George Galloway (nar. 1954)

 

George Galloway při události Stop the War v únoru 2007

            George Galloway (nar. 16. srpna 1954) je britský politik, moderátor a televizní hlasatel, a spisovatel, od prosince roku 2019 předseda Dělnické strany Británie (WPB)¹, je zakladatelem a od roku 2020 hlavním mluvčím uskupení All for Unity (Všichni pro jednotu)². V současné době uvádí pořad The Mother of All Talk Shows na Rádiu Sputnik a relaci Sputnik na RT UK. V letech 1987 až 2010 a poté v letech 2012 až 2015 byl poslancem (MP) za čtyři obvody, nejprve za Labouristickou stranu a později za levicovou až krajně levicovou socialistickou politickou stranu Respect působící ve Spojeném království v letech 2004 až 2016. Na vrcholu svého úspěchu v roce 2007 měla strana Respect jednoho poslance (MP) v Dolní sněmovně a devatenáct členů zastupitelstva v místní vládě. Do posledně jmenované vstoupil v roce 2004 a vedl ji od roku 2013 až do jejího rozpuštění v roce 2016.

            Galloway se narodil v Dundee skotskému otci a irské matce. Poté, co se v roce 1981 stal nejmladším předsedou Skotské labouristické strany, byl od roku 1983 generálním tajemníkem charitativní organizace War on Want (Válka proti nouzi) se sídlem v Londýně až do zvolení poslancem za Glasgow Hillhead (později Glasgow Kelvin) ve všeobecných volbách v roce 1987. V roce 2003 byl Galloway vyloučen z Labour Party za to, že měl zavinit její nedobrou pověst, včetně faktu, že vyzval britské vojáky k neuposlechnutí rozkazů.

            Roku 2004 se Galloway stal členem Respect Party a koncem roku 2013 se stal vůdcem strany. Poté, co se rozhodl neusilovat o znovuzvolení za volební obvod Glasgow Kelvin, kandidoval za stranu Respekt ve všeobecných volbách v roce 2005 za obvod Bethnal Green and Bow, přičemž porazil úřadující labouristickou poslankyni Oonu Kingovou. Působil jedno volební období a ve všeobecných volbách v roce 2010 se o křeslo neucházel. Vrátil se do Dolní sněmovny v doplňovacích volbách v Bradfordu West v roce 2012, ale ve všeobecných volbách v roce 2015 ztratil své místo. Kandidoval jako kandidát ve volbách na starostu Londýna v roce 2016 a skončil na sedmém místě s 1,4% hlasů. Kandidoval jako nezávislý kandidát za Manchester Gorton v roce 2017 a za West Bromwich East v roce 2019. Po všeobecných volbách v roce 2019 založil George Galloway Dělnickou stranu Británie (WPB). Vedl All for Unity (Všichni pro jednotu), skotskou stranu, kterou založil na podporu britského unionismu tváří v tvář rostoucí podpoře skotské nezávislosti a Skotské národní strany (SNP), do voleb do skotského parlamentu v roce 2021, kde All for Unity získala 0,9 % hlasů.

            Galloway svědčil v Senátu Spojených států v roce 2005 v kauze údajných nezákonných plateb z programu OSN ropa za potraviny. Galloway podporuje palestinskou stranu v izraelsko-palestinském konfliktu, staví se proti sionismu a zapojil se do vypravení konvojů na pomoc palestinskému obyvatelstvu Viva Palestina. Galloway podporoval Jeremyho Corbyna³ ve volbách do vedení Labour Party v roce 2015 i během Corbynova vedení

strany. V referendu o členství v EU v roce 2016 obhajoval hlasování „Leave“ (tj. odejít) a vedl kampaň s mezistranickou, pro-brexitovou organizací Grassroots Out, zatímco před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019 oznámil na Twitteru „pouze jednorázově“ by podpořil Brexit Party Nigela Farage.⁴

