I. internacionála (1864-1876) dle Slovníku vědeckého komunismu (Svoboda, 1978), str. 88-90
I. internacionála byla založena v období, kdy rozvoj kapitalismu vyvolal růst třídního boje proletariátu, probudil pocit internacionální solidarity jeho národních oddílů. V polovině 19. sto-letí vznikají první proletářské organizace – Svaz zavržených (1834-1836), Svaz spravedlivých3 (1836-1847), Svaz komunistů4 (1847-1852), Pozdravný a protestní výbor (1855-1859), jejichž členy byli představitelé Anglie, Francie a Německa, Belgie, Švýcarska, Itálie, Ruska i jiných zemí, kteří připravovali podmínky pro širší a pevnější sdružení mezinárodní dělnické třídy. Z příkazu II. kongresu Svazu komunistů napsali Marx a Engels Manifest Komunistické strany, který se stal programovým dokumentem světového komunistického hnutí.
Po živé diskusi anglických, německých a francouzských dělníků byl 28. září 1864 v Lon-dýně na početném mítinku v St' Martins Hall zvolen Prozatímní výbor internacionály, který při-jal usnesení, že nová organizace se bude nazývat mezinárodní dělnické sdružení a zvolí předse-du i tajemníky-dopisovatele pro Německo (Marx), Ameriku, Itálii, Polsko, Švýcarsko a Francii. Bylo vytvořeno anglické, francouzské, italské, švýcarské, německé a polské oddělení výboru. Dne 1. listopadu 1864 Prozatímní výbor jednohlasně schválil „Inaugurální adresu“ Mezinárodního děl-nického sdružení, které napsal Marx, a „Prozatímní stanovy“ a konstituoval se jako ústřední rada (od roku 1866 generální rada). „Inaugurální adresa“ a „Stanovy“ byly programovým a organizač-ním základem mezinárodní solidarity proletariátu. „Osvobozená práce,“ říkalo se v „Prozatímních stanovách“, „není otázka ani místní, ani národní, nýbrž sociální, týká se všech zemí, kde existuje moderní společnost…“ (K. Marx, B. Engels, Spisy 16, Praha 1965, str. 46). V „Inaugurální adrese“ se před dělnickou třídou vytyčoval úkol vybojovat politickou moc.
I. internacionála se od počátku setkávala s velkými potížemi. Ani v jedné zemi neexisto-vala celonárodní dělnická streana (nepočítáme-li Všeobecný německý dělnický spolek založený Ferdinandem Lassallem5 v roce 1863). Kromě malé skupiny marxistů patřili do
I. internacionály představitelé nejrůznějších ideově politických směrů (trade-unionisté, blanquisté6, proudhonovci7, lassallovci, bakuninci8 apod.). proto i bylo právě jejím úkolem překonat tuto ideovou pestrost a upevnit masovou základnu hnutí.
I. kongres, který se konal v Ženevě v září 1866, zamítl platformu proudhonistů a nás-ledně schválil «Inaugurální adresu», čímž otevřeně prohlásil samu internacionálu za politickou organi-zaci mezinárodní dělnické třídy. Kongres určil politiku dělnické třídy v otázkách odborů, družstevnictví, podporoval požadavky na zákonodárné stanovení osmihodinové pracovní doby, žádal zákaz noční práce pro ženy, vyslovil se pro likvidaci stálých armád. Klíčové rezoluce, jež kongres přijal, napsal Karel Marx. Vyjadřovaly pozice vědeckého socialismu. Po ženevském kon-gresu aktivizovala I. internacionála svoji činnost v ekonomické i politické oblasti. Přestože na II. kongresu (Lausanne, září 1867) se proudhonistům podařilo prosadit rezoluci, která neschva-lovala stávky, byly zároveň přijaty rezoluce, které vyjadřovaly marxistické názory, včetně rezoluce o boji za politické svobody jako nezbytné podmínce sociálního osvobození proletariátu. Kongres se zabýval otázkou o nebezpečí války. Tatáž otázka byl středem pozornosti i během III. kong-resu (Brusel, září 1868), který byl se stal největší ze všech kongresů I. internacionály. Zúčastnilo se ho 99 delegátů ze 7 zemí. Drtivou většinou hlasů kongres