Žukov, Jurij Nikolajevič (1938-2023) Curriculum vitæ

Jurij Nikolajevič Žukov (22. ledna 1938, Kramatorsk, Moskevská oblast), sovětský a ruský historik. Doktor historických věd, hlavní vědecký pracovník Ústavu ruských dějin Ruské akademie věd.¹

Životopis:

Narozen 22. ledna 1938. Vystudoval Historický a archivářský ústav.

Funkce: Vedoucí výzkumný pracovník

Vědecký stupeň: Doktor historických věd (1993)

Témata disertací: Kandidátská: «Kritika moderní buržoazní anglo-americké historiografie vývoje sovětské kultury v SSSR» (schválena dne 23. července 1976)

Doktorská: «Vznik a činnost sovětských orgánů na ochranu historických a kulturních památek. 1917-1920» (schválena dne 22. června 1993)

Oblasti vědeckého zájmu: Dějiny sovětského státu, politické dějiny.

Vědecké a organizační aktivity: • Člen disertační rady IRI RAN.² Řádný člen Ruské geografické společnosti

Znalost cizích jazyků: angličtina, němčina.

Kontaktní informace: rossia20vek-iriran@mail.ru

 

            Po absolvování Moskevského státního historicko-archiválního ústavu [MGIAI] pracoval jako novinář v tiskové agentuře Novosti.

            V roce 1976 obhájil disertační práci „Kritika soudobé buržoazní anglo-americké historiografie rozvoje sovětské kultury v SSSR“. Nastoupil na místo vedoucího redakční rady tvůrců Encyklopedie dějin SSSR v nakladatelství «Sovětská encyklopedie». Vedl, organizoval a editoval vytvoření ency-klopedií „Moskva“, „Občanská válka a vojenská intervence v SSSR“. Je autorem několika monografií, stovek vědeckých článků o dějinách SSSR v letech 1920-1950.

            V roce 1993 obhájil disertační práci «Formování a činnost sovětských orgánů na ochranu his-torických a kulturních památek. 1917-1920». Pracuje jako spolupracovník vědeckého centra IRI-RAN na projektu „Rusko, SSSR v dějinách XX. století“ a je řádným členem Ruské geografické spo-lečnosti.

            V roce 2000 se proslavil svými po výtce fundovanými vědeckými a novinářskými statěmi o Stalinovi obecně a „stalinské éře“ zvláště, jakkoli o nich, byť v trochu jiném klíči psal již dříve (kon-krétně v knihách «Operace Ermitáž» z roku 1993 i dalších textech popisujících údajné „miliony obětí GULAGU“ a do reálných čísel uvádějící  úroveň číslo „represí“, jež zachvátily sovětskou vědu.

 

HLAVNÍ PUBLIKACE (rusky):

Monografie, knihy: 

 1. Zachráněn revolucí. Ochrana historických a kulturních památek v Moskvě v letech 1917-1921, 207 stran. M., 1985. 50.000 výtisků;

2. Nesmrtelnost hrdinských činů. Památníky vojenské slávy ruského lidu a památníky vlastenecké války z roku 1812, 39 stran, М., 1987. 10.000 výtisků;

3. Paměť vlasti. Zachování kulturního a historického dědictví v SSSR. 64 stran. M., 1988, 56.000 výtisků;

4. Vznik a činnost sovětských orgánů na ochranu historických a kulturních památek. 1917-1920, 302 stran. М., 1989. 1.700 výtisků;

5. Když hřměla děla Záchrana architektonických památek během Velké vlastenecké války. 37 stran М., 1990. 3.000 výtisků;

6. Operace «Ermitáž», 123 stran, M., 1993, 50.000 výtisků.;

7. Tajemství Kremlu. Stalin, Molotov, Berija, Malenkov, 685 stran M., 2000, 10.000 výtisků;

8. Jiný Stalin. Politické reformy SSSR v letech 1933-1937, 510 stran M., šest vydání: 2003, 2005, 2006, 2007, 2010. Celkový náklad: 32.000 výtisků;