Mladá léta a životní cesta

Zázemí a vzdělání

            Galloway se narodil ve skotském městě Dundee. Jeho otec byl skotský odborář, matka byla irského původu. Vyrostl v Lochee, Dundee, sám sebe popsal jako „narozený v podkroví ve slumu v irské čtvrti Dundee, známé jako Tipperary“. Jeho otec začínal jako elektrikář, než se stal elektrome-chanickým inženýrem v softwarové firmě NCR. Po propuštění se přeškolil na učitele. Jeho matka byla uklízečka a poté dělnice v továrně. Podle Gallowaye byl jeho otec vlastenec, zatímco Georgova matka se vyznačovala příchylností k irskému nacionalismu a tvrdě kritizovala imperiální britské nároky ve světě. Galloway se v této otázce postavil na stranu své matky a byl dlouhodobým zastáncem Sinn Féin⁵ a znovusjednocení Irska. David Morley, Gallowayův životopisec, napsal, že lidé, kteří znali otce i syna, řekli, že oba sdíleli podobné marxistické názory, běžné v místním la-bouristickém hnutí té doby.

            Vyrůstal v Charlestonu (Dundee), kde chodil na základní školu a poté nekonfesijní školu Harris Academy, hrál za školní fotbalový tým a také za West End United U12s, Lochee Boys Club U16s a St Columba's U18s. Sám Galloway se častokrát prohlašoval, že si v 15 letech nechal narůst knír a odmítl si jej oholit, byť ředitel ústavu protestoval. Ve věku 18 let se rozhodl, že nebude nikdy pít alkohol; důvod byl prostý a plynul z častých komentářů jeho otce na adresu pijáků. Sám Gallo-way alkohol popsal jako „látku s velmi zhoubným účinkem na lidstvo obecně a samotného člověka pak zvláště“.

Organizátor Labouristické strany

            Galloway vstoupil do Labour Party Young Socialists (Mladí socialisté Labouristické strany) ve věku pouhých 13 let (ačkoli řekl, že mu bylo 15) a když se stal tajemníkem Dundee Labour Party byl ještě teenager.

            Galloway se stal místopředsedou Labour Party ve městě Dundee a členem skotského výkon-ného výboru v roce 1975. Dne 5. května 1977 vedl svou první volební kampaň ve skotských okres-ních volbách, ale protože se mu nepodařilo dosáhnout potřebného počtu hlasů pro labouristické kandidáty v obvodu Labour Gillburn v Dundee, podlehl Bunty Turley, kandidátce nezávislých. V roce 1977 se Galloway stal tajemníkem organizujícím Labouristickou stranu v Dundee a v březnu 1981 byl zvolen ve svých 26 letech vůbec nejmladším předsedou Skotské labouristické strany, kte-roužto funkci zastával rok poté, co v roce předchozím zastával post místopředsedy. 

          Po cestě do Bejrútu v Libanonu v roce 1977 se Galloway stal stoupencem Palestiny a v kauze urážky na cti, kterou vznesl proti deníku The Daily Telegraph v roce 2004 prohlásil, že „sotva týden po svém návratu jsem složil slib v Tavern Baru v Dundee's Hawkhill District, věnovat zbytek svého života palestinské a arabské věci.“ Podporoval městskou radu Dundee, když vyvěsila palestinskou vlajku nad budovou City Chambers, a podílel se na partnerství Dundee s palestinským městem Ná-bulus (Shechem) na západním břehu Jordánu v roce 1980.

            Koncem roku 1981 poskytl Galloway rozhovor novinám Scottish Marxist (Skotský marxista), v němž podpořil přidružení Komunistické strany Velké Británie (CPGB) k Labouristické straně, stejným způsobem jako se k ní připojila Fabiánská společnost (Fabian Society⁶. Galloway věřil, že nedostatek v politické teorii by neměl být nahrazen vstupem trockistů (jako je skupina Militant) do strany, ale byl toho názoru, že problém by lépe řešilo cílené komunistické vzdělávání členů CPGB. Ačkoli Galloway oponoval vyloučení členů trockistického Militantu z Komunistické strany Velké Británie (CPGB), člen jedné z moře marginálních trockistických sekt Denis Healey, se ze své tehdejší pozice zástupce vůdce labouristické strany, pokusil odstranit Gallowaye ze seznamu po-tenciálních kandidátů do parlamentu, což se mu však nepodařilo. Healey totiž neuspěl, když Gal-loway obdržel 13 hlasů proti pěti. Galloway jednou vtipkoval, že k překonání deficitu 1,5 milionu liber, který vznikl v městském rozpočtu Dundee, by měl být on, Ernie Ross a přední radní umístěni do okovů na náměstí: „Dovolili bychom lidem házet na nás kbelíky vody po celý týden.“

