Zdroje textů k Pařížské komuně
vystupy/komentare/ke-150-vyroci-parizske-komuny
2 Prokšanová, Petra, Lajka na facebooku k Pařížské Komuně vyhlášené dne 18. března 1871 ze dne 18. března 2020 viz https://www.facebook.com/petraproksanova/photos/a.107025167522151/136
139047944096/?type=3eid=ARBj5Xpo1P_UiFXTrkWq5TcRD0VnlKa7ffizXg0DG_pIJBeW_Ui8A89ri4
6p1Z-yJVkmyPqW-Rwu4I_E
3 Karbusický, Vladimír (1925-2002), Pařížská komuna a naše dělnické hnutí, Karbusický nesou-hlasí s A. Klímou v jeho knize „Počátky českého dělnického hnutí“, v níž marginalizuje ohlas pa-řížské Komuny u našich dělníků. Český proletariát se však o Komunu velice zajímal, jak je patrné z revolučních písní a článků časopisu Dělník, zdroj: časopis Český lid: Roč. 40 (8), 1953, č. 2, duben, str. 67-73.
4 Keržencev, Platon Michajlovič, Dějiny Pařížské komuny 1871 (Istorija Parižskoj kommuny 1871), v ruč1940. Cílem knihy, založené na původních pramenech a literatuře, je poskytnout celkový nás-tin dějin Pařížské komuny v jejích základních údobích a složkách. přitom se autor podrobněji po-zastavuje u méně objasněných (anebo dosud neobjasněných) otázek či stránek Komuny a struč-něji charakterizuje ty problémy, jež již byly knižně publikovány. Podrobně je např. charakterizová-no celé období v předvečer Komuny, kdy pracující, jež se zprvu zmocnili pušek a později i děl, vy-pracovali své požadavky (do značné míry později Komunou uskutečněné) a dvakrát se pokusili uchvátit moc. V knize jsou tyto otázky podrobně objasněny na základě soudobého tisku, pamětí a jiných málo známých materiálů. Keržencevovy Dějiny Pařížské komuny vyšly rusky roku 1940, čes-ky je pak v překladu Jaroslavy Lehárové a Mileny Puklové vydalo v roce 1961 Státní nakladatelství politické literatury (SNPL).
5 Lissagaray, Prosper Olivier Hyppolite, Dějiny
Pařížské komuny,
Státní nakladatelství politické literatury (SNPL),
Praha, 1953, Překlad: dr. Jaroslav Kraus. První
vydání originálu: 1871.
6 L i s s a g a r
a y, Hippolyte-Prosper-Olivier „Lissa“ - Dějiny Pařížské
komuny z roku 1871
Zdroj: https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=579238
2g)Lenin, V. I., Poučení z Komuny viz http://vzdor.org/wp-content/uploads/2015/06/Lenin-Poucenie-z-komuny.pdf
2h) Referát z webových stránek Českého reálného gymnazia v Českých Budějovicích https://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/19-stoleti/parizska_komuna.htm
2ch) Pařížská komuna dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_komuna
2i)
Vuillaume, Maxime, Zápisky očitého svědka pařížské komuny
(fr. Mes Cahiers rouges au
temps de la Commune), Odeon, Praha, 1975.
Většina z nás si právem myslí, že o Pařížské komuně ví
vše, co je třeba vědět. A snad právě pro tyto čtenáře je
nejspíše určena kniha vzpomínek Maxima Vuil-lauma. Vuillame totiž
přenechává historikům vysledování příčin zrození i pádu
Komuny a zasazení tohoto významného historického mezníku do
kontextu dějin. Soustřeďuje se na něco zcela jiného: na záznam
očitého svědka, který byl při tom, který to vše prožil a
procítil. Ovšemže výsledek mohl být nezajímavý, kdyby se o
svůj osobní prožitek se čtenářem podílel účastník stojící
stranou, člověk s úzkým zorným polem, anebo člověk, kterému
není dáno prožité adekvátně popsat. Ale Maxime Vuillame byl
tehdy mladý novinář, který s profesionální zvídavostí
žurnalisty vždy věděl, kde se bude odehrávat to nejzajímavější,
a především byl nadán tak pozoruhodnou vnímavostí, že kromě
událostí do sebe vstřebával i neopakovatelnou atmosféru,
osobitost postav, nálady i imprese, a se suverénností, jež je
vlastní pouze velkým novinářům, dovedl vyhmátnout klíčové,
rozhodující chvíle dějinných zvratů.
Jeho zápisky -
snad právě proto, že necítí potřebu nic proklamovat,
vyzdvihovat zásluhy, oslavovat a monumentalizovat - působí
nesmírně svěže, jímavě a především moderně. Vycházely v
sešitech po autorově návratu z emigrace a r.1909 vyšly poprvé ve
výboru knižně.
V r. 1971, kdy se oslavovalo 100.výročí
Komuny, přispělo jejich nové vydání ve Francii k důstojnému
uctění památného jubilea.
2j) Pařížská komuna dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_komuna
3) Pomajdík, Miroslav - Spomienka na Parížsku komúnu z roku 1871: Vojaci ju utopili v krvi, keď popravili vyše 30 000 Parížanov, Vzdor-strana práce viz http://casopis.vzdor.org/?p=1945
Komentáře
Okomentovat