revidoval lausannské usnesení o stávkách a uznal je za nezbytný nástroj dělníků. Před odpor proudhonistů byla při-jata i rezoluce, která vyzývala k zespolečenštění půdy a dolů. Po bruselském kongresu vliv proudhonistů rychle klesal. V té době začaly vlády evropských zemí jasně chápat, že I. inter-nacionála je reálným nebezpečím pro panství buržoazie. V tehdejším tisku se pozvedla zlobná a nenávistná kampaň lží a pomluv. Začaly tvrdé represálie proti členům I. internacionály a po nějakém čase byla postavena mimo zákon v celé Evropě. To však nemohlo stále rostoucí vliv I. internacionály zastavit. V září 1869 se konal v Basileji IV. kongres, během nějž se představila právě vzniklá Sociálnědemokratická dělnická strana Německa (eisenašští). Na kongresu se roz-hořel boj marxistů s bakuninovci, kolem nichž se postupně seskupily všechny opoziční proti-marxistické síly. Stěžejní vliv na osud I. internacionály měla francouzsko-pruská válka a potla-čení Pařížské komuny9. Generální rada uveřejnila dvě výzvy o francouzsko-pruské válce, v nichž vyzývala dělníky k mezinárodní solidaritě a upozorňovala, že pokus francouzských dělníků svr-hnout novou buržoazní republiku by byl „zoufalou bláhovostí“. Povstání se však rozvinulo a I. in-ternacionála poskytovala obležené Komuně všemožnou pomoc. Pád Komuny vyvolal novou vlnu policejního pronásledování Internacionály. Narůstala i její vnitřní krize, vyplývající z ostrých úto-ků bakuninovců proti generální radě. Bakuninovci předpokládali, že pařížské povstání vyvrátilo Marxovu koncepci a potvrdilo jejich stanoviskou k živelnému revolučnímu výbuchu. Také vůdci anglických trade-unionistů byli nespokojeni s politikou podpory Komuny a z generální rady o-dešli. V Německu bylo dělnické hnutí dezorientováno spory mezi lassallovci a eisenašskými10. V této situaci se v září 1872 konal v Haagu V. kongres I. internacionály, kterého se poprvé zú-častnili Marx a Engels. O všech otázkách se rozpoutaly úporné diskuse mezi marxisty a bakuni-novci. Bakuninovci vystoupili proti centralizaci politiky a vedení a požadovali, aby byla podstatně omezena práva generální rady. Avšak kongres převážnou většinou hlasů tyto požadavky zamítl a práva rady rozšířil. Navzdory bakuninovcům byl schválen a do „Stanov“ zahrnut bod o vytvoření dělnických politických stran a o účasti v politickém boji. V. kongres vyloučil roku 1872 Baku-nina z Internacionály. Bakuninovci se odmítli podřídit usnesení kon-gresu a začali za-kládat vlastní organizaci. Během několika následujících let vystupovaly pod jedním jménem dvě internacionály – marxistická a anarchistická. Podle usnesení haagského kongresu přesídlil v říjnu 1872 vedoucí orgán do New Yorku. Spojení s evropskými sekcemi postupně začalo slábnout mezi různými proudy v americké sekci začal ostrý třídní boj. Za této situace se filadelfská konference, jež se konala 15. července 1876, usnesla I. internacionálu rozpustit.
I. internacionála vytvořila teoretické a organizační základy mezinárodního dělnického hnutí. Činně se účastnila organizování ekonomických a politických vystoupení proletariátu a udělala mnoho pro založení národních marxistických stran. Rozbila iluze předmarxovského uto-pického socialismu a ukázala ideologickou neopodstatněnost maloburžoazního socialismu. „I. internacionála,“ psal Lenin, „dohrála svou historickou úlohu a byla vystřídána obdobím nesrovnatelně mohutnějšího růstu dělnického hnutí ve všech zemích světa, obdobím, kdy se dělnické hnutí rozrůstalo do šířky, kdy vznikaly masové socialistické dělnické strany na půdě jednotlivých národních států. (V. I. Lenin, Spisy 21, Praha 1959, str. 44).