            V roce 1983 měl Galloway nastoupit na místo labouristického poslance za hrabství Rhondda poté, co jej Velšský svaz dopravních dělníků a Národní svaz horníků nominovaly jako nástupce Aleca Jonese, který zemřel. Doufal, že bude vybrán na nově vytvořené místo Dunfermline East, které se uprázdnilo. Gallowayovi se však nepodařilo vybrat ani jednu z pozic, Rhondda zvolila Allana Rogerse a Dunfermline East budoucího kancléře státní pokladny a pozdějšího premiéra Gordona Browna.

            Jako kandidát na místo v Národním výkonném výboru Labouristické strany v roce 1986 skončil Galloway z počtu 18 kandidátů na 16. místě.

War on Want (Válka proti nouzi)

              Od listopadu 1983 do roku 1987 byl Galloway generálním tajemníkem War on Want (Válka proti nouzi), britské charitativní organizace bojující proti chudobě po celém světě. Na tomto pří-spěvku hodně cestoval a psal očitá svědectví o hladomoru v Eritreji v roce 1985, které byly publiko-vány v časopisech The Sunday Times a The Spectator. Jeho zástupce v charitativní organizaci Simon Stocker vzpomínal: „Kdybyste se porvali s Georgem, věděli jste, že nikdy nevyhrajete.“

            Dne 28. října 1986 otiskl Daily Mirror na titulní stránce článek od Alastaira Campbella, v němž autor tvrdil, že Galloway za výdaje utratil 20.000 liber a „užíval si život v luxusu“. Interní vy-šetřování a později nezávislý auditor ho zbavily obvinění z jakéhokoli zneužití finančních prostřed-ků, ačkoliv Galloway splatil sporné výdaje ve výši 1.720 GBP.

Politická dráha (1987–2005)

Člen parlamentu jako delegát za Glasgow

            Ve všeobecných volbách v roce 1987 byl Galloway zvolen poslancem za Glasgow Hillhead a získal křeslo pro labouristy od Sociálně demokratické strany (SDP), „centristické“ politické strany ve Spojeném království, jež podporovala smíšenou ekonomiku, volební reformu, evropskou inte-graci i decentralizovaný stát a odmítala možnost přílišného vlivu odborů v průmyslové sféře. Jako kandidát SDP porazil Roye Jenkinse většinou 3.251 hlasů. Přestože byl Galloway znám svými levi-covými politickými názory, nikdy nebyl členem Campaign Group, plným názvem Skupina socialis-tické kampaně, což byla skupina levicových, demokraticky socialistických uskupení členů Labou-ristické strany v Dolní sněmovně Parlamentu Spojeného království.

            V rozhovoru pro Guardian z roku 2002 Galloway řekl, že podporoval Sovětský svaz a řekl, že jeho konec byl „největší katastrofou mého života“. Galloway řekl Robertu Chalmer-sovi pro časopis The Independent on Sunday v červnu 2012: „Nejsem pacifista. Jsem revolu-cionář. Jsem socialista, jenž nemá rád kapitalismus a který o to méně má rád imperialis-mus. Jsem revolucionář a podporuji ozbrojený boj tam, kde není alternativa.“

            Na tiskovém shromáždění pro War on Want v září 1987, když Galloway odstoupil z funkce generálního tajemníka organizace, se ho novinář zeptal na jeho osobní ujednání během předchozí konference War on Want na řeckém ostrově Mykonos. Nový poslanec odpověděl: „Cestoval jsem, trávil spoustu času s lidmi v Řecku, z nichž mnohé byly ženy a některé pro mě velmi atraktivní i – a to nezapírám – i po stránce tělesné. S některými z nich jsem měl i pohlavní styk. V té době se Gal-loway oddělil od své první manželky a dostal se na titulní stránky bulvárního tisku. O mnoho let později, v rozhovoru pro New Internationalist z roku 2016, spekuloval, že incident, kdy byl ve 12 letech sexuálně zneužíván plukovníkem, vedl k „celoživotnímu strachu z toho, že budu gay, a to mě přivedlo k okázalé, dravé heterosexuální promiskuitě“.