9. Tajemství moci / nové vydání knihy «Tajemství Kremlu», 718 stran, M., čtyři vydání: 2004, 2006, dvakrát v roce 2008. Celkový náklad 16.000 výtisků;

10. Operace «Ermitáž» (přepracované a rozšířené vydání), 335 stran M., 2005. 3.000 výtisků;

11. Arktický štít, 542 str. M., 2005, 3000 výtisků;

12. Stalinova lidová říše (zkrácená verze knihy «Jiný Stalin»). 334 stran M., 2009. 3.000 výtisků;

13. Příručka stalinisty (sborník článků publikovaných v «Otázkách historie», «Vlasteneckých dějinách» a jiných časopisech, „Komsomolskaja pravda“, „Literární věstník“), 317 stran, M., 2010. 3.000 výtisků.

14. Buďte pyšní, nekajte se. Pravda o stalinské éře. Sborník článků a rozhovorů, 252 str. M., 2011, 3.000 výtisků.

15. První Stalinova porážka. 1917-1922 Od ruské říše po SSSR., - M.: Ústřední vydavatelství„Aqua -Term“, 2011. - 672 stran - 5.000 výtisků

16. Obrácená strana NEPu (Nové ekonomické politiky), ekonomika a politický boj v SSSR. 1923-1925, Ústřední vydavatelství „Aqua -Term“, 2014

17. Krok vpravo, nakladatelství Konceptual, 2017

Statě:

• Kritika moderní buržoazní anglo-americké historiografie vývoje sovětské kultury v SSSR. // Role dělnické třídy ve vývoji sovětské kultury; M., 1976. (na stranách 284-301, 11.000 výtisků;

• Kulturní památky (společně s V. E. Poletajevem) // Historici argumentují. M., 1988, 1989  (na stranách 380-405). Celkový náklad je 200.000 výtisků.

• Ropný faktor v politice sovětské vládnoucí elity v letech 1921-1929 // Ropa země Sovětů. Problémy historie ropného průmyslu SSSR; M., 2005. (na stranách 44-104), 1.000 výtisků

• Carové Witteho neslyšeli.// Bitva na ledě. Arktický šelf ve světové politice a ekonomice. M., 2009 (na stranách 208-214). 10.000 výtisků

• Sovětizace Zakavkazska a konec arménsko-ázerbájdžánského konfliktu. // Rusko ve světě: historie, mezinárodní vztahy, věda a vzdělávání, Archangelsk, 2009 (na stranách 48-62), 500 výtisků

• Stalinova lidová říše. // Záhady z roku 1937. M., 2010. (na stranách 163-418), 3.000 výtisků

Webové stránky Centra pro studium soudobých dějin Ruska a politologie rusky viz http://www.ir

iran.ru/?q=centr-12

Životopis:

            V roce 1976 obhájil disertační práci „Kritika moderní buržoazní anglo-americké historio-grafie vývoje sovětské kultury v SSSR“. Nastoupil na místo vedoucího redakční rady historiků za účelem vytvoření „Sovětské encyklopedie“. Vedl vytvoření encyklopedií „Moskva“ a „Občanská válka a vojenská intervence v SSSR“. Je znám jako autor několika monografií, stovek vědeckých článků o historii SSSR v letech 1920-1950.

            V roce 1993 obhájil doktorskou disertační práci nazvanou «Vznik a činnost sovětských orgánů na ochranu historických a kulturních památek v letech 1917-1920».

            Zaměstnanec a spolupracovník vědeckého centra Ústavu ruských dějin při Ruské akademii věd (IRI RAN) „Rusko, SSSR v dějinách XX. století“, plným názvem Centrum «Rusko, SSSR v his-torii XX století» při Ústavu ruské historie Ruské akademie věd.

