Vaillant, Marie Édouard (1840-1915)
delegát Pařížské komuny pro školství
Vaillant, Marie Édouard (1840-1915)
Édouard Vaillant byl francouzský politik.
Jako syn právníka studoval inženýrství na École Centrale des Arts et Manufactures, kterou ukončil v roce 1862, a poté práva na Sor-bonně. V Paříži znal Charlese Longueta1, V Paříži znal Louis-Auguste Rogearda2 a Julese Vallèse3. Jako čtenář spisů Josepha Proudhona4 se setkal s Proudhonem a připojil se k International Workingmen's Association5. Louis-Auguste Rogearda a Julese Vallèse. Jako čtenář spisů Josepha Proudhona se setkal s Proudhonem a připojil se k International Workingmen's Association.
V roce 1866 odešel M. E. Vaillant studovat do Německa.
Po vypuknutí francouzsko-pruské války v roce 1870 se vrátil do Paříže. Během obléhání Paříže6 se Vaillant setkal s Augustem Blanquim7. Vaillant se postavil proti vládě národní obrany a zúčastnil se povstání ve dnech 31. října 1870 a 22. ledna 1871.
Byl jedním ze čtyř redaktorů Affiche Rouge (Rudý plakát), kteří vyzývali k vytvoření Pařížské komuny. Ve volbách v únoru 1871 kandidoval jako revoluční socialistický kandidát do Národního shromáždění, ale nebyl zvolen. V březnu 1871 byl zvolen ve 20. obvodu do rady Komuny, kde dohlížel na práci na vzdělávání.
Po krvavém potlačení Komuny koncem května 1871 uprchl Vaillant z Francie s Eugènem Baudinem do Velké Británie, kde byl součástí blanquistické tendence První internacionály8.
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★★☭★☭★
1 Longuet, Charles Félix César (1839–1903) novinář i přední a významná postava dělnického hnutí, včetně Pařížské komuny z roku 1871 dle zde https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/7084894911252649615
2 Rogeard, Louis-Auguste odpůrce Druhého císařství a stal se významnou osobností Pařížské komuny [viz zdroje textů k Pařížské komuně zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8124705025422733451], R. A. Rogeard viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/892337628381341736
3 Vallès, Jules (1832–1885) byl francouzský novinář a spisovatel, zastánce krajně levicových názorů. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny [viz zdroje textů k Pařížské komuně zde: https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8124705025422733451], po jejíž porážce byl odsouzen k trestu smrti a žil několik let v emigraci. Jeho hlavním literárním dílem je autobiografická románová trilogie Jacques Vingtras. Jules Vallès dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Jules_Vall%C3%A8s
4a) Proudhon, Pierre-Joseph (1809-1865) dle IES (Ilustrovaného encyklopedického slovníku) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6608705809209290443
a proudhonismus viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/8026064546105157140
4b) Proudhon, Pierre-Joseph (1809-1865) francouzský typograf a vzdělanec-samouk, raně socialistický myslitel, jenž zpopularizoval tvrzení jako „vlastnictví je krádež“ a „Bůh je zlý“. Byl také vůbec prvním, kdo sám sebe nazval anarchistou, naplňuje tak poprvé pojem anarchie pozitivním významem. Je zakladatelem politicko-ekonomického systému, tzv. mutualismu, a teoretikem samosprávy pracujících dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pierre-Joseph_Proudhon
5 Mezinárodní asociace pracujících (International Workingmen's Association) neboli I. internacionála dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_internacion%C3%A1la
6 Obléhání Paříže (1870–1871) bylo závěrečnou fází prusko-francouzské války. Obléhání začalo dne 17. září 1870 a skončilo dobytím hlavního města Francie pruskými vojsky. Detailní průběh a politicko-historické pozadí vlastního obléhání Paříže dle české wikipedie viz ) https://cs.wikipedia.org/wiki/Obl%C3%A9h%C3%A1n%C3%AD_Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEe_(1870%E2%80%931871
7a) Blanqui, Louis Auguste (1805-1881) byl francouzský revolucionář, socialistický teoretik a utopický komunista. Jím založený směr se nazývá blanquismus. Účastník revolucí 1830, 1848-49, člen Pařížské komuny, vydavatel revolučních časopisů a autor břitkých politických esejů. Dvakrát byl odsouzen k trestu smrti, 37 let vězněn. Pokračovatel osvícenského materialismu a ateismu, jakkoli v oblasti dějin zůstal na poli idealismu. Revoluční změnu hodlal provést převratem vedeným spiklenci. L. A. Blanqui se zapojil do revolučního hnutí roku 1848 jako vůdce levice. Po potlačení povstání byl odsouzen na deset let vězení. V žaláři navrhl L. A. Blanqiu vlastní socialistickou teorii, v jejímž středu stála idea diktatury proletariátu, později převzatá marxisty. L. A. Blanqui dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Louis_Auguste_Blanqui
7b) blanquismus, učení vycházející z myšlenek francouzského revolucionáře L. A. Blanquiho, utopická socialistická doktrína a ideový směr v dělnickém hnutí v druhé polovině 19. století, zejména ve Francii. Lze konstatovat, že blanquismus jako směr a teorie byl odrazem tehdejší nezralosti dělnického hnutí, nedoceňoval historickou úlohu proletariátu a de facto ani význam dělnické strany. Namísto ekonomické analýzy kapitalismu vycházel z jeho morální kritiky. Vykořisťovatelský řád mínil porazit pomocí tajné konspirativní akce.
8 I. internacionála (Mezinárodní dělnické sdružení) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6923529864911265456
Komentáře
Okomentovat