            V únoru 1988 mu výkonný výbor jeho volebního obvodu Labour Party vyslovil nedůvěru po-měrem 15:8. Ustavující řídící výbor volebního obvodu hlasoval o čtrnáct dní později, dne 22. úno-ra, v poměru 54 ku 44 pro návrh, ačkoli jej podpořili pouze tři z 25 členů odborové sekce. Podle Ta-ma Dalyella byl George Galloway - v roce 2003 nový člen parlamentu - „jediným poslancem v Dolní sněmovně, na nějž si pamatuji, který měl projevy o lidských právech v Iráku“.⁷

            Gallowayovi se ale v červnu 1989 nepodařilo pro sebe získat většinu volebního sboru v prv-ním hlasování. Ačkoli to byl nejhorší výsledek labouristického poslance, jenž byl znovuzvolen, v konečném hlasování Galloway obdržel celkem 62 %. Ve své děkovné řeči následně ujistil svou stranu, že nastává „léto pokoje a usmíření“, ale nestalo se tak.

            Volby do vedení labouristické strany v roce 1992 byly svědkem Gallowayova hlasování pro nakonec úspěšné kandidáty, John Smith se stal předsedou a Margaret Beckettová jeho místopřed-sedkyní. V roce 1994, poté, co Smith dne 12. května 1992 zemřel, Galloway odmítl hlasovat ve vol-bách do vedení (jeden z pouhých tří poslanců, kteří tak učinili). V debatě s vůdcem Skotské národ-ní strany Alexem Salmondem Galloway reagoval na jeden ze Salmondových posměšků proti labou-ristům prohlášením: „Je mi fuk, co si Tony Blair myslí“. Galloway byl jedním z několika politiků zat-čených v únoru 2001 během protestu na jaderné základně Faslane ve Skotsku, což vedlo k jeho podmínečnému trestu a pokutě 180 liber.

Irák od roku 1991

První válka v zálivu

            Galloway se postavil proti válce v Perském zálivu v roce 1991 a kritizoval důsledky, jež měly následné sankce na irácký lid. Galloway ve své knize I'm Not the Only One (Nejsem jediný) z roku 2004 vyjadřuje názor, že Kuvajt je „jasně součástí většího iráckého celku, kterou mu ukradl zrádný Albion“. Masakr Kurdů a šíitů těsně po válce v Perském zálivu v roce 1991 byl podle Gallowaye „občanskou válkou, jež zahrnovala masivní násilí na obou stranách“.

            Při psaní pro The Observer v dubnu 2003 spekuloval anglický novinář, televizní moderátor a sloupkař David Aaronovitch, zda je Galloway pravidelným komentátorem pro The Times odkazuje na fakt, že Galloway změnil svůj názor na Saddáma Husajna „maje za to, že nepřítel mého nepříte-le je můj přítel“. Nebo dělá v kontextu moderního světa to samé, co činí každý anti-američan.

 

Setkání se Saddámem Hussajnem roku 1994

            V lednu 1994 musel Galloway čelit jedné z nejsilnějších kritik na jeho adresu, k níž došlo po jeho návratu z návštěvy Blízkého východu, během níž se setkal se Saddámem Husajnem. Při svém setkání s iráckým vůdcem Hussajna informoval o podpoře, kterou Saddámovi posílají obyvatelé pásma Gazy, které právě navštívil:

            „Pane, vzdávám hold vaší odvaze, vaší síle, vaší neúnavnosti [...] Upřímně vám mohu říci, že v Palestině nebyl jediný člověk, kterému když jsem řekl, že mířím do Iráku a doufám, že se tam set-kám s Vámi, by mi nepřál úspěch a nevzkazoval by vám své srdečné, bratrské pozdravy a podpo-ru.“⁸ Svou řeč zakončil prohlášením „Pane, zdravím vaši odvahu, vaši sílu, vaši neúnavnost.⁹ Galloway řekl, že v projevu zdravil irácký lid, spíše než Saddáma Husajna, kterýžto význam byl přesně přeložen pro iráckého vůdce.

            V debatě v Dolní sněmovně dne 6. března 2002 ministr zahraničí Ben Bradshaw řekl, že Gal-loway nebyl „jen apologetem, ale hlásnou troubou iráckého režimu po mnoho let (!). Galloway oz-načil ministra za lháře a odmítl odstoupit s odůvodněním, že Bradshawovo tvrzení bylo „jasnou dehonestací, tedy evidentním znectěním“ a zasedání bylo kvůli sporu přerušeno.