            V roce 2000 získal věhlas díky svým vědeckým a vědecko-publicistickým pracím o Stalinovi a „stalinské éře“, jakkoli o nich – byť v trochu jiném klíči –, psal již dříve [zejména v knize „Operace Ermiáž“ (v ruštině vydané roku 2005 nakladatelstvím Vagrius), kde mj. vyvrátil lži o tzv. „milionech obětí GULAGU“ a údajně neodůvodněných represích, jež od příchodu gorbačovské kliky zaplavily a dodnes zamořují současnou ruskou historickou vědu. Pravidelně se objevuje na televizních kaná-lech NTV, Rossija a v televizních programech věnovaných sovětským a moderním ruským dějinám. V březnu 2011 v rozhovoru pro týdeník «Komsomolskaja pravda» poskytl J. N. Žukov informace k nutnosti přehodnocení viníků tzv. kauzy Katyň³ ve smyslu definitivního vyvrácení jedné z nejpodlejších a nejhanebnějších lží 20. století, jejímž autorem byl nacistický ministr propagandy německé Třetí říše Josef Goebbels a kterou po konci II. světové války ihned a ochotně převzaly americké tajné služby v čele se CIA, v Evropě pak s britskou SIS resp. MI6.

Vyjádření:

★ „Poslední dva roky [Stalin] seděl na své dače a nedělaje nic, byl již v únoru 1951 odstaven od faktické moci“. Proto jsou všechny klepy o tom, že Stalin v letech 1951-1952 něco činil, čirým nesmyslem. Byl velmi nemocen, prodělal tři mozkové příhody a nebyl proto schopen cokoli řešit. Nikdo ho tedy žádnými státními záležitostmi již ani neobtěžoval.“⁴

              Pokud jde o Katyň, tvrdili družně premiér, prezident země i vůdci Polska, jedná se dnes

pravděpodobně o nejdůležitější událost. Historická hodnocení uvedená v této souvislosti se mi však zdají být po výtce chybná. O vině lze totiž hovořit pouze na základě rozhodnutí soudu. Ti, kteří svalují vinu za postřílení polských důstojníků a válečných zajatců na sovětskou vládu, logicky musí předložit nikoli kopie, ale samotné originály dokumentů, aby tyto mohly být následně akcep-továny soudem naší či jakékoli jiné země. Právě kvůli hledání historické pravdy by televize měla vě-novat Katyni seriózní a podrobné pořady. Nesedněte na lep angažovaným propagandistům a noh-sledům moci, takovým evidentním diletantům, jakými jsou zcela profláklí šmok a bloger Mlečin či televizní a rozhlasový propagandista Svanidze. Předně je třeba pozvat profesionály - tuzemské i polské historiky, kteří se v současnosti touto problematikou zabývají.

Z ruštiny především dle Curriculum vitæ Jurije Nikolajeviče Žukova přeložil Lukáš Sluka

☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭★☭ 

1 Ústav ruských dějin RAN (IRI RAN) — Výzkumný ústav Ruské akademie věd v oblasti ruských dějin. Ústav ruských dějin Ruské akademie věd [RAN (Rossijskaja akademija nauk) resp. IRI RAN (Institut rossijskoj istorii RAN)] je výzkumný ústav Ruské akademie věd bádající v oblasti ruských dějin. Dějiny Ústavu ruských dějin sahají až do Historického ústavu Akademie věd SSSR, který byl založen v roce 1936 v Moskvě. Konkrétně vznikl dne 16. února 1936 z korpusu Ústavu dějin Komu-nistické akademie [tzv. Komakademija), vysokoškolské a výzkumné instituce RSFSR a SSSR, jež za-hrnovala vědecké ústavy filozofie, historie, literatury, umění a jazyka, řešila problematiku výstavby sovětského práva, světovou ekonomiku a politiku, činnost zemědělských ústavů i center přírodních věd, včetně biologického institutu K. A. Timirjazeva (1843-1920), ruského přírodovědce, odborníka na fyziologii rostlin, hlavního výzkumníka fotosyntézy, jednoho z prvních ruských propagandistů Darwinových představ o evoluci, popularizátora a historika vědy. Sám Timirjazev vedl řadu sekcí, komisí a společností (včetně společností biologů-marxistů, lékařů-marxistů-leninistů, matematiků-marxistů), jež fungovala od roku 1918 do roku 1936.] a rovněž řídil Historický a archeologický ús-tav Akademie věd SSSR. V roce 1938 byla založena pobočka RAN v Leningradu. Roku 1968 byl RAN rozdělen na Ústav dějin SSSR [Институт истории СССР (od roku 1992 — Ústav ruských dějin Ruské akademie věd)] a Ústav všeobecných dějin [Институ́т всео́бщей исто́рии Pоссийской истории РАН]. RAN rovněž prováděl výzkum týkající se historie národů SSSR, dějin zemí Evropy, Severní a Jižní Ameriky.

