Bauer, Bruno (1809-1882)
Bauer, Bruno (1809-1882)
dle jmenného rejstříku Vybraných spisů V. I. Lenina, str. 773, Svoboda, Praha, 1972
· Setkání se Straussem; „konverze“ k hegeliánům
· 1841/42: 1841/42: Trubka Posledního soudu na Hegela, ateistu a antikrista:
· Lidské vědomí Boha je vědomím naší univerzální otevřenosti.
· Náboženský vztah je vztah člověka k sobě samému.
Bruno Bauer, německý teolog, kritik náboženství, filosof a historik dle české wikipedie viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Bruno_Bauer
Bruno Bauer byl německý idealisický filozof a radikální kritik teologie, především však vůdčí osobnost mladohegelovského hnutí, buržoazní radikál, autor četných prací o dějinách raného křesťanství, v nichž B. Bauer formoval idealisticko-antropologickou filozofii dějin subjektivizující Hegela. Pro svou kritiku náboženství byl roku 1842 propuštěn z univerzity v Bonnu.
Pokud žádné náboženství není privilegované,
pak již jako takové neexistuje.
Odeberte mu jeho výlučnou moc a samo tak přestaneexistovat.
Bruno Bauer byl německý filozof a radikální kritik teologie, především však vůdčí osobnost mladohegelovského hnutí ve smyslu pokusu o nové náboženství, kdy B. Bauer formoval idealisticko-antropologickou filozofii dějin subjektivizující Hegela. Pro svou kritiku náboženství byl roku 1842 propuštěn z univerzity v Bonnu.
Takto se tedy v křesťanství stalo odcizení totálním a právě toto úplné odcizení bylo největší překážkou pokroku k jeho sebereflexi a sebeuvědomování.
Bauer Bruno dle jmenného rejstříku Vybraných spisů V. I. Lenina: německý idealistický filo-zof, jeden nejvýznamnějších mladohegelovců1, buržoazní radikál, autor četných pra-cí o dějinách raného křesťanství; po roce 1866 nacionální liberál a stoupenec Bismarc-ka2. Bauerovy idealistické názory kritizovali Marx3 a Engels4 v pracích Svatá rodina5
☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★
1 Mladohegelovci neboli Leví Hegelovci viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/215550180174
8429706/4241795749884617195
2a) Bismarck. Otto Eduard Leopold von (1815-1898) kníže, německý státní činitel. Mezi lety 1851 až 1859 zástupce Pruska v německém spolku, za ústavní krize roku 1862 povolán pruským králem do čela vlády. Svou politiku Bismarck zaměřil na sjednocení Německa Pruskem vojenskou cestou. V roce 1864 porazil Dánsko (viz Dánsko-německá válka, označovaná též jako druhá šlesvic-ká válka (1. února - 30. října 1864) bylo vojenské střetnutí Pruska+Rakouska jako členů Německého spolku proti Dánsku o Šlesvicko. Válka začala 1. února 1864 pruským vpádem do Šlesvicka a skon-čila 30. října téhož roku Vídeňskou mírovou smlouvou, na jejímž základě bylo sporné území pos-toupeno Prusku a Rako-usku. Roku 1864 bylo Dánsko poraženo. Po dvou letech roku 1866 vypukla mezi Pruským královstvím Prusko-rakouská válka, Italským královstvím a jejich spojenci na straně jedné a Rakouským císařstvím a jeho spojenci na straně druhé o převahu v Německém spolku. Ví-tězství Pruska nad Rakouským císařstvím vedlo ke vzniku Rakousko-Uherska a pruské hegemonii v Severoněmeckém spolku, což bylkrok vedoucí ke sjednocení Německa a jeho maloněmecké řešení s vyloučením Rakouska. V důsledku války získala Itálie Benátky, které ji odstoupilo Rakousko. Roku 1870 Bismarck vyvolal válku s Francií a o rok později – 1871 - bylo vyhlášeno německé císařs-tví. Bismarck jako první říšský kancléř se zaměřil na vnitřní konsolidaci v konzervativním duchu (1878 podepsal výjimečný zákon proti sociálním demokratům) a v zahraniční politice na vytvoření spojeneckého systému proti Francii (1879 smlouva s Rakousko-Uherskem, k níž získal roku 1882 Rusko). Když 1890 Říšský sněm zamítl Bismarckův návrh nového zákona proti socialistům, Vilém II. Otto von Bismarcka odvolal.
2b) Bismarck. Otto Eduard Leopold von (1815-1898) – pruský a německý státník a diplomat, první kancléř německé říše, jenž byl nazván „železným kancléřem“. V roce 1862 byl ministerským předse-dou a ministrem zahraničních věcí Pruska. Hlavním Bismarckovým cílem bylo sjednotit roz-drobené německé státy „krví a železem“ a vytvořit jednotnou německou říši pod vedením junkerského Pruska. V roce 1871 se Bismarck stal říšským kancléřem německém říše. V letech 1871-1890 řídil veškerou zahraniční i vnitřní politiku Německa, hájil zájmy junkerských statkářů a zároveň se snažil zajistit svazek junkerstva s velkoburžoazií.