            V srpnu 2002 se Galloway vrátil do Iráku a podruhé a naposledy se setkal se Saddámem Hu-sajnem. Podle Gallowaye bylo záměrem cesty přesvědčit Saddáma, aby znovu vpustil Hanse Blixe a zbrojní inspektory OSN do země. Galloway také poukázal na to, že byl předním kritikem vlá-dy Saddáma Husajna v 80. letech 20. století a také role vlády Margaret Thatcherové při její podpoře prodeje zbraní Iráku během íránsko-irácké války. Galloway ve svých memoárech I'm Not the Only One (Nejsem jediný), které byly poprvé zveřejněny v roce 2004, napsal, že „stejně jako Stalin industrializoval Sovětský svaz, Saddám v daném smyslu naplánoval vlastní irácký Velký skok vpřed“. Pokračoval: „Dokázal udržet svou zemi pohromadě až do roku 1991. Je pravděpodob-né, že byl vůdcem v historii, který se nejvíce přiblížil vytvoření skutečně irácké národní identity, a rozvinul Irák a životní, zdravotní, sociální a vzdělávací standardy svých vlast-ních lidí.“

            V roce 2006 se objevilo video ukazující, jak Galloway zdraví Udaje Husajna, nejstaršího Sad-dámova syna, s titulem „Excelence“ v Udajově paláci v roce 1999. Galloway je slyšet, jak říká, že bu-de s Udajem „až do konce“. Svým vlastním popisem v knize I'm Not the Only One (Nejsem jedi-ný)¹⁰ Galloway radil členům vlády Saddáma Husajna ve způsobech, jak se vypořádat s potenciál-ní americkou invazí:

            „Jedinou válkou, kterou lze bojovat proti supervelmoci, je válka masového hnutí pro-ti americkému agresoru. Přinesl jsem Tariqu Azizovi všechny spisy Che Guevary a Mao Ce Tunga o umění revoluční války a on je nechal přeložit do arabštiny. Bojujte za lidovou vál-ku, svlékněte si uniformy, plavte mezi iráckým lidem a ať už mají jakýkoli názor na režim, nepochybně poskytnou hlubokou zásobárnu podpory vlasteneckému odporu.“¹¹

Irák a vypuzení z Labouristické strany

            Galloway se stal viceprezidentem koalice Stop the War Coalition (StWC )¹² v roce 2001. Aktivně se angažoval, často pronášel projevy z platforem StWC na protiválečných demon-stracích. Po původním povolení shromáždění v Hyde Parku během mezinárodních protiválečných protestů 15. února 2003, byla tato demonstrace zakázána, Galloway tehdy řekl, že vláda má na vý-běr mezi „půl milionem lidí na shromáždění nebo půl milionem lidí v otevřené vzpouře“.

            O více než měsíc později uvedl dne 28. března 2003 Galloway v rozhovoru pro Abu Dhabi TV, že Tony Blair a George W. Bush „lhali britskému letectvu a námořnictvu, když tvrdili, že bitva o Irák bude velmi rychlá a snadná. „Zaútočili na Irák jako vlci,“ řekl Galloway a dodal, že „to nejlepší, co mohou britští vojáci udělat, je odmítnout uposlechnout nezákonné rozkazy“. Toto podněcování pro „britské jednotky, aby vzdorovaly rozkazům“ bylo později jedním z formálních důvodů pro jeho vyloučení z Labouristické strany.

            Dne 18. dubna 2003 publikoval The Sun rozhovor s Tonym Blairem, který řekl: „Jeho komen-táře (tj. Gallowaye) byly hanebné a špatné. Národní exekutiva se tím bude zabývat“.¹³ Tehdy na Gallowayovu obranu uvedl labouristický poslanec Tam Dalyell: „Myslím, že je to hluboce seriózní, oddaný politik a muž s velkou empatií ohledně věcí, jimž se zabývá.“ Dne 6. května 2003 David Triesman, tehdejší generální tajemník labouristické strany, pozastavil Gallowayovi výkon funkce ve straně.¹⁴ Vedení Labouristické strany ve zdůvodnění napsalo: čeká na slyšení o obviněních, že porušil stanovy strany tím, že „poškodil labouristickou stranu chováním, které ji způsobilo újmu a hrubě poškodilo“. V rozhovoru pro Radio BBC Galloway řekl, že si stojí za každým slovem rozhovoru v Abu Dhabi.¹⁵

