Dogmatismus
Dogmatismus je naprosto neschopný jakéhokoli vysvětlení čehokoli
a
právě to určuje jeho evidentní ba přímo do očí bijící i jemu vlastní
naprostou neadekvátnost (J. G. Fichte)
Dogmatismus je způsob myšlení, při němž se určité teze přeměňují v strnulé zá-věry, aplikované bez přihlédnutí ke kon-krétním podmínkám. Dogmatismus chápe všechny pravdy jako absolutní. V protikla-du k dogmatismu zahrnuje dialektika do chápání pravdy nejen prvek absolut-nosti, ale i moment relativnosti, žádá obohacení a rozvoj všech pravd a konkrétní přístup při jejich aplikaci v praxi.
Kritika
dogmatismu z pozic dialektiky mu-sí však být odlišena od útoků
na dogmatis-mus z pozic skepticismu a relativismu. Tak v antice
Pyrrhón1
a Zenón2
nazývali „dogmatiky“ všechny, kteří tvrdili něco pozitivního
o podstatě věcí. Kant3
nazýval dogmatickým každý názor, který byl přijí-mán bez
přezkoumání svých předpokladů. Dogmatismus v dělnickém hnutí
je charakterizován odtržením teorie od praxe, od konkrétní
historické situace v celé její složitosti i proměnlivosti a projevuje se ignorováním těch tendencí nebo rysů dělnického hnutí, dohoda, které vytvářejí specifické zvláštnosti daného období, nebo konkrétních podmínek činnosti dělnické třídy v jednotlivých zemích. Dogmatismus je vlastní jak pravicovému tak levicovému oportunismu4 a revizionismu5 a zůstává tak v evidentním, přede-vším však flagrantním antagonismu s dialektikou obecně a marxistickou metodou zvláště.
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭
1 Pyrrhón z Élidy (asi 360 př. n. l. ve Starověké Élidě – asi 260 př. n. l.) byl antický řecký filozof, po-važovaný za zakladatele pyrrhonismu a do jisté míry i skepticismu vůbec. Pyrrhónovou ústřední myšlenkou je nejistota jakéhokoliv poznání – jak smyslového, tak rozumového. Interpreti se nesho-dují v tom, zda ji Pyrrhón připisoval neuchopitelnosti a proměnlivosti skutečnosti samé, anebo – jako pozdější pyrrhonisté – omezenosti našich smyslů i rozumu. Dle Pyrrhóna nic o povaze věcí nevíme, protože jejich povaha je neurčitá a neurčitelná. Vnímáme pouze to, jak se nám věcí jeví, ne jaká je jejich pravá podstata. Každý výrok se dá vyvážit opačným výrokem, který má stejnou váhu. Dochází tedy k isosthenii, tedy naprosté vyrovnanosti sil a argumentů, kdy nelze jednoznačně ur-čit, který z výroků je správný. Abychom poznali, který argument je blíže k pravdě, museli bychom znát pravdu samu. To je však dle Pyrrhóna nemožné, protože právě pravda se dle skeptického hle-diska nalézá mimo dosah našich poznávacích schopností. Stručné curriculum vitæ Pyrrhóna z Éli-dy dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrrh%C3%B3n_z_%C3%89lidy
2 Zénón z Eleje (490–430 př. n. l.), řecký filozof, matematik a spisovatel, jenž patřil k předsókratov-ským řeckým filozofům. Patřil k jihoitalské tzv. eleje či elejské škole, jejíž vůdčí postavou byl Zénó-nův učitel a přítel Parmenidés. Často se označuje pouze jako Zenón a pak jej ovšem lze snadno za-měnit s mladším Zénónem z Kitia, zakladatelem stoicismu. Již od antiky je Zenón z Eleje znám především díky svým paradoxům, které měly podpořit Parmenidovo učení a popřít učení Pythago-rovo. Zénón z Eleje dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A9n%C3%B3n_z
_Eleje
3 Kant,
Immanuel
(1724–1804)
byl německý
filozof,
jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z
představitelů osvícenství.
Jeho
Kritikou
čistého rozumu (KČR)
začíná nové pojetí filosofie, zejména v epistemologii
(teorii poznání) a v etice.
Právě
ve své Kritice
čistého rozumu
–
nejvýznamnějším
Kantově
filozofickém
díle
a
jednom
z nejvlivnějších filozofických
děl vůbec
–
Kant
předkládá
svoji teorii poznání
(tzv.
transcendentální filozofii)
a
řešení problému, jak mohou mít subjektivní podmínky myšlení
objektivní platnost. KČR je první ze tří „kritik“ z
pera Immanuela Kanta, po níž
následovala
Kritice
praktického rozumu
a Kritika soudnosti.
Zjednodušený
a zkrácený výklad myšlenek KČR podal Kant ve svazku
Prolegomena ke každé příští metafyzice, jež se bude moci stát
vědou (1783).
Katolická
dekretem ze dne 11. června 1827 zařadila Kantovu Kritiku
čistého rozumu
na Index
zakázaných knih.
Kant významně ovlivnil pozdější romantické
a idealistické
filozofy
19.
století
a novější filozofii
vůbec. Immanuel
Kant dle české wikipedie viz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Immanuel_Kant
4a) Oportunismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES), Academia, Praha 1982 viz
Komentáře
Okomentovat