V roce 1878 vydal výjimečný zákon proti socialistům, jímž se snažil potlačit dělnické hnutí. Když se mu to nepodařilo, vystoupil s demagogickým požadavkem sociálního zákonodárství a vy-dal zákony o povinném pojištění některých kategorií dělníků. Jeho pokus rozložit dělnické hnutí ubohými almužnami byl však bezvýsledný, pročež v březnu 1890 abdikoval.
3a) Marx, Karl Heinrich, uváděn také jako Karel Marx (1818-1883) viz https://www.blogger.com /blog/post/edit/2155501801748429706/5310381264984245322
3b) Marx, Karl (1818-1883) dle portálu kominternet viz https://www.blogger.com/blog/post/edit/
2155501801748429706/4545047035949718127
3c) Lenin, Vladimír Iljič, Karel Marx (Stručný životopis a výklad marxismu) viz https://www.blogg
er.com/blog/post/edit/2155501801748429706/6616488808470661715
4a) Engels, Bedřich https://www.blogger.com/blog/post/edit/2155501801748429706/540722092075
5828518
4b) Lenin (vl. jm. Uljanov), Vladimír Iljič, Bedřich Engels viz https://www.marxists.org/cestina/lenin/1895/engels.htm
5 Karel Marx a Bedřich Engels, Svatá rodina aneb Kritika kritické Kritiky Proti Brunovi Baue-rovi a spol. je první společné dílo Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Tato práce, napsaná v záři až listopadu 1844, vyšla v únoru 1845 ve Frankfurtu nad Mohanem.
„Svatá rodina“ je posměšná přezdívka bratří Bauerů a jejich stoupenců sdružených kolem listu „All-gemeine Literatur-Zeitung“ [„Všeobecné literární noviny“]. Ve své polemice proti Bauerům a ji-ným mladohegelovcům (čili levým hegelovcům) Marx a Engels zároveň kritizují i idealis-tickou filozofii Hegelovu.
Mezi Marxem a mladohegelovci došlo k hlubokým názorovým neshodám již v létě 1842, když byl v Berlíně založen kroužek tzv. „svobodných“. Když se Marx v říjnu 1842 stal redaktorem listu „Rhei-nische Zeitung“ [„Porýnské noviny“], z nímž spolupracovali i někteří berlínští mladohegelovci, postavil se proti tomu, aby byly v listu uveřejňovány bezobsažné a domýšlivé články, jaké psal kroužek „svobodných“, odtržený od skutečného života a utápějící se v abstraktních filozofických sporech. Za dva roky, které uplynuly od Marxova rozchodu se „svobodnými“, se teoretické a politické neshody mezi Marxem a Engelsem na jedné straně a mladohegelovci na druhé straně prohloubily a staly nesmiřitelnými. Způsobil to nejen Marxův a Engelsův přechod od idealismu k materialismu a od revolučního demokratismu ke komunismu, ale i vývoj, kterým za tuto dobu prošli bratří Bauerové a jejich stoupenci. V listu „Allgemeine Literatur-Zeitung“ se Bauer a jeho skupina zřekli „radikalismu z roku 1842“ a „Rheinische Zeitung“ jako jeho nejvýraznějšího představitele, sklouzli k nejnechutnějšímu, vulgárnímu subjektivnímu idealismu, k propagování „teorie“, podle níž jen vyvolené osobnosti, nositelé „ducha“, „čisté kritiky“ jsou tvůrci dějin, a masa, lid je v dějinném procesu jen jakýmsi pasivním materiálem, jen pouhou přítěží.
Marx a Engels se rozhodli věnovat svou první společnou práci odhalení těchto škodlivých, reakč-ních myšlenek a obraně svých nových, materialistických a komunistických názorů.
Za Engelsova desetidenního pobytu v Paříži vypracovali Marx a Engels plán knihy, kterou původně nazvali „Kritika kritické kritiky. Proti Brunovi Baurovi a spol.“, rozdělili si její kapitoly a napsali „Předmluvu“. Engels napsal své kapitoly ještě před odjezdem z Paříže. Marx, jemuž připadl úkol vypracovat větší část knihy, pracoval na ní do konce listopadu 1844; značně při tom rozšířil zamý-šlený rozsah knihy, využil pro své kapitoly části ekonomicko-filozofických rukopisů, na nichž pra-coval na jaře a v létě 1844, dále svých studií z dějin francouzské buržoasní revoluce z konce XVIII. století a mnoha svých výpisků a konspektů. Když byla kniha v tisku, doplnil Marx titul slovy: „Svatá rodina“. V obsahu knihy bylo uvedeno, které kapitoly napsal Marx a které Engels (viz ob-sah). Protože rozsah knihy při nevelkém formátu přesahoval dvacet tiskových archů, uchránilo ji to podle předpisů, které tehdy platily v řadě německých států, před předběžnou cenzurou. Vlastní text knihy si lze dle české sekce Marxistického internetového archivu přečíst na stránkách mar-xists.org zde: https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1844/indx111844.html
Komentáře
Okomentovat