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭

1 Dělnická strana Británie (WPB) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6346042303206592148  

2 All for Unity (Všichni pro jednotu) viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/5092842594253488336?hl=cs 

3 Corbyn, Jeremy (nar. 26. května 1949), britský levicový politik. Od září 2015 do dubna 2020 byl předsedou opoziční Labouristické strany, přičemž sám patří k členům levicového křídla strany. Ve funkci nahradil Eda Milibanda, jenž rezignoval po prohře labouristů ve všeobecných volbách. Na sjezdu Labouristické strany v dubnu 2020 byl novým předsedou a vůdcem opozice zvolen Keir Starmer. Jeremy Corbyn dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Corbyn

4 Farage, Nigel Paul (nar. 1964) je brotský politik, do července 2016 předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP). Do roku 2009 v Evropském parlamentu předsedal euroskeptické frakci Nezávislost a demokracie, poté společně s Francescem Speronim vedl nástupnickou frakci Evropa svobody a přímé demokracie. Až do února 2019 byl nestraník. Od téhož měsíce se stal čle-nem nové politické strany s názvem Brexit Party a od března 2019 jejím lídrem. Nigel Farege dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Nigel_Farage

5 Sinn Féin irsky = „sami“ resp. „my sami“ dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Sinn_F%C3%A9in

6 Fabiánská společnost dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Fabi%C3%A1nsk%C3%A1_spole%C4%8Dnost

7 Viz anglicky: Scott, Kirsty; MacAskill, Ewen (23. duben 2003), „Zvláštní zprávy: Dva pohledy na George: celé srdce nebo bolest v krku“ („Special Reports: Two views of George: all heart or a pain in the neck“), The Guardian. London, UK. Archivováno, 15. prosince 2005.

8 Viz anglicky Celý projev je obsažen v článku Davida Morleye Gorgeouse George: Život a dobro-družství George Gallowaye (The Life and Adventures of George Galloway, London: Politicos, 2007, str. 210–11 (The entire speech is contained in David Morley Gorgeous George: The Life and Adven-tures of George Galloway, London: Politicos, 2007, pp. 210–11)

9 Viz anglicky „Profil George Gallowaye“ (Profile of George Galloway), BBC News. 22. dubna 2003. Archivováno dne 22. června 2011. 

10 Galloway, George 2004, I'm Not the Only One (Nejsem tím jediným), London, Allen Lane str. 228–29. I'm Not the Only One je politická autobiografie z roku 2004 britského politika George Gal-lowaye. Kniha podrobně popisuje jeho politické začátky v Labouristické straně v Glasgow, jeho opozici vůči invazi do Iráku, podporu palestinské věci a založení strany Respect.  

11 Tamtéž  

12 Koalice Zastavte válku [Stop the War Coalition (StWC )], neformálně známá jednoduše jako Stop the War, je britská skupina založená dne 21. září 2001, krátce po útocích z 11. září, aby vedla kam-paň proti tomu, co považuje za nespravedlivé války. Koalice StWC vedla kampaň proti válkám, kte-ré jsou součástí „Války proti terorismu“ Spojených států a jejich spojenců. Vedla kampaň proti válce v Afghánistánu a válce v Iráku. Tvrdilo se, že demonstrace proti agresím USA ze dne 15. února 2003, organizovaná koalicí spolu s Kampaní za jaderné odzbrojení (CND) a Muslimskou asociací Británie (MAB), byla největší veřejnou demonstrací v britské historii. 

13 anglicky Sparrow, Andrew, Jak útok na 'vlky' dostihl George Gallowaye (How attack on 'wolves' caught up with George Galloway), 24. října 2003, The Daily Telegraph.

14 anglicky Wintour, Patrick, Gallowayovi pozastaveno členství v Laboristické straně (Galloway suspended by Labour), Guardian, 7. května 2003

15 Anglicky Labouristická strana suspenduje Gallowaye (Labour suspends Galloway), BBC News, 6. května 2003.