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1 Marx, Karl Heinrich dříve uváděn také jako Karel Marx (1818-1883) viz https://www.blogger.co
m/blog/post/edit/2155501801748429706/5310381264984245322
2a) Engels, Bedřich (1820-1895) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/21555018017484297
06/5407220920755828518
2b) Lenin, Vladimír Iljič, Bedřich Engels https://www.marxists.org/cestina/lenin/1895/engels.h
3 Svaz spravedlivých dle portálu Vševěd.cz viz https://encyklopedie.vseved.cz/Svaz+spravedliv%
C3%BDch
4 Svaz komunistů viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/657266099
6158749615
5 Lassallismus a Ferdinand Lassall (1825-1864) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215
5501801748429706/6102011754876522661
6 Blanquismus dle portálu CoJeCo viz https://www.cojeco.cz/blanquismus
7 Proudhonismus dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku (IES) viz https://www.blogger.co
m/blog/post/edit/2155501801748429706/8026064546105157140
8a) Bakunin, Michail Alexandrovič (1814-1876), dle Ilustrovaného encyklopedického slovníku, Akademie, 1980 viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/27474813063
8b) Články Bedřicha Engelse „Bakuninovci při práci“, otištěné v novinách «Volksstaat», čís. 105, 106 a 107 z 31. října resp. ze dne 5. listopadu 1873, jež napsal Engels bezprostředně po událos-tech, k nimž došlo ve Španělsku v létě 1873 a jimiž vyvrcholila španělská buržoazní revoluce z let 1868 -1874. Faktické údaje čerpal Engels z denního tisku a z různých dokumentů španělských sekcí Internacionály, především ze zprávy, kterou předložila Nová madridská federace řádnému kongresu Internacionály v Ženevě 8.-13. září 1873.
Brzy vyšel Engelsův článek také samostatně jako separát „Die Bakunisten an der Arbeit. Denk-schrift über den letzten Aufstand in Spanien“ [„Bakuninovci při práci. Pamětní spis o nedávném povstání ve Španělsku“], Lipsko 1874. V roce 1894 byl zahrnut do sborníku statí „Internationales aus dem ,Volksstaat' (1871-75)“, který vydalo nakladatelství „Vorwärts“ v Berlíně. V tomto vydání provedl Engels v článku některé redakční úpravy a připojil k němu stručnou „Úvodní poz-námku“. Vlastní text Engelsových článků ze září až října 1873 dle české verze marxistického ar-chivu viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1873/091873.html#7
9a) Pařížská komuna (francouzsky La Commune de Paris) byla radikálně socialistická a revo-luční vláda, která držela moc na území Paříže od 18. března do 28. května roku 1871, než byla potlačena pravidelnou francouzskou armádou v tzv. „krvavém týdnu“ (La semaine sanglante). Její členové a podporovatelé se nazývali a dosud nazývají komunardi. Debaty o politických opatře-ních a výsledcích Pařížské komuny měly značný vliv na myšlenky Karla MARXE, který KOMUNU OZNAČIL ZA PŘÍKLAD „DIKTATURY PROLETARIÁTU“. Pařížská komuna dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%99%C3%AD%C5%BEsk%C3%A1_kom
una
9b) Pařížská komuna dle facebookových stránek Petry „Lajky“ Prokšanové viz https://www.facebook.com/petraproksanova/photos/a.107025167522151/136139047944096/?type=3&eid=ARBj5Xpo1P_UiFXTrkWq5TcRD0VnlKa7ffizXg0DG_pIJBeW_Ui8A89ri46p1Z-yJVkmyPqW-Rwu4I_E
9c) Lenin, V. I., Památce Komuny viz https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=571211
9d) Lissagaray, Prosper Olivier Hyppolite, Dokumentární dílo o pařížské Komuně, jehož autor prožil líčené události jako revoluční novinář a gardista. V úvodních kapitolách jsou zachyceny události, které předcházely ustavení Komuny, pojednáno je o dělnickém hnutí a I. Internacionále, o revolučních proudech ve Francii, o politice francouzské buržoasie a válce prusko-francouzské. Následuje vlastní líčení vzniku pařížské Komuny a rozmachu revolučního hnutí v jednotlivých krajích Francie, podrobně jsou popsány poměry a rozpory v Komuně, život revoluční Paříže, jed-notlivé fáze bojů i konečná porážka Komuny. Závěrečné kapitoly líčí hrůzy rozpoutané terorem běsnící buržoasie. V úvodní studii je dílo kriticky zhodnoceno, vyloženy slabiny a omyly v pojetí jednotlivých událostí, politických proudů a osobností a vyzdvižena životnost podaného obrazu, která vydatně přispívá k pochopení historického významu první proletářské vlády Překlad: Dr. Jaroslav Kraus, počet stran 544, 1. vydání originálu: 1871, SNPL – Státní nakladatelství politické literatury, 1953
10 Viz Marx, Karel a Engels, Bedřich, Kritiky programů, Originální název: Kritik des Gothaer Programms (1891), česky vydalo nakladatelství Svoboda-Libertas (NS Svoboda), 1950
Komentáře
Okomentovat