kominternet.cz viz https://www

.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5859686651556370276?hl=cs

8c) Lenin, Vladimír Iljič dle české části Marxistického internetového archivu portálu Marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/index.htm

8d) Leninismus - marxismus epochy imperialismu a proletářské revoluce viz https://www.blogger

.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5871150623914259087

8d) Košťál, Zdeněk, O leninismu jako nedílné součásti ideologie komunistické strany a vědeckých východisek její politiky dle portálu Maxisticko-leninského odborného klubu (MLOK) Rudého praporu viz http://www.rudyprapor.cz/zdenek-kostal-o-leninismu-jako-nedilne-soucasti-ideologie-komunisticke-strany-a-vedeckych-vychodisek-jeji-politiky/

9a) Luxemburgová, Rosa (1871-1919) pracovnice německého, polského a mezinárodního komunis-tického hnutí, narozena v ruském záboru Polska, roku 1894 spoluzakladatelka Polské sociálně-de-mokratické strany (od r. 1900 SDKPiL – Sociálnědemokratické strany království Polského a Litvy). Po svém přestěhování do Německa vstoupila do Sociálnědemokratické strany Německa (SPD), bo-jovala proti reformismu a revizionismu. V letech 1905-1906 se účastnila povstání ve Varšavě. Pub-likovala politické a ekonomické spisy [Rosa Luxemburgová Sociální demokracie a parlamenta-rismus (1904) MOTTO Pro SOCIÁLNÍ DEMOKRACI JE NEZBYTNÉ, aby v parlamentě neprová-děla jen polt. opozici, ale ABY stále MOCNĚJI PROSAZOVALA svou HLAVNÍ TENDENCI: SNAHU O POLITICKÉ UCHOPENÍ MOCI PRLETARIÁTEM ZA ÚČELEM SOCIALISTICKÉHO PŘEVRATU! Viz: https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499329], Sociální reforma nebo sociální revo-luce? MOTTO: Bernsteinovy názory jsou v nesmiřitelném rozporu s myšlením vědeckého socialis-mu. Bernstein pochybuje o Marxem vědecky zdůvodněném a tudíž nutném vývoji kapitalistické společnosti i o tom, že lze přejít do řádu socialistického výhradně provedením revoluce, viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=492981.

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1a) Engels, Bedřich (1820-1895) německý politický filozof a ekonom, spoluzakladatel marxismu a vůdčí osobnost první i druhé internacionály. Byl osobním přítelem Karla Marxe a jeho spolupra-covníkem na prakticky všech významných dílech z oblasti filozofie, ekonomie a teorii komunismu. Engelsovo curriculum vitae viz https://draft.blogger.com/blog/post /edit/2155501801748429706/5407

220920755828518

1b) Engels, Bedřich (1820-1895) dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Engels

1c) Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimír Iljič, Bedřich Engels, nekrolog Bedřich Engels napsal Lenin na podzim roku 1895. Byl vytištěn v č. 1/2 sborníku Rabotnik, který začal vycházet v březnu 1896 a dle české verze portálu marxists.org viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1895/engels.htm#3

2a) I. internacionála resp. Mezinárodní dělnické sdružení viz https://draft.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6923529864911265456

2b) I. internacionála dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_interna

cion%C3%A1la

3a) Bernstein, Eduard (1850-1932) https://draft.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2339843565667069503

3b) Bernstein, Eduard (1850-1932) byl politik a přední teoretik německé Sociálnědemokratické strany dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Eduard_Bernstein

4a) Kautský, Karel (1854-1938), německý socialistický teoretik, revizionista, který již dle názvu 1. kapitoly Leninova fundamentálního spisu Proletářská revoluce a renegát Kautský [viz https

://www.marxists.org/cestina/lenin/1918/renkauindx.htm] učinil z Marxe „tuctového liberála“ a jejž V. I. Lenin v uvedené teoreticky zásadní práci práci ostře, nesmlouvavě, především však pregnant-ně kritizoval. Vlastní profil Karla Kautského dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/

Karl_Kautsky. Kautsky byl jedním z předních teoretiků a vedoucí osobností II. internacionály, ideolog tzv. centrismu. V letech 1881-1890 byl osobním tajemníkem Bedřicha Engelse v Londýně. Vedl a byl hlavním autorem vypracování Erfurtského programu. Postupně přecházel - jak bylo konstatováno - od marxismu k revizionismu a centrismu, přičemž hlásal teorii o samovolném přechodu k socialismu bez proletářské revoluce pouhým rozmachem výrobních sil a ve posledku se stal otevřeným nepřítelem Říjnového převratu vedeného bolševiky obecně a Leninem pak zvláště. Odkazuje na zmíněné, byl to předně V. I. Lenin, jenž zevrubně podrobil Kautského od revoluce odpadlické teze zdrcující kritice. Po roce 1933 Kautský emigroval do ČSR. Dne 17. října 1938 zemřel v Amsterodamu.

5 Adler, Viktor (1852-1918) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/2605114242297093826?hl=cs