2 Ústav ruských dějin Ruské akademie věd [RAN (Rossijskaja akademija nauk) resp. IRI RAN (In-stitut rossijskoj istorii RAN)] je výzkumný ústav Ruské akademie věd bádající v oblasti ruských dějin.

3a) Viz knihu ZPRÁVA ZVLÁŠTNÍ KOMISE O KATYNI, resp. Zpráva zvláštní komise pro zjiš-tění a vyšetření okolností, za kterých byli německými fašistickými vetřelci postříleni v Ka-tyňském lese zajatí polští důstojníci. Nakladatelství Svoboda v Praze 1945 zde: https://lukass

luka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=585780

3b) Katyňský masakr spáchali němečtí nacisté dle anglického originálu The German Nazis committed the Katyn massacre stránek Komunistické strany Velké Británie (ML) viz https://lukass

luka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=422172

3c) Kluz, Karel, Goebbelsova časovaná nálož Katyně. Proč se ztratily důkazy o Katyni? Viz  https

://kuryrnet.webnode.cz/news/goebbelsova-casovana-naloz-katyne-proc-se-ztratily-dukazy-o-katyni/

3d) Kluz, Karel, Podvod zvaný Katyň viz  http://novysmer.cz/index.php/2020/01/24/podvod-zvany-katyn/

3e) Lži o Katyni odhaleny viz  https://lukassluka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=475678 dle JIŽ ZABLOKOVANÝCH!!! webových stránek Sovietrussianow  http://sovietrussianow.blogs

pot.cz/2012/11/lies-about-katyn-revealed.html#.VWMyTEZg_Ag

3f) slovensky Furr, Grover,  Katyň – lež, která se stala historií, Torden, 2021 (Originální název: The Mystery of the Katyn Massacre: The Evidence, The Solution, Erythros Press and Media, LLC, 20182018. Dnes, masový hrob Katyň je propagandistickou zbraní polského zřízení v boji za politické dividendy. Využívá různé metody, včetně padělání, lží, dvojitých standardů, jako například film Katyň. Kniha popisuje co se ve skutečnosti událo, jak a zejména kdo zastřelil Poláky v roce 1940 v obci Katyň. Zpočátku GroverFurr neměl pochybnosti o oficiální verzi Katynské tragédie, avšak později, když studoval důkazní část těchto obvinění, přišel k závažným nesrovnalostem. Neseděly nábojnice z německých zbraní, ani způsob svazování vězňů, který je charakteristický pro německou stranu, ale také mnoho dalších detailů. Pustil se tedy do důkladné analýzy důkazů. Věděl, že chce-li provést platný historický výzkum, musí identifikovat, lokalizovat, získat, studo-vat a vyvodit logické závěry z primárních zdrojů. Ne z jejich reprodukce. V dubnu 1943 německé úřady tvrdily, že našly těla více než 4 000 polských válečných zajatců pohřbených v obci Katyň u Smolenska, na západě Sovětského svazu. Oficiální verze říká, že polské zajatce zavradili Sověti. Neoficiální, že to byli Němci. Grover Furr nebyl na nikoho straně, vědecké zprávy procházel s objektivitou. Kdo tedy stojí za vraždami několika tisíc polských zajatců? Nikdy se nebojte zpochybnit a nastavit zrcadlo ortodoxním faktem v dané oblasti, bez ohledu na to, jak neotřesitelné a nenapadnutelné se zdají být, pokud to primární zdroj důkazů vyžaduje. D. W. Robertson, ml., profesor Grovera Furra na Princeton University,

4 Viz rusky rozhovor Alexandra Gamova s Jurijem Žukovem „Josif Stalin – diktátor nebo liberál?“ v týdeníku «Komsomolská pravda» ze dne 3. prosince 2002 zde: https://www.kp.ru/daily/22927/9/