Anarchismus dle IES (Ilustrovaného encyklopedického slovníku) + anarchismus dle Slovníku vědeckého komunismu (SVK)

 

                                                                                            anarchistický individualista Max Stirner

Anarchismus je maloburžoazní politický a filozofický směr nepřátelský vědeckému komunismu. Jakkoliv se staví proti kapitalistickému vykořisťování, hlásá ničím neomezenou svobodu jednotlivce a odmítá ja-koukoli státní moc či autoritu (tedy i diktaturu proletariátu). V dějinách často pou-žíval individuálního te-roru. Vznikl ve 40. letech XIX. století, časem se rozrůznil ve vícero proudů. Mezi jeho hlavní představi-tele patřili Max Stirner¹, M. S. Bakunin², Errico Malatesta³, P. A. Kropotkin⁴

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★

1a) Stirner, Max (vl. jm. Johann Caspar Schmidt) (1806–1856) dle české wikipedie viz https://

cs.wikipedia.org/wiki/Max_Stirner

1b) Stirner, Max [vl. jm. Johann Caspar Schmidt] (1806-1856) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6167523029544468051?hl=cs

2a) Bakunin, Michail Alexandrovič (1814-1876) dle české wikipedie viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/3019252310711109653

2b) Bakunin, Michail Alexandrovič (1814-1876) stručné curriculum vitæ viz https://www.blogger.c

om/blog/post/edit/2155501801748429706/3019252310711109653?hl=cs

3 Malatesta, Ericco (1853-1932) byl italský anarchokomunista dle české wikipedie viz https://cs.

wikipedia.org/wiki/Errico_Malatesta

4a) Kropotkin, Pjotr Alexejevič (1842-1921), ruský revolucionář a myslitel, jeden z teoretiků anar-chismu, sociolog, zeměpisec a geolog, badatel o východní Asii. V 60. letech XIX. století uskuteč-nil několik expedicí po východní Sibiři. Mezi lety 1876 a 1917 se nacházel v emigraci v západní Ev-ropě, kde byl činný v anarchistickém hnutí. Zastával program a zároveň byl průkopníkem teorie tzv. anarchistického komunismu neboli anarcho-komunismu, spatřujícího ideál budoucího spo-lečenského uspořádání ve federaci svobodných výrobních pospolitostí, kterážto teorie doznala ži-vého ohlasu zejména v románských zemích (Itálie, Francie, Španělsko) a v Latinské Americe. Po Brity brilantně zorganizovaném a profesionálně provedeném spiknutí proti ruské mo-narchii, jež byla v tom čase válečným spojencem Británie v rámci Trojdohody, a svržení cara roku 1917, se do Ruska vrátil do i P. A. Kropotkin. A po říjnovém převratu to byl prá-vě Pjotr Alexejevič, kdo naprosto otevřeně, jednoznačně a zcela nepokrytě vystoupil pro-ti zahraniční intervenci 14 západních států proti sovětovému Rusku. Jakkoli Kropotkin proslul jako ruský přírodovědec, geograf i geolog, zůstává až do současnosti znám především jako jeden z předních ruských anarchistů obecně, prvních zastánců a teoretiků anarcho-komunismu zvláště. Vzhledem k jeho knížecímu titulu a věhlasu jako anarchisty byl Kropotikin kon-cem 19. a začátku 20. staletí nazýván „Anarchistickým knížetem“. Oscar Wilde ho nazval „novým Kristem přicházejícím z Ruska“. Podílel se také jako přispěvatel do 11. vydání Encyc-lopædie Britannica z roku 1911.
            Sám P. A. Kropotkin se narodil se v rodině starobylého knížecího rodu, měl staršího bratra Alexandra a bratrance Dmitrije, jenž byl později zavražděn revolucionářem Grigorijem Golden-bergem. V 15 letech nastoupil na studia v prestižní aristokratické vojenské akademii, do Pážecího sboru v Petrohradu, po jehož dokončení se stal komorníkem cara Alexandra II. V roce 1868 získal důstojnickou hodnost a odešel sloužit k Amurskému kozáckému vojsku. Poté v roce 1862 odjíždí na pět let na Sibiř, kde se zabývá vědeckou a společenskou činností (účastní se geografických ex-pedicí). Určuje směr, kterým se táhnou základní horské masivy Asie, tj. od jihozápadu na severo-východ. Poté vystupuje s hypotézou, jejíž základem byla myšlenka o dávném zalednění celé Evro-py. Roku 1867 odjíždí do Petrohradu, kde nastupuje do zaměstnání na univerzitě, a o rok později je zvolen členem Ruské geografické společnosti. Roku 1872 se po cestě do Švýcarska se v Jurské federaci setkává s následovníky svého krajana Michaila Bakunina a přechází na pozice anarchis-mu, s Michailem Bakuninem se však nikdy nesetkal. Po návratu do Ruska se věnuje anarchistické propagandě, vstupuje do kroužku „čajkovců“, po jehož zničení je zatčen a uvězněn v Petropavlov-ské pevnosti. V roce 1867 uskutečnil útěk z vězeňské nemocnice a prchl do zahraničí. Během 40 let v exilu se z něho stal jeden z nevýznamnějších činitelů anarchistického hnutí - vystupoval na schůzích, účastnil se kongresů anarchistické Internacionály i veřejných akcí, psal propagační pu-blikace a založil noviny. Do řad První internacionály Kropotkin vstoupil v roce 1872. Roku 1881 je pro své aktivity vyhoštěn ze Švýcarska. Dva roky na to je, ač nevinen, odsouzen k pěti letům věze-ní, ale v roce 1886 je pod tlakem veřejnosti předčasně propuštěn a odjíždí do Anglie. V následují-cích letech vycházejí jeho nejznámější díla jak z oblasti vědy (především geografie) tak i anar-chistické teorie. Od roku 1892 přispívá deset let do anglického periodika Nineteenth Century, konkrétně do rubriky Recent Science, kterou před ním vedl Thomas Henry Huxley. Jak bylo zmí-něno, vrátil se Kropotkin po únorové revoluci 1917 do Ruska a s Leninovým svolením se tři roky po říjnovém přelomu stal pohřeb Pjotra Alexejeviče posledním hromadným shromážděním anarchistů v Rusku. Tedy až do rozpadu Sovětského svazu.

4b) Stručné Curriculum vitæ P. A. Kropotkina viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180

1748429706/4863216645157420854